Vydání 9/2014

Finanční úřad ve Vlašimi vyzval dne 2. 9. 2008 žalobkyni k podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007. Žalobkyně podala přiznání k dani z příjmů fyzických osob za kalendářní rok 2007 podáním ze dne 13. 10. 2008 s tím, že stanovila daň ve výši nula a s tím, že z prodeje nemovitosti, kterou užívala téměř 3 roky a vlastnila téměř 4 roky, byla zaplacena daň z převodu nemovitosti. Dne 3. 3. 2010 zahájil finanční úřad u žalobkyně daňovou kontrolu a téhož dne ji vyzval k předložení dokladů k odstranění pochybností o údajích uvedených v podaném daňovém přiznání. K této výzvě žalobkyně podáním ze dne 10. 3. 2010 uvedla, že splňuje podmínky pro osvobození od daně z příjmů podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů, v domě bydlela od roku 2005 a starala se o zahradu sestávající ze dvou parcelních čísel, veškeré získané příjmy použila na zabezpečení bytových potřeb a úhradu daně z převodu nemovitostí. Šlo o související nemovitosti, které byly oploceny jedním plotem, a byl na ně jeden vjezd. Zákon dle žalobkyně neurčoval, jak se mají domek a pozemky související prodat, rozhodný má být stav užívání a použití prostředků do dne prodeje. Obdobným způsobem reagovala žalobkyně na další výzvu správce daně ze dne 15. 6. 2010, a to podáním ze dne 28. 6. 2010, v němž uvedla, že prodala rodinný domek s pozemky, které tvořily jednotný navazující celek, nemovitosti byly propojeny pomocnými stavbami, jedním vratovým vchodem, který zasahoval přes obě zahradní parcely. Jak z katastru nemovitostí, tak i ze staršího znaleckého odhadu z roku 1997 vyplývalo, že jde o jednu stavební parcelu a dvě zahradní parcely, které všechny dohromady tvoří jeden celek. K podání doložila doklady o výdajích spojených s dotčenými nemovitostmi a zmíněný znalecký posudek.

Ve zprávě o provedené daňové kontrole ze dne 11. 11. 2010 dospěl finanční úřad k závěru, že žalobkyně nepožívá osvobození podle § 4 odst. 1 písm. a) ani podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů, a to ve vztahu k příjmu, který získala prodejem předmětného pozemku (jedné ze zahradních parcel) na základě kupní smlouvy ze dne 4. 9. 2007. Rozhodnutím ze dne 12. 11. 2010 vydal finanční úřad dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007, v němž žalobkyni vyměřil daň a penále.

Proti tomuto platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání, na jehož základě žalovaný [zde ještě Finanční ředitelství v Praze, které s účinností od 1. 1. 2013 bylo dle § 19 odst. 1 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, zrušeno a jeho právním nástupcem se ve smyslu § 7 písm. a) zákona č. 456/2011 Sb. ve spojení s § 69 s. ř. s. stalo Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně, s nímž bylo v řízení pokračováno] dne 18. 4. 2011 rozhodnutí finančního úřadu změnil jednak ve výši příjmu, která podléhá dani, a zejména pak ve vyměřené dani, a to tak, že původně vyměřená daň a penále byly sníženy s odůvodněním, že doměřený základ daně byl snížen o částku uhrazenou za daň z převodu nemovitosti. Ve vztahu k tvrzení žalobkyně, že předmětný příjem z prodeje pozemku podléhá osvobození od daně z příjmů fyzických osob, zaujal žalovaný stanovisko, že tomu tak není, neboť sama skutečnost, že předmětný pozemek byl samostatně prodán, prokazuje neexistující souvislost s prodejem rodinného domu. Dle žalovaného nebyl důvod daňově zvýhodnit prodej pozemku, u kterého již byla uskutečněním samostatného prodeje prokázána neexistující souvislost s realizací příjmů z prodeje rodinného domu. Užití pozemku nebylo po prodeji žádným způsobem omezeno a byl umožněn i samostatný přístup k tomuto pozemku z veřejné komunikace.

Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí žalobu u Městského soudu v Praze, v níž namítala, že finanční orgány postupovaly v rozporu se zákonem. Žalobkyně zdůraznila, že k pozemku, na němž se nacházel rodinný dům (budova společně s nádvořím k rodinnému domu), přiléhaly z obou stran zahrady. Na hranici dotčených pozemků s pozemní komunikací byl umístěn vjezd k rodinnému domu, resp. do celého celku, vrátka a vrata stála zčásti na obou těchto pozemcích. Celý komplex byl oplocen jedním plotem, všechny pozemky byly užívány jako celek, předmětný pozemek nebyl nikdy od ostatních nemovitostí oddělen. K faktickému oddělení pozemku došlo až po prodeji všech dotčených nemovitostí v prosinci 2007, kdy byla postavena dvoje nová vjezdová vrata, a byly zbourány vedlejší stavby. Žalovaný vycházel ze stavu nemovitostí, který nastal až poté, kdy došlo ke vzniku okolností rozhodných pro osvobození od daně, posuzoval je tedy podle pozdějšího změněného stavu. Žalobkyně poukázala na to, že po dobu dvou let bezprostředně před prodejem nemovitosti měla v dotčeném rodinném domku bydliště, a zdůraznila, že daný pozemek byl vždy užíván s rodinným domem a ostatními pozemky jako jeden funkční celek. Předmětný pozemek plynule navazuje na rodinný dům a stavební parcelu pod tímto domem a byl vždy užíván jako zahrada k tomuto domu, zčásti na něm byly umístěny drobné stavby a zčásti na něm byl i přístup do všech dotčených nemovitostí. Pokud žalovaný dospěl k závěru, že se nejedná o související pozemek, považuje žalobkyně výklad žalovaného za nepřípustný a v rozporu se zákonem. Tvrzení žalovaného, že § 4 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů hovoří pouze o "" a nikoli o "", označila za . Při takovém výkladu by se osvobození mohlo vztahovat pouze na pozemek pod budovou. Pojem zákona "" měl žalovaný vykládat co nejpříznivěji ve vztahu k adresátům tohoto zákonného ustanovení. Žalobkyně dále poukázala na vyhlášku č. 3/2008 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, kde je definován pojem funkčního celku. I přesto, že neobsahuje přímo definici pojmu "", měla by uvedená definice ve vyhlášce být inspirací pro posuzování věci žalovaným. Žalobkyně dodala, že se domnívá, že podmínka, aby související pozemky byly prodány najednou, je podmínkou nepřípustně stanovenou žalovaným, bez jakékoli opory v zákoně. Ze žádného právního předpisu nevyplývá, že by nemovitosti, které tvoří funkční celek, resp. související pozemky, nemohly být prodány po částech. Nemovitosti, které tvoří související celek, ztrácí charakter souvisejícího celku až okamžikem, kdy je nabude nový vlastník, nikoli tedy okamžikem, kdy se původní vlastník rozhodne je prodat. Nemovitosti tedy tvoří související celek do doby, než se vlastníkem stane jiná osoba. Za nerozhodnou považovala žalobkyně též skutečnost, zda související nemovitosti byly prodány vícero smlouvami více osobám.

Městský soud v Praze žalobu zamítl.