Vydání 2/2007

Ve správním soudnictví jsou kontrole zákonnosti podrobena rozhodnutí orgánů veřejné správy, jimiž bylo rozhodnuto o právech a povinnostech fyzických a právnických osob, ve smyslu generální obsažené v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Současně však uvedené ustanovení připouští možnost, aby na základě výjimek zákonem výslovně stanovených byla některá rozhodnutí z přezkoumání vyloučena. Jedná se o kompetenční výluku uvedenou v § 70 s. ř. s., kdy ze soudního přezkumu jsou vyloučeny mimo jiné úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem [§ 70 písm. c) s. ř. s.]. Žaloba napadající rozhodnutí, které spadá pod kompetenční výluku, je nepřípustná dle § 68 písm. e) s. ř. s. a soud ji odmítne dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

Co se týče samotné podstaty souzené věci, tedy důvodu odmítnutí žaloby krajským soudem a zároveň důvodu tvrzeného odmítnutí soudní ochrany, nutno se zabývat povahou předmětného rozhodnutí o pokračování daňové .

Ustanovení § 73 odst. 9 daňového řádu umožňuje správci daně odložit za určitých okolností již nařízenou daňovou exekuci (v daném případě žalovaný odložil exekuci na dobu vyřešení žalobcovy žádosti o prominutí daně). Správce daně pak po stanovenou dobu v jejím provádění nepokračuje. Účelem odkladu daňové je předcházet nepříznivým a mnohdy již neodčinitelným následkům neprodleného výkonu rozhodnutí. Postup v případě pominutí důvodu pro odložení a následného pokračování v jejím provádění však daňový řád výslovně neřeší.

Podle § 73 odst. 7 daňového řádu se pro výkon daňové použije přiměřeně občanského soudního řádu. Institutem přiměřeně použitelným pro daný případ je odklad provedení výkonu rozhodnutí podle § 266 o. s. ř. Ani občanský soudní řád však nestanoví procesní postup pro případ pokračování v provádění odloženého výkonu rozhodnutí. Nicméně odpověď na předmětnou otázku poskytuje civilistická (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, publikované jako Rc 21/1981 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 174), podle níž o pokračování v provádění výkonu rozhodnutí soud vydá vždy usnesení, i když byl odklad povolen na přesně vymezenou dobu, a dodává, že proti tomuto usnesení není přípustné odvolání, neboť se jím upravuje vedení řízení [§ 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].

Je-li rozhodnutí o pokračování civilní obecně považováno za rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení, a není-li mezi odložením civilní a daňové zásadního rozdílu co do jejich funkce a podstaty, není ani důvodu považovat rozhodnutí o pokračování daňové za rozhodnutí jiné povahy než to, jímž se upravuje vedení řízení.

Krajský soud tak postupoval správně, pokud žalobcem napadené rozhodnutí žalovaného o zamítnutí námitky proti rozhodnutí o pokračování v daňové exekuci klasifikoval jako úkon správního orgánu, jímž se upravuje vedení řízení před správním orgánem, a na základě toho žalobu napadající toto rozhodnutí odmítl.

Napadené rozhodnutí se nedotýká přímo těch práv účastníka, která zakládá hmotné právo, ale zasahuje jen do práv daných pro vlastní vedení řízení. Podle čl. 36 odst. 2 věty druhé Listiny základních práv a svobod nesmí být z pravomoci soudu vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Toto ustanovení však navazuje na první větu uvedeného článku. Druhá věta tohoto ustanovení má na mysli jiná základní práva a svobody než základní právo na soudní ochranu, neboť v opačném případě by vyloučení práva na soudní ochranu bylo vždy v rozporu s Listinou a dovětek první věty druhého odstavce čl. 36 Listiny by neměl smysl (srov. nález pléna Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 8/99, Sb. ÚS, svazek č. 16, nález č. 153, str. 135; publikováno též pod č. 291/1999 Sb.). Právo fyzické i právnické osoby na soudní ochranu je však dostatečně zajištěno tím, že z pravomoci soudu není vyňato přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, jímž mohou být zasažena veřejná subjektivní práva této osoby, v daném případě tedy exekučního příkazu vydaného dle § 73 odst. 6 daňového řádu (srov. č. 791/2006 Sb. NSS).

Ustanovení § 70 písm. c) s. ř. s. o kompetenční výluce rozhodnutí upravujících vedení řízení před správním orgánem představuje omezení dosahu generální přezkumné v § 65 s. ř. s.; i ono ale vychází z dovolenosti dané ústavním pořádkem státu, jak shora naznačeno. Stejný postup byl volen i za dříve platné právní úpravy [§ 248 odst. 2 písm. e) o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2002] a ani podle stávající zákonné úpravy tomu není jinak. Pro jiný výklad ani postup soudu tak není místo.

Lze tedy uzavřít, že vyloučení soudního přezkumu u rozhodnutí o pokračování v daňové exekuci je ústavně konformní, a proto není ani z tohoto důvodu možno rozhodnutí krajského soudu považovat za nezákonné. Vzhledem k tomuto závěru pak kasační soud neshledal potřebným předkládat věc Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení § 70 písm. c) s. ř. s.