1183/2007
Daňové řízení: oprava zřejmých chyb v rozhodnutí
Ejk 22/2006
Daňové řízení: oprava zřejmých chyb v rozhodnutí
k § 56 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb. a č. 444/2005 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
Oprava zřejmých omylů a nesprávností dle § 56 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, umožňuje odstraňování chyb, kterých se dopustil správce daně ve vydaných rozhodnutích, tedy opravy různých méně významných překlepů a zkomolenin, opravy dat a rodných čísel, ale také opravy početních chyb. Daňový subjekt se však touto cestou nemůže domáhat revize vlastní hmotněprávní povinnosti.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2005, čj. 10 Ca 202/2004-80)
Prejudikatura:
srov. č. 916/2006 Sb. NSS.Věc:
Akciová společnost C. proti Generálnímu ředitelství cel o clo.Rozhodnutím Celního úřadu Litoměřice ze dne 13. 11. 2001 bylo žalobci jakožto ručiteli celního dlužníka akciové společnosti S. uloženo uhradit celní dluh ve výši 4 576 557 Kč. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání, které Celní ředitelství v Ústí nad Labem dne 19. 2. 2002 zamítlo. Správní žalobu proti tomuto rozhodnutí žalobce nepodal.
Žalobce dále požádal o přezkoumání shora uvedených rozhodnutí celního úřadu a celního ředitelství podle § 55b d. ř. V žádosti o přezkum zejména namítal, že vystavil záruční listinu pro veřejnou obchodní společnost S. Pokud tedy bylo žalobci uloženo uhradit celní dluh za akciovou společnost S., tedy subjekt odlišný od toho, kterému vystavil záruku, byl postup celního úřadu nesprávný.
Rozhodnutím ze dne 10. 4. 2002 žalovaný povolil přezkum rozhodnutí celního úřadu ze dne 13. 11. 2001 a rozhodnutí celního ředitelství z 19. 2. 2002. Na základě toho Celní ředitelství v Ústí nad Labem uvedená rozhodnutí přezkoumalo a dne 7. 5. 2002 vydalo rozhodnutí, kterým změnilo své rozhodnutí ze dne 19. 2. 2002 tak, že žalobce je povinen uhradit jakožto ručitel celního dlužníka veřejné obchodní společnosti S. celní dluh ve výši 4 576 557 Kč. Proti tomuto rozhodnutí žalobce nepodal odvolání.
Žalobce podal dne 21. 7. 2003 Celnímu ředitelství v Ústí nad Labem nové podání, kterým se domáhal opravy zřejmých nesprávností v rozhodnutí ze 7. 5. 2002 dle § 56 d. ř., a to jeho zrušením, neboť stanoví povinnost platit někomu, kdo tuto povinnost nemá. Žádost žalobce odůvodnil zejména tím, že původní platební výměr celnímu dlužníkovi byl vydán na akciovou společnost S., nikoli na veřejnou obchodní společnost S. Veřejné obchodní společnosti S., které žalobce vydal záruční prohlášení, dosud žádný platební výměr doručen nebyl. Téhož dne, tj. 21. 7. 2003, žalobce podal i žádost o přezkum rozhodnutí ze 7. 5. 2002 dle § 55b d. ř. ze stejných důvodů. Žádost o přezkum žalovaný zamítl. Celní ředitelství v Ústí nad Labem následně rozhodnutím ze dne 25. 3. 2004 žádost žalobce o opravu zjevných nesprávností rovněž zamítlo s tím, že namítaná pochybení byla již přezkoumána žalovaným v řízení dle § 55b d. ř. Proti tomu podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 12. 8. 2004.
Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, ve které zejména zpochybňoval právní názor žalovaného, že tento typ mimořádného opravného prostředku, tj. oprava zjevných nesprávností dle § 56 d. ř., nedává správci daně prostor k novému věcnému přezkoumání rozhodnutí. Žalobce poukázal na to, že soudní
judikatura
týkající se přípustnosti soudního přezkumu rozhodnutí o návrhu na opravu zřejmých omylů a nesprávností dosud neexistuje. Soudní přezkum rozhodnutí vydaných dle § 55b daňového řádu judikatura
nepřipouští, žaloby na přezkum rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení jsou naopak meritorně přezkoumávány. Z porovnání těchto institutů žalobce dovozoval, že zatímco přezkum dle § 55b daňového řádu je nenárokový a závisí na volném správním uvážení, oprava zřejmých omylů a nesprávností je přímo určena jako nástroj k odstranění zjevných pochybení. Pokud by věcné přezkoumání bylo přípustné pouze v řízení dle § 55b d. ř., které nepodléhá soudnímu přezkumu, a nikoli v řízení dle § 56 d. ř., které podléhá soudnímu přezkumu, byl by daňový subjekt zkrácen na svém právu na soudní ochranu.Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl argumentaci žalobce, že by neměl možnost dosáhnout věcného přezkoumání rozhodnutí. V předchozím řízení totiž přezkoumání dle § 55b d. ř. bylo povoleno a v následném rozhodnutí z 7. 5. 2002 Celní ředitelství v Ústí nad Labem žalobcem namítané nedostatky odstranilo.
