Vydání 5/2009

Číslo: 5/2009 · Ročník: VII

1822/2009

Daňové řízení: lhůta k doplnění odvolání

Daňové řízení: lhůta k doplnění odvolání
k § 14 odst. 3 a § 48 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
Lhůta stanovená správcem daně k doplnění odvolání podle § 48 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je tzv. lhůtou správcovskou a v případě podání první žádosti daňovým subjektem o její prodloužení je nutné postupovat podle § 14 odst. 3 téhož zákona.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2008, čj. 22 Ca 428/2007-38)
Věc:
Akciová společnost AZ-INTERGIPS proti Finančnímu ředitelství v Ostravě o daň z přidané hodnoty a daň z příjmů právnických osob.
Dne 12. 10. 2006 vydal Finanční úřad v Opavě dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty (DPH) a dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob, proti nimž podal žalobce dne 17. 11. 2006 odvolání bez uvedení důvodů.
Dne 22. 11. 2006 správce daně vyzval žalobce, aby svá odvolání proti shora označeným platebním výměrům doplnil ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení této výzvy. Další výzvou ze dne 23. 11. 2006 správce daně opětovně vyzval žalobce podle § 48 odst. 5 d. ř. k doplnění odvolání proti oběma platebním výměrům, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení této výzvy. Současně pak v této výzvě uvedl, že „
Doručením této výzvy se ruší rozhodnutí ze dne 22. 11. 2006, jakožto rozhodnutí povahy procesní
.“
Výzva ze dne 23. 11. 2006 byla žalobci doručena dne 29. 11. 2006. Ještě téhož dne požádal žalobce přípisem správce daně o prodloužení lhůty k doplnění odvolání o 30 dnů. Jako důvod uvedl, že správce daně při dodatečném vyměření daně vycházel ze zprávy o daňové kontrole týkající se daně z příjmů právnických osob, jež byla natolik rozsáhlá, že žalobce nebyl schopen v tak krátké době analyzovat všechny právní úvahy správce daně a kvalifikovaně odvolání doplnit.
Správce daně o žádosti o „
prodloužení lhůty k doplnění odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů právnických osob ze dne 12. 10. 2006
“ rozhodl dne 6. 12. 2006 tak, že lhůtu určenou podle § 48 odst. 5 d. ř. nelze s odvoláním na § 14 odst. 10 d. ř. prodloužit. Poté, dne 20. 12. 2006, vydal správce daně rozhodnutí, jimiž podle § 48 odst. 5 d. ř. zastavil řízení o odvoláních žalobce proti dodatečným platebním výměrům na DPH a DPPO s tím, že žalobce předmětná odvolání nedoplnil. V obou rozhodnutích přitom správce daně odkázal na své rozhodnutí ze dne 6. 12. 2006.
Dne 2. 1. 2007 žalobce doplnil svá odvolání proti dotčeným dodatečným platebním výměrům a proti shora uvedeným rozhodnutím správce daně, jimiž byla předmětná odvolací řízení zastavena, podal žalobce odvolání, které žalovaný dne 26. 10. 2007 zamítl. Zamítnutí odvolání žalobce proti rozhodnutí správce daně ze dne 20. 12. 2006, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání žalobce proti platebnímu výměru na daň z příjmů, odůvodnil zejména tím, že § 14 d. ř. obsahuje obecnou úpravu lhůt v příslušném procesu, přičemž jejich zvláštní úprava je obsažena v řadě dalších ustanovení. V odvolacím řízení je tedy podle žalovaného nutno postupovat dle speciální úpravy obsažené v části čtvrté daňového řádu o řádných opravných prostředcích, která má před obecnou úpravou přednost. Daňový řád nepočítá s možností podání blanketního odvolání, kdy daňový subjekt podá odvolání bez předepsaných náležitostí a pak tím, že žádá o prodloužení lhůty k doplnění náležitostí odvolání, si ve skutečnosti lhůtu k podání odvolání prodlužuje, jako je tomu v daném případě. Žalobce byl v souladu s kogentním ustanovením § 48 odst. 5 d. ř. vyzván k doplnění odvolání a lhůta stanovená správcem daně se jeví jako dostatečná. Správce daně tedy o žádosti žalobce o prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání a o jejím neprodloužení rozhodl nadbytečně. Žádost žalobce o prodloužení lhůty byla vzhledem ke kogentnímu charakteru § 48 odst. 5 d. ř. podána v rozporu se základní zásadou daňového řízení uvedenou v § 2 odst. 9 d. ř., podle které je právem i povinností všech daňových subjektů úzce spolupracovat se správcem daně při správném stanovení a vybrání daně a dodržovat přitom zákony i ostatní obecně závazné právní předpisy. Podání blanketního odvolání žalovaný označil za porušení základních zásad daňového řízení i za porušení kogentních ustanovení § 48 odst. 4 a 5 d. ř.
