Vydání 9/2009

Finanční úřad v Roudnici nad Labem dne 27. 8. 2004 zamítl žádost žalobce o povolení obnovy daňového řízení zahájeného na základě zprávy o daňové kontrole ze dne 11. 7. 2001; na základě této zprávy vystavil správce daně dodatečný platební výměr mimo jiné také na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. a 2. čtvrtletí roku 1999 v celkové výši 96 291 Kč. Žalobce požádal o povolení obnovy řízení podle § 54 odst. 1 písm. a) d. ř., neboť byl rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 4 T 264/2002, zproštěn obžaloby, která mu kladla za vinu, že podal daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1999, v němž do svých příjmů zahrnul nižší částky, než ve skutečnosti přijal za prodej osobních automobilů, a měl tak neoprávněně zkrátit daň z příjmů fyzických osob o částku 138 825 Kč a současně s tím rovněž daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. a 2. čtvrtletí roku 1999 v celkové výši 96 291 Kč. Okresní soud v Litoměřicích v odůvodnění zprošťujícího rozsudku uvedl, že v průběhu trestního řízení nebylo prokázáno, že by žalobce přijal vyšší částky za prodej automobilů, z čehož jej vinila obžaloba. Prodej automobilů za vyšší částky měly prokázat pouze vystavené faktury, jejichž věrohodnost však zpochybnila znalkyně z oboru grafologie. Všichni svědci, jimiž byly osoby, které měly automobily od žalobce kupovat, uvedli, že žalobce nikdy neviděli, nikdy mu žádné peníze nepředávali a jeho jméno se dozvěděli až v průběhu trestního řízení. Svědkyně Zdena K. uvedla, že v autobazaru kupovala automobil jako nehavarovaný, přičemž znalec v trestním řízení potvrdil výpověď žalobce v tom, že tento automobil dříve havarovaný byl a v takovém stavu jej žalobce prodával. Ani v trestním řízení nebylo zjištěno, kdo havarované automobily opravoval a dále je prodával, nicméně žalobce byl nucen za tyto osoby zdanit jejich zisky.

Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný dne 22. 11. 2005 zamítl. Neshledal totiž, že by po nabytí právní moci předmětných dodatečných platebních výměrů, jimiž byla žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty za uvedená zdaňovací období, vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění žalobce nebo správce daně uplatněny již v daňovém řízení a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí, nebo že rozhodnutí bylo učiněno na základě podvrženého nebo zfalšovaného dokladu, křivé výpovědi svědka, křivého znaleckého posudku nebo že nebylo dosaženo jiným trestným činem. Pokud žalobce neprokázal v průběhu daňové kontroly jím tvrzené skutečnosti, k čemuž měl v dané věci dostatek možností, pak v postupu správce daně nelze spatřovat nezákonnost. Znalecké posudky a výpovědi svědků v trestním řízení nelze považovat za nové skutečnosti a důkazy, na jejichž základě by bylo možno povolit obnovu řízení. Žalovaný závěrem konstatoval, že rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích se týká trestněprávní stránky věci, a nikoli oblasti daňové; protože každé z těchto řízení vychází z jiných procesních zásad a postupů, nelze dovozovat, že zproštění obžaloby z podezření z trestného činu znamená změnu pravomocně doměřené daně.

Žalobce brojil proti tomuto rozhodnutí žalobou, ve které zejména zopakoval své argumenty ohledně splnění důvodů povolení obnovy řízení podle § 54 odst. 1 písm. a) d. ř., jež před tím uvedl ve své žádosti o povolení obnovy řízení. Opakovaně zdůraznil, že nemohl v průběhu daňového řízení dokázat svá tvrzení o tom, že předmětné osobní automobily neprodával jako opravené a že mu z toho nevznikl žádný zisk, protože tyto skutečnosti mohly prokázat pouze orgány činné v trestním řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem tuto žalobu dne 31. 5. 2006 zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí zejména konstatoval, že v řízení o povolení obnovy správce daně nezkoumá, zda rozhodnutí jím vydané v daňovém řízení je či není v souladu se zákonem, ani neposuzuje, zda rozhodnutí předcházelo úplné zjištění skutkového stavu věci. Správce daně se v takovém řízení zabývá pouze tím, zda vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy a zda tyto nemohly být bez zavinění daňového subjektu nebo správce daně uplatněny již dříve a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí. S poukazem na § 31 odst. 9 d. ř. dále uvedl, že žalobce v daňovém řízení neprokázal skutečnosti, k nimž byl vyzván, a svým zaviněním se dostal do situace, kdy neprokázal svá tvrzení a nevyvrátil a nevysvětlil rozpory zjištěné v průběhu daňové kontroly, což vyplývá ze zprávy o jejím výsledku. Důkazní břemeno bylo v daňovém řízení plně na žalobci, který ani proti dodatečným platebním výměrům nepodal odvolání. V případě odůvodnění výše uvedeného rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích se nejedná o nové skutečnosti, které nemohly být dříve žalobcem uplatněny. Na věci nic nemění ani okolnost, že se danou problematikou zabývala i Policie České republiky a Okresní soud v Litoměřicích; případ projednávaný v trestním řízení byl posuzován z hlediska spáchání úmyslného trestného činu a nikoli z hlediska splnění povinností daňovým subjektem.

Shora uvedený rozsudek krajského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností, v níž zejména odkázal na skutečnosti uvedené ve své žádosti o povolení obnovy a v žalobě a připomněl výsledek trestního řízení vedeného před Okresním soudem v Litoměřicích. Upozornil mimo jiné na to, že v tomto řízení nebylo prokázáno, že by přijal finanční částky za prodej opravených osobních automobilů, dále že nikdo ze svědků ho neoznačil jako osobu, která jim automobil prodala, a konečně na to, že znalecký posudek potvrdil jeho výpověď o tom, že osobní automobil nebyl havarovaný a že grafologický rozbor prokázal, že jedna z faktur nebyla psána stěžovatelem. Jak dále uvádí, v jeho případě jsou splněny důvody obnovy řízení uvedené v § 54 odst. 1 pod písm. a) i b) d. ř. Nové důkazy, které svědčí o tom, že nejednal v rozporu se zákonem, mohly být získány až v průběhu trestního řízení, protože jak orgány policie, tak soud, na rozdíl od stěžovatele, případně finančního úřadu, mají z důvodu svých pravomocí možnost je získat; jde především o vypracování znaleckých posudků na technický stav automobilů a grafologický rozbor písma na faktuře. Osoby, které zakoupily opravené osobní automobily, o něž se v daňové kontrole jednalo, vypověděly před dožádaným finančním úřadem jinak, než vypovídaly před orgány policie a před soudem, což umožňuje aplikaci § 54 odst. 1 písm. b) d. ř.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.