4309/2022
Daňové řízení: vázanost správce daně usnesením o zajištění finančních prostředků
Daňové řízení: vázanost správce daně usnesením o zajištění finančních prostředků
k § 79a odst. 1 trestního řádu ve znění zákonů č. 152/1995 Sb., č. 265/2001 Sb., č. 253/2006 Sb., č. 55/2017 Sb. a č. 287/2018 Sb.
Usnesením trestního soudu o zajištění finančních prostředků daňového subjektu na účtu správce daně (§ 79a odst. 1 trestního řádu) je správce daně vázán. Správce daně nemá v takovém případě žádný prostor k posouzení, zda okolnosti nasvědčují tomu, že se jedná o prostředky získané trestnou činností.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. 5. 2021, čj. 65 Af 54/2020-50)
Prejudikatura:
nálezy Ústavního soudu č. 25/2008 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 642/07) a č. 46/2018 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 1367/17).Věc:
H. T. C., s. r. o. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství, za účasti P. H., o vrácení přeplatku na dani.Žalobce se žalobou došlou dne 31. 8. 2020 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Olomoucký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 11. 12. 2019, jímž správce daně zamítl žádost žalobce o vrácení přeplatku ve výši 1 658 910,99 Kč, který žalobci vznikl v důsledku zrušení platebních výměrů a dodatečných platebních výměrů.
Žalobce namítal nesprávné právní posouzení věci. Namítal, že má nárok na vyplacení přeplatku na dani ve výši 1 658 910,99 Kč ve smyslu konkrétních pravomocných a vykonatelných rozhodnutí správce daně, který správce daně odmítl vyplatit s odkazem na usnesení vydané Krajským soudem v Brně ve věci sp. zn. 69 T 3/2019, který v trestní věci mimo jiné obviněného žalobce rozhodl o zajištění částky ve výši 150 321 576,67 Kč na účtu u České národní banky (dále jen „usnesení o zajištění“). Žalobce měl za to, že takto zajištěná částka není žádným způsobem spojena s jeho nárokem na vyplacení přeplatku ve výši 1 658 910,99 Kč. Zajištěné prostředky musí mít dle názoru žalobce minimálně znak předpokládaný zákonem, tedy se musí jednat o částku, která může být výnosem z trestné činnosti. Částka ve výši 1 658 910,99 Kč představuje přeplatek na dani a nemá a nemůže mít znak původu v trestné činnosti, neboť se jedná o částku přiznanou podle podmínek zákona v souvislosti s daňovým řízením. Žalobce se rovněž domníval, že v odůvodnění usnesení o zajištění je zajištěná částka vztahována k nároku na výplatu nadměrného odpočtu u daně z přidané hodnoty. Žalobce však měl za to, že v případě částky ve výši 1 658 910,99 Kč se jedná o vrácení peněz z
exekuce
, která byla založena na soudem zrušených rozhodnutích, a nikoliv o nárok na výplatu nadměrného odpočtu na dani z přidané hodnoty. Závěrem žalobce namítl, že není možné odmítnout vyplatit jeho nárok bez toho, aby o konkrétní výplatě daně rozhodl správce daně v řádném řízení, formou rozhodnutí dle daňového řádu.Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl ji zamítnout. V prvé řadě upozornil na skutečnost, že ani žalovaný, ani správce daně neměli žádný prostor pro uvážení, zda vyhoví žádosti žalobce o vrácení, resp. vyplacení vratitelného přeplatku specifikovaného v žalobě, neboť byli vázáni usnesením o zajištění. V usnesení o zajištění označený účet představuje účet správce daně vedený u České národní banky pro účely daně z přidané hodnoty. To znamená, že na tento účet správce daně přijímá všechny platby daně z přidané hodnoty a z tohoto účtu též správce daně provádí všechny související platby, tedy i výplatu vratitelných přeplatků vzniklých na dani z přidané hodnoty či jejím příslušenstvím. Žalovaný dále uvedl, že zásadně nesouhlasí s vyjádřením žalobce, že by v daném případě částka ve výši 1 658 910,99 Kč představovala náhradu za pochybení správce daně v důsledku neoprávněně vedené
exekuce
, která by byla žalobci přiznána samostatným rozhodnutím správce daně. Žalovaný zdůraznil, že se naopak jedná o přeplatek, který vznikl v důsledku zrušení rozhodnutí o stanovení daně, na jejíž úhradu byla tato částka na žalobci vymožena. Dle žalovaného bylo nepochybně zřejmé, že částka 1 658 910,99 Kč sama o sobě představuje potenciální výnos z trestné činnosti, když se jedná o přeplatek vzniklý v důsledku zrušení platebních výměrů a dodatečných platebních výměrů, kterými byla žalobci stanovena daň z přidané hodnoty proto, že se svými plněními účastnil daňového podvodu za situace, kdy byly platební výměry zrušeny pouze z důvodu, že v průběhu daňového řízení marně uplynula lhůta pro stanovení daně. K námitce žalobce, že o zamítnutí výplaty přeplatku ve výši 1 658 910,99 Kč nebylo rozhodnuto rozhodnutím dle daňového řádu, žalovaný uvedl, že tímto rozhodnutím je právě napadené rozhodnutí a rozhodnutí správce daně o zamítnutí žádosti.Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
[9] Mezi stranami je nesporné, že dne 23. 9. 2019 došlo na základě usnesení o zajištění v souladu s § 79a odst. 1 trestního řádu k zajištění finančních prostředků žalobce ve výši 150 321 576,67 Kč na účtu správce daně a že toto zajištění stále trvá.
