Daňové řízení: penále z dodatečně doměřené daně; příslušenství daně
Zrušením rozhodnutí o dodatečném doměření daně zaniká i povinnost daňového subjektu
hradit penále za neuhrazení doměřené částky s ohledem na
§ 58 zákona č. 337/1992 Sb.,
o správě daní a poplatků, podle něhož příslušenství daně, kterým je i penále, sleduje osud
daně.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 7. 2008, čj. 15 Ca
69/2008-17)
Věc: Příspěvková organizace Městské služby Ústí nad Labem proti Finančnímu ředitelství v
Ústí nad Labem o daň z přidané hodnoty.
Správce daně dne 2. 10. 2007 platebním výměrem uložil žalobci povinnost zaplatit penále na dani
z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2005 ve výši 26 690 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal
žalobce odvolání, jež žalovaný dne 16. 1. 2008 zamítl.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, v níž se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného a
platebního výměru. Namítal, že zaplatil daň z přidané hodnoty za měsíc únor 2005 v částce 166 434 Kč
včas, a proto nebyly splněny podmínky pro vyměření penále uvedené v
§ 63 odst. 1 daňového řádu
ve znění platném do 31. 12. 2006. Dále poukázal na skutečnost, že v době rozhodování žalovaného o
odvolání probíhalo soudní řízení o platebním výměru, jímž správce daně doměřil daň z přidané hodnoty
ve výši 166 434 Kč, z níž bylo penále vypočteno. Krajský soud v Ústí nad Labem dne 28. 11. 2007
zrušil předmětný dodatečný platební výměr a rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 4. 2006 o zamítnutí
odvolání proti tomuto platebnímu výměru, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný o
odvolání žalobce proti platebnímu výměru na penále rozhodl dne 17. 1. 2008, tedy v době, kdy již
byla rozhodnutí o samotné dani soudem zrušena. Žalobce považoval za nesprávnou argumentaci
žalovaného, že žaloba ve správním soudnictví nemá odkladný účinek, a proto i v průběhu soudního
řízení týkajícího se rozhodnutí o dani je správce daně oprávněn a povinen postupovat při penalizaci
daňových nedoplatků v souladu s §
63 daňového řádu. Žalovaný pominul, že obě rozhodnutí týkající se doměření daně z přidané
hodnoty za únor 2005, byla zrušena a že neměl ke svému rozhodnutí o zamítnutí odvolání zákonný
podklad.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žaloba napadá rozhodnutí, které je nezákonné, neboť
zrušením rozhodnutí o vyměření daňové povinnosti, k níž se penále váže, odpadl důvod pro jeho
zákonnou existenci. Správce daně v den odeslání vyjádření žalovaného k podané žalobě daňové penále
neeviduje a příslušnou finanční částku vrátil žalobci. Žalobci poskytne správce daně úrok ze
zaviněného přeplatku. Ačkoliv žalovaný souhlasí s argumenty žalobce, rozhodnutí o odvolání nemůže
sám zrušit, neboť mu to procesní právní úprava neumožňuje. Rozhodnutí, kterým bylo sděleno penále,
nelze zrušit cestou mimořádného opravného prostředku podle
§ 55b daňového řádu
(přezkoumávání daňových rozhodnutí), neboť není rozhodnutím, kterým byla stanovena daňová povinnost.
Nemá zákonnou možnost zrušit právní titul na penále sledující osud neexistující daňové
povinnosti.
Krajský soud v Ústí nad Labem napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Z odůvodnění:
V daném případě v době rozhodování o penále správcem daně skutečně existoval splatný daňový
nedoplatek, neboť existovalo pravomocné rozhodnutí o doměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací
období únor 2005. Skutečnost, že u příslušného soudu se vedlo řízení v rámci správního soudnictví,
kde žalobce navrhoval zrušení rozhodnutí o doměření uvedené daně, nebránila správci daně ve sdělení
předpisu penále žalobci, neboť i přes zmíněné řízení u soudu bylo rozhodnutí o doměření daně stále
vykonatelné, protože podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu nemá automaticky odkladný
účinek a v dané věci soudem nebylo o odkladném účinku na návrh žalobce rozhodováno, neboť o to
nepožádal. Ovšem zcela jiná situace byla v době rozhodování žalovaného o odvolání proti platebnímu
výměru, kterým správce daně sdělil žalobci předpis penále. V té době již byla rozhodnutí o doměření
daně z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2005 (platební výměr i rozhodnutí o zamítnutí
odvolání proti tomuto platebnímu výměru) výše uvedeným rozhodnutím krajského soudu zrušena. V
důsledku zrušení rozhodnutí o dodatečném doměření daně z přidané hodnoty se řízení vráti- lo do fáze
vyměřovacího řízení, jako by v dané věci nikdy pravomocně rozhodnuto nebylo. S ohledem na
§ 58 daňového řádu, kde je
uvedeno, že příslušenství daně, kterým je i penále, sleduje osud daně, zanikla zrušením rozhodnutí o
dodatečném doměření daně z přidané hodnoty i povinnost hradit žalobcem penále za neuhrazení doměřené
částky, které ze zákona počalo narůstat ode dne splatnosti daně. V době od vydání platebního výměru
na penále do rozhodování žalobce o odvolání proti tomuto platebnímu výměru tedy došlo ke změně
skutečností podstatných pro rozhodování žalovaného a žalovaný měl uvedené skutečnosti ve svém
rozhodnutí zohlednit. K tomu ovšem nedošlo. Žalovaný při svém rozhodování nepřihlédl ke skutečnosti,
že rozhodnutí o doměření daně z přidané hodnoty bylo pravomocně rozhodnutím soudu zrušeno, a proto
je žalobou napadené rozhodnutí nezákonné, neboť při svém rozhodování nerespektoval
§ 58 odst. 1 daňového
řádu, ve kterém je uvedeno, že penále sleduje osud daně.