Městský soud žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Podle § 56 d. ř., který je v tomto zákoně zařazen mezi mimořádnými opravnými prostředky, se opravy zřejmých omylů a nesprávností lze domáhat, 1) pokud stanovenou daň správce daně musí opravit nebo zrušit, a to na žádost nebo z úřední povinnosti, pokud byla stanovena někomu, kdo ji podle zákona není povinen platit, a 2) došlo-li při stanovení daňové povinnosti ke zřejmé chybě v počítání, psaní nebo jinému omylu, zejména jde-li o stanovení dvojí daňové povinnosti u téže daně a téhož daňového subjektu. Je-li v tomto případě stanovena dvojí daňová povinnost různě vysoká, zruší se daňová povinnost nižší. Shodně s opravou daňové povinnosti se opraví také příslušenství daně. Ustanovení odst. 1 písm. b) citovaného ustanovení se použije přiměřeně i při opravě zřejmých nesprávností v jiných rozhodnutích nebo opatřeních, jimiž nebyla stanovena daňová povinnost. Opravy nebo zrušení stanovené daně nelze provést, zaniklo-li právo daň vyměřit nebo doměřit. Nejen z označení tohoto institutu, ale i z textu shora citovaného tedy vyplývá, že oproti obnově řízení či přezkoumávání daňových rozhodnutí, tj. postupům podle § 54 nebo § 55b d. ř., tento institut slouží k opravě zřejmých omylů a nesprávností. Stanovenou daň tedy správce daně rozhodnutím opraví nebo zruší, a to i sám z úřední povinnosti, pokud byla stanovena někomu, kdo ji podle zákona není povinen platit. Toto ustanovení lze vykládat toliko v tom smyslu, že došlo k záměně v označení dlužníka, resp. adresáta takového rozhodnutí, a přitom šlo o zřejmý omyl nebo nesprávnost. Tato situace v daném případě nenastala, neboť rozhodnutím z 13. 11. 2001 bylo uloženo žalobci plnit jako ručiteli a žalobce byl řádně označen. Nesprávně byl označen dlužník, za kterého jako ručitel má žalobce plnit, tato vada však byla následně, poté co se toho přípustnými opravnými prostředky žalobce domáhal, odstraněna. Žalobce se proto nemůže domáhat prostřednictvím tohoto institutu nápravy věci, pokud jde o stanovení daňové, resp. ručitelské povinnosti, neboť k tomu už využil, jak již poukázal žalovaný, jednak odvolání a jednak návrhy na přezkoumání daňových rozhodnutí postupem podle § 55b daňového řádu. Navíc se mohl proti meritornímu rozhodnutí a konečnému rozhodnutí ve věci dovolat ochrany i u soudu. Ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) d. ř. pak míří na případy, kdy došlo při stanovení daňové povinnosti k zřejmé chybě v počítání, psaní nebo jinému omylu. Tato situace však v daném případě rovněž nenastala.
Pokud se tedy žalobce domáhal zrušení rozhodnutí o povinnosti ručitele k plnění za dlužníka ze dne 13. 11. 2001, ve znění rozhodnutí ze dne 7. 5. 2002, postupem podle § 56 d. ř., nedomáhal se takového rozhodnutí o právu řádným a tomu odpovídajícím procesním prostředkem, neboť postupem podle § 56 d. ř. nebylo lze se domoci zrušení nebo změny hmotněprávní povinnosti, která těmito rozhodnutími byla vůči žalobci nastolena. Žalovaný se pak odmítl tímto podáním zabývat věcně, neboť poukázal na postup podle § 55b d. ř., když žalobce se současně s návrhem domáhal téhož dne i povolení přezkoumání daňových rozhodnutí podle § 55b d. ř., a žalovaný tedy odkázal logicky na to, že pokud rozhodnutím Generálního ředitelství cel nebyl tento přezkum povolen, jde již o věc pravomocně rozhodnutou.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.