531/2005
Daň z přidané hodnoty: zrušení registrace plátce daně
Ej 62/2005
Daň z přidané hodnoty: zrušení registrace plátce daně z přidané hodnoty
k § 5 odst. 4 a § 39 odst. 1 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákonů č. 196/1993 Sb., č. 321/1993 Sb. a č. 258/1994 Sb.*)
k § 248 odst. 2 písm. e) občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002
Domáhá-li se žalobce na soudě, aby bylo zrušeno zamítavé rozhodnutí o jeho žádosti, jíž usiloval o zrušení registrace plátce daně z přidané hodnoty (§ 39 odst. 1 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty), a tvrdí-li, že podmínky pro registraci nebyly naplněny již při samotné registraci ani poté, nemůže správní orgán námitky tohoto charakteru označit za nepřípustné a trvat toliko na tom, aby žalobce tvrdil skutečnosti svědčící o změně skutkového stavu v mezidobí od registrace do data žádosti o její zrušení (§ 5 odst. 4 citovaného zákona). Odchylný názor by v dané věci ve svých důsledcích znamenal odepření přístupu k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a to zejména se zřetelem k tomu, že původní rozhodnutí správního orgánu o registraci žalobce jako plátce daně z přidané hodnoty bylo ze soudního přezkumu vyloučeno rozhodnutím o zastavení řízení podle § 248 odst. 2 písm. e) o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2005, čj. 4 Afs 3/2003-61)
Věc:
Nina J. v L. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o zrušení registrace plátce daně z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobkyně.Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 11. 2000 zamítl odvolání, kterým žalobkyně brojila proti rozhodnutí Finančního úřadu v Liberci ze dne 24. 6. 1999; tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobkyně o zrušení registrace k dani z přidané hodnoty.
Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Namítala, že u ní nikdy nebyly splněny podmínky k tomu, aby správce daně rozhodl o její registraci coby plátkyně daně z přidané hodnoty; pouze žádostí o zrušení této předchozí registrace k dani se přitom mohla bránit předchozím nesprávným závěrům daňových orgánů.
Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu zamítl s tím, že řízení o zrušení registrace daně z přidané hodnoty je naprosto odlišné oproti řízení o registraci daňového subjektu plátcem daně. O zrušení registrace totiž může plátce požádat nejdříve po uplynutí určitého časového období, přičemž musí prokázat změnu skutkového stavu oproti původnímu rozhodnutí, spočívající v tom, že důvody pro registraci již neexistují, jak vyplývá z ustanovení § 5 odst. 4 a § 39 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Rozhodnutí o registraci žalobkyně jako plátkyně daně z přidané hodnoty nabylo právní moci a je závazné (odvolání proti němu bylo dne 9. 12. 1996 zamítnuto a řízení o žalobě Krajský soud v Ústí nad Labem dne 18. 3. 1997 zastavil, neboť rozhodnutí označil za rozhodnutí předběžné povahy, které je ze soudního přezkoumání vyloučeno). Žaloba proti napadenému rozhodnutí je přitom naprosto totožná s obsahem žaloby, kterou se žalobkyně domáhala zrušení předchozího rozhodnutí žalovaného o její registraci. Žalobkyně tedy v žalobě proti napadenému rozhodnutí neuvedla vůbec žádné důvody, které by svědčily o změně poměrů odůvodňující zrušení registrace. Namítala pouze skutečnosti svědčící o nesprávnosti rozhodnutí o její registraci jako plátkyně daně, což je nepřípustné. Krajský soud, který je vázán rozsahem žalobních námitek, proto žalobu nemohl věcně přezkoumat.
Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností. Zpochybnila především závěr soudu o tom, že v žalobě neuvedla jiné skutečnosti než v žalobě předchozí, tj. té, kterou podala v zastaveném řízení. Z obsahu žaloby je zřejmé, že zpochybňuje obsah rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2000, např. pokud jde o tvrzení žalovaného, že správce daně provedl šetření, kterým řízení doplnil, dokonce že prováděl šetření místní; stěžovatelka však o takovém šetření nebyla nikdy vyrozuměna. Stěžovatelka také zdůraznila, že za situace, kdy soud nepřezkoumal rozhodnutí o registraci (vzdor tomu, že jiné soudy i Ústavní soud zaujaly v obdobných věcech názor opačný), nemá jinou možnost, jak se bránit, než navrhovat zrušení registrace. Jestliže důvody pro registraci neexistovaly v době registrace a soud jí tehdy znemožnil vyvrátit skutečnosti, které tvrdil správce daně a žalovaný, nemůže než stejnými prostředky a na základě stejných skutečností, které se nezměnily (jsou shodné jako na samém začátku), argumentovat i v tomto řízení. Nelze účelově oddělit důvody, které použil žalovaný při registraci k dani z přidané hodnoty, od důvodů, které jej vedly k tomu, že registraci nezrušil, neboť samotné podmínky podnikání se ve svém základu nemohly změnit, a to již jen s ohledem na prostory, v nichž stěžovatelka podniká. Jestliže tedy námitky uplatněné v odvolání a v žalobě směřovaly k tomu, že nejsou ani v současnosti splněny podmínky registrace stěžovatelky jako plátkyně daně z přidané hodnoty, nemůže obstát závěr krajského soudu o tom, že stěžovatelka nevznesla žádné konkrétní námitky proti napadenému rozhodnutí o zamítnutí žádosti o zrušení registrace této daně.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná; napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Podle § 5 odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty mohou plátci požádat o zrušení registrace daně z přidané hodnoty nejdříve po uplynutí jednoho roku od data účinnosti uvedeného na osvědčení o registraci, pokud jejich obrat nepřesáhl za nejbližší předcházející tři po sobě jdoucí měsíce částku 750 000 Kč a zároveň za nejbližších předcházejících dvanáct po sobě jdoucích měsíců částku 3 000 000 Kč. Plátci daně podle odst. 2 téhož ustanovení (uskutečňující daňová plnění společně na základě smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy, pokud celkový obrat těchto osob v rámci sdružení i mimo ně překročí částku uvedenou v odst. 1 téhož zákona) mohou o zrušení registrace požádat jednotlivě pouze při zrušení smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy.
