Vydání 8/2008

Číslo: 8/2008 · Ročník: VI

1630/2008

Daňové řízení: vrácení daně zaplacené omylem za daňového dlužníka

Daňové řízení: vrácení daně zaplacené omylem za daňového dlužníka
k § 59 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 320/2002 Sb. a č. 62/2006 Sb. (v textu též "daňový řád", "d. ř.")*)
Ustanovení § 59 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění do 31. 12. 2007 (od 1. 1. 2008 odst. 7), obsahuje rozdílné podmínky pro vrácení platby učiněné omylem pro banky, spořitelní a úvěrní družstva nebo držitele poštovní licence na jedné straně a pro toho, kdo zaplatil za daňového dlužníka, na straně druhé. V žádném případě nelze zákonem stanovené podmínky pro jednotlivé okruhy žadatelů zaměňovat nebo směšovat. U toho, kdo zaplatil za daňového dlužníka, zákon stanovuje jako podmínku pro vrácení platby pouze prokázání zřejmého omylu při úhradě a neexistenci vlastního daňového nedoplatku.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 4. 2008, čj. 15 Ca 41/2008-31)
Věc:
JUDr. Jiřina Lužová, správce konkursní podstaty společnosti s ručením omezeným CF TRADE, proti Finančnímu úřadu v Litvínově o daň z příjmů fyzických osob.
Společnost CF TRADE, s. r. o., převedla omylem zálohu na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období srpen 2003 až únor 2004 v celkové výši 456 464 Kč na daňový účet společnosti Media Trade Partner, s. r. o. K nedopatření došlo použitím formulářů připravených společností Mgr. Alice Vacková - DATECH zpracování dat, která v předmětné době zpracovávala účetnictví obou dotčených společností. Úpadce CF TRADE, s. r. o., svůj omyl zjistil z upozornění Finančního úřadu pro Prahu 10 v dubnu 2004. V té době byl již na společnost Media Trade Partner, s. r. o., prohlášen konkurs. Účinky konkursu nastaly dne 26. 1. 2004. Na základě rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2006, čj. 59 Cmi 71/2005-29, který nabyl právní moci dne 14. 6. 2006, byla částka ve výši 456 464 Kč vedená jako přeplatek na účtu daňového subjektu u příslušného správce daně vyloučena z konkursní podstaty úpadce Media Trade Partner, s. r. o. Žádostí ze dne 10. 8. 2006 zástupce úpadce CF TRADE, s. r. o., Mgr. Karel K., žádal žalovaného o vrácení této omylem zaslané platby. Na tuto žádost žalovaný nereagoval. Po prohlášení konkursu na úpadce CF TRADE, s. r. o., žalobkyně dne 26. 3. 2007 opětovně žádala žalovaného, aby vrátil předmětnou částku do konkursní podstaty úpadce CF TRADE, s. r. o. Žalovaný odpověděl sdělením ze dne 16. 4. 2007, v němž uvedl, že se v tomto případě nejednalo o vratitelný přeplatek dle § 64 daňového řádu. Žalobkyni vydal pouze potvrzení o došlé platbě a o totožnosti daňového dlužníka, na úhradu jehož daňového nedoplatku byla platba zaevidována. Proti postupu žalovaného brojila žalobkyně reklamací. Žalovaný dne 26. 11. 2007 vydal rozhodnutí, jímž reklamaci žalobkyně nevyhověl.