Proti rozhodnutím žalovaného brojil žalobce žalobami. Ve vztahu k rozhodnutí žalovaného o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí správce daně o zastavení řízení o odvolání žalobce proti platebnímu výměru na daň z příjmů žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že lhůta dle § 48 odst. 1 d. ř. je jen tzv. lhůtou správcovskou. Správce daně měl podle § 14 odst. 3 d. ř. povinnost lhůtu k odstranění vad podání prodloužit alespoň o dobu, která v den podání žádosti ještě zbývala ze lhůty, o jejíž prodloužení bylo požádáno, nikoliv žádost zamítnout s odvoláním na § 14 odst. 10 d. ř., jak v tomto případě učinil. V případě rozhodnutí o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí správce daně o zastavení řízení o odvolání proti platebnímu výměru na DPH namítal, že správce daně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že svým rozhodnutím ze dne 6. 12. 2006 rozhodl o neprodloužení lhůty stanové výzvou ze dne 23. 11. 2006. V rozhodnutí o neprodloužení lhůty se však správce daně zmiňuje jen o neprodloužení lhůty k doplnění odvolání proti platebnímu výměru na daň z příjmů. Správce daně tak nerozhodl o žádosti o prodloužení lhůty k doplnění odvolání proti platebnímu výměru na DPH. Proto se dle § 14 odst. 4 d. ř. považuje žádané prodloužení lhůty za povolené. Žalobce má za to, že se v daném případě jedná o dvě samostatná řízení a pokud v rozhodnutí o neprodloužení lhůty chybí údaj, kterého odvolání se týká, jde o natolik závažnou absenci základních náležitostí rozhodnutí, která musí způsobit jeho neplatnost. V obou žalobách žalobce současně namítal, že § 14 odst. 10 d. ř. lze použít jen na lhůty, s nimiž je spojen zánik práva podle daňového řádu či jiného zákona, a takovou lhůtou by mohla v daném případě být jen lhůta pro samotné odvolání dle § 48 odst. 1 d. ř. Odvolání bylo však v tomto případě podáno ve lhůtě. Namítl, že pokud se správce daně v rozhodnutích I. stupně domnívá, že bylo požádáno o něco, o co vůbec žádat nelze, měl zastavit řízení podle § 27 odst. 1 písm. h) d. ř. s tím, že jde o nepřípustné podání. Správce daně však nechal uplynout lhůty pro doplnění odvolání a následně řízení o odvoláních zastavil.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce činil kroky, jak řízení zpomalit a zabránit vyměření daně, resp. jejímu vybrání. Lhůtu k doplnění odvolání dle § 48 odst. 5 d. ř. sice stanoví správce daně, jejím smyslem však je, aby odvolatel vady podání odstranil. Právním předpokladem pro vznik
fikce
včas a řádně podaného odvolání je plné vyhovění výzvě správce daně dle § 48 odst. 5 d. ř. Pokud jde o námitku žalobce ohledně nezákonnosti rozhodnutí správce daně o zastavení řízení o odvolání proti platebnímu výměru na DPH, není tato námitka důvodná, neboť žalobce se znalostí věci a správního spisu mohl usuzovat na zřejmou chybu správce daně, která s ohledem na minimální míru závažnosti v tomto konkrétním případě nemůže způsobit nezákonnost odvoláním napadeného rozhodnutí. Později však uvedl, že k této argumentaci dospěl vlivem nejednoznačných podání žalobce. Na základě posouzení žádosti žalobce ze dne 29. 11. 2006 o prodloužení lhůty stanovené výzvou správce daně ze dne 23. 11. 2006 dospěl k názoru, že žalobce ve skutečnosti žádá o prodloužení uvedené lhůty jen ve vztahu k odvolání proti platebnímu výměru na daň z příjmů, protože tuto žádost odůvodňuje tím, že obdržel od správce daně sdělení důvodů rozdílů. Zde bylo uvedeno, že správce daně při dodatečném vyměření daně vycházel ze zprávy o daňové kontrole, přičemž předmětem dotčené kontroly byla daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001.
Krajský soud v Ostravě napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věci mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Dále však soud ke všem napadeným rozhodnutím konstatuje, že jsou důvodné žalobní námitky týkající se povahy lhůty k doplnění náležitostí odvolání dle kogentního § 48 odst. 5 d. ř. V daném případě se skutečně jedná o lhůtu správcovskou, protože daňový řád v tomto ustanovení nestanoví konkrétní, přesnou a jedinou lhůtu (dobu), v níž je povinen odvolatel (žalobce) na základě výzvy správce daně vadné odvolání doplnit. Naopak daňový řád ponechává stanovení délky této lhůty výhradně na uvážení správce daně, kdy pouze stanoví, že její minimální délka musí být alespoň patnáct dnů. To však z této lhůty nečiní lhůtu zákonnou, protože správce daně nad těchto patnáct dnů není tímto ustanovením při stanovení délky této lhůty nijak omezován. Uvedené ustanovení § 48 odst. 5 d. ř. je tedy k § 14 odst. 1 d. ř. speciální pouze v tom, že lhůta stanovená správcem daně k odstranění vad odvolání nesmí být kratší patnácti dnů. Zákonnou lhůtou v § 48 odst. 5 d. ř. je pouze třicetidenní lhůta k podání odvolání. Skutečnost, že dané ustanovení je
kogentní
povahy, nic nemění na rozlišování mezi lhůtami zákonnými a správcovskými, přičemž ostatně skutečnost, že jde o lhůtu správcovskou, konstatuje žalovaný i ve svém stanovisku.
Shora uvedená skutečnost, že předmětná lhůta k odstranění vad odvolání stanovená správcem daně má povahu jen lhůty správcovské, má zásadní důsledky i z hlediska nutnosti postupu dle § 14 odst. 3 d. ř. (aplikace § 14 odst. 10 d. ř. nepřichází v úvahu), kdy bylo povinností správce daně první žádosti žalobce o prodloužení této lhůty vyhovět alespoň po dobu, která v den podání žádosti ještě zbývala ze lhůty, o jejíž prodloužení bylo žádáno, přičemž nerozhodl-li správce daně o žádosti o prodloužení lhůty před uplynutím žádané lhůty, je třeba považovat žádané prodloužení lhůty za povolené (§ 14 odst. 4 d. ř.).
Je tedy zřejmé, že rozhodnutí správce daně ze dne 6. 12. 2006, v případě žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání proti platebnímu výměru na daň z příjmů podané žalobcem dne 29. 11. 2006, jímž původně stanovená lhůta dle výzvy ze dne 23. 11. 2006 nebyla prodloužena, není nadbytečné, ale nezákonné a současně tento postup představuje vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Dle názoru soudu je pak na případy vydání takového nezákonného rozhodnutí o neprodloužení předmětné lhůty pohlížet jako na případy dle § 14 odst. 4 d. ř., tj. je nutno považovat žádané prodloužení lhůty za povolené. Uvedené pochybení pak má logicky za následek také nezákonnost rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2007, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí správce daně ze dne 20. 12. 2006, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání žalobce proti platebnímu výměru na daň z příjmů.
