Ejk 135/2006
Daňové řízení: projednání zprávy o daňové kontrole
k § 16 odst. 4 písm. f) a § 16 odst. 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 323/1996 Sb. a č. 29/2000 Sb. (v textu též "daňový řád")
Pokud daňový subjekt využije svého práva vyjádřit se k výsledku daňové kontroly [§ 16 odst. 4 písm. f) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků] a ve lhůtě poskytnuté správcem daně navrhne doplnění dokazování, ke kterému správce daně přistoupí a své závěry doplní, nelze v takovém postupu spatřovat porušení § 16 odst. 8 citovaného zákona.
V takovém případě není daňová kontrola ukončena podpisem při doručení zprávy o daňové kontrole, ale je ukončena až po skutečném projednání závěru správce daně učiněného na základě doplnění dokazování navrženého daňovým subjektem v souladu s § 16 odst. 4 písm. f) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Projednání zprávy o daňové kontrole znamená, že správce daně zaznamená všechna vyjádření, návrhy a námitky daňového subjektu k jejímu obsahu a své stanovisko k nim, popřípadě výsledky doplněného dokazování. Opačný výklad citovaných ustanovení by byl v rozporu s ústavně zaručeným právem zakotveným v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 27. 1. 2006, čj. 59 Ca 14/2004-29)
Věc:
Mgr. Zdeněk T. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z příjmů.
Finanční úřad v Jablonci nad Nisou dne 15. 1. 2003 dodatečně vyměřil žalobci za zdaňovací období roku 2000 daň z příjmů fyzických osob ve výši 82 796 Kč, a to podle pomůcek. Předmětem sporu mezi žalobcem a správcem daně byl příjem z prodeje bytu uskutečněného v roce 2000; zatímco žalobce v daňovém přiznání za rok 2000 uvedl jako příjem podle § 10 zákona o daních z příjmů příjem z prodeje tohoto bytu ve výši 200 000 Kč, správce daně vycházel z toho, že příjem byl s ohledem na zjištěné okolnosti daleko vyšší. Správce daně během daňové kontroly zejména zjistil, že cena obvyklá za prodej podobného bytu byla v době prodeje 800 000 Kč, že v bytě žalobce byly před prodejem provedeny úpravy v hodnotě 100 020 Kč, odhadní cena předmětného bytu činila dle znaleckého posudku ke dni podpisu kupní smlouvy (3. 4. 2000) 503 290 Kč a týž den byla na soukromý účet žalobce připsána částka 639 936 Kč. Jelikož však nebylo možné daň stanovit dokazováním, správce daně daň vyměřil podle pomůcek.
Žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru podal odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 12. 2003 zamítl.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec. Žalobce krom neoprávněného použití pomůcek namítal nesprávné ukončení daňové kontroly. Tvrdil, že daňová kontrola je ukončena seznámením se s jejím obsahem prostřednictvím zprávy o jejím výsledku a v dalším řízení nelze pokračovat. Správce daně však téměř po čtvrt roce od převzetí vyjádření k výsledku uvedenému ve zprávě o daňové kontrole konstatoval, že pokračuje v daňovém řízení, ačkoliv již vydal a předal žalobci zprávu o výsledku daňové kontroly. V této souvislosti žalobce také namítl, že se správce daně ve zprávě o daňové kontrole nijak nevypořádal s některými důkazy, které žalobce navrhoval.
Žalovaný ve vyjádření k žalobní námitce týkající se nesprávného ukončení daňové kontroly uvedl, že v ustanovení § 16 daňového řádu není daňová kontrola z časového hlediska přesně vymezena. Daňovou kontrolu nelze zúžit na kontrolní a zjišťovací úkony správce daně u daňového subjektu; její součástí je i fáze vyhodnocení výsledku kontroly formou vypracování zprávy o daňové kontrole a její projednání s kontrolovaným subjektem. Při projednání zprávy o daňové kontrole dne 20. 5. 2002 si žalobce vyhradil možnost vznést písemné připomínky k této zprávě ve lhůtě do 27. 5. 2002. Toto právo žalobce také realizoval a na základě jeho vyjádření k výsledku uvedenému ve zprávě o kontrole a vzhledem k tomu, že vyšly najevo nové skutečnosti, musel finanční úřad pokračovat v daňovém řízení, aby byl výsledek uvedený ve zprávě doplněn na základě návrhu žalobce. Zpráva o daňové kontrole byla doplněna závěrečným protokolem ze dne 9. 1. 2003, ve kterém je popsán průběh a výsledek daňového řízení a zachyceno vyjádření žalobce, ve kterém nenamítá, že nejsou splněny zákonné podmínky pro stanovení daně podle pomůcek. Dodatečný platební výměr byl vydán až následně dne 15. 1. 2003, proto práva žalobce vyplývající z ustanovení § 16 daňového řádu nemohla být zkrácena.
