1628/2008
Daňové řízení: obnova řízení; nová skutečnost
Daňové řízení: obnova řízení; nová skutečnost
k § 54 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též "daňový řád", "d. ř.")
Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, povolení obnovy řízení jako mimořádného opravného prostředku spojuje s tím, že po pravomocně ukončeném daňovém řízení se objeví nové skutečnosti nebo důkazy, to znamená takové, které nebyly v době vydání předmětného rozhodnutí správnímu orgánu k dispozici a nemohly být bez zavinění daňového subjektu uplatněny. Z toho vyplývá, že za novou skutečnost či důkaz nelze považovat interpretaci dokladu založeného ve správním spise správním orgánem.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2007, čj. 6 Ca 214/2005-76)
Prejudikatura:
srov. č. 154/2004 Sb. NSS a č. 1179/2007 Sb. NSS.Věc:
Akciová společnost KENTOYA proti Ministerstvu financí o obnovu řízení.Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu rozhodnutím ze dne 17. 9. 2002 změnilo platební výměr na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2000 vydaný Finančním úřadem pro Prahu 9 dne 16. 11. 2001 po vytýkacím řízení tak, že částka nadměrného odpočtu činí 149 694 Kč. Důvodem snížení původně žalobkyní uplatněného nároku na odpočet bylo vyloučení faktur vystavených společností s ručením omezeným WPF a akciovou společností VK Program (dodavatelské společnosti) z nároku na odpočet, neboť žalobkyně v tomto řízení neprokázala, že zdanitelná plnění od uvedených plátců přijala. V odůvodnění tohoto rozhodnutí finanční ředitelství poukázalo mimo jiné na výsledky šetření Finančního úřadu pro Prahu 10 (místně příslušný správce daně pro obě dodavatelské společnosti) provedeného na základě dožádání. K odpovědi na dožádání je připojen i protokol o ústním jednání se statutárními orgány dodavatelských společností sepsaný dne 9. 4. 2001, jehož předmětem bylo prověření vystavených předmětných faktur. K otázce provedení stavebních prací tyto osoby výslovně uvedly, že společnosti stavební práce neprovedly, že je pouze zajistily prostřednictvím pana K. Jednalo se z jejich strany o zprostředkování.
Dne 20. 11. 2003 žalobkyně navrhla povolení obnovy řízení ve věci vyměření daně z přidané hodnoty za listopad 2000 s odkazem na protokoly o ústním jednání se statutárními orgány dodavatelských společností ze dne 23. 6. 2003 a 26. 6. 2003. Výpovědi statutárních orgánů v nich obsažené jsou podle ní v rozporu se závěry uvedenými v rozhodnutí finančního ředitelství ze dne 17. 9. 2002.
Dne 1. 7. 2004 finanční ředitelství žádost o obnovu řízení zamítlo s tím, že důvodem vyloučení dokladů vystavených dodavatelskými společnostmi bylo neprokázání, že žalobkyně od uvedených společností plnění přijala. Ve výpovědích ze dne 23. 6. 2003 a 26. 6. 2003 svědci sice potvrdili vystavení předmětných dokladů, avšak zároveň sdělili, že svá tvrzení, že fakturované práce byly skutečně provedeny, nemohou nijak doložit. Tyto svědecké výpovědi je nezbytné odmítnout jako nový důkaz, který nemohl daňový subjekt bez svého zavinění uplatnit, a tudíž je nelze použít jako důvod pro povolení obnovy řízení.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný dne 2. 6. 2005 zamítl. Žalobkyně neprokázala v předcházejícím řízení přijetí předmětných zdanitelných plnění a protokoly ze dne 23. 6. 2003 a 26. 6. 2003 přiložené k žádosti o obnovu řízení nemohou prokázat uskutečnění těchto zdanitelných plnění, proto nemohou mít vliv na výrok rozhodnutí ze dne 17. 9. 2002. V žádosti tedy nebyly uvedeny takové důvody, které by naplnily zákonné podmínky pro obnovení řízení.
V žalobě podané k Městskému soudu v Praze žalobkyně především namítala, že žalovaný nezhodnotil postup finančního ředitelství z hlediska naplnění podmínek pro obnovu řízení uvedených v § 54 odst. 1 d. ř. Orgány obou stupňů v řízení o povolení obnovy především zkoumaly, zda platební výměr vydaný v daňovém řízení je v souladu se zákonem, namísto toho, aby se zabývaly pouze otázkou, zda vyšly najevo nové skutečnosti a zda tyto nové skutečnosti mohly být bez zavinění žalobkyně uplatněny již dříve v řízení a zda tyto najevo vyšlé skutečnosti mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí. Novou skutečností je protokol o ústním jednání ze dne 9. 4. 2001. Novost nespočívá v samotné existenci protokolu, tento existoval již v době vydání rozhodnutí o zamítnutí odvolání v daňovém řízení, ale v jeho skutečném obsahu proti tomu, co uvedlo finanční ředitelství v odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí odvolání proti platebnímu výměru. Dodavatelské společnosti neuvedly, že stavební práce pouze zprostředkovaly, jak je uvedeno v odůvodnění rozhodnutí, nýbrž že stavební práce zajistily subdodavatelsky. Potom je z hlediska žalobkyně nerozhodné, kým byly práce provedeny. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesprávně zhodnotil existenci nových skutečností, nemohl správně zhodnotit ani to, zda tyto nové skutečnosti mohly být bez zavinění žalobkyně uplatněny již dříve v průběhu řízení. Pokud se v důsledku nových skutečností ukázal jediný
relevantní
důkaz pro vyloučení z nároku na odpočet jako nepravdivý (protokol o ústním jednání dne 9. 4. 2001), pak je zřejmé, že vyšly najevo skutečnosti, které by měly podstatný vliv na výrok rozhodnutí o vyměření daně.Žalovaný ve vyjádření k žalobě zejména nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že k prokázání přijetí zdanitelného plnění stačí, že dodavatelé uvedení na fakturách osvědčili, že byly uzavřeny smlouvy a vystaveny faktury. Toto osvědčení existence těchto listin nelze považovat za novou skutečnost, neboť existence smluv a faktur byla správci daně i žalobkyni známá již v době vytýkacího řízení a následného odvolacího řízení.
Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
V daném případě žalobkyně žádala o povolení obnovy řízení z důvodu najevo nově vyšlých skutečností, které nemohly být bez jejího zavinění uplatněny již dříve v řízení a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí finančního ředitelství ze dne 17. 9. 2002. Jako takové skutečnosti v žádosti označila protokoly o ústním jednání, resp. obsah těchto protokolů, ze dne 23. 6. 2006 a 26. 6. 2006, které byly sepsány s Romanem V. (předseda představenstva akciové společnosti VK Program) a Borisem F. (jednatel společnosti s ručením omezeným WPF v roce 2000, místopředseda představenstva akciové společnosti VK Program), kteří vypovídali jako svědci v průběhu daňové kontroly prováděné u žalobkyně. Žalobkyně měla za to, že tyto výpovědi ve spojení s výpovědí jmenovaných ze dne 9. 4. 2001 u Finančního úřadu pro Prahu 10 jsou v přímém rozporu se závěry uvedenými v rozhodnutí finančního ředitelství ze dne 17. 9. 2002. V žalobě pak jako novou skutečnost, z důvodu které měla být obnova řízení povolena, označila hodnocení obsahu protokolu sepsaného se shora jmenovanými dne 9. 4. 2001.
Podle § 54 odst. 1 písm. a) d. ř. se řízení ukončené pravomocným rozhodnutím obnoví na žádost příjemce rozhodnutí nebo z úřední povinnosti, jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění daňového subjektu nebo správce daně uplatněny již dříve v řízení a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí. Všechny tyto podmínky musí být splněny současně.
Zákon povolení obnovy řízení jako mimořádného opravného prostředku spojuje s tím, že po pravomocně ukončeném daňovém řízení se objeví nové skutečnosti nebo důkazy, to znamená takové, které nebyly v době vydání předmětného rozhodnutí správnímu orgánu k dispozici a nemohly být bez zavinění daňového subjektu uplatněny. Z toho vyplývá, že za novou skutečnost či důkaz nelze považovat interpretaci dokladu založeného ve správním spise správním orgánem. V daném případě v odůvodnění rozhodnutí ze dne 17. 9. 2002 finanční ředitelství ani neuvádělo obsah protokolu sepsaného dne 9. 4. 2001, ale odvolávalo se na sdělení dožádaného Finančního úřadu pro Prahu 10. Již z tohoto důvodu tedy nelze dle názoru soudu považovat za důvodnou námitku žalobkyně, že v případě protokolu ze dne 9. 4. 2001 finanční ředitelství při rozhodování o dani z přidané hodnoty za listopad 2000 vycházelo z nepravdivého a zkresleného údaje. Svědecké výpovědi shora jmenovaných učiněné ve dnech 23. 6. 2003 a 26. 6. 2003 pak sice obsahují již podrobnější vyjádření k provedení prací, ale nelze nepřihlédnout k tomu, že se jedná opět o pouhá tvrzení bez doložení potřebnými doklady. Navíc se nejeví jako doplnění původního vyjádření ze dne 9. 4. 2001, neboť v této době byly práce dodané žalobkyni statutárními zástupci dodavatelů označeny jednoznačně jako zprostředkování včetně poukazu na to, že daň z přidané hodnoty byla počítána v základní sazbě. Existence smluv mezi žalobkyní a shora uvedenými společnostmi, vystavené faktury a zaplacení za ně včetně dokladů k tomu náležejících byly skutečnostmi, které byly správci daně známy již v předcházejícím řízení. Rovněž tak bylo známo, že údajným dodavatelům byla jejich místně příslušným správcem daně v souvislosti s těmito fakturami vyměřena daň z přidané hodnoty ve výši nula. Samotný fakt, že práce byly provedeny, případně že i cena za ně zaplacená se jeví jako přiměřená, z hlediska daně z přidané hodnoty automaticky neznamená uznání nároku na odpočet. Daňový poplatník musí prokázat, že zdanitelné plnění přijal od jiného plátce.
Jak bylo již shora uvedeno, všechny podmínky pro povolení obnovy řízení stanovené v § 54 odst. 1 písm. a) d. ř. musí být splněny současně. Jestliže žalobkyně v žádosti o povolení obnovy označila jako nové skutečnosti výpovědi svědků Borise F. a Romana V. učiněné po právní moci rozhodnutí o vyměření daně z přidané hodnoty za listopad 2000, pak se žalovaný správně zabýval i tím, zda tyto skutečnosti mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí, tedy na správnost vyměření daně z přidané hodnoty za listopad 2000. Pokud žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyní označené důkazy nemohly mít vliv na výrok rozhodnutí, není porušením zákona, pokud se výslovně nezabýval tím, zda obsah těchto výpovědí mohla či nemohla žalobkyně uplatnit dříve bez svého zavinění.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.