1047/2007
Daňové řízení: výzva k prokázání skutečností. Řízení před soudem: kompetenční výluka
Ej 312/2006
Daňové řízení: výzva k prokázání skutečností
Řízení před soudem: kompetenční výluka
k § 31 odst. 9 a § 36 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 323/1993 Sb. (v textu též „daňový řád)*)
k § 65 odst. 1 a § 70 písm. a) soudního řádu správního
Ačkoli má výzva vydaná správcem daně podle § 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v rámci vyhledávací činnosti formální znaky rozhodnutí, je pouze úkonem umožňujícím správci daně dle § 36 téhož zákona plnění povinností, k nimž je citovaným ustanovením povolán (mj. též zjišťovat všechny údaje týkající se příjmů daňových subjektů, majetkových poměrů a dalších skutečností rozhodných pro správné a úplné vyměření a vymáhání daně). Taková výzva k prokázání určitých skutečností, vydaná v rámci vyhledávací činnosti dle § 36 citovaného zákona, nemůže zasáhnout žádná žalobcova subjektivní hmotná práva, a její soudní přezkum je podle § 70 písm. a) s. ř. s. vyloučen.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2006, čj. 1 Afs 10/2006-45)
Věc:
Tomáš K. proti Finančnímu úřadu v Hradci Králové o výzvu k prokázání skutečností, o kasační stížnosti žalobce.Rozhodnutím ze dne 16. 9. 2005 žalovaný dle § 31 odst. 9 a § 36 daňového řádu vyzval žalobce k prokázání, že do svých zdanitelných příjmů zahrnul veškeré příjmy, které obdržel v letech 2000 až 2004 a které nejsou osvobozeny od daně z příjmů nebo nejsou jejím předmětem; dále jej vyzval k tomu, aby předložil vysvětlení a důkazní prostředek prokazující nabytí finančních prostředků, které byly předmětem půjček poskytnutých žalobcem společnosti s ručením omezeným A. (v letech 2001 a 2002), a konečně vysvětlení a důkazní prostředek prokazující, že finanční prostředky, které byly předmětem výše uvedených půjček, již byly v předchozím období zdaněny daní z příjmů.
Žalobce se domáhal zrušení tohoto rozhodnutí žalovaného u krajského soudu. Namítal přitom nezákonnost takové výzvy, neboť žalovaný předně nemá právo po něm takové informace o zdroji příjmů požadovat. Dále uvedl, že proti uvedené výzvě není přípustné odvolání, a proto je oprávněn obrátit se žalobou k soudu. Krajský soud žalobu odmítl.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti především namítal, že napadené rozhodnutí, tj. výzva žalovaného, je rozhodnutím dle § 65 s. ř. s., a soud měl proto povinnost ji přezkoumat v navrhovaném rozsahu. Rozhodnutím podle citovaného ustanovení je totiž každý úkon správce daně, kterým se zakládají, mění či ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti. Napadený úkon (výzvu) učinil žalovaný písemně, tímto úkonem byla současně založena povinnost žalobce (kterou do té doby neměl) předkládat žalovanému jak vysvětlení, tak i důkazní prostředky. Skutečnost, že žalobci napadenou výzvou nebyla uložena povinnost hmotněprávního charakteru, není důležitá, podstatné naopak je, zda takový úkon je či není rozhodnutím.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Za onu nesprávně posouzenou právní otázku označil žalobce výklad ustanovení § 65 s. ř. s. ve vztahu k žalobou napadenému rozhodnutí žalovaného – výzvě vydané v souladu s § 31 odst. 9 a § 36 daňového řádu.
Odpověď na otázku, co se rozumí rozhodnutím, které podléhá soudnímu přezkoumání, poskytují ustanovení § 2 a § 65 s. ř. s. Prvně uvedené stanoví, že ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon.
Podle ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti.
S ohledem na vymezení v § 2 s. ř. s. a použitou legislativní zkratku v § 65 odst. 1 s. ř. s. lze dovodit, že za rozhodnutí ve smyslu posledně citovaného ustanovení lze považovat jen takové úkony správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva a povinnosti, a jen proti takovýmto rozhodnutím je žalobce legitimován brojit postupem podle § 65 a násl. s. ř. s. Rozhodnutím napadeným touto žalobou však není rozhodováno o právech a povinnostech, ani se jím práva či povinnosti závazně neurčují, nýbrž se jím toliko daňový subjekt vyzývá k plnění povinnosti spolupracovat se správcem daně při správném stanovení a vybrání daně tak, jak ostatně daňovým subjektům ukládá § 2 odst. 9 daňového řádu.
Žaloba označuje za napadené rozhodnutí výzvu vydanou správcem daně podle § 31 odst. 9 daňového řádu v rámci vyhledávací činnosti. Byť taková výzva formálně nese znaky rozhodnutí, je pouze úkonem umožňujícím správci daně dle § 36 daňového řádu plnění povinností, k nimž je citovaným ustanovením povolán – tedy plnění jeho povinnosti mj. též zjišťovat všechny údaje týkající se příjmů daňových subjektů, majetkových poměrů a dalších skutečností rozhodných pro správné a úplné vyměření a vymáhání daně. Daňové subjekty jsou povinny při takové činnosti se správcem daně spolupracovat a zjišťované údaje poskytovat.
Takovým výzvám, předcházejícím stanovení daně, ostatně daňový řád sám ani neposkytl možnost obrany, odvolání proti nim zcela vyloučil (§ 48 odst. 2 daňového řádu).
Výzva k prokázání určitých skutečností, kterou správce daně vydal v rámci vyhledávací činnosti dle § 36 daňového řádu, nemůže tedy zasáhnout žádná žalobcova subjektivní hmotná práva. Pokud by však správce daně zjistil v rámci této své činnosti důvody pro vyměření daně, pak by, při zachování zákonného procesního postupu (např. postupem dle § 16 daňového řádu), daňovou povinnost rozhodnutím vyměřil. Rozhodnutí o vyměření daně je pak již jistě rozhodnutím, které zasahuje žalobcova subjektivní hmotná práva, a podléhá proto soudnímu přezkoumání.
Podle § 70 písm. a) s. ř. s. jsou ze soudního přezkumu vyloučeny úkony správního orgánu, jež nejsou rozhodnutími ve smyslu shora uvedené definice, tj. úkony, které nezasahují sféru práv (byť z formálně právního hlediska jako rozhodnutí označeny jsou), neboť toto rozhodnutí – úkon má nesporně povahu úkonu, který nezakládá, nemění ani neruší práva a ani závazně neurčuje práva a povinnosti, a proto ze shora uvedených vyložených důvodů krajský soud nepochybil, když žalobu jako nepřípustnou odmítl [§ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
*) Ustanovení § 36 bylo s účinností od 11. 11. 2005 novelizováno zákonem č. 444/2005 Sb.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.