Vydání 10/2015

Rozsudkem ze dne 22. 5. 2014, čj. 62 Af 1/2013-154, zamítl Krajský soud v Brně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně (jehož příslušnost přešla v průběhu řízení před krajským soudem na žalovaného; pro zjednodušení dále v obou případech jen "žalovaný") ze dne 5. 11. 2012. Tímto rozhodnutím byla dle § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu z roku 2009 zamítnuta odvolání žalobkyně a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu Brno I ze dne 21. 12. 2010.

Skutkový základ posuzované věci spočívá v tom, že žalobkyně dodávala různé zboží společnostem v Kamerunu a z provedených transakcí uplatnila nárok na nadměrný odpočet DPH za zdaňovací období 3. čtvrtletí a 4. čtvrtletí roku 2009. Správce daně dospěl k závěru, že postupovala s úmyslem získat výhodu vyplývající ze zákona o dani z přidané hodnoty, kterou je uplatnění a následné vyplacení nadměrného odpočtu, a konstatoval, že se v daném případě jednalo o zneužití objektivního daňového práva. Dle správce daně činnost žalobkyně nesplňovala definici ekonomické činnosti dle § 5 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty, a nebyly tak splněny podmínky pro uplatnění odpočtu ve smyslu § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Žalovaný dospěl k částečně odlišnému právnímu závěru, jemuž předcházelo doplnění podkladů pro rozhodnutí o odvolání. Podle žalovaného žalobkyně vykazovala ekonomickou činnost na základě deklarovaných plnění a formálně vytvořila a splnila podmínky vyplývající ze zákona o dani z přidané hodnoty, avšak porušila zásadu zákazu zneužití práva. Deklarované obchodní transakce byly podle žalovaného zcela odlišné od běžných a zavedených obchodních praktik, byly činěny ne za účelem zdařilého ziskového obchodu, nýbrž pouze s úmyslem získat výhodu vyplývající ze zákona o dani z přidané hodnoty. U části zboží nebyla cena nadhodnocena, nicméně nadhodnocení zboží není nezbytnou podmínkou pro konstatování zneužití práva. Za jeden ze základních důkazů o zjevné nestandardnosti transakcí a propojenosti společností žalovaný označil zejména skutečnost, že ač jednatel žalobkyně, pan Radan V., tvrdil, že nezná společnost HOME CONSULTING s. r. o., bylo prokázáno, že z jejího účtu vybíral milionové částky. Žalovaný pro dokreslení situace ohledně činnosti společnosti HOME CONSULTING uvedl, že její jednatelé neznali konkrétní skutečnosti obchodních transakcí této společnosti. Na základě dožádání bylo zjištěno, že celková odkupní cena zásob zaplacená společností CANADA INC. americkému dodavateli COSMOLAB INC. činila v přepočtu 2 998 063 Kč, přičemž prodejní cena při prodeji zboží společnosti HOME CONSULTING činila částku 53 650 351 Kč. Uvedenou částku HOME CONSULTING nezaplatila a společnost CANADA nečinila žádné kroky k vymáhání zaplacení této částky, nadto zástupce této společnosti uvedl, že se v řadě případů jednalo o použité nebo znehodnocené zboží. Z Generálního ředitelství cel v Kamerunu bylo dále zjištěno, že v centrálním systému celních orgánů Kamerunu se nachází čtyři celní deklarace žalobkyně vztahující se ke zboží o celkové celní hodnotě v přepočtu 710 125 Kč. Deklarace několikanásobně nižších cen, než za jaké bylo zboží vyváženo z České republiky, opět dle žalovaného svědčí o nestandardnosti obchodních případů.