Žalobkyně uvedené rozhodnutí žalovaného napadla žalobou, v níž zejména nesouhlasila se závěrem, že se v její právní věci nejedná o vratitelný přeplatek na dani dle § 64 d. ř. Tvrdí, že úpadce CF TRADE, s. r. o., v soudním řízení prokázal, že finanční hotovost ve výši 456 464 Kč je přeplatkem na účtu pokladny úpadce Media Trade Partner, s. r. o., že finanční prostředky v této částce byly žalovanému poukázány omylem, a že mu mají být vráceny. Podle § 59 odst. 6 d. ř. lze platbu vrátit tehdy, pokud vzniklý vratitelný přeplatek nebyl do doby vyřízení žádosti vrácen daňovému dlužníkovi (úpadci Media Trade Partner, s. r. o.) ani použit na úhradu jiného daňového nedoplatku. Pokud jde o první podmínku v tomto ustanovení, daňový přeplatek vrácen nebyl, ani jej nebylo možné úpadci Media Trade Partner, s. r. o., vrátit s ohledem na výrok rozsudku Krajského soudu v Praze čj. 59 Cmi 71/2005-29 ze dne 17. 5. 2006 o vyloučení částky z konkursní podstaty. Pokud jde o druhou podmínku v § 59 odst. 6 d. ř., daňový přeplatek nebylo možné použít na úhradu daňového nedoplatku úpadce Media Trade Partner, s. r. o., s ohledem na § 14 odst. 1 písm. i) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, který vylučuje započtení na majetek patřící do konkursní podstaty (viz též
judikatura
Ústavního soudu ČR, např. sp. zn. III. ÚS 648/04**), I. ÚS 544/02***), III. ÚS 208/05****)). Žalobkyně dále nesouhlasí s argumentací žalovaného o bezdůvodném obohacení, které by měla podle jeho vyjádření uplatňovat u toho, za koho plnila. Krajský soud v Praze v rozsudku čj. 59 Cmi 71/2005-29 dospěl k závěru, že společnost Media Trade Partner, s. r. o., neměla v době platby ze strany společnosti CF TRADE, s. r. o., daňovou povinnost. Proto nemohla být osobou, jež by získala neoprávněný majetkový prospěch. Státní orgán přijaté prostředky nemohl vydat úpadci Media trade Partner, s. r. o., neboť mu nenáležejí, a neměl daňovou povinnost, na kterou by se poskytnuté finanční prostředky mohly použít.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě především uvedl, že dle jeho názoru je v rozsudku Krajského soudu v Praze chybně posouzen skutkový stav věci. Soud posoudil věc bez dalšího důkazního řízení na základě tvrzení správce konkursní podstaty společnosti Media Trade Partner, s. r. o., který uváděl, že tato společnost neměla daňovou povinnost, na kterou by se mohly omylem uhrazené platby použít, tedy na úhradu daně fyzických osob ze závislé činnosti ani jiných druhů daní. Soud vydal rozsudek bez řádného důkazního řízení, zejména co se týče otázky existence daňových nedoplatků u společnosti Media Trade Partner, s. r. o. Nezkoumal, zda uvedená společnost nemá nedoplatky na jiných druzích daní, ani nezjišťoval skutečnou výši daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, a svá zjištění zakládal pouze na informacích poskytnutých účastníky řízení o incidenční žalobě. Žalovaný trvá na svém stanovisku, že neoprávněný prospěch z důvodu omylem uhrazených plateb vznikl společnosti Media Trade Partner, s. r. o., a nikoli státu. Pohledávka vůči společnosti Media Trade Partner, s. r. o., neměla být vyřazena z konkursní podstaty, ale mělo se o jejím uspokojení ve prospěch společnosti CF TRADE, s. r. o., rozhodovat v řádném rozvrhovém řízení. Ve vztahu k možnosti správce daně vrátit platbu tomu, kdo plnil za daňového dlužníka, je potřeba podrobit důkladnějšímu rozboru § 59 odst. 6 d. ř. Ve větě první ustanovení je uvedeno:
"Správce daně je povinen přijmout každou platbu daně, i když není provedena daňovým dlužníkem, a zachází s ní stejným způsobem, jako by ji vykonal daňový subjekt."
