Vydání 6/2012

I. Opravou daně není pouhá evidence předpokládaného nároku odběratele na vrácení jím poskytnutých finančních prostředků dodavatelem. V době, kdy nastala skutečnost odůvodňující opravu základu daně, tedy nepostačuje daňový dobropis pouze pořídit a uschovat. Rozhodující je, zda byl takový dobropis vystaven ke dni, kdy byla oprava základu daně provedena v účetnictví v souladu s § 13 odst. 1 a § 15 odst. 1 a 4 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty (resp. § 43 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) ve vazbě na § 6 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Vystavení a zaúčtování daňového dobropisu prokazuje skutečné provedení opravy základu daně, její výše i oprávněné uplatnění nároku na odpočet daně.

II. Pokud nebylo o dobropisech účtováno v době, kdy nastala skutečnost pro jejich vystavení, přičemž nebylo ani doloženo, že by k tomuto datu došlo k vrácení plnění, avšak dobropisy byly po více jak 4 roky po tomto okamžiku dle tvrzení daňového subjektu uschovány, neprokazují, že by daňový subjekt provedl opravu základu daně ve lhůtě stanovené v § 15 odst. 6 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, resp. § 42 odst. 8 zákona č. 253/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, to jest ve lhůtě 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo původní zdanitelné plnění.