Krajský soud se v odůvodnění napadeného rozsudku ztotožnil se závěry žalovaného. Žalobkyně podle krajského soudu sice prokázala uskutečnění zdanitelného plnění a nejednalo se ani o simulovaný úkon, tomu však nijak neodporuje konstatování žalovaného o zneužití práva. Při posouzení otázky, zda skutečně došlo k porušení zásady zákazu zneužití práva, vyšel krajský soud především z judikatury Nejvyššího správního soudu a Soudního dvora Evropské unie, podle které zneužití nemusí být jediným, ale musí být hlavním účelem provedené transakce. Vedle toho musí být naplněna i podmínka subjektivní, tedy že osoba o takové transakci věděla nebo alespoň vědět měla. Žalovaný ve svém rozhodnutí podle krajského soudu vyčerpávajícím způsobem popsal a hodnotil všechny skutkové okolnosti předmětných transakcí. Závěr žalovaného, že zboží (čajové, kávové soupravy a soupravy talířů) bylo pořízeno za ceny několikanásobně vyšší od dodavatele LED METAL SERVIS, s. r. o., vyplývá z dokazování výpisem z internetových stránek, se kterými byla žalobkyně seznámena. Pokud by žalobkyně skutečně v dobré víře nakupovala za ceny, jež jsou několikanásobně vyšší než přímo od výrobce, pak tím spíše je takový postup z ekonomického hlediska nepochopitelný a nelogický, přitom žalobkyně ani neuvádí žádné okolnosti, které by vysvětlily vstup tuzemského obchodníka do takovéto transakce.

Co se týče účelového sestavení řetězce dodavatelů, k tomu soud odkázal zejména na zjištění, ve kterém žalovaný podrobně popsal skutkové okolnosti ohledně činnosti a personálního propojení a dalších okolností jednotlivých článků v řetězci. Také zrekapituloval výpovědi jednatele žalobkyně ve vztahu k výběrům vysokých částek z účtu společností HOME CONSULTING, poukázal na nestandardní postupy mezi společnostmi ROYAL ADVERTISING s. r. o. a HOME CONSULTING. Výpovědi Petra W. a Vasyla R. ohledně obchodování společnosti HOME CONSULTING se společností ROYAL ADVERTISING se neshodovaly s výpovědí jednatele společnosti ROYAL ADVERTISING, pana Petra F. Petr F. uvedl, že jednal vždy s Petrem W., Petr W. naopak tvrdil, že žádné obchody za společnost HOME CONSULTING nedojednával a vše zajišťoval Vasyl R. Krajský soud poukázal i na zjištění žalovaného ohledně dalších společností a uvedl, že v případě posouzení zneužití práva není vadou, zabývá-li se správce daně i charakterem fungování jednotlivých článků v řetězci, naopak pro posouzení subjektivní stránky je zjištění fungování jednotlivých článků v řetězci a zejména personálního propojení mezi články nezbytné. V daném případě je personální propojení předmětných článků dostatečně skutkově podloženo, stejně jako nestandardnost transakcí, a závěry žalovaného ve vztahu k podrobně popsaným skutkovým zjištěním soud neshledal zavádějícími. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce žalobkyně, že při dokazování došlo k překročení pravomoci správce daně, neboť prověřování sloužilo k lepšímu objasnění skutkového stavu a obchodování se zbožím v rámci celého řetězce. O provázanosti mezi jednotlivými společnostmi nemůže být podle krajského soudu za zjištěného skutkového stavu sporu a správce daně a žalovaný dostatečně skutkově podložili závěr o naplnění subjektivní stránky zneužití práva. Krajský soud nepřisvědčil ani námitkám ohledně nestandardního postupu odvolacího řízení nebo neurčitosti výzev zahajujících vytýkací řízení. Nedůvodnou shledal také námitku podjatosti úřední osoby vůči Ing. Petru B., který vystupoval v řízeních týkajících se obchodních partnerů žalobkyně, i námitku, že správce daně měl vyměřit daňovou povinnost společnosti HOME CONSULTING.

Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. V ní uvedla řadu námitek, které odpovídají námitkám žalobním.

Stěžovatelka trvá na tom, že jí uskutečněné transakce byly logicky obchodně zdůvodnitelné, obvyklé v běžném obchodním styku co do výše ceny, charakteru sortimentu, způsobu hrazení, ale i způsobu zajištění úhrady. Rozhodnutí žalovaného ani napadený rozsudek neobsahují podle stěžovatelky přezkoumatelná zjištění, že by tomu tak nemělo být. Stejně tak žalovaný nekonstatuje (a ani neexistuje) ve věci uvedených obchodních případů žádné personální propojení. Podle stěžovatelky se napadený rozsudek nevypořádal se žalobní námitkou, že zjištěné skutečnosti v žádném případě neprokazují personální vazby a propojenost mezi stěžovatelkou a společností ROYAL ADVERTISING. V této souvislosti stěžovatelka zejména uvádí, že správní spis neobsahuje hodnocení důkazních prostředků ani zjištění žalovaného týkající se stěžovatelkou pořízených 40 000 kusů dětských hraček, a to přestože představují rozhodující část obchodního případu stěžovatelky. Podobně je tomu v případě pořízení a následného vývozu 1 080 kusů světlého ležáku Starobrno a 432 kusů Červeného draka Starobrno.