Lze souhlasit s krajským soudem, že v žalobě proti napadenému rozhodnutí neuvedla stěžovatelka skutečnosti, kterými by podpořila změnu poměrů předpokládanou v citovaném ustanovení § 5 odst. 4, avšak stěží lze po ní takovéto důvody požadovat za situace, kdy tvrdí, že jsou dány podmínky pro zrušení registrace plátce daně z přidané hodnoty proto, že předchozí zaregistrování bylo nesprávné, neboť mezi ní a Ing. K. žádná smlouva o sdružení nebo obdobná jiná smlouva uzavřena nebyla, a jejich obrat tak nepřesáhl citovaným ustanovením předpokládané částky. Stěžovatelka tedy namítá, že rozhodnutí odporuje ustanovení § 5 odst. 1, 2 zákona o dani z přidané hodnoty, a tím i ustanovení § 5 odst. 4 téhož zákona, neboť podmínky pro registraci nebyly a nejsou dány. Ostatně jak vyplývá z přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného i z obsahu jeho vyjádření k žalobě a ke kasační stížnosti, i žalovaný si postoj stěžovatelky takto vyložil, neboť se existencí podmínek pro zrušení registrace stěžovatelky jako plátkyně DPH věcně zabýval a posuzoval ji z hlediska obou výše citovaných zákonných ustanovení. Pokud totiž byla stěžovatelka ze soudního přezkumu rozhodnutí o registraci jako plátkyně daně z přidané hodnoty vyloučena rozhodnutím soudu o zastavení řízení, pak neměla jinou možnost než v žalobě proti zamítnutí své žádosti o zrušení registrace tvrdit, že ani v době zaregistrování, ani v době podání žádosti o zrušení registrace neexistovaly podmínky pro další registraci ve smyslu ustanovení § 5 odst. 2 a odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty (pominuly již od 1. 1. 1995), neboť jinak by z přezkumu napadeného rozhodnutí soudem byla opět vyloučena. Nelze souhlasit s krajským soudem, že důvody směřující proti napadenému rozhodnutí stěžovatelka vůbec neuvedla, neboť v žalobě (kromě odkazu na žalobu předchozí) navíc namítala, že žádost o zrušení registrace podala proto, že neměla jinou možnost domoci se posouzení svého postavení plátce - neplátce daně z přidané hodnoty než podat návrh na zrušení registrace, přičemž Finanční úřad v Liberci rozhodnutím žádost zamítl s tím, že podmínky k "odregistraci" nejsou dány, aniž tento svůj závěr jakkoli zdůvodnil. Stěžovatelka poukazovala rovněž na to, že žalovaný (který se posouzením podmínek k "odregistraci" zabýval věcně) její odvolání proti rozhodnutí správce daně zamítl neprávem, aniž se řádně zabýval důkazy. Dále stěžovatelka vytýkala žalovanému také nesprávnost tvrzení, že předchozí rozhodnutí o registraci nebylo zpochybněno v soudním řízení, neboť toto řízení bylo zastaveno, a soud tudíž takový závěr nezpochybnil (nepřezkoumával jej vůbec). Z žaloby lze tudíž usoudit, že obsahuje nejen tvrzení o neoprávněnosti registrace, ale i tvrzení, že podmínky pro registraci netrvaly v době, kdy o jejím zrušení záporně rozhodl správce daně v I. stupni a posléze i žalovaný.
V tomto řízení lze jen stěží oddělit důvody, které použila stěžovatelka v opravném prostředku proti její registraci jako plátkyně daně z přidané hodnoty, od důvodů, které ji vedly k podání návrhu na zrušení registrace. Krajský soud měl za této situace napadené rozhodnutí věcně přezkoumat a nevyhnout se tomuto přezkumu tím, že bude trvat na uvedení skutečností svědčících o změně skutkového stavu v období mezi registrací stěžovatelky jako plátkyně daně a žádostí o její zrušení. Na stěžovatelce lze tvrzení změny stěží požadovat, neboť základním motivem celého sporu je její stanovisko, že podmínky pro registraci zde nikdy nebyly (navíc nikdy nebyly u soudu přezkoumány) a nejsou zde ani v době, kdy její žádost o zrušení byla zamítnuta. Odchylný názor by ve svých důsledcích znamenal odepření přístupu k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Nejvyšší správní soud shledal z uvedených důvodů kasační stížnost důvodnou a nezbylo mu než napadené rozhodnutí krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.), a je proto na něm, aby se v dalším řízení podanou žalobou zabýval věcně.
(gr)
*) Zrušen zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, s účinností k 1. 5. 2004.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.