2928/2013
Daňové řízení: povolení splátek
Daňové řízení: povolení splátek
k § 60 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků*) (v textu jen „daňový řád z roku 1992“)
Z § 60 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, vyplývá, že samotné povolení splátek není spojeno přímo ze zákona s konkrétními podmínkami, jejichž porušení by znamenalo automatickou ztrátu výhody splátek. Zákon pouze umožňuje správci daně podmínit povolení splátek podmínkami, které musí být specifikovány v samotném rozhodnutí o povolení splátek. Ze skutečnosti, že se nejedná o podmínky vyplývající přímo ze zákona, ale o podmínky, které správce daně stanovuje až v samotném rozhodnutí o povolení splátek, jednoznačně vyplývá, že tyto podmínky nabývají účinnosti až současně s právní mocí daného rozhodnutí o povolení splátek. Před právní mocí rozhodnutí o povolení splátek nemůže tedy dojít k porušení těchto podmínek.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 2013, čj. 15 Af 24/2011-54)
Věc:
MUDr. Martin J. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z příjmů fyzických osob.Na základě daňové kontroly daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2001 a 2003 Finanční úřad v Ústí nad Labem (dále jen „správce daně“) dodatečně doměřil žalobci daň ve výši 505 786 Kč za zdaňovací období roku 2001 a ve výši 448 711 Kč za zdaňovací období roku 2003. Splatnost daňových povinností stanovil správce daně ke dni 10. 4. 2006. Žalobce požádal správce daně dne 24. 3. 2006 o povolení splátek dlužné daně z příjmů fyzických osob ve výši 945 497 Kč. Dne 16. 8. 2006 vydal správce daně rozhodnutí o povolení splátek. Zároveň bylo dne 15. 8. 2006 vydáno na návrh žalobce rozhodnutí o zřízení zástavního práva na žalobcův majetek. Žalobce již před vydáním předmětného rozhodnutí započal v souladu s navrhovaným splátkovým kalendářem splácet dlužnou daň splátkou provedenou dne 25. 4. 2006. Žalobce při platbě zálohy na daň z příjmů fyzických osob provedené dne 15. 6. 2006 uhradil částku ve výši 33 000 Kč namísto částky 37 000 Kč. Na tuto nesrovnalost nebyl po celou dobu, kdy žalobce prováděl splácení v souladu s rozhodnutím o povolení splátek správcem daně upozorněn.
Platebním výměrem ze dne 19. 5. 2010 sdělil správce daně žalobci penále za prodlení z úhrady daňové povinnosti na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2003 ve výši 478 035 Kč.
Žalobce podal proti rozhodnutí správce daně odvolání, které žalovaný [zde ještě Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, které s účinností od 1. 1. 2013 bylo dle § 19 odst. 1 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, zrušeno a jeho právním nástupcem se ve smyslu § 7 písm. a) zákona č. 456/2011 Sb., ve spojení s § 69 s. ř. s. stalo Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně, s nímž bylo v řízení pokračováno] rozhodnutím ze dne 22. 12. 2010 zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem, ve které mimo jiné namítl, že nesouhlasí s tvrzením správce daně, že žalobce mohl do žádosti o vydání rozhodnutí o povolení pevného splátkového kalendáře zahrnout rovněž „
výši nedoplatku
“, o němž neměl v době podání žádosti o splátky povědomí. Žalobce zdůraznil, že ke dni vydání rozhodnutí o povolení splátek, tj. ke dni 16. 8. 2008, nebyl ze strany správce daně informován o žádné překážce, která by bránila vyhovění jeho žádosti o povolení splátek. Ani při vydávání rozhodnutí o opravě zřejmých omylů týkajícího se předmětného rozhodnutí o povolení splátek ze dne 11. 11. 2008, správce daně neshledal žádnou překážku bránící povolení splátek. Žalobce zopakoval, že ke dni 15. 6. 2006 uhradil zálohu na daň z příjmů nesprávně ve výši 33 000 Kč namísto 37 000 Kč. Skutečnost, že uhradil na zálohu daně o 4 000 Kč méně, měl správce daně zohlednit v době vydání rozhodnutí o povolení splátek a následně i v době, kdy rozhodoval o opravě zřejmých omylů a nesprávností rozhodnutím ze dne 6. 11. 2008. Nesprávná úhrada zálohy na daň vyplynula až v rámci šetření po žalobcově žádosti o vydání potvrzení bezdlužnosti. Žalobce poukázal rovněž na skutečnost, že nebyl vyzván k uhrazení nedoplatku ve výši 4 000 Kč v souladu s § 73 daňového řádu z roku 1992. Žalobce důrazně trval na tom, že splátkový kalendář byl z jeho strany řádně plněn a dlužná částka byla plně uhrazena k datu 25. 3. 2010.Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě mimo jiné uvedl, že nemohl sám zahrnout předmětný nedoplatek do povoleného splátkového kalendáře z vlastní iniciativy, neboť v souladu s § 60 daňového řádu z roku 1992 je správce daně vázán při rozhodování o povolení splátkového kalendáře návrhem daňového subjektu. K námitce týkající se neprovedení výzvy žalobce k uhrazení nedoplatku v náhradní lhůtě postupem dle § 73 odst. 1 daňového řádu z roku 1992 žalovaný uvedl, že zákon neuvádí výslovně žádný okamžik, ve kterém by musel správce daně vyzvat daňového dlužníka k zaplacení daňového nedoplatku. Je pouze na správním uvážení správce daně, kdy tak učiní. Správce daně je pak omezen pouze promlčecí lhůtou v § 70 odst. 1 daňového řádu z roku 1992. K tvrzení, že žalobce řádně a včas plnil splátkový kalendář, žalovaný uvedl, že sám žalobce nezpochybňuje existenci nedoplatku. Vznikem nedoplatku došlo k porušení podmínek stanovených v rozhodnutí o povolení splátek, a to podmínky, podle které mají být splátky i všechny daňové povinnosti plněny řádně a včas. Dle žalovaného nemohl žalobce vzhledem k existenci nedoplatku plnit řádně ani včas.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Spor mezi účastníky spočívá v posouzení skutečnosti, zda žalobce porušil podmínky stanovené v rozhodnutí o povolení splátek tím, že neuhradil řádně a včas své ostatní daňové povinnosti.
V § 60 odst. 1 daňového řádu z roku 1992 je uvedeno, že „[n]
a žádost může správce daně povolit daňovému dlužníkovi posečkání daně nebo její zaplacení ve splátkách, bylo-li by neprodlené zaplacení spojeno pro dlužníka s vážnou újmou nebo není-li z jiných důvodů možné vybrat celý daňový nedoplatek od daňového dlužníka najednou
“. V odstavci 3 citovaného ustanovení je uvedeno, že „[p]ovolení může být vázáno na podmínky
“. V odstavci 4 citovaného ustanovení je mimo jiné uvedeno, že „[n]ení-li v rozhodnutí stanoveno jinak, nepočítá se po dobu povoleného posečkání daně nebo splátek daně penále, dodrží-li daňový dlužník stanovené podmínky; uplatňovat současně penále podle § 63 a úrok podle odstavce 6 však není přípustné
“. V odstavci 6 citovaného ustanovení je uvedeno, že „[z]a dobu posečkání daně nebo splátek daně zaplatí daňový dlužník úrok z odložené částky ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné první den kalendářního čtvrtletí. Správce daně úrok předepíše za celou dobu posečkání a o výši úroku daňového dlužníka vyrozumí. Tento úrok je splatný do osmi dnů ode dne doručení platebního výměru. Úrok se nepředepíše, činí-li méně než 50 Kč
.“Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že samotné povolení splátek není vždy nutně a na základě zákona spojeno s konkrétními podmínkami, jejichž porušení by znamenalo automatickou ztrátu výhody splátek. Zákon pouze umožňuje správci daně podmínit povolení splátek podmínkami, které musí být specifikovány v samotném rozhodnutí o povolení splátek. V daném konkrétním případě správce daně této zákonné možnosti využil a v rozhodnutí ze dne 16. 8. 2006 stanovil, že zaplacení dlužné daně ve splátkách je vázáno na následující podmínky:
– splátky budou hrazeny v částkách a termínech stanovených předmětným rozhodnutím,
– přeplatek na jiné dani bude použit na úhradu daně, jejíž zaplacení je tímto rozhodnutím povoleno ve splátkách,
– všechny ostatní daňové povinnosti na dani z příjmů fyzických osob na dalších daních budou plněny včas.
