Vydání 1/2015

Žalobkyně podala dne 23. 4. 2013 u žalovaného daňové přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen "DPH") za zdaňovací období měsíce března 2013, v němž vykázala nadměrný odpočet ve výši 1 094 478 Kč. Při vyhodnocování tohoto přiznání vznikly správci daně pochybnosti o správnosti uplatněné výše daně, a to s ohledem na již probíhající daňovou kontrolu DPH za zdaňovací období měsíců listopadu a prosince 2012 a vzhledem ke skutečnosti, že předmětem podnikání žalobkyně byl velkoobchod s rudami, kovy a hutními materiály, přičemž cca 40 % zboží ve všech zmíněných zdaňovacích obdobích žalobkyně dodávala do jiného členského státu EU, zejména polskému odběrateli W. W. Proto se správce daně rozhodl zahájit daňovou kontrolu i za zdaňovací období měsíce března 2013, o čemž dne 29. 4. 2013 vyhotovil úřední záznam. O skutečnosti, že daňová kontrola bude zahájena ještě před vyměřením daně, informoval správce daně žalobkyni sdělením ze dne 3. 5. 2013, jež jí bylo doručeno dne 6. 5. 2013. Daňová kontrola byla posléze zahájena protokolem ze dne 15. 5. 2013, kde bylo žalobkyni sděleno, že důvodem daňové kontroly je skutečnost, že opět dodala zboží polskému odběrateli W. W., přičemž tyto transakce jsou prověřovány formou mezinárodního dožádání u probíhajících daňových kontrol na DPH za listopad a prosinec 2012 a výsledek není znám. Správce daně informoval žalobkyni, že i pro prověření DPH za měsíc březen 2013 bude zasláno mezinárodní dožádání do Polska.

V rámci daňové kontroly byly prověřeny obchodní případy žalobkyně s tuzemskými obchodními společnostmi a W. W. z Polska a nebyly zjištěny nedostatky. Daňová kontrola byla ukončena zprávou o daňové kontrole ze dne 23. 10. 2013, přičemž nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by měly za následek doměření daně. DPH za měsíc březen 2013 byla stanovena platebním výměrem vydaným dne 24. 10. 2013, který nabyl právní moci dne 30. 11. 2013. Vyměřený nadměrný odpočet ve výši 1 094 478 Kč byl žalobkyni poukázán dne 13. 11. 2013.

Mezitím se žalobkyně žalobou podanou dne 16. 10. 2013 u Krajského soudu v Ostravě domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného podle § 82 a násl. s. ř. s. Žalobkyně se kromě jiného domáhala toho, aby soud vyslovil, že nevrácení nadměrného odpočtu na DPH za březen 2013 je nezákonným zásahem, aby uložil žalovanému vrátit vyměřený nadměrný odpočet na DPH za březen 2013 do 10 dnů od právní moci rozsudku a aby žalovanému zakázal pokračovat v porušování práva žalobkyně na vrácení nadměrných odpočtů v dalších zdaňovacích obdobích.