Dále stěžovatelka namítá, že závěr správce daně, že porcelánové zboží bylo pořízeno za ceny několikanásobně vyšší, než za jaké lze toto zboží pořídit přímo od výrobce nebo od jiného obchodníka na trhu, nemá oporu ve zjištění skutkového stavu na trhu s uvedeným zbožím a nemá oporu ve spisovém materiálu správce daně. Stěžovatelka se neztotožňuje ani se závěry ohledně tržní ceny pořízených sklenic. Namítá, že k prokázání tržní ceny sklenic nebyla nikdy správcem daně vyzvána a pochybnosti žalovaného jí nebyly sděleny. Nahlížení žalovaného na blíže neurčené internetové stránky nemá podle stěžovatelky oporu ve spisovém materiálu. K závěru žalovaného, že stěžovatelka jí uváděné cenové rozmezí porcelánu a sklenic nijak nepodložila, stěžovatelka namítá, že k prokázání svých tvrzení nebyla nikdy správcem daně vyzvána a pochybnosti žalovaného jí nebyly sděleny. Nahlížení žalovaného na blíže neurčené internetové stránky nemá podle stěžovatelky oporu ve spisovém materiálu. Údaje o cenách zjištěných správcem daně v I. stupni i odvolacím orgánem jsou pouze ničím nepodloženými tvrzeními, které nemohou být důkazem svědčícím v neprospěch stěžovatelky; na tom nic nemění ani tři strany výpisu z internetových stránek ze dne 23. 7. 2012 zařazené do spisového materiálu až dne 24. 8. 2012, přičemž dokument seznámení se se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, které je prokazují, je datován již dnem 22. 6. 2012. Stěžovatelka v této souvislosti odkazuje na totožnou judikaturu Soudního dvora jako v žalobě.

Podobně stěžovatelka namítá, že spisový materiál neobsahuje hodnocení důkazních prostředků, ani zjištění žalovaného, týkajících se stěžovatelkou pořízených 484 kusů souprav talířů Crystal, 220 kusů čajových souprav Crystal, 1 kusu Ford Escort Combi, 3 264 kusů bramborové kaše s brokolicí, 3 264 kusů bramborové kaše se špenátem a 1 632 kusů bramborové kaše s cibulkou, a to přestože toto zboží představuje rozhodující část obchodního případu stěžovatelky. Stěžovatelka uvádí, že tři strany výpisu z internetových stránek ze dne 23. 7. 2012 obsahují pouze informace o zboží sklenice Viola, sklenice na šumivé víno a kávové soupravy. Napadený rozsudek se podle stěžovatelky nevypořádal se žalobní námitkou ohledně ceny v relacích běžného obchodního styku a pravdivostí tvrzení žalovaného, že v posuzovaném případě docházelo k nadhodnocování zboží při jeho pořízení i vývozu. Stejně tak se napadený rozsudek nevypořádal se žalobní námitkou, že tvrzení žalovaného o "" a o "" není dostatečně logicky argumentováno, nemá oporu v důkazech doložených stěžovatelkou a není dostačující pro odmítnutí těchto důkazů. Napadený rozsudek se nevypořádal ani se žalobní námitkou, že z učiněného závěru žalovaného není zřejmé, kdo konkrétně by měl zboží nadhodnotit, jak se na tom měla podílet stěžovatelka. Žalovaný se nevypořádal ani se skutečností, že zákon o dani z přidané hodnoty nestanoví daňovému subjektu povinnost jak při pořízení, tak při následném dodání zboží zkoumat obvyklost ceny. Napadený rozsudek se nevypořádal se žalobní námitkou, že zjištěné skutečnosti v žádném případě neprokazují personální vazby a propojenost mezi stěžovatelkou a společností LED METAL SERVIS.

Dále stěžovatelka namítá, že místo aby správce daně řádně vyměřil společnosti HOME CONSULTING daň na výstupu, vytvořil konstrukci o údajném "" a veškerá činnost správce daně směřovala jen a pouze k prokázání této domněnky, kdy u stěžovatelky "", neboť již bylo v dané věci rozhodnuto u jiného daňového subjektu. Vadným rozhodnutím ve věci společnosti HOME CONSULTING správce daně zneužil princip neutrality DPH a činnost správce daně lze klasifikovat jako zneužití práva. Oprávněná úřední osoba Ing. Pavel B. (případně Ing. Martin S.) ve věci stěžovatelky účelově manipulují s důkazními prostředky tak, aby zakryli své pochybení ve věci nevyměření daně společnosti HOME CONSULTING, kdy svou předčasnou nepodloženou úvahou nezajistili u této společnosti odvod vlastní daňové povinnosti do státního rozpočtu. O účelové manipulaci s důkazními prostředky svědčí i úřední záznam ze dne 10. 10. 2011, v němž správce daně Finanční úřad pro Prahu 3 ve věci pořízení kosmetických tužek a dětských hraček konstatuje, že správce daně místně příslušného finančního úřadu společnosti HOME CONSULTING nemá informace, od koho bylo zdanitelné plnění přijato. Dále o tom svědčí dožádání ze dne 3. 11. 2011, jímž se Ing. Pavel B. dotazuje ve věci kosmetických tužek a dětských hraček, zda se podařilo prokázat původ zboží a jeho vlastníka v řetězci nákupů a prodejů. Správce daně Finanční úřad Brno I neposkytl Finančnímu úřadu pro Prahu 3 informace a dokumenty, které měl z vlastní úřední činnosti k dispozici, tj. mj. 3. jednot-ný správní doklad (dále jen "JSD"), 3. faktura z Kanady, dokumenty získané v rámci součinnosti od Celního ředitelství Brno, a navíc se dne 3. 11. 2011 dotazuje na původ zboží, přičemž již dne 23. 6. 2011 měl k dispozici též výsledek dožádání od kanadské celní správy (viz postoupení výsledků dožádání ze dne 23. 6. 2011). Toto účelové zatajování důkazních prostředků a úmyslné uvádění v omyl jiného místně příslušného správce daně se děje účelově tak, aby se zamezilo zjištění skutečného stavu věci a správnému stanovení daňové povinnosti jiného daňového subjektu, a potvrdila se tak smyšlená konstrukce o údajném "".

Stěžovatelka dále namítá, že se krajský soud v napadeném rozsudku dostatečně nevypořádal se žalobní námitkou podjatosti úřední osoby a výkonu pravomoci v rozporu s jejím účelem. Podle stěžovatelky si vzhledem k okolnostem případu dotčená úřední osoba (Ing. Pavel B.) musela být a byla si vědoma, že ve vztahu ke stěžovatelce si na obchodní transakce vytvořila předem svůj vnitřně vyhraněný názor se zásadním vlivem na výsledek řízení, a je zde důvodný předpoklad, že tato osoba může mít pro svůj poměr k věci v širším smyslu zájem na výsledku řízení, kdy skutečnosti uvedené výše vedou k legitimním pochybnostem o nikoliv nezaujatém poměru k věci, tedy tato úřední osoba měla být z daňového řízení ve věci stěžovatelky vyloučena. Tímto došlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces a vadu řízení mající za následek nezákonnost vydaných rozhodnutí žalovaného ve věci samé, kdy pro tyto vady měl krajský soud napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit.

Co se týče čestného prohlášení Vasyla R., podle stěžovatelky byl do veřejné části spisového materiálu tento dokument zařazen žalovaným, a to až dne 24. 8. 2012, a stěžovatelce poskytnut až dne 5. 9. 2012. Není tedy pravdivé tvrzení krajského soudu, že čestné prohlášení doplnila zástupkyně stěžovatelky v odvolacím řízení. Zjištěné skutečnosti podle stěžovatelky neprokazují personální vazby a propojenost mezi stěžovatelkou a společností HOME CONSULTING, kdy o činnosti této společnosti a její povinnosti ohledně daně z přidané hodnoty stěžovatelce nebylo a není nic známo s výjimkou pozdně zpřístupněných částí spisového materiálu. Argumentace v napadeném rozsudku a rozhodnutí žalovaného zde ani neuvádí žádnou personální vazbu a propojenost se stěžovatelkou. Tvrzení žalovaného ohledně šetření u bankovních ústavů ČR ve věci nezaplacení stěžovatelky do zahraničí nemá oporu ve spisovém materiálu žalovaného a není spolehlivě zjištěno. Spisový materiál obsahuje pohyby na účtu společnosti HOME CONSULTING, číslo účtu 5004070869/5500, za období od 1. 1. 2009 do 31. 8. 2010. Pohyby na účtech vedené u UniCredit Bank Czech Republic, a.s., ve spisovém materiálu se týkají stěžovatelky, která do zahraničí z obchodních případů, jež byly předmětem žaloby, nic nehradila. V případě společnosti LED METAL SERVIS je součástí spisového materiálu pohyb na účtu číslo 43-3141380207/0100 za období od 21. 8. 2009 do 31. 12. 2009. Stěžovatelka k tomu uvádí, že zÚředního záznamu Policie ČR ze dne 1. 10. 2013, jež má stěžovatelka k dispozici, vyplývá, že společnost HOME CONSULTING měla rovněž vedené dva účty u České spořitelny, a.s., a to číslo 2144554319/0800 a číslo 1758253233/0800. Z uvedeného dokumentu taktéž vyplývá, že "" Podle stěžovatelky tak tvrzení žalovaného ohledně šetření u bankovních ústavů ČR ve věci nezaplacení společnosti do zahraničí není spolehlivě zjištěno a napadený rozsudek se s touto žalobní námitkou dostatečně nevypořádal.

Stěžovatelka rovněž namítá, že závěry ohledně působení Alberta K. a Ádama Józsefa F. ve společnosti HOME CONSULTING se stěžovatelky nijak netýkají. Jedná se navíc o činnost uvedených osob, která probíhala v době od 6. 10. 2010, resp. 9. 6. 2011, tedy mimo období, kdy došlo k uskutečnění obchodních případů, jež byly předmětem vedených daňových řízení v případě stěžovatelky. K tvrzení žalovaného, že jednatel společnosti HOME CONSULTING musel znát osobu Radana V., stěžovatelka již dne 18. 6. 2010 správci daně sdělila, že jméno společnosti HOME CONSULTING jí nic neříká a jejího ukrajinského jednatele nikdy neviděla a nikdy s ním nejednala; výběry hotovosti z běžného účtu číslo 5004070869/5500 vedeného u společnosti Raiffeisenbank stěžovatelka doložila protokolem o vrácení finanční částky ze dne 28. 6. 2010. Zjištěné skutečnosti se v žádném případě netýkají obchodních případů uskutečněných stěžovatelkou a v žádném případě neprokazují personální vazby a propojenost mezi stěžovatelkou a společností HOME CONSULTING. Osobní závazek za účasti zprostředkovatele Petra F., řádně zajištěný třemi kusy směnek, se nevztahuje k obchodním transakcím uskutečněným stěžovatelkou. Za rozhodující argument je podle stěžovatelky nutno považovat skutečnost, že správce daně při stanovení daňové povinnosti společnosti HOME CONSULTING za zdaňovací období červenec 2009 a listopad 2009 nekonstatoval žádné hospodářské a personální propojení "", ale vyloučil uskutečněná zdanitelná plnění z důvodu, že daňový subjekt správci daně neprokázal, že skutečně došlo k dodání zboží, přičemž nevzal v úvahu důkazní prostředky, které měl ze své úřední činnosti k dispozici, respektive vyloučil uskutečněná zdanitelná plnění z důvodu pochybností místně příslušného správce daně ohledně uskutečnění předmětného zdanitelného plnění nebo z důvodu nemožnosti vést důkazní řízení, kdy za důkazní nouze nelze údaje v daňovém přiznání ověřit, přičemž nevzal v úvahu důkazní prostředky, které měl ze své úřední činnosti k dispozici. Zjištěné skutečnosti v žádném případě neprokazují personální vazby a propojenost mezi stěžovatelkou a společnostmi ROYAL ADVERTISING a LED METAL SERVIS, kdy žalovaný ani neuvádí žádný konkrétní argument pro uvedené tvrzení.