Ze skutečnosti, že se nejedná o podmínky vyplývající přímo ze zákona, ale o podmínky, které správce daně stanovuje až v samotném rozhodnutí o povolení splátek, jednoznačně vyplývá, že tyto podmínky nabývají účinnosti až současně s právní mocí daného rozhodnutí o povolení splátek. Z této skutečnosti tedy plyne, že před právní mocí rozhodnutí o povolení splátek ani nemůže dojít k porušení těchto podmínek.
Správní orgány však trvají na tom, že k porušení výše uvedených podmínek obsažených v rozhodnutí o povolení splátek ze dne 16. 8. 2006 došlo tím, že žalobce uhradil zálohu na daň z příjmů fyzických osob dne 15. 6. 2006 v částce o 4 000 Kč nižší, než správně měl.
Krajský soud dospěl k závěru, že výše uvedenou nižší platbou na zálohu daně z příjmů fyzických osob žalobce nemohl porušit podmínky obsažené v rozhodnutí o povolení splátek ze dne 16. 8. 2006, neboť toto rozhodnutí bylo vydáno až více než dva měsíce po uhrazení zálohy na daň v nesprávné výši. Pokud správce daně považoval uhrazení zálohy na daň z příjmů fyzických osob v nesprávné výši za skutečnost, která by byla v rozporu s možností povolit žalobci úhradu dlužné daně ve splátkách, nic mu nebránilo reagovat na danou skutečnost v samotném rozhodnutí o žádosti o povolení splátek a mohl rozhodnout, že se nepovoluje uhradit dlužnou daň ve splátkách. Mezi účastníky není sporu o skutečnosti, že po vydání rozhodnutí o splátkách a nabytí právní moci tohoto rozhodnutí nedošlo ze strany žalobce k žádnému porušení podmínek obsažených v rozhodnutí o povolení splátek.
Dále musí na tomto místě krajský soud zdůraznit, že z obsahu správního spisu vyplývá, že dne 30. 6. 2006 byl u žalobce u daně z příjmů fyzických osob evidován přeplatek ve výši 66 000 Kč, ze kterého byl uhrazen nedoplatek na záloze na dani z příjmů fyzických osob evidovaný u žalobce. Ještě před vydáním rozhodnutí o povolení splátek ze dne 16. 8. 2006 byla tedy žalobcem neuhrazená částka ve výši 4 000 Kč na dani z příjmů fyzických osob uhrazena z přeplatku na téže dani.
S ohledem na výše uvedené tedy krajský soud dospěl k závěru, že ze strany žalobce nedošlo k porušení podmínek, za kterých mu bylo povoleno uhrazení dlužné daně ve splátkách. Vzhledem k tomu nemohl správce daně přistoupit ke sdělení penále za dobu řádného splácení. V souladu s § 60 odst. 4 daňového řádu z roku 1992 a s rozhodnutím o povolení splátek daně ze dne 16. 8. 2006 se nepočítá po dobu povolených splátek daně penále z prodlení úhrady odložených částek daně. V souladu s § 60 odst. 6 daňového řádu z roku 1992 se počítá pouze úrok za dobu povolených splátek, a to ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky, platné první den kalendářního čtvrtletí.
Protože dle krajského soudu žalobce po vydání rozhodnutí o povolení splátek ze dne 16. 8. 2006 neporušil podmínky obsažené v tomto rozhodnutí a řádně dlužnou daň splácel, došlo ze strany správce daně ke sdělení penále za dobu řádného splácení v rozporu se zákonem. V této skutečnosti spatřuje krajský soud nezákonnost ve smyslu § 78 odst. 1 s. ř. s.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro nezákonnost (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení bude pak správní orgán podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním názorem, který byl vysloven v tomto zrušujícím rozsudku.
*)
S účinností od 1. 1. 2011 nahrazen zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.