Vydání 1/2007

Z hlediska kasační stížnosti je úkolem Nejvyššího správního soudu posouzení správnosti právního názoru městského soudu, který na základě těchto skutečností dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro vydání exekučního příkazu, neboť platební výměr nebyl žalobci doručen v souladu se zákonem. Zejména městský soud označil za nezbytné, aby před doručováním prostřednictvím vyhlášky správce daně neuspěl s doručováním všem osobám oprávněným za právnickou osobu jednat, jak stanoví § 17 odst. 9 daňového řádu.

Platební výměr je rozhodnutím, které je pro příjemce právně účinné, jen bylo-li mu řádným způsobem doručeno (§ 32 odst. 1 a 8 daňového řádu). Doručování je upraveno v § 17 daňového řádu, přičemž platební výměr je podle odst. 4 písemností, kterou je třeba doručit do vlastních rukou adresáta. Tímto adresátem byla v daném případě právnická osoba, existence zástupce s neomezenou plnou mocí správci daně doložena nebyla. Podle § 17 odst. 9 daňového řádu se písemnosti určené právnickým osobám doručují pracovníkům oprávněným za tyto příjemce přijímat písemnosti. Správce daně v daném případě doručoval opakovaně do místa sídla žalobce, které odpovídalo sídlu zapsanému v rozhodné době v obchodním rejstříku, a poštou bylo v obou případech sděleno, že adresát je na této adrese neznámý. Žalobce ani v řízení netvrdil, že by se v sídle zdržoval. V žalobě jen namítal, že měl zástupce (což bylo soudem vyvráceno), že pokus o doručení předsedovi představenstva byl zmatečný pro záměnu příjmení a dále že mohlo být doručeno i jiným jeho představitelům. V sídle právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku tedy tato právnická osoba nebyla známa, nezdržovala se zde a nezdržoval se zde ani nikdo, kdo byl oprávněn přijímat písemnosti. Ustanovení § 17 odst. 9 dále stanoví, že není-li osob oprávněných za právnickou osobu přijímat písemnosti, doručují se písemnosti určené do vlastních rukou osobám oprávněným za právnickou osobu jednat. To městský soud vyložil tak, že správce daně byl povinen doručit osobám oprávněným za právnickou osobu jednat. Pokud tak správce daně učinil vůči předsedovi představenstva, u něhož však uvedl nesprávně jeho příjmení (...), nemůže vycházet z toho, že se v místě svého bydliště nezdržoval. Soud ovšem netvrdil, jak namítá stěžovatel, že se správce daně měl pokusit doručit všem osobám oprávněným za tuto právnickou osobu jednat. V každém případě však soud v tom shledal nenaplnění podmínek pro doručování vyhláškou.

Městskému soudu lze přisvědčit v tom, že předpokladem doručování vyhláškou je neúspěch při doručování podle § 17 daňového řádu. To vyplývá z priority řádného doručení zajišťujícího skutečné seznámení adresáta s obsahem písemnosti tak, aby jednak mohl splnit z ní vyplývající povinnosti, jednak aby měl možnost řádné obrany proti ní. Doručování veřejnou vyhláškou je jistě jen náhradním způsobem doručení tam, kde jsou k tomu splněny podmínky.

Podle § 19 odst. 1 věty druhé daňového řádu se písemnost doručí veřejnou vyhláškou mj. v případě, že se adresát písemnosti v místě svého sídla nezdržuje. Nezdržováním je ovšem třeba rozumět, že zde právnická osoba vůbec nesídlí, tedy mj. že se zde nezdržuje vůbec nikdo, kdo je oprávněn ve smyslu § 17 odst. 9 daňového řádu písemnost převzít. Byla-li podle opakovaného sdělení pošty daná právnická osoba v místě svého sídla neznámá, jsou tyto podmínky nepochybně splněny. Z § 17 odst. 9 daňového řádu lze dovodit jen to, že se doručuje do sídla právnické osoby, kde se zásilka předá osobě oprávněné k přijímání písemností, a není-li jí, pak osobě oprávněné za právnickou osobu jednat. Pokud by byl správný výklad městského soudu, vycházející z toho, že osobám oprávněným za příjemce jednat má být doručováno na adresu jejich pobytu, znamenalo by to současně, že pokud právnická osoba má pracovníky oprávněné k přijímání pošty, muselo by se v prvé řadě (a tedy vždy) doručovat jim osobně - tedy na jejich adresu, pokud se v sídle nezdržují. Takový závěr je jistě , ovšem koncepce doručení je pro oba okruhy osob shodná.

Tomu odpovídá i úprava doručování uvedená ve vyhlášce č. 28/2001 Sb., o základních službách držitele poštovní licence, platné v době doručování předmětné písemnosti. Podle § 47 odst. 1 písm. b) vyhlášky se zásilka určená do vlastních rukou právnické osoby dodá tomu, kdo je oprávněn za právnickou osobu zásilku převzít. Dále je zde stanoveno, jak vypadá adresa právnické osoby (§ 5 odst. 2), i skutečnost, že v případě uvedení adresy tak, že na prvním místě je uvedena právnická osoba a na druhém místě fyzická osoba, je adresátem právnická osoba (§ 5 odst. 7). Doručení poplatníkovi na adresu předsedy jeho představenstva tedy nebylo neúčinné proto, že se jednalo o doručení jemu osobně a jeho příjmení bylo nepřesné, ale proto, že bylo doručováno právnické osobě na adresu, na níž nesídlila. Tento doručovací pokus je však nerozhodný, neboť správce daně platební výměr opakovaně doručoval na adresu sídla právnické osoby a měl doloženo, že se na této adrese nezdržuje.

Za nerozhodný považuje Nejvyšší správní soud odkaz stěžovatele na § 33 daňového řádu vztahující se k registrační povinnosti daňových subjektů a s tím spojené ohlašovací povinnosti změn sídla, neboť v daném případě se zřejmě jednalo o ojedinělou daňovou povinnost spojenou s převodem nemovitosti. Navíc podle žaloby a aktuálního výpisu z obchodního rejstříku žalobce své sídlo v rozhodné době nezměnil.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro doručování veřejnou vyhláškou a platební výměr ukládající daňovou povinnost byl řádně doručen.