114/2004
Daňové řízení a námitka podjatosti
Daňové řízení: námitka podjatosti
k § 26 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též "daňový řád")
k § 65 a § 70 písm. a) soudního řádu správního
Rozhodnutí správce daně o vyloučení pracovníka je rozhodnutím, kterým se pouze upravuje vedení řízení [§ 70 písm. c) s. ř. s.] a které není přezkoumatelné samostatnou žalobou ve správním soudnictví. Musí proto předcházet rozhodnutí o věci samé, aby případné vady daňového řízení způsobené nesprávnou aplikací § 26 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, bylo možno namítat v řízení o žalobě proti meritornímu rozhodnutí.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, čj. 3 Afs 20/2003-23)
Prejudikatura:
Soudní judikatura
ve věcech správních č. 409/1999.Věc:
Josef K. v L. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o vyloučení pracovníka správce daně z daňového řízení, o kasační stížnosti žalobce.Žalovaný dne 10. 2. 2003 podle ustanovení § 26 daňového řádu zamítl návrh žalobce na vyloučení ředitelky Finančního úřadu v Libochovicích ing. Marcely P. z daňového řízení, které finanční úřad se žalobcem vedl ve věci daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2000. Žalobce se žalobou domáhal zrušení tohoto rozhodnutí.
Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu svým usnesením ze dne 7. 5. 2003 ve shodě s ustanovením § 68 písm. e) a § 70 písm. c) s. ř. s. odmítl jako nepřípustnou podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Rozhodnutí o vyloučení pracovníka správce daně z daňového řízení se týká pouze vedení řízení před správním orgánem, a proto je tento úkon vyloučen ze soudního přezkoumání. Teprve až rozhodnutí ve věci samé bude moci žalobce napadnout žalobou ve správním soudnictví a uvést i žalobní body v této žalobě neúspěšně uplatněné.
V kasační stížnosti žalobce odmítl existenci důvodů pro odmítnutí žaloby. Vyjádřil nesouhlas s názorem soudu, že rozhodnutím o zamítnutí návrhu na vyloučení pracovníka správce daně z daňového řízení se pouze upravuje vedení řízení před správcem daně; naopak, toto rozhodnutí má rozhodující důsledky pro konečný výsledek celého řízení, a soud měl proto o žalobě meritorně rozhodnout.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení může být nezákonné proto, že došlo k odmítnutí z důvodů nepřípustnosti žaloby pro výluku (stanovenou zvláštním zákonem nebo kompetenční výluku, jak je uvedeno např. v ustanovení § 68 a § 70 s. ř. s.), která však na případ nedopadá, z důvodu např. zvoleného extenzivního výkladu, nebo proto, že soud odmítl podání z důvodů uvedených v § 46 s. ř. s., aniž takový důvod byl dán.
Nejvyšší správní soud však v napadeném usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem takovou vadu neshledal.
Ustanovení § 26 daňového řádu upravuje vyloučení pracovníků správce daně z důvodů, které jsou v zákoně vyjmenovány. Pracovník správce daně je vyloučen z daňového řízení vždy, jestliže by rozhodoval o daňových záležitostech vlastních nebo daňových záležitostech osob blízkých, a také v případě, že se v téže věci zúčastnil daňového řízení jako pracovník správce daně jiného stupně. Platí však zásada, že pracovník, o jehož nepodjatosti jsou pochybnosti, smí do doby, než bude rozhodnuto o jeho podjatosti, provést ve věci jen nezbytné úkony. O vyloučení pracovníka z daňového řízení v předmětné věci rozhodne vedoucí pracovník správce daně. Rozhodnout o vyloučení může i z vlastního podnětu. Při námitce podjatosti vedoucího pracovníka správce daně rozhodne o vyloučení vedoucí pracovník nadřízeného správce daně. Proti rozhodnutí o vyloučení pracovníka z daňového řízení není přípustné odvolání.
Přezkoumání rozhodnutí o zamítnutí námitky podjatosti podle ustanovení § 26 daňového řádu je pouze výkonem dozorčího práva nad postupem správce daně v konkrétním daňovém řízení. Žádost o přezkoumání případné podjatosti pracovníků správce daně se pouze prověřuje v tom smyslu, zda v samotném daňovém řízení (tedy při vydání meritorního daňového rozhodnutí) není jednáno podjatým úředníkem; v žádném případě však rozhodnutí o zamítnutí vyloučení určitého pracovníka z vedení či provádění daňového řízení není rozhodnutím meritorním, které by zasahovalo přímo do subjektivních práv daňového subjektu, a není tudíž přezkoumatelné ve správním soudnictví. Z logiky věci pak je zjevné, že vznesená námitka podjatosti způsobuje, že v řízení o věci samé nesmí být takovým pracovníkem správce daně, případně vedoucím pracovníkem, činěny žádné úkony, vyjma úkonů neodkladných. Má-li však mít rozhodnutí o tom, zda je pracovník správce daně vyloučen, smysl, musí předcházet rozhodnutí o věci samé. Nebyly-li tyto podmínky splněny, může osoba dotčena takovým nezákonným rozhodnutí ve věci samé podat žalobu k příslušnému soudu a napadat tak skutečnost, že ve věci samé bylo rozhodnuto osobou podjatou.
Případné vady způsobené nesprávnou aplikací § 26 daňového řádu lze ve správním soudnictví napadnout jedině žalobou směřující proti meritornímu rozhodnutí správce daně o daňové povinnosti poplatníka.
(ani)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.