Vydání 4/2008

Platebním výměrem Finančního úřadu v České Lípě ze dne 6. srpna 2003 byla žalobci předepsána k přímému placení daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2000 ve výši 120 505 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný dne 27. května 2004 zamítl. Vycházel přitom ze zjištění správního orgánu I. stupně, který daňovou kontrolou zjistil, že žalobce v roce 1999 zaměstnával zaměstnance, kterým poskytoval nezdanitelné částky základu daně ve smyslu § 15 zákona č. 586/1992 Sb. U poplatníků konkrétně uvedených ve zprávě o daňové kontrole plátce (žalobce) neprokázal, že předmětné nezdanitelné částky byly jednotlivými zaměstnanci řádně a zákonným způsobem uplatněny v souladu s § 38k a § 38l zákona č. 586/1992 Sb. Plátce daně poskytoval zaměstnancům nezdanitelné částky, správce daně proto v souladu s § 38k zákona č. 586/1992 Sb. požadoval jejich prokázání. Ke kontrole plátce daně předložil "Prohlášení k dani vzor č. 10" s datem podpisu 1. 1. 1999. Tento formulář však 1. 1. 1999 ještě neexistoval. Správce daně zjistil, že "Prohlášení k dani" předložená ke kontrole za zdaňovací období roku 1999 v této době ještě neexistovala, k distribuci z Ministerstva financí došlo až v průběhu měsíce listopadu 1999, a tudíž je nemohl plátce daně poskytnout jednotlivým poplatníkům k podpisu s datem 1. 1. 1999. Žalovaný dospěl k závěru, že plátce daně neměl podklad k poskytování předmětných nezdanitelných částek zaměstnancům a k srážce záloh na daň ve smyslu § 38h zákona č. 586/1992 Sb., a že neprokázal poskytování nezdanitelných položek v souladu s citovaným zákonem. Předmětné nezdanitelné částky nebylo možno zohlednit ani v rámci ročního zúčtování záloh, neboť poplatník neměl zákonný podklad pro jejich poskytování za zdaňovací období roku 1999. Z předložených "Prohlášení k dani" je patrno, že o provedení ročního zúčtování bylo žádáno ve všech případech s datem 31. 12. 1999. Z dikce § 38ch odst. 1 citovaného zákona mimo jiné vyplývá, že poplatník může požádat písemně o provedení ročního zúčtování záloh u posledního z uvedených plátců daně, a to nejpozději do 15 února po uplynutí zdaňovacího období, tj. v době od 01. 01. 2000 do 15. února 2000.

Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, v níž mimo jiné napadenému rozhodnutí vytýká rozpor s § 38k odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb. V tomto ustanovení je definován pouze nejpozdější termín, kdy může poplatník požádat o roční zúčtování, a to je 15. únor následujícího roku. Ze zákona nevyplývá, že poplatník může o roční zúčtování požádat pouze v termínu od 1. 1. 2000 do 15. 2. 2000. Termín podpisu 31. 12. 1999 je tak v souladu se zněním zákona.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě zejména zdůraznil, že žalobce poskytoval zaměstnancům nezdanitelné částky ze základu daně ve smyslu § 15 zákona č. 586/1992 Sb., přičemž neprokázal, že nezdanitelné částky poskytnuté zaměstnancům byly zaměstnanci řádně uplatněny v souladu s § 15 odst. 1 písm. a) a § 38k, 38l zákona č. 586/1992 Sb. Pro účely k uplatnění nezdanitelných částek ve smyslu § 15 citovaného zákona je používán tiskopis Ministerstva financí č. 5457. Tiskopis "Prohlášení k dani" je určen pro zaměstnance, který hodlá uplatnit u zaměstnavatele odpočet nezdanitelných částí základu daně a slouží pro nahlášení veškerých rozhodných skutečností. Poplatník má právo, nikoliv povinnost, u svého zaměstnavatele předložit "Prohlášení k dani" pro uplatnění nezdanitelných částek. Obsah prohlášení je závazný a je vymezen v § 38k odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb. "Prohlášení k dani" předložená ke kontrole za zdaňovací období 1999 v té době ještě neexistovala, tzn. že je žalobce nemohl mít k dispozici. Podepsání prohlášení, a tím prokázání uplatnění nezdanitelných částek ze základu není záležitost formální, nýbrž jedině na základě tohoto dokladu a výše uvedeným způsobem zaměstnanec může předmětné nezdanitelné částky uplatnit a plátce daně je poskytovat. Postup daňového subjektu při uplatňování nezdanitelných částek ze základu daně je upraven v § 38ch a násl. zákona č. 586/1992 Sb. Z těchto ustanovení mimo jiné vyplývá, že poplatník může písemně požádat o provedení ročního zúčtování záloh posledního z uvedených plátců daně, a to nejpozději do 15. února po uplynutí zdaňovacího období, tj. v době od 1. 1. 2000 do 15. 2. 2000.

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.