Co se týče nákupu zboží z Kanady, stěžovatelka především poukazuje na skutečnost, že společnost COSMOLAB prodávala ve výprodeji kosmetické tužky za likvidační hodnotu, která nedosahovala ani výrobní náklady, prodejní cena u společnosti CANADA ve výši 10,60 Kč až 10,90 Kč za 1 kus pak byla pod úrovní obvyklých prodejních cen - viz znalecký posudek ze dne 23. 7. 2012 znaleckého ústavu CD RATING, s. r. o. Obchodní vztah mezi společností COSMOLAB a CANADA se netýká ani dovozce, natož pak stěžovatelky, a žalovaný překročil meze správního uvážení, pokud jej hodnotil jako nestandardní. Nepodloženou spekulací žalovaného je tvrzení, že 35 kusů hracích automatů Kiddy ride a koaxiální kabely společnost CANADA koupila od společnosti COSMOLAB, a to za cenu 8 825 USD. Tato skutečnost z ničeho nevyplývá, společnost COSMOLAB s tímto zbožím evidentně neobchodovala, dále pak z kolonky 15a JSD (hrací automaty Kiddy ride, koaxiální kabely), kde je uveden alfabetický kód země "CA", vyplývá, že zemí odeslání, tedy zemí, ve které byla zahájena doprava dováženého zboží, je Kanada, a to na rozdíl od JSD (kosmetické tužky) a druhého JSD (kosmetické tužky), kde je zemí odeslání "US" - tedy Spojené státy americké (viz přílohy protokolu o ústním jednání ze dne 6. 10. 2009).

Podle stěžovatelky se krajský soud dostatečně nevypořádal se žalobními námitkami, a to zejména s námitkou vyloučení z dokazování úředních listin získaných od Celního ředitelství Brno, s námitkou, že není zřejmé, proč žalovaný dne 24. 1. 2011 provedl šetření ve věci podezření z nadhodnocených vývozů zboží, jestliže daňové řízení ve věci daňové povinnosti k dani z přidané hodnoty společnosti HOME CONSULTING za zdaňovací období červenec 2009 týkající se nákupu a prodeje předmětného zboží bylo ukončeno již dne 17. 9. 2010 a z těchto "" byla daň na výstupu vyměřena. Krajský soud se podle stěžovatelky dostatečně nevypořádal i s námitkou nedostatečné konkrétnosti výzev k odstranění pochybností ze dne 10. 2. 2010 a 18. 2. 2010. Pochybnosti podle svého názoru odstranila a k prokázání jiných vyzvána nebyla. Postupem žalovaného došlo podle stěžovatelky k porušení jejího práva na spravedlivý proces k vadě řízení mající za následek nezákonnost rozhodnutí žalovaného. Došlo také k porušení zásady dvojinstančnosti daňového řízení a zásady volného hodnocení důkazů. Celé odvolací řízení bylo podle stěžovatelky vedeno pouze formálně. Podle stěžovatelky se napadený rozsudek nevypořádal ani s její žalobní námitkou, že seznámení se zjištěnými skutečnostmi a důkazy ze dne 22. 6. 2012 uvádí skutečnosti, aniž by se odvolací orgán jakkoli zabýval, prověřil a vyhodnotil skutečnosti obsažené ve stanoviscích správcem daně I. stupně a aniž by některé skutečnosti měly oporu ve spisovém materiálu odvolacího orgánu. Nelze tedy hovořit o řádném průběhu odvolacího řízení. Napadený rozsudek se podle stěžovatelky nevypořádal ani s námitkou, která se týkala zpřístupnění důkazních prostředků, ani s námitkou, že žalovaný se nevypořádal se všemi námitkami uvedenými ve vyjádření k seznámení se se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, které je prokazují, ze dne 27. 7. 2012.

Stěžovatelka také namítá, že ve věci daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2009 marně uplynula tříletá pro vyměření daně, přičemž pro tuto vadu měl krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušit.

Stěžovatelka dále zdůrazňuje, že jednala v dobré víře a žádné úmyslné jednání nebo nedbalost jí není možné vytýkat, protože přijala veškerá rozumná opatření, aby zajistila řádný průběh obchodních případů. Není jí tedy jasné a ani z napadeného rozsudku to nevyplývá, jakého konkrétního podvodného jednání se měly konkrétní obchodní dopustit a jakého konkrétního podvodu měla být stěžovatelka součástí. Oba její dodavatelé, ROYAL ADVERTISING a LED METAL SERVIS, totiž řádně odvedli daň z přidané hodnoty na výstupu, stejně jako společnost HOME CONSULTING. Stěžovatelka uskutečnění svých obchodních případů řádně prokázala a není jí jasné, co věděla nebo mohla vědět ve věci činnosti společnosti HOME CONSULTING. V tomto směru zdůrazňuje, že není odpovědná za činnost jiných daňