548/2005
Daňové řízení a neplatnost rozhodnutí
Ej 95/2005
Daňové řízení: neplatnost rozhodnutí
k § 32 odst. 2 a § 63 odst. 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb., č. 323/1993 Sb., č. 255/1994 Sb. a č. 226/2002 Sb. (v textu též daňový řád")
Platebním výměrem vydaným podle § 63 odst. 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, sděluje správce daně předpis penále. I takový platební výměr musí mít náležitosti podle ustanovení § 32 odst. 2 tohoto zákona a součástí jeho výroku musí být výpočet penále. Není však na újmu platnosti platebního výměru, pokud výrok obsahuje odkaz na výpočet uvedený na další stránce platebního výměru označené shodným číslem jednacím.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2005, čj. 2 Afs 101/2004-51)
Prejudikatura:
č. 377/2004 Sb. NSS, srov. č. 212/2004 Sb. NSS.Věc:
Společnost s ručením omezeným M. v P. proti Finančnímu ředitelství Hradec Králové o penále na dani, o kasační stížnosti žalovaného.Finanční úřad v Dobrušce sdělil žalobci dvaceti šesti platebními výměry ze dne 3. 12. 2002 předpis penále na dani. Všechny platební výměry finančního úřadu ve výroku obsahovaly předpis penále s uvedením konkrétní částky a odkaz, že výpočet penále je uveden na dalších stránkách výměru. Tento výpočet byl na rubu platebního výměru označeném jako strana 2 (případně i na další připojené straně označené jako strana 3) platebního výměru s uvedením jeho čísla, daně, které se týká, a přehledem penalizace k určitým dnům, sazby, počtu dní prodlení a vypočteného penále a jeho souhrnu.
Finanční ředitelství Hradec Králové zamítlo žalobcovo odvolání žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 6. 6. 2003.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 1. 2004 zrušil rozhodnutí finančního ředitelství pro nezákonnost a současně vyslovil nicotnost platebních výměrů finančního úřadu. Krajský soud vyšel z názoru Ústavního soudu vyjádřeného v nálezu ze dne 3. 11. 2003, sp. zn. IV. ÚS 772/02, který je třeba pro jeho obecnější význam v obdobných případech respektovat. Platební výměry byly sice vydány na penále, ale i u nich je třeba dbát na zákonné náležitosti. Jejich součástí musí být výpočet daňového penále, konkrétně počet dnů prodlení a výše neuhrazené splatné daně. Tyto údaje jsou uvedeny až na druhé straně platebních výměrů, která u žádného z nich není datována, podepsána ani opatřena úředním razítkem. Taková rozhodnutí jsou nicotná; nicotnost je soud povinen vyslovit i bez návrhu žalobce a nemůže se již zabývat žalobními námitkami.
Žalovaný napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž poukázal na skutečnost, že se nejednalo o případ řešený zmíněným nálezem Ústavního soudu (platební výměr na daňovou povinnost), ale o platební výměry na daňové penále ve smyslu § 63 odst. 4 daňového řádu. Daňový dlužník je povinen platit penále přímo ze zákona a správce daně svým rozhodnutím pouze deklaratorně sděluje předpis penále za určité období a náhradní lhůtu splatnosti, neboť penále je splatné dnem splnění podmínek jeho vzniku. V rámci tohoto sdělení správce daně nerozhoduje o existenci penalizovaného daňového nedoplatku ani o délce prodlení. Je zde tedy mezi oběma rozhodnutími zásadní rozdíl; zatímco daň je platebním výměrem vyměřována či doměřována, penále vzniká bez rozhodnutí přímo ze zákona při prodlení se zaplacením daně. Penále není platebním výměrem vyměřováno. Ustanovení § 32 odst. 2 daňového řádu vymezuje základní náležitosti, ale nevyplývá z něho a ani z ustanovení § 63, že mezi ně patří také výpočet penále. Připojil-li správce daně tyto údaje na druhou stranu platebních výměrů, učinil tak jen pro informaci daňového subjektu. Náležitostem stanoveným zákonem platební výměry odpovídají a nálezem Ústavního soudu nemohou být stanoveny nad rámec zákona. Přezkoumávané platební výměry byly navíc vydány dříve, a správce daně tak nemohl nálezem založené výkladové stanovisko respektovat. Také krajský soud v několika rozsudcích vyslovil, že obdobné vady nezpůsobují neplatnost platebních výměrů. Napadený rozsudek tak narušil princip právní jistoty a předvídatelnosti aplikace práva. Rozhodnutí má značný dopad i na jiné případy, neboť penalizační výměry jsou vydávány dlouhodobě s obdobnými náležitostmi. Proto stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Kasační stížností je namítáno nesprávné právní posouzení náležitostí dodatečných platebních výměrů.
Platební výměry byly vydány podle § 63 daňového řádu. Toto ustanovení upravuje prodlení daňového dlužníka, povinnost hradit penále, sazby, splatnost a předpis daňového penále. Podle odst. 4 citovaného ustanovení správce daně sdělí předpis penále daňovému dlužníkovi platebním výměrem. Kasační námitka o jiném charakteru tohoto platebního výměru je jen zčásti opodstatněná. Platební výměr na daň je sdělením rozhodnutí o stanovení základu daně a daně (§ 32 odst. 8 daňového řádu). Platební výměr na penále sice není sdělením rozhodnutí o výši penále, ale sdělením jeho předpisu a náhradní lhůty, které vycházejí ze zákona. Deklaruje se jím zákonná povinnost, ale současně i splnění podmínek penalizace, od nichž se konkrétní výše penále odvíjí. I platební výměr na penále proto musí obsahovat náležitosti předpokládané ustanovením § 32 odst. 2 daňového řádu; podle písm. d) to má být výrok s uvedením právních předpisů, podle nichž bylo rozhodnuto, částky peněžitého plnění a čísla účtu, podle písm. g) podpis a otisk úředního razítka a podle písm. b) datum. Výrokem je třeba rozumět nejen pouhý předpis penále, ale i způsob jeho výpočtu, neboť ten je deklarací naplnění zákonných podmínek jeho vzniku i výše. V tom je Nejvyšší správní soud s krajským soudem ve shodě.
Krajský soud ovšem tvrdí, že předmětné platební výměry tyto náležitosti nesplňují, neboť nejsou uvedeny přímo ve výroku, ale až na dalších stranách, které samy o sobě nesplňují formální náležitosti rozhodnutí (datum, podpis, razítko). Otázkou tak zůstává, zda za takového stavu lze platební výměry označit za nicotné. Jak již uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 7. 2004, čj. 3 Afs 14/2004-53 (zveřejněno pod č. 377/2004 Sb. NSS): pokud obsahuje výrok platebního výměru výslovný odkaz na list č. 2, který je jeho součástí, pak údaje uvedené na listu č. 2 jsou součástí výroku platebního výměru. Platební výměr není v důsledku takové úpravy neplatným rozhodnutím ve smyslu § 32 odst. 7 daňového řádu. Stejně tak lze poukázat na další rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2003, čj. 2 Afs 12/2003-216 (zveřejněno pod č. 212/2004 Sb. NSS), podle něhož chybějící zákonné náležitosti správního aktu mohou vyvolávat jeho nicotnost pouze tehdy, jestliže je tento nedostatek natolik intenzivní a zřejmý, že po účastnících dotčeného právního vztahu nelze spravedlivě žádat, aby tento správní akt respektovali. V daných případech je situace taková, že platební výměry obsahují všechny zákonné náležitosti včetně výpočtu penále na dalších stránkách, na které je ovšem ve výroku vždy výslovný odkaz a které jsou označeny stejným číslem jednacím. Za takové situace není na újmu platebního výměru skutečnost, že výpočet je uveden na další straně, ani skutečnost, že na této straně již nejsou opakovány další formální náležitosti rozhodnutí. Platební výměry proto nelze označit za nicotné. Pokud tak krajský soud učinil, porušil zákon. Kasační námitka nesprávného právního posouzení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. proto byla shledána důvodnou. Nerozhodná ovšem je námitka právní jistoty a předvídatelnosti rozhodnutí; pokud by na dané případy plně dopadal citovaný nález Ústavního soudu, jistě by to mohlo být důvodem ke změně rozhodovací činnosti krajského soudu.
(oš)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.