Žalobkyně v žalobě uvedla, že vyčerpala právní prostředky, jimiž se lze domáhat ochrany nebo nápravy v daňovém řízení, neboť podala jak podnět k odstranění nečinnosti, tak i stížnost dle § 261 daňového řádu, avšak žalovaný nápravu nezjednal. Žalobkyně dne 23. 4. 2013 podala daňové přiznání k DPH za zdaňovací období březen 2013, ve kterém vykázala nadměrný odpočet v částce 1 094 478 Kč. Žalovaný ve lhůtě podle § 89 odst. 4 daňového řádu nevydal ani nedoručil žádnou výzvu podle § 89 odst. 1 daňového řádu. Žalobkyně měla za to, že marným uplynutím této lhůty nastává konkludentní vyměření daně. Žalobkyně podotkla, že si je vědoma toho, že v odborné literatuře jsou na charakter této lhůty nejméně dva zcela protichůdné názory. Vycházela nicméně z toho, že pokud správce daně nevydá včas (tedy ve lhůtě dle § 89 odst. 4 daňového řádu) shora uvedenou výzvu, dojde ke konkludentnímu vyměření daně a vzniku povinnosti vrátit nadměrný odpočet ve smyslu § 105 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a to ve lhůtě do 30 dnů od tohoto konkludentního vyměření. Žalobkyně měla za to, že žalovaný je bezdůvodně nečinný s realizací jednoduchého úkonu, jakým je vrácení již vyměřeného nadměrného odpočtu, což je činnost, která je jednoduchá a rutinní. Pro případ, že by žalovaný před vydáním rozhodnutí zadržované prostředky vrátil, navrhla žalobkyně, aby soud v takovém případě vyslovil, že zásah byl nezákonný.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě kromě jiného uvedl, že pokud správci daně vzniknou pochybnosti o správnosti podaného řádného daňového tvrzení, které nebude možno odstranit vyžádáním dílčích důkazních prostředků na základě § 89 daňového řádu, může zahájit daňovou kontrolu. To byl i případ nyní projednávané věci, neboť správce daně potřeboval s ohledem na předmět podnikání žalobkyně a její obchodní partnery shromáždit důkazy i prostřednictvím mezinárodního dožádání. Daňová kontrola byla zahájena v třicetidenní lhůtě, která je určena pro vydání výzvy podle § 89 daňového řádu. Žalobkyně byla vyrozuměna o zahájení daňové kontroly i o tom, že k vyměření daně dojde po ukončení daňové kontroly na základě výsledků kontrolního zjištění. Proto ve věci vůbec nedošlo ke konkludentnímu vyměření daně, nýbrž daň byla vyměřena platebním výměrem po ukončení daňové kontroly.

Žalobkyně reagovala obsáhlým doplněním žalobní argumentace. S odkazem na judikaturu správních soudů, která vyžaduje, že pochybnosti správce daně musí být konkrétní a musí být sděleny, měla žalobkyně za to, že také musí být sděleny v předepsaném čase. Pokud pochybnosti absentují, nejsou konkrétní atd., nemá výzva podle § 89 daňového řádu žádné procesní účinky. Poslední otázkou, na kterou doposud nedala jednoznačnou odpověď, je tak právě soudu předkládaná otázka výkladu charakteru lhůty podle § 89 daňového řádu. Jestliže tedy v projednávané věci nebyla vydána výzva podle § 89 odst. 1 daňového řádu, mělo být postaveno najisto, že zde konkrétní pochybnosti neexistovaly, a pokud existovaly, pak jakého byly charakteru a zda nebyl zvolený postup daňové kontroly nepřiměřený a nemělo být nejprve postupováno podle § 89 daňového řádu. Toto se dle názoru žalobkyně nestalo, neboť neexistuje žádný úřední záznam nebo jiná písemnost založená ve spise, která by na uvedené otázky odpovídala. K povaze samotné lhůty podle § 89 daňového řádu pak žalobkyně citovala z odborné literatury protichůdné názory na to, zda se jedná o lhůtu pořádkovou či prekluzivní, k nimž připojila vlastní právní argumentaci ve prospěch druhé varianty. Žalobkyně poznamenala, že DPH je tzv. "", tedy s krátkým zdaňovacím obdobím (měsíc, kvartál), daň plně harmonizovaná v rámci Evropské unie, její zadržování může mít likvidační účinek zejména na ekonomické subjekty s velkými obraty a malými maržemi. Žalobkyně má za to, že lhůta 30 dnů v § 89 odst. 4 daňového řádu je lhůtou prekluzivní a jejím marným uplynutím již nelze vydat výzvu dle § 89 odst. 1 daňového řádu, a specificky jen u DPH a jen za situace, kdy má být vyměřen odpočet, nastává konkludentní vyměření přiznaného nadměrného odpočtu DPH.

Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl.