Vydání 5/2009

(...) Dále však soud ke všem napadeným rozhodnutím konstatuje, že jsou důvodné žalobní námitky týkající se povahy lhůty k doplnění náležitostí odvolání dle kogentního § 48 odst. 5 d. ř. V daném případě se skutečně jedná o lhůtu správcovskou, protože daňový řád v tomto ustanovení nestanoví konkrétní, přesnou a jedinou lhůtu (dobu), v níž je povinen odvolatel (žalobce) na základě výzvy správce daně vadné odvolání doplnit. Naopak daňový řád ponechává stanovení délky této lhůty výhradně na uvážení správce daně, kdy pouze stanoví, že její minimální délka musí být alespoň patnáct dnů. To však z této lhůty nečiní lhůtu zákonnou, protože správce daně nad těchto patnáct dnů není tímto ustanovením při stanovení délky této lhůty nijak omezován. Uvedené ustanovení § 48 odst. 5 d. ř. je tedy k § 14 odst. 1 d. ř. speciální pouze v tom, že lhůta stanovená správcem daně k odstranění vad odvolání nesmí být kratší patnácti dnů. Zákonnou lhůtou v § 48 odst. 5 d. ř. je pouze třicetidenní lhůta k podání odvolání. Skutečnost, že dané ustanovení je povahy, nic nemění na rozlišování mezi lhůtami zákonnými a správcovskými, přičemž ostatně skutečnost, že jde o lhůtu správcovskou, konstatuje žalovaný i ve svém stanovisku.

Shora uvedená skutečnost, že předmětná lhůta k odstranění vad odvolání stanovená správcem daně má povahu jen lhůty správcovské, má zásadní důsledky i z hlediska nutnosti postupu dle § 14 odst. 3 d. ř. (aplikace § 14 odst. 10 d. ř. nepřichází v úvahu), kdy bylo povinností správce daně první žádosti žalobce o prodloužení této lhůty vyhovět alespoň po dobu, která v den podání žádosti ještě zbývala ze lhůty, o jejíž prodloužení bylo žádáno, přičemž nerozhodl-li správce daně o žádosti o prodloužení lhůty před uplynutím žádané lhůty, je třeba považovat žádané prodloužení lhůty za povolené (§ 14 odst. 4 d. ř.).

Je tedy zřejmé, že rozhodnutí správce daně ze dne 6. 12. 2006, v případě žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání proti platebnímu výměru na daň z příjmů podané žalobcem dne 29. 11. 2006, jímž původně stanovená lhůta dle výzvy ze dne 23. 11. 2006 nebyla prodloužena, není nadbytečné, ale nezákonné a současně tento postup představuje vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Dle názoru soudu je pak na případy vydání takového nezákonného rozhodnutí o neprodloužení předmětné lhůty pohlížet jako na případy dle § 14 odst. 4 d. ř., tj. je nutno považovat žádané prodloužení lhůty za povolené. Uvedené pochybení pak má logicky za následek také nezákonnost rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2007, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí správce daně ze dne 20. 12. 2006, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání žalobce proti platebnímu výměru na daň z příjmů.

S přihlédnutím k výše uvedeným závěrům soud konstatuje, že obdobnými vadami trpí také řízení předcházející vydání rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2007, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí správce daně, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání žalobce proti platebnímu výměru na DPH. Je přitom nepochybné, že správce daně v tomto svém rozhodnutí nesprávně odkázal na své rozhodnutí ze dne 6. 12. 2006, které se týkalo jen prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů. Nicméně jde o pochybení, k němuž přihlédl žalovaný při rozhodování o odvolání žalobce a řádně se s ním vypořádal, kdy i soud se shoduje s žalovaným v tom, že tato vada sama o sobě s ohledem na svou povahu a intenzitu bez dalšího nemůže mít za následek nezákonnost či neplatnost tohoto rozhodnutí. To však nic nemění na tom, že i v tomto případě z důvodů shora uvedených došlo v řízení před finančními orgány k podstatnému porušení ustanovení o řízení před finančními orgány, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí finančních orgánů obou stupňů. Jde opět o nesprávný výklad § 48 odst. 5 d. ř. I zde finanční orgány dospěly k závěru, že lhůtu stanovenou správcem daně k odstranění vad odvolání dle § 48 odst. 5 d. ř. nelze prodloužit. Žalovaný dospěl k závěru, že § 14 odst. 10 d. ř. vylučuje v odvolacím řízení možnost prodloužení lhůty s ohledem na úpravu § 48 odst. 4, 5 d. ř. S tímto závěrem žalovaného se ani v tomto případě soud z důvodů shora uvedených neztotožňuje. Na uvedený závěr soudu nemůže mít vliv ani dodatečné jiné zdůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí správce daně, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání žalobce proti platebnímu výměru na DPH, ve vyjádření k žalobě, tj. že žalobce vůbec nepožádal o prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání proti platebnímu výměru na DPH. Tento závěr je ostatně dle názoru soudu v rozporu s obsahem správního spisu, a to především s výzvou správce daně ze dne 23. 11. 2006 a s citovanou žádostí žalobce. Z této se podává, že žalobce „(...)“. Žalobce tedy výslovně odkazuje na výzvu správce daně ze dne 23. 11. 2006, kterou byl vyzván k odstranění vad odvolání nejen proti platebnímu výměru na daň z příjmů právnických osob, ale také k odstranění vad odvolání proti platebnímu výměru na DPH. Žádal-li pak žalobce o prodloužení lhůty k odstranění vad jeho odvolání s výslovným odkazem na uvedenou výzvu správce daně, je z obsahu jeho žádosti zřejmé, že žádal o prodloužení těchto lhůt ve vztahu k oběma těmto odvoláním (to ostatně tvrdí i v podané žalobě). Skutečnost, že pak v dalším odstavci této své žádosti jen odůvodňuje důvody jejího podání, a to podle obsahu skutečně pouze ve vztahu k žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání proti platebnímu výměru na daň z příjmů, na uvedeném závěru soudu nic nemění. To, že tuto žádost neodůvodnil ve vztahu k odvolání proti platebnímu výměru na DPH, by v případě, že by se jednalo o postup dle § 14 odst. 2 d. ř., bylo důvodem pouze k nevyhovění této žádosti, protože žalobce neuvedl žádný důležitý důvod k prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání proti tomuto platebnímu výměru. O tento případ však v dané věci nejde, neboť bylo na místě postupovat dle § 14 odst. 3 d. ř., protože se jednalo o první žádost žalobce o prodloužení lhůty, a to se všemi důsledky ze shora uvedeného vyplývajícími. Tím, že správce daně o žádosti žalobce o prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání proti platebnímu výměru na DPH nerozhodl, je třeba ve smyslu § 14 odst. 4 d. ř. považovat žádané prodloužení lhůty za povolené. (...)