Vydání 4/2007

Finanční úřad Brno II platebním výměrem ze dne 11. 6. 2004 vyměřil žalobci daň z převodu nemovitostí ve výši 93 500 Kč.

Finanční ředitelství v Brně rozhodnutím ze dne 21. 12. 2004 odvolání žalobce zamítlo.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 9. 2005 žalobu zamítl. V odůvodnění zejména uvedl, že z obsahu správního spisu nelze dovodit, že by žalobce byl krácen na svých procesních či hmotných právech. Žalobce měl v průběhu celého řízení dostatek prostoru k tomu, aby se mohl vyjadřovat ke všem důkazům v řízení zjištěným. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce spolu s manželkou uzavřel dne 16. 1. 1998 kupní smlouvu, kterou jako bezpodílový spoluvlastník prodal nemovitost specifikovanou v bodě I kupní smlouvy za kupní cenu 3 400 000 Kč. Právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nastaly 3. 7. 1998. Výzvami ze dne 22. 3. 2001 a ze dne 25. 4. 2001 správce daně vyzval žalobce k podání daňového přiznání k dani z převodu nemovitostí a k doložení znaleckého posudku. Žalobce ve stanovených lhůtách na výzvy nereagoval a nedoložil ani znalecký posudek; správce daně proto sám zajistil vypracování znaleckého posudku, z něhož zjistil, že cena převáděných nemovitostí činila 3 027 580 Kč. Z uzavřené kupní smlouvy dále vyplynulo, že sjednaná kupní cena měla být mezi stranami vypořádána tak, že celou kupní cenu zaplatí kupující v hotovosti před podpisem této smlouvy do rukou prodávajících a ti svým podpisem stvrdili správnost a převzetí celé kupní ceny. Dále ze smlouvy plyne, že prodávající mají právo od smlouvy odstoupit, nejpozději však do 29. 6. 1998, avšak jen v případě, že současně vrátí celou kupní cenu k rukám kupujícího. Ze spisu tedy neplynulo nic, co by nasvědčovalo tomu, že skutková zjištění správce daně nebyla v úplnosti shromážděna, nebo že by byl žalobce nabídl důkaz opaku. Je na účastnících smlouvy, aby si v rámci smluvní volnosti upravili své vzájemné vztahy; ujednání soukromoprávního charakteru však neovlivní povinnost správce daně vyměřit daň z převodu nemovitostí, nastanou-li pro to rozhodné, zákonem stanovené skutečnosti.

Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž mj. považoval za nesprávný závěr soudu, že z obsahu žaloby neplyne, v čem tkví nezákonnost napadeného rozhodnutí. Stěžovatel dostatečným způsobem popsal, v čem spatřuje simulovaný a ve svých důsledcích neplatný právní úkon. On i jeho manželka byli uvedeni v omyl a připraveni o dům a další nemovitosti. Od samého počátku (jak v daňovém řízení, tak i v řízení soudním) navrhoval provedení důkazů spisem Městského soudu v Brně a dále spisem Policie ČR. Soud nadto ani nevyložil, proč se odmítá navrženými důkazy zabývat. Tyto důkazy by mohly prokázat žalobcovo tvrzení týkající se neplatnosti smluv, a tedy nemožnosti vyměřit předmětnou daň, neboť k převodu nemovitostí vůbec v důsledku neplatných úkonů nemohlo dojít.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti (shodně jako v napadeném rozhodnutí) uvedl, že právní skutečností, s níž je spojen vznik předmětu daně z převodu nemovitostí, je úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitosti. Dnem právních účinků vkladu vlastnického práva je vymezen okamžik, kdy nastala skutečnost znamenající vznik předmětu této daně a současně i vznik daňové povinnosti. Ačkoliv v kupní smlouvě ze dne 16. 1. 1998 byla možnost odstoupení od smlouvy sjednána, žalobce od ní neodstoupil. Stěžovatel nikdy nepředložil žádný doklad deklarující neplatnost smlouvy, stále jde jen o pouhá tvrzení a odkazy na neukončená soudní řízení a policejní vyšetřování, což nemohlo a nemůže mít na daňové řízení žádný vliv.

Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.