V daném případě byly platby prováděny od 15. 9. 2003 do 12. 3. 2004 a byly zaúčtovány ve prospěch plátcovy pokladny společnosti Media Trade Partner, s. r. o. Správce daně s těmito úhradami musel zacházet tak, jako by byly provedeny společností Media Trade Partner, s. r. o., a přeplatky nebo nedoplatky vyčíslit na tomto druhu příjmu až po podání vyúčtování daně ze závislé činnosti. Vyúčtování za rok 2003 mělo být podáno do 20. 2. 2004 a doposud podáno nebylo a za rok 2004 mělo být podáno do 20. 2. 2005 a podáno bylo až 10. 10. 2006. Přeplatek na plátcově pokladně za rok 2004 ve výši 159 360 Kč vznikl po podání vyúčtování, tedy dne 11. 10. 2006. V další části § 59 odst. 6 d. ř. je pak uvedeno, zda a kdy může správce daně vrátit omylem zaplacenou částku daně tomu, kdo plnil za daňového dlužníka. Vrácení platby tomu, kdo ji za dlužníka zaplatil, není přípustné. Z tohoto pravidla připouští zákonodárce výjimku. Lze vrátit platbu, která je provedena zřejmým omylem, vznikne-li vratitelný přeplatek, který nebyl do doby vyřízení žádosti vrácen daňovému dlužníkovi, ani použit na úhradu jiného daňového nedoplatku. Vratitelný přeplatek, který vznikl na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za rok 2004, byl převeden na nedoplatek na daň z přidané hodnoty. Za rok 2003 na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti přeplatek doposud nevznikl. Přeplatek, o jehož vrácení si správce konkursní podstaty společnosti Media Trade Partner, s. r. o., do konkursní podstaty nepožádal, byl po ukončení konkursu, ale před vyřízením žádosti společnosti CF TRADE, s. r. o., započten na nedoplatek na dani z přidané hodnoty u společnosti Media Trade Partner, s. r. o. Částka ve výši 297 104 Kč je zaúčtovaná na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti u plátcovy pokladny společnosti Media Trade Partner, s. r. o., a vzhledem k tomu, že daňový subjekt doposud nepředložil stanovení výše jednotlivých daňových povinností za zaměstnance za rok 2003, není správce daně schopen vyčíslit přeplatek na tomto druhu daně za rozhodné období. Lze předjímat, že i kdyby k vyčíslení přeplatku došlo, byl by tento použit na zbylou úhradu nedoplatku na dani z přidané hodnoty úpadce společnosti Media Trade Partner, s. r. o. Námitku žalobkyně, že daňový přeplatek nebylo možné použít na úhradu daňového nedoplatku úpadce, společnosti Media Trade Partner, s. r. o., s odkazem na § 14 odst. 1 písm. i) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, považuje žalovaný za irelevantní, protože tuto námitku by mohl uplatnit pouze správce konkursní podstaty společnosti Media Trade Partner, s. r. o. Ten se vyplacení přeplatku za rok 2004 do konkursní podstaty nedomáhal. Po ukončení konkursu byl tento přeplatek v souladu s § 64 odst. 2 d. ř. převeden na nedoplatek na dani z přidané hodnoty této společnosti.
Krajský soud v Ústí nad Labem napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Pro posouzení daného případu je rozhodný správný výklad § 59 odst. 6 d. ř., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí.
(...) V první větě předmětného ustanovení je uvedeno, že správce daně je povinen přijmout každou platbu daně, i když není provedena daňovým dlužníkem, a zachází s ní stejným způsobem, jako by ji vykonal daňový subjekt. Z toho vyplývá, že správce daně aktivně nezjišťuje, z jakého účtu a od koho byla platba daně provedena, ani nezkoumá, jakými pohnutkami byl veden případný plátce odlišný od daňového dlužníka, který platbu provedl. Z uvedeného ustanovení také vyplývá skutečnost, že správce daně s každou platbou daně nakládá, jako by byla vykonána daňovým dlužníkem bez ohledu na jakékoliv další skutečnosti.
Věta druhá uvedeného ustanovení výše uvedený princip ještě zdůrazňuje konstatováním, že vrácení platby tomu, kdo ji za dlužníka zaplatil, není přípustné. Pokud se tedy někdo rozhodne provést platbu daně za daňového dlužníka a skutečně ji provede, jedná se o nevratný krok a plátci nemůže být poskytnutá platba správcem daně vrácena.
