1148/2007
Daňové řízení: poměr odvolání a žádosti o sdělení důvodu rozdílu mezi přiznanou a vyměřenou daní
Ejk 139/2007
Daňové řízení: poměr odvolání a žádosti o sdělení důvodu rozdílu mezi přiznanou a vyměřenou daní
k § 32 odst. 9 a 10 a § 48 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
k § 76 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního
I. Podání daňového subjektu obsahující jednak odvolání proti platebnímu výměru dle § 48 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a jednak žádost o sdělení důvodů rozdílu podle § 32 odst. 9 téhož zákona, musí být posouzeno jako žádost o sdělení důvodů podle citovaného ustanovení.
II. Správce daně je povinen v takovém případě sdělit daňovému subjektu důvody, které vedly k vydání platebního výměru a zároveň daňový subjekt poučit o možnosti podat proti platebnímu výměru odvolání v dodatečné lhůtě (§ 32 odst. 10 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). Pokud tak správce daně nepostupuje a rozhodne přímo o odvolání proti platebnímu výměru, jedná se o podstatné porušení procesních předpisů, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 11. 2005, čj. 15 Ca 187/2003-30)
Věc:
Josef K. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z příjmů.Finanční úřad v Libochovicích vyměřil platebním výměrem ze dne 12. 8. 2002 žalobci daň z příjmů za rok 2001. Žalobce v podání ze dne 26. 9. 2002 nazvaném jako „odvolání“ uvedl, že se v zákonné lhůtě proti platebnímu výměru odvolává a zároveň žádá o sdělení důvodů rozdílu mezi daní přiznanou v daňovém přiznání a vyměřenou v platebním výměru. Žalobce dále uvedl, že své odvolání doplní dle skutečností, které mu správce daně sdělí na základě této žádosti.
Žalovaný podání posoudil jako odvolání a rozhodnutím ze dne 2. 6. 2003 jej zamítl.
Žalobce v žalobě mj. uvedl, že v podání označeném jako „odvolání“ požádal o sdělení rozdílu mezi vyměřenou a přiznanou daní dle § 32 odst. 9 daňového řádu. Na tuto žádost se mu však nedostalo žádné odpovědi. Toto pochybení je podstatnou vadou řízení, která způsobila mj. to, že lhůta pro podání odvolání dosud neskončila a stále běží. Poté, co žalobci bude vysvětlení rozdílu mezi daní přiznanou a vyměřenou ve shodě se zákonem sděleno, může teprve své odvolání doplnit o další důvody. Postupem žalovaného, který rozhodl o odvolání bez toho, aby byly žalobci sděleny důvody rozdílu, byla žalobci odňata práva bránit se proti postupu správce daně v dvouinstančním daňovém řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobce byl v řízení vedeném správcem daně před vydáním platebního výměru o důvodech rozdílu dostatečně informován, proto správce daně i žalovaný považovali další sdělování důvodů za bezpředmětné.
Krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
O stanoveném základu daně a vyměřené dani vyrozumívá správce daně daňový subjekt platebním výměrem a takto vyměřenou daň současně předepíše. Platební výměr neobsahuje odůvodnění, jak vyplývá z ustanovení § 46 odst. 4 věty první a § 32 odst. 3 daňového řádu. Odchyluje-li se vyměřená daň od přiznání, hlášení nebo jiného oznámení, lze žádat v odvolací lhůtě o sdělení důvodu rozdílu mezi stanoveným daňovým základem a daní, jež byla přiznána nebo za řízení uznána. Doba počínající dnem, který následuje po dni podání takové žádosti, a končící dnem, kdy byl daňový subjekt vyrozuměn o důvodech stanovení daňového základu a daně, se pak nepočítá do odvolací lhůty (§ 32 odst. 9 a 10 daňového řádu).
Žádost o sdělení důvodu rozdílu mezi stanoveným daňovým základem a daní, jež byla přiznána nebo za řízení je uznána, tedy představuje institut, pomocí něhož má být daňový subjekt seznámen se závěry, na základě nichž došlo k vyměření daňové povinnosti v odlišné výši, než jak byla uplatněna v daňovém přiznání, aby mohl posoudit, zda proti rozhodnutí o stanovení daňového základu a daně podá odvolání. Tuto žádost lze předložit pouze v odvolací lhůtě a jejím podáním dochází ke stavění odvolací lhůty až do vyrozumění o důvodech vyměření daňové povinnosti. Z toho logicky vyplývá, že žádost o sdělení důvodu rozdílu mezi stanoveným daňovým základem a přiznanou nebo za řízení uznanou daní podle § 32 odst. 9 daňového řádu musí být podána dříve, než odvolání proti platebnímu výměru, kterým byl daňový subjekt o stanoveném základu daně a dani vyrozuměn a současně mu jím byla vyměřená daň předepsána. Pokud přesto daňový subjekt v jednom podání proti platebnímu výměru podá odvolání a současně požádá o sdělení důvodu rozdílu mezi stanoveným daňovým základem a přiznanou daní, musí jej správce daně o těchto důvodech vyrozumět a současně ho s ohledem na povinnost dbát na zachování práv daňových subjektů zakotvenou v ustanovením § 2 odst. 1 daňového řádu musí poučit, že teprve od tohoto okamžiku je možné proti platebnímu výměru podat řádné odvolání.
Takto však správce daně v nyní projednávané věci nepostupoval. Přitom v podání, které mu došlo dne 26. 9. 2002, žalobce podal odvolání proti platebnímu výměru, avšak neuvedl žádná konkrétní tvrzení osvědčující jeho nesprávnost nebo nezákonnost, a naopak na správci daně požadoval sdělení důvodů odchylného vyměření daně oproti daňovému přiznání, aby mohl odvolací námitky rozvést. Je tedy zřejmé, že uvedené podání představovalo podle svého obsahu také žádost o sdělení důvodu rozdílu mezi stanoveným daňovým základem a přiznanou daní podle § 32 odst. 9 daňového řádu. Nepostačuje přitom, že důvody odchylného vyměření daně oproti daňovému přiznání uvedl žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť tím daňovému subjektu znemožnil se k nim v odvolacím řízení vyjádřit a případně je vyvrátit předložením důkazních prostředků nebo jejich navržením, což ve svém důsledku znamená porušení principu dvouinstančnosti daňového řízení. Uvedený nedostatek pak nemohl být napraven ani tím, že správce daně při ústním jednání ze dne 24. 7. 2002 seznámil žalobce se skutečnostmi, na jejichž základě není možné za rok 2001 uplatnit žádnou daňovou ztrátu, jelikož do vydání platebního výměru se důvody pro odchylné vyměření daňové povinnosti oproti přiznané dani mohly změnit nebo rozšířit.
Lze tedy uzavřít, že v nyní projednávané věci opomenutí správce daně sdělit k žádosti žalobce důvod rozdílu mezi stanoveným daňovým základem a přiznanou daní představuje podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.