S přihlédnutím k výše uvedeným závěrům soud konstatuje, že obdobnými vadami trpí také řízení předcházející vydání rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2007, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí správce daně, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání žalobce proti platebnímu výměru na DPH. Je přitom nepochybné, že správce daně v tomto svém rozhodnutí nesprávně odkázal na své rozhodnutí ze dne 6. 12. 2006, které se týkalo jen prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů. Nicméně jde o pochybení, k němuž přihlédl žalovaný při rozhodování o odvolání žalobce a řádně se s ním vypořádal, kdy i soud se shoduje s žalovaným v tom, že tato vada sama o sobě s ohledem na svou povahu a intenzitu bez dalšího nemůže mít za následek nezákonnost či neplatnost tohoto rozhodnutí. To však nic nemění na tom, že i v tomto případě z důvodů shora uvedených došlo v řízení před finančními orgány k podstatnému porušení ustanovení o řízení před finančními orgány, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí finančních orgánů obou stupňů. Jde opět o nesprávný výklad § 48 odst. 5 d. ř. I zde finanční orgány dospěly k závěru, že lhůtu stanovenou správcem daně k odstranění vad odvolání dle § 48 odst. 5 d. ř. nelze prodloužit. Žalovaný dospěl k závěru, že § 14 odst. 10 d. ř. vylučuje v odvolacím řízení možnost prodloužení lhůty s ohledem na
kogentní
úpravu § 48 odst. 4, 5 d. ř. S tímto závěrem žalovaného se ani v tomto případě soud z důvodů shora uvedených neztotožňuje. Na uvedený závěr soudu nemůže mít vliv ani dodatečné jiné zdůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí správce daně, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání žalobce proti platebnímu výměru na DPH, ve vyjádření k žalobě, tj. že žalobce vůbec nepožádal o prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání proti platebnímu výměru na DPH. Tento závěr je ostatně dle názoru soudu v rozporu s obsahem správního spisu, a to především s výzvou správce daně ze dne 23. 11. 2006 a s citovanou žádostí žalobce. Z této se podává, že žalobce „
na základě výzvy k odstranění vady podání ze dne 23. 11. 2006
(...)
žádá o prodloužení lhůty o 30 dnů
“. Žalobce tedy výslovně odkazuje na výzvu správce daně ze dne 23. 11. 2006, kterou byl vyzván k odstranění vad odvolání nejen proti platebnímu výměru na daň z příjmů právnických osob, ale také k odstranění vad odvolání proti platebnímu výměru na DPH. Žádal-li pak žalobce o prodloužení lhůty k odstranění vad jeho odvolání s výslovným odkazem na uvedenou výzvu správce daně, je z obsahu jeho žádosti zřejmé, že žádal o prodloužení těchto lhůt ve vztahu k oběma těmto odvoláním (to ostatně tvrdí i v podané žalobě). Skutečnost, že pak v dalším odstavci této své žádosti jen odůvodňuje důvody jejího podání, a to podle obsahu skutečně pouze ve vztahu k žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání proti platebnímu výměru na daň z příjmů, na uvedeném závěru soudu nic nemění. To, že tuto žádost neodůvodnil ve vztahu k odvolání proti platebnímu výměru na DPH, by v případě, že by se jednalo o postup dle § 14 odst. 2 d. ř., bylo důvodem pouze k nevyhovění této žádosti, protože žalobce neuvedl žádný důležitý důvod k prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání proti tomuto platebnímu výměru. O tento případ však v dané věci nejde, neboť bylo na místě postupovat dle § 14 odst. 3 d. ř., protože se jednalo o první žádost žalobce o prodloužení lhůty, a to se všemi důsledky ze shora uvedeného vyplývajícími. Tím, že správce daně o žádosti žalobce o prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání proti platebnímu výměru na DPH nerozhodl, je třeba ve smyslu § 14 odst. 4 d. ř. považovat žádané prodloužení lhůty za povolené. (...)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.