Jedinou výjimkou z výše uvedených pravidel je případ, kdy platba na účet daňového dlužníka byla provedena v důsledku zřejmého omylu. Zákonné ustanovení pak rozlišuje dva okruhy subjektů, které mohou v důsledku zřejmého omylu žádat o vrácení omylem zaslané platby. Jsou to zaprvé banky, spořitelní nebo úvěrní družstva a držitelé poštovní licence a zadruhé ten, kdo za daňového dlužníka zaplatil. Pro každou z těchto dvou skupin stanoví zákon odlišné podmínky pro navrácení omylem zaplacené částky.
V případě banky, spořitelního a úvěrního družstva nebo držitele poštovní licence vrátí platbu vždy, pokud je žádost podána nejpozději v den, kdy platba daně byla připsána na účet správce daně. Pokud žádost o vrácení omylem provedené platby je podána těmito subjekty později, je možné vrátit omylem provedenou platbu pouze v případě, že je splněna v zákoně uvedená podmínka, že vznikl touto platbou vratitelný přeplatek, který nebyl do doby vyřízení žádosti vrácen daňovému dlužníkovi, ani použit na úhradu jiného daňového nedoplatku, a to pouze do výše tohoto přeplatku. Znamená to, že v takovém případě lze vrátit pouze tu část omylem provedené platby, o kterou platba převyšuje daňové nedoplatky daňového dlužníka. U uvedených subjektů jsou podmínky pro vrácení omylem provedené platby nastaveny poměrně přísně, neboť v jejich případě spadá provádění plateb do jejich podnikatelské činnosti a je zde předpoklad profesionality.
V případě žádosti o vrácení omylem provedené platby toho, kdo zaplatil za daňového dlužníka, jsou stanoveny podmínky podstatně mírnější. Zákon stanovuje jako podmínku pouze prokázání zřejmého omylu při úhradě a neexistenci daňového nedoplatku u osoby, která omylem za daňového dlužníka platila.
V žádném případě nelze zákonem stanovené podmínky pro jednotlivé okruhy žadatelů zaměňovat nebo směšovat. Pochybnosti by mohlo vyvolávat slovní spojení
"obdobně se postupuje",
kterým je uvozena část daného ustanovení, jež se týká osoby, která omylem za daňového dlužníka zaplatila. Toto slovní spojení se však vztahuje pouze k tomu, že správce daně vrátí platbu nikoli již k podmínkám, které musí pro vrácení platby být naplněny v případě žádosti banky, spořitelního nebo úvěrního družstva či držitele poštovní licence.
Poslední věta daného ustanovení se pak již opět vztahuje na oba okruhy osob oprávněných žádat o vrácení platby. V případě toho, kdo zaplatil za daňového dlužníka, toto ustanovení nabývá na významu v okamžiku, kdy se mu nepodaří prokázat zřejmý omyl.
V posuzovaném případě žádala o vrácení omylem zaplacené částky žalobkyně jako ten, kdo zaplatil za daňového dlužníka. Při posuzování možnosti vrátit zaplacenou částku měl správce daně posuzovat pouze skutečnost, zda žalobkyně prokázala zřejmý omyl při úhradě, a zda má žalobkyně vlastní daňový nedoplatek. Místo toho však správce daně na základě nesprávného výkladu zákonného ustanovení zjišťoval, zda jsou splněny podmínky pro vrácení platby, které jsou zákonem stanoveny pro případ, že o vrácení platby žádá banka, spořitelní nebo úvěrní družstvo nebo držitel poštovní licence. Uvedeným postupem se dopustil nezákonnosti. (...)
*) Zákonem č. 296/2007 Sb. bylo ustanovení s účinností od 1. 1. 2008 přesunuto do § 59 odst. 7.
**) Publikován pod č. 145/2005 Sb. ÚS.
***) Publikován pod č. 76/2005 Sb. ÚS.
****) Publikován pod č. 46/2006 Sb. ÚS.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.