Vydání 5/2012

Dne 29. 10. 2008 vydal Celní úřad v Benešově s odkazem na § 5 odst. 1 daňového řádu dožádání vůči žalovanému ve věci provedení místního šetření. Předmětem dožádání bylo zjistit, zda na uvedené adrese se v uvedeném množství tabák uvedeného druhu nachází. Dne 19. 11. 2008 sepsal žalovaný z provedeného místního šetření protokol za účasti žalobce a jeho konzultanta Tomáše H., který se místního šetření účastnil.

Protokol obsahoval popis průběhu místního šetření (předmětný tabák se v uvedených prostorách nachází, je skladován v původním balení, byly odebrány vzorky a pořízena fotodokumentace). Z protokolu je zřejmé, že žalovaný provedl pouze úkony, ke kterým byl dožádán. Následně žalovaný postoupil skutečnosti zjištěné při místním šetření zpět Celnímu úřadu Benešov k dalšímu využití v příslušném daňovém řízení.

Z protokolu vyplývá, že v průběhu místního šetření žalobce požadoval mimo jiné, aby mu bylo sděleno, zda cílem úkonů prováděných žalovaným je zjištění nebo prověření okolností pro správné stanovení daně – k této otázce úřad sdělil, že cílem je prověření, zda skladované zboží podléhá spotřební dani.

Již v průběhu místního šetření žalobce namítal nezákonnost provedeného odběru vzorků, resp. neexistenci právního titulu k takovému postupu, žádal o vymezení svého postavení a specifikaci řízení, jehož je účastníkem, dále žádal, aby před samotným odběrem vzorků byl seznámen s veškerými normativy, dle kterých bude žalovaný při odběru vzorků postupovat, tj. s technologií odběru vzorků – tyto mu s odkazem na jejich interní povahu úřad nepředložil a odběr provedl.

Proti uvedenému zásahu podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice. Krajský soud v rozsudku ze dne 12. 10. 2009 konstatoval, že řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu je postaveno na koncepci ochrany před „“ (zásahem, pokynem nebo donucením), který trvá, jehož důsledky trvají nebo u něhož hrozí opakování (§ 82 in fine s. ř. s.); právní úprava nepočítá s ochranou před aktuálně neexistujícími zásahy, tj. zejména zásahy, ke kterým došlo v minulosti, ale ani před zásahy, které mohou teprve v budoucnu nastat, nejde-li o hrozbu opakování již učiněného zásahu. Krajský soud uzavřel, že v dané věci žaloba nesměřovala proti trvajícímu zásahu či jeho důsledkům, neboť místní šetření započaté a provedené dne 19. 11. 2008 bylo k témuž dni ukončeno.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu ze dne 12. 10. 2009 zrušil svým rozsudkem ze dne 15. 7. 2010, čj. 5 Aps 1/2010-51, a uložil krajskému soudu, aby v dalším řízení zkoumal, zda se v daném případě při provedeném místním šetření jednalo o nezákonný zásah, neboť krajský soud žalobu zamítl – tedy neshledal zásah nezákonným, aniž by však jeho obsah z hlediska zákona posuzoval, přitom argumentaci soustředil výhradně k otázce možné hrozby opakování zásahu, což neshledal.

Krajský soud v následném rozsudku ze dne 17. 1. 2011, čj. 52 Af 3/2010-69, konstatoval, že se v intencích závazného právního názoru kasačního soudu zaměřil na posouzení, zda dne 19. 11. 2008 při prováděném místním šetření ze strany žalovaného k nezákonnému zásahu došlo, resp. v čem tento zásah spočíval, přitom dospěl k závěru, že k nezákonnému zásahu ze strany žalovaného došlo. Návrh žalobce shledal důvodným, a proto žalovanému zakázal v pokračování nezákonného postupu (resp. jeho opakování) při místních šetřeních prováděných u žalobce (zakázal jejich provádění bez konkrétní návaznosti na konkrétní daňové řízení nebo kontrolu).

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost. Stěžovatel s odkazem na právní názor vyslovený Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozsudku poukázal především na to, že krajský soud se měl zabývat především tím, zda úkony, které byly v rámci místního šetření provedeny, mají či nemají povahu nezákonného zásahu a v čem konkrétně případný zásah spočívá. K tomu uvádí, že z konstrukce daňového řádu je zřejmě, že institut místního šetření je zařazen do obecných ustanovení (§ 15); z toho vyplývá, že je použitelný v kterémkoli stadiu řízení. Potřeba fyzického ověření a šetření „“ může vzniknout v kterékoli fázi kontrolní činnosti, lze jej provádět jak v rámci vyhledávací činnosti, v rámci daňové kontroly, v rámci vytýkacího řízení nebo samostatně v kterémkoli stadiu daňového řízení. Místním šetřením se prověřují konkrétní skutečnosti u konkrétních daňových subjektů, podstatou místního šetření je zjištění podrobnějších skutečností k již zjištěným skutečnostem (podezřením), přičemž toto zjišťování vyžaduje návštěvu určitého místa, kde je předpoklad, že konkrétní skutečnosti budou zjištěny. Místním šetřením se prověřuje určitá skutečnost, aniž je v okamžiku jeho zahájení jakkoli předjímána možná daňová kontrola. Místní šetření, i když není vyloučeno, aby bylo prováděno i v rámci daňové kontroly, je běžně prováděno správci daně zejména v rámci vyhledávací činnosti a jeho výsledky se použijí i v daňovém řízení zahájeném později. Stěžovatel v této souvislosti odkazuje např. na shodný závěr učiněný v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2009, čj. 7 Afs 36/2008-134, č. 2026/2010 Sb. NSS, nebo dále např. na rozsudky ze dne 27. 7. 2005, čj. 1 Afs 70/2004-80, č. 937/2006 Sb. NSS, ze dne 3. 11. 2010, čj. 8 Afs 68/2009-43 a další.

Stěžovatel namítal, že z rozsudku krajského soudu není zřejmé, jak by správce daně bez využití institutu místního šetření měl vyhledávací činnost v praxi realizovat a jak průběžně informace získávat; poukázal přitom na právní úpravu obsaženou v § 134p, § 41, resp. § 42 zákona č. 937/2006 Sb., o spotřebních daních. Dle názoru stěžovatele je celní úřad oprávněn provádět místní šetření v souvislosti s daňovým řízením, přičemž daňovým řízením, které jako legislativní zkratku uvádí § 2 odst. 1 daňového řádu, se rozumí řízení o daních. Jinými slovy řečeno ve věcech daní v této souvislosti se rozumí vše, co v § 1 citovaného zákona zahrnuje pojem „“. Předpokládaná souvislost s daňovým řízením představuje možnost, aby celní úřad prováděl místní šetření nejen tehdy, pokud vede daňové řízení, ale i tehdy, jde-li o určitou zjistitelnou souvislost s daňovým řízením.

Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.