Vydání 4/2009

(...) Správce daně na základě zjištění učinil závěr, že žalobce po ukončení činnosti ve sdružení již fakticky samostatnou podnikatelskou činnost neprovozoval, neboť pouze převzal svůj podíl zboží a pod cenou ho zpětně odprodával druhému účastníku sdružení. Proto ke dni 31. 3. 2000 nejenom ukončil svoji činnost ve sdružení, nýbrž současně nepokračoval ve své podnikatelské činnosti. Stejné zjištění učinil také žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

S těmito závěry správních orgánů obou stupňů se však nelze ztotožnit. I kdyby totiž žalobce po ukončení činnosti ve sdružení v rozhodném zdaňovacím období toliko shora uvedeným způsobem druhému účastníku smlouvy odprodával zásoby připadající na jeho vypořádací podíl, představovala by tato činnost podnikání ve smyslu § 2 odst. 1 obchodního zákoníku.

Podle tohoto zákonného ustanovení se totiž podnikáním rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.

Žalobce přitom v rozhodném zdaňovacím období i po rozpuštění sdružení podnikatelem ve smyslu odstavce druhého písmena b) téhož zákonného ustanovení zůstal, neboť i nadále byl držitelem živnostenského oprávnění. Na jeho základě po zbytek rozhodného zdaňovacího období prodával bižuterii a dárkové předměty, což je aktivita, kterou provozoval i za trvání sdružení. Žalobce tak jen jiným způsobem pokračoval ve stejné oblasti v podnikatelské činnosti. Na tomto závěru přitom nemůže nic změnit ani jeho tvrzení uvedené při místním šetření ze dne 27. 8. 2004, že po ukončení činnosti sdružení již sám nepodnikal a toliko postupně rozprodával zásoby druhému účastníku smlouvy o sdružení. Rozhodující je totiž obsah uvedené aktivity, a nikoliv její pojmenování ze strany daňového subjektu. Ten navíc citované tvrzení v doplnění opravného prostředku ze dne 30. 5. 2006 objasnil tak, že jím mínil pouze ukončení činnosti sdružení, přičemž on sám pokračoval v podnikání jinou formou. Rovněž tak uvedení toliko rodného čísla žalobce v komisionářské smlouvě a zrušení jeho podnikatelského účtu nemohou vést k závěru o ukončení podnikatelské činnosti, neboť uvedení identifikačního čísla smluvní strany nepatří mezi základní náležitosti právního úkonu a daňový subjekt si po zániku sdružení zřídil podnikatelský účet jiný, jak vyplývá z faktur č. 200001, č. 200002, č. 200003, č. 200004 a č. 200005.

Dále žalobce nebyl zařazen do organizační struktury jiného subjektu, nýbrž o způsobu výkonu činnosti mohl rozhodovat podle své vlastní úvahy, takže ji vykonával samostatně. Rovněž tak tuto činnost vykonával soustavně, neboť zásoby odprodával průběžně od května do prosince roku 2000, jak vyplývá z faktur č. 200001, č. 200002, č. 200003, č. 200004 a č. 200005. Daňový subjekt přitom bývalému účastníku sdružení nepředával zboží v rámci komisionářské smlouvy, nýbrž na základě přímých prodejů, jak již bylo zmíněno. Proto výprodej prováděl vlastním jménem a na vlastní odpovědnost a nebylo tak při něm jednáno jeho jménem a na odpovědnost někoho jiného.

Rovněž tak tato činnost směřovala k dosažení zisku, neboť na základě ní mu byly Mgr. Radkem Z. vyplaceny částky v celkové výši 80 226,70 Kč bez daně z přidané hodnoty. Tento výprodej přitom nelze považovat za způsob majetkového vypořádání mezi účastníky sdružení při jeho rozpuštění, neboť k němu došlo již na základě smlouvy o ukončení sdružení a jejího dodatku. Odprodej zásob bývalému účastníku sdružení pak již představoval toliko způsob nakládání s vypořádacím podílem, který mohl žalobce realizovat i jiným způsobem. Kromě toho tento výprodej probíhal postupně po celý zbytek rozhodného zdaňovacího období, takže ho nelze považovat za zastřený způsob majetkového vypořádání při zániku sdružení. Prodej zboží s výraznou slevou je pak výrazem podnikatelské úvahy daňového subjektu, jež nemůže účel aktivity směřující k dosažení zisku nikterak zpochybnit.

Žalobce tedy i po zániku sdružení ve své podnikatelské činnosti pokračoval. K tomuto závěru přitom postačí i jeho shora uvedená činnost spočívající v odprodeji zásob bývalému účastníku smlouvy o sdružení, a proto se soud nemusel zabývat tím, zdali daňový subjekt v rozhodném zdaňovacím období nakupoval i zboží jiného druhu od odlišných subjektů, jak tvrdil v odvolacím řízení.

Lze tedy shrnout, že žalobce v roce 2000 podnikatelskou činnost neukončil. Proto žalovaný i správce daně porušili hmotně právní ustanovení § 23 odst. 8 písm. b) bodu 2 zákona o daních z příjmů, když rozdíl mezi příjmy a výdaji za toto zdaňovací období zvýšili o cenu nespotřebovaných zásob, které byly vykázány na jeho konci. (...)