1473/2008
Daňové řízení: rozsah přezkumu konečného rozhodnutí vzešlého z omezeného přezkumu
Ej 78/2006
Daňové řízení: rozsah přezkumu konečného rozhodnutí vzešlého z omezeného přezkumu
k § 55b zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (v textu též "daňový řád", "d. ř.")
Pro posouzení rozsahu, v jakém bude přezkoumáváno konečné rozhodnutí vydané v rámci daňového řízení, je nezbytné zohlednit skutečnost, zda daňový subjekt podal proti rozhodnutí správce daně, vůči kterému byl v omezeném rozsahu povolen přezkum dle § 55b zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, správní žalobu. I když musela být jeho žaloba odmítnuta dle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., měla tato procesní aktivita daňového subjektu za následek jeho možnost namítat v žalobě proti konečnému rozhodnutí veškeré námitky proti daňovému řízení jako celku.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2006, čj. 7 Afs 130/2004-70)
Věc:
Akciová společnost O. proti Ministerstvu financí o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobkyně.Finanční úřad Brno I vyměřil žalobkyni platebním výměrem ze dne 14. 1. 1999 daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červen roku 1997.
Finanční ředitelství v Brně toto rozhodnutí změnilo rozhodnutím ze dne 27. 9. 2000.
Ministerstvo financí k žádosti žalobkyně povolilo rozhodnutím ze dne 20. 12. 2001 podle § 55b daňového řádu přezkum rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 27. 9. 2000. V novém daňovém řízení byl správce daně povinen prokázat, zda bylo uskutečněno zdanitelné plnění v souvislosti s dokladem č. 10/Z/97 ze dne 30. 6. 1997, a dovodit z toho další skutečnosti.
Finanční ředitelství v Brně rozhodnutím ze dne 8. 1. 2002 podle § 55b odst. 1 d. ř. rozhodnutí ze dne 27. 9. 2000 změnilo, neboť uznalo shora uvedený daňový doklad.
Ministerstvo financí rozhodnutím ze dne 12. 2. 2003 odvolání žalobkyně zamítlo.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 4. 2003 odmítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí správce daně ze dne 27. 9. 2000, neboť žalobou napadené rozhodnutí bylo jiným rozhodnutím změněno, tudíž bylo rozhodnuto nově, a žalobkyně tak již nemohla být napadeným rozhodnutím zkrácena na svých právech.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 4. 2004 zamítl žalobu proti rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 12. 2. 2003 s odůvodněním, že se může zabývat pouze námitkami směřujícími do nového rozhodnutí vydaného po povoleném přezkumu, nikoliv námitkami týkajícími se celého daňového řízení předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí.
Žalobkyně (stěžovatelka) v kasační stížnosti brojila proti závěru městského soudu, že již nelze přezkoumávat vady rozhodnutí v té části, pro kterou nebylo povoleno přezkoumání rozhodnutí dle § 55b d. ř. Stěžovatelka totiž současně se žádostí o přezkoumání napadeného rozhodnutí dle § 55b d. ř. podala též správní žalobu ke Krajskému soudu v Brně, kterou však tento soud usnesením ze dne 9. 4. 2003 odmítl, protože napadené rozhodnutí bylo změněno jiným rozhodnutím. Stěžovatelka byla přesvědčena, že v jiné fázi řízení nemohla žalobu podat. Dle jejího názoru je nepřijatelné, že by se daňový subjekt při využití mimořádného opravného prostředku dle daňového řádu, kterému bylo vyhověno jen zčásti, dostal do horšího právního postavení, než kdyby žádost o přezkum podle tohoto ustanovení vůbec nepodal či kdyby jeho žádosti vyhověno nebylo. Pokud městský soud stěžovatelce neposkytl v této věci ochranu, porušil čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka se tedy domnívá, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení otázky možnosti přezkoumání celého daňového řízení na základě podané žaloby proti rozhodnutí vydanému na základě posledního přípustného opravného prostředku podle daňového řádu.
Ministerstvo financí se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnilo se závěry městského soudu, které jsou zcela v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu čj. 5 A 88/2001-46 a s usnesením Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 582/03.
Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Podle § 55b odst. 1 d. ř. na žádost daňového subjektu nebo z úřední povinnosti může být rozhodnutí správce daně, které je v rozporu s právními předpisy nebo se zakládá na podstatných vadách řízení, a okolnosti nasvědčují tomu, že došlo ke stanovení daně v nesprávné výši, zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno. Shledá-li správce daně po přezkoumání rozhodnutí, že podmínky pro povolení tohoto přezkoumání nebyly splněny, přezkoumávané rozhodnutí potvrdí.
Dle odst. 6 citovaného ustanovení přezkumné řízení provede správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Při tom je vázán právním názorem správce daně, který přezkoumání nařídil nebo povolil. Proti rozhodnutí o výsledku přezkoumání se lze odvolat do šedesáti dnů ode dne jeho doručení.
Zásadní stížní námitkou stěžovatelky je její nesouhlas se způsobem, jakým městský soud rozhodl o její žalobě, kdy napadené rozhodnutí správního orgánu fakticky přezkoumal jen v rozsahu, v jakém byl správním orgánem povolen přezkum rozhodnutí správce daně, aniž se zabýval ostatními žalobními námitkami stěžovatelky, které se týkaly celého daňového řízení. Nejvyšší správní soud konstatuje, že takovýto postup městského soudu není v souladu s právním řádem, neboť by se jím stěžovatelce upřela možnost ochrany jejích veřejných subjektivních práv, která je dle § 2 s. ř. s. základním cílem správního soudnictví, tedy ochrany před rozhodnutím správního orgánu, a to v celém jeho dopadu do sféry daňového subjektu.
V souzené věci by totiž daňový subjekt nikdy nedostal možnost, aby bylo přezkoumáno rozhodnutí správce daně v té části, ve které nebyl správním orgánem povolen jeho přezkum dle § 55b d. ř., a to i přesto, že splnil všechny podmínky, které mu zákon stanovil, tedy využil jak řádných, tak i mimořádných opravných prostředků v rámci správy daně, a dále i správní žaloby. Nejvyšší správní soud považuje v této souvislosti za vhodné zdůraznit, že správce daně skutečně posuzuje napadené rozhodnutí pouze v rozsahu, v jakém mu jeho nadřízený orgán (tedy Ministerstvo financí) přezkoumání povolil, neboť je dle § 55b odst. 6 d. ř. vázán jeho právním názorem; nemůže tedy přezkoumat rozhodnutí v rozsahu větším. Toto pravidlo však nelze paušálně uplatňovat i ve správním soudnictví. Pro posouzení rozsahu, v jakém bude přezkoumáváno konečné rozhodnutí vydané v rámci daňového řízení, je nezbytné zohlednit skutečnost, zda daňový subjekt podal proti původnímu rozhodnutí správce daně (tedy proti tomu, vůči kterému byl v omezeném rozsahu povolen přezkum dle § 55b d. ř.) správní žalobu. I když musela být jeho žaloba nutně odmítnuta dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., měla tato procesní aktivita daňového subjektu za následek jeho možnost namítat ve své žalobě proti konečnému rozhodnutí veškeré námitky proti daňovému řízení jako celku. Jedině tak je totiž daňovému subjektu zaručeno právo na soudní ochranu, jak požaduje Listina základních práv a svobod současně s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Jiná procesní situace by však nastala v případě, že by daňový subjekt nevyužil své možnosti a proti původnímu rozhodnutí správce daně žalobu ve správním soudnictví nepodal. Za tohoto stavu řízení by pak mohl účinně namítat pouze žalobní body v rozsahu, v jakém byl povolen přezkum dle § 55b d. ř., tedy nikoliv nad rámec povoleného přezkumu, jak vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2003, čj. 5 A 88/2001-46, na které se ve svém vyjádření odvolává správní orgán. Jak je však zřejmé z výše uvedeného, dopadá zmíněné rozhodnutí na jinou procesní situaci, která není totožná se souzenou věcí.
Městský soud tedy pochybil, jestliže se ve svém rozhodnutí zabýval pouze těmi námitkami stěžovatelky, které směřovaly do nového rozhodnutí vydaného po povoleném přezkumu, a nezohlednil i ty, které se týkaly celého daňového řízení, jež vydání napadeného rozhodnutí předcházelo.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.