Daňové řízení: obnova řízení
k § 55 odst. 1, 7 a 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též "daňový řád")
Jestliže byla podle § 55 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, povolena obnova řízení a důvod obnovy se týká původního rozhodnutí, nelze rozhodnutím podle § 55 odst. 7 tohoto zákona ponechat původní rozhodnutí v platnosti. V novém řízení ve věci musí být podle § 55 odst. 8 tohoto zákona vydáno nové rozhodnutí, byť by toto nové rozhodnutí bylo obsahově stejné jako rozhodnutí původní.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2003, čj. 28 Ca 299/2001-30)
Věc:
Růžena H. v P. proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o daň z převodu nemovitostí.
Finanční úřad pro Prahu 10 dne 11. 5. 2000 povolil obnovu řízení; dne 3. 10. 2000 rozhodl tak, že platební výměr na daň z převodu nemovitostí ze dne 24. 11. 1999 ponechal v platnosti. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které bylo napadeným rozhodnutím žalovaného zamítnuto.
V žalobních námitkách žalobkyně krom jiného napadala řízení u finančního úřadu, který povolil obnovu řízení. Dovozovala, že pokud byla obnova řízení povolena proto, že cena zjištěná správcem daně a cena zjištěná posudkem předloženým současně s návrhem na obnovu řízení vykazovala značný rozdíl, nebylo možno ponechat v platnosti platební výměr, jehož podkladem byl jeden ze znaleckých posudků, pro nějž byla obnova povolena. Mělo být provedeno nové řízení a správce daně byl povinen vyslovit, v jakém rozsahu se obnova řízení povoluje a z jakých důvodů.
Městský soud v Praze napadené rozhodnutí žalovaného pro vady řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.).
Z odůvodnění
V daném případě finanční úřad povolil obnovu řízení z důvodu nesrovnalostí mezi znaleckým posudkem vypracovaným finančním úřadem a znaleckým posudkem předloženým žalobkyní. Po řízení, které proběhlo po povolení obnovy, finanční úřad vydal rozhodnutí, jímž platební výměr ze dne 24. 11. 1999 ponechal v platnosti. Takové rozhodnutí je však v rozporu s procesní úpravou obsaženou v daňovém řádu. Z ustanovení § 55 odst. 8 daňového řádu plyne, že pokud se důvod obnovy řízení týká původního rozhodnutí, je nutné rozhodnout ve věci novým rozhodnutím. Tímto novým rozhodnutím se ze zákona ruší rozhodnutí původní a lze se proti němu odvolat.
Není přípustné rozhodnout, jako se stalo v tomto případě, podle § 55 odst. 7 daňového řádu a ponechat původní rozhodnutí v platnosti, neboť důvodem obnovy řízení byla nově uplatněná cena převáděných pozemků a pro tento důvod byla obnova řízení povolena. Na nepřípustnosti rozhodnutí o ponechání původního platebního výměru v platnosti v daném případě nemění nic skutečnost, že pro povolení obnovy nebyl dán zákonný důvod, neboť předložením znaleckého posudku žalobkyní nevyšla najevo nová skutečnost.
Obnova řízení byla povolena z důvodu rozdílu v cenách převáděných pozemků; nelze proto dovodit, že důvod obnovy se původního rozhodnutí netýká. Jestliže obnova řízení povolena byla a důvod obnovy se původního rozhodnutí týká, musí být ve věci vydáno nové rozhodnutí, kterým se původní rozhodnutí ruší, byť by toto nové rozhodnutí bylo obsahově stejné jako rozhodnutí původní. V tomto bodě tedy soud shledal žalobu důvodnou, rozhodnutí žalovaného zrušil pro vady řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.).