1661/2008
Daň z příjmů: položky odčitatelné od základu daně
Daň z příjmů: položky odčitatelné od základu daně
k § 34 odst. 3 písm. a) a § 34 odst. 5 písm. f) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období let 2001 až 2003 (v textu též "daňový zákon")
Nelze uplatnit odpočet části vstupní ceny hmotného majetku od základu daně dle § 34 odst. 3 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, pokud byl tento majetek byť i jen zčásti využíván k zajištění příjmu osvobozeného od daně. Příjem, který nebyl předmětem daně nebo byl od ní osvobozen, totiž nelze považovat za zdanitelný příjem ve smyslu § 34 odst. 5 písm. f) téhož zákona.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 4. 2008, čj. 15 Ca 209/2006-52)
Věc:
Bytové družstvo "Družba" proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z příjmů právnických osob.Finanční úřad v Ústí nad Labem vydal dne 27. 3. 2006 dodatečné platební výměry, kterými žalobci doměřil daň z příjmů právnických osob za rok 2001 ve výši 3 179 360 Kč, za rok 2002 ve výši 3 115 500 Kč a za rok 2003 ve výši 3 790 680 Kč.
Proti dodatečným platebním výměrům podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutími ze dne 21. 7. 2006.
Proti rozhodnutím žalovaného podal žalobce žaloby u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Žalobce především namítal, že v rozporu s § 34 odst. 3 písm. a) daňového zákona mu nebyl uznán odpočet 10 % vstupní ceny hmotného majetku od základu daně. Správce daně tento odečet neuznal s odkazem na výklad § 34 odst. 5 písm. f) daňového zákona, neboť jej žalobce používal k zajištění zdanitelného příjmu pouze zčásti. Přímou definici pojmu zdanitelného příjmu daňový zákon neobsahuje, nicméně jeho ustanovení § 18 odst. 1 pozitivně vymezuje předmět daně jako příjmy z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem, není-li dále stanoveno jinak. Odstavec druhý téhož zákonného ustanovení pak upravuje negativní definici předmětu daně a v jeho odstavci sedmém je zakotvena povinnost vést účetnictví tak, aby nejpozději ke dni účetní závěrky byly vedeny odděleně příjmy, které jsou předmětem daně, od příjmů, které předmětem daně nejsou nebo předmětem daně jsou, ale zároveň jsou od daně osvobozeny. Z těchto ustanovení vyplývá, že zdanitelné příjmy jsou podle zákona všechny příjmy, které jsou předmětem daně. Tento právní závěr podporuje i formulace užitá v § 23 odst. 5 daňového zákona, respektive skutečnost, že zde zákonodárce pojem , která brání při výkonu veřejné moci aplikovat takový výklad, jež jde k tíži daňového subjektu, neboť tam, kde zákon umožňuje různé
"zdanitelný příjem"
nepoužil, nebo tak zjevně s ohledem na obsah tohoto pojmu učinit nemohl. Lze se dovolat zásady in dubio mitius
interpretace
, jsou orgány veřejné moci povinny jej vykládat ústavně konformním způsobem, tedy upřednostnit ten výklad, který více šetří práva daňového subjektu. Za "zdanitelné příjmy"
se proto musí považovat i příjmy od daně osvobozené, ač nejsou příjmy zdaňovanými. Jestliže tedy používá předmětný majetek zčásti také k zajištění příjmu, který je předmětem daně, ale od daně osvobozeným, pak jej používá zcela k zajištění zdanitelného příjmu a výjimka zakotvená v § 34 odst. 5 písm. f) daňového zákona na něho nedopadá.Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě mimo jiné uvedl, že v daném případě se jednalo o používání majetku jak pro zajištění zdanitelných příjmů, tak pro zajištění příjmů od daně osvobozených. Podle § 34 odst. 5 písm. f) daňového zákona přitom nelze uplatnit odpočet u majetku, který je používán pouze zčásti k zajištění zdanitelného příjmu.
Všechny tři žaloby směřovaly proti rozhodnutím, která spolu skutkově souvisejí, a proto je soud v souladu s § 39 odst. 1 s. ř. s. usnesením ze dne 22. 2. 2008 spojil ke společnému projednání.
Krajský soud v Ústí nad Labem napadená rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Z obsahu správního spisu soud dále zjistil, že žalobce v přiznáních za jednotlivá zdaňovací období podle § 34 odst. 3 písm. a) daňového zákona účinného v rozhodné době odečetl od základu daně 10 % vstupní ceny tiskárny, kopírky, notebooku, serveru, Kyocery, projektoru a slaboproudé technologie. Správce daně však v průběhu daňového řízení zjistil, že uvedený majetek je používán jak pro zajištění příjmů podléhajících dani, tak i příjmů od daně osvobozených. Na základě tohoto poznatku pak dospěl k závěru, že uvedený hmotný majetek byl používán pouze zčásti k zajištění zdanitelného příjmu, a proto s odkazem na ustanovení § 34 odst. 5 písm. f) daňového zákona účinného v rozhodné době tyto odpočty od základu daně žalobci neuznal.
V dané věci je nesporné, že uvedený hmotný majetek byl používán k dosažení příjmů podléhajících dani i příjmů od daně osvobozených. Tato skutečnost zřetelně vyplývá také z nutnosti rozdělení nákladů žalobce na daňové a nedaňové, o kterém bude pojednáno později. Proto zbývá posoudit, zda pojem zdanitelného příjmu, který byl v § 34 odst. 5 písm. f) daňového zákona účinného v rozhodné době použit, zahrnuje i příjmy od daně osvobozené.
Pojem zdanitelného příjmu není v daňovém zákoně nikde výslovně definován, a proto musí být vymezen výkladem. Z žalobcem citovaných ustanovení § 18 odst. 7 a § 23 odst. 5 daňového zákona skutečně vyplývá, že předmětem daně z příjmů jsou také příjmy od této daně osvobozené. Nicméně podle § 34 odst. 3 písm. a) daňového zákona účinného v rozhodné době mohli poplatníci odečítat část vstupní ceny hmotného majetku toliko od základu daně, takže při definici pojmu zdanitelného příjmu je zapotřebí vycházet z vymezení základu daně. Jím je podle § 23 odst. 1 daňového zákona rozdíl, o který příjmy, s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně, a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje (náklady), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období, upravený podle následujících odstavců. Z toho je zřejmé, že do základu daně se zahrnují toliko příjmy, které jsou předmětem daně a nejsou od daně osvobozené. Pouze z těchto příjmů se vypočítává daňová povinnost poplatníka. Proto za zdanitelný příjem ve smyslu ustanovení § 34 odst. 5 písm. f) daňového zákona je nutné považovat pouze příjem, který podléhá dani. Příjem, který není předmětem daně nebo je od ní osvobozen, tedy není zdanitelným příjmem podle tohoto zákonného ustanovení. Jestliže je tedy hmotný majetek využíván zčásti k zajištění příjmu osvobozeného od daně, nebylo možné podle § 34 odst. 3 písm. a) daňového zákona účinného v rozhodné době odečítat od základu daně část jeho vstupní ceny. To je přitom jediná možná nejsou v tomto směru dány žádné důvody.
interpretace
uvedeného zákonného ustanovení, neboť si nelze představit, že by za zdanitelný příjem mohl být považován i ten, který je sice předmětem daně, avšak samotné daňové povinnosti nepodléhá. Proto pro uplatnění žalobcem zmíněné zásady in dubio mitius
Lze tedy shrnout, že žalovaný ani správce daně nepochybili, když uvedené odpočty od základu daně žalobci neuznali. (...)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.