[10] Dle § 79a odst. 1 trestního řádu platí, že „[n]
asvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že určitá věc je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění takové věci. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.
“[11] V souladu s 79f trestního řádu „[o]
soba, jíž byla věc zajištěna, má právo kdykoliv po právní moci usnesení o zajištění žádat o zrušení nebo omezení zajištění
“.[12] Současně dle § 79e odst. 1 trestního řádu platí, že „[p]
rávní jednání učiněné osobou, vůči níž směřují zákazy uvedené v rozhodnutí o zajištění, v rozporu se zákazy v něm uvedenými, je neplatné; o tom je třeba tuto osobu poučit. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu
.“[13] Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. III. ÚS 2218/20, jsou to v prvé řadě orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je posoudit ústavnost (zákonnost) použití zajišťovacích nástrojů v trestním řízení. Oprávněnost úkonů v rámci konkrétního trestního řízení je v prvé řadě posuzována v rámci soustavy orgánů činných v trestním řízení, a to tak, aby v případě pochybení mohly zjednat nápravu již na této úrovni. Ty musí při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení posoudit, zda další trvání zajištění je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a zda např. tohoto účelu nelze dosáhnout jinak, a to ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení (srov. např. nálezy ÚS ze dne 30. 1. 2008 sp. zn. II. ÚS 642/07, č. 25/2008 Sb. ÚS, či ze dne 21. 7. 2020 sp. zn. I. ÚS 818/20).
[14] S ohledem na výše uvedené lze tedy uzavřít, že proti zajištění finančních prostředků je třeba brojit v rámci trestního řízení za použití nástrojů, které žalobci umožňuje použít trestní řád, tedy v prvé řadě stížností ve smyslu § 79a odst. 1 trestního řádu a dále pak žádostí o omezení či zrušení zajištění ve smyslu § 79f trestního řádu.
[15] Lze tedy přisvědčit závěru žalovaného, že žalovaný i správce daně byli vázáni usnesením o zajištění. Jelikož zajištění finančních prostředků v době doručení výzvy k zaplacení správci daně stále trvalo, bylo povinností správce daně i žalovaného v souladu s § 79e odst. 1 trestního řádu respektovat usnesení o zajištění, a tedy nevyhovět žalobcově výzvě k zaplacení v souladu s usnesením o zajištění.
[16] Pokud jde o námitku žalobce, že zajištěné prostředky nemohly představovat výnos z trestné činnosti, ani tato není důvodná, když se v souladu s výše uvedeným jedná o námitku, kterou měl žalobce uplatnit v rámci řízení o zajištění. Nadto krajský soud poznamenává, že jak nicméně vyplývá z nálezu ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. II. ÚS 1367/17, č. 46/2018 Sb. ÚS, závěr, že zajištěné majetkové hodnoty mají uvedené určení (charakter výnosu z trestné činnosti), nemusí být plně hodnověrný a není ani konečný, jelikož může být dalším šetřením vyvrácen. Z preventivní povahy zajišťovacích institutů přirozeně vyplývá, že se pohybují vždy v rovině pravděpodobnosti, a nikoli jistoty ohledně budoucích následků, jež se snaží předvídat.
[17] Nemůže také obstát argumentace žalobce, že zajištěné prostředky nejsou tytéž prostředky, co mají být žalobci vyplaceny, neboť v odůvodnění usnesení o zajištění jsou označeny jako nárok na výplatu nadměrného odpočtu u daně z přidané hodnoty a dle názoru žalobce se jedná o vrácení peněz z
exekuce
. Z výroku usnesení o zajištění jednoznačně vyplývá, že byly zajištěny finanční prostředky ve výši 150 321 576,67 Kč na konkrétním účtu správce daně. Je tedy zřejmé, že zajištěny mají být veškeré finanční prostředky žalobce až do výše 150 321 576,67 Kč na určeném bankovním účtu správce daně, který slouží pro příjem a odesílání veškerých plateb souvisejících s daní z přidané hodnoty. Nadto krajský soud podotýká, že finanční prostředky jsou věcí genericky
určenou.[18] Nelze souhlasit ani s žalobní námitkou, že rozhodnutí ve věci výzvy k zaplacení nebylo vydáno dle daňového řádu, když z rozhodnutí správce daně vyplývá, že bylo vydáno dle § 155 odst. 4 tohoto zákona a napadené rozhodnutí pak bylo vydáno v souladu s § 116 odst. 1 písm. c) téhož zákona.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.