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Přisvědčil námitce, že nebyly splněny podmínky pro stanovení daně za použití pomůcek; námitce týkající se nesprávného způsobu ukončení daňové kontroly však za pravdu nedal.
Z odůvodnění:
Soud zkoumal průběh daňové kontroly a námitku žalobce ohledně tvrzeného porušení jeho základního ústavního práva garantovaného v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a zjistil, že tato námitka důvodná není. Jednání týkající se projednání zprávy o daňové kontrole správce daně zachytí v protokolu o ústním jednání. Právem kontrolovaného daňového subjektu je, aby předkládal či navrhoval důkazní prostředky týkající se jeho prověřované daňové povinnosti v celém průběhu kontroly, tedy i v průběhu projednávání zprávy. V daném případě z obsahu správního spisu vyplývá, že výsledek daňové kontroly byl s žalobcem projednáván několikrát, konkrétně dne 18. 4. 2002, dne 10. 5. 2002 (k předání zprávy z daňové kontroly došlo dne 20. 5. 2002) a konečně dne 9. 1. 2003. Žalobce měl vždy možnost se k zjištěním správce daně vyjádřit a předkládat důkazy týkající se jeho prověřované daňové povinnosti. Správce daně se zabýval vyjádřeními žalobce, který protestoval proti některým závěrům správce daně, a v souvislosti se skutečnostmi v nich uváděnými pokračoval v provádění důkazních prostředků navrhovaných žalobcem (došlo např. k provedení navrhovaných svědeckých výslechů); současně ověřoval i další skutečnosti, které v průběhu řízení vyšly najevo. Je pravda, že správce daně původně doměřil žalobci daň za prodej předmětného bytu nesprávně dle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, tuto skutečnost však k námitce žalobce dne 7. 11. 2002 přehodnotil a chybu uznal. Pochybení správce daně tak bylo před vydáním dodatečného platebního výměru odstraněno.
Dodatečný platební výměr byl vydán na základě závěrečného protokolu ze dne 9. 1. 2003, ve kterém byla zaznamenána prakticky všechna vyjádření, návrhy a námitky žalobce, stanovisko správce daně k nim i výsledky doplněného dokazování; tento protokol byl s žalobcem projednán a žalobce jej podepsal. Před vydáním rozhodnutí o dodatečném doměření daně tak daňový subjekt evidentně mohl realizovat svá procesní práva, což považuje soud za zásadní. Pokud daňový subjekt využije svého práva vyjádřit se k výsledku daňové kontroly [§ 16 odst. 4 písm. f) daňového řádu] a ve lhůtě poskytnuté správcem daně navrhuje doplnění důkazního řízení, ke kterému správce daně přistoupí a své závěry doplní, nelze v takovém postupu spatřovat porušení § 16 odst. 8 daňového řádu, ani čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V takovém případě je daňová kontrola ukončena nikoli podpisem při doručení zprávy o daňové kontrole, ale po skutečném projednání závěru správce daně učiněného na základě doplnění navrženého daňovým subjektem v souladu s § 16 odst. 4 písm. f) daňového řádu. Opačný výklad citovaných ustanovení daňového řádu by byl v rozporu s ústavně zaručeným právem zakotveným v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Co se týče žalobcovy repliky a odkazu na nález Ústavního soudu I. ÚS 512/02, upozorňuje soud na skutečnost, že tento nález řeší zcela jinou situaci, a to situaci, kdy bylo v daňové kontrole pokračováno poté, co bylo soudem ve správním soudnictví zrušeno rozhodnutí správce daně prvního a druhého stupně, ačkoli zákon s takovým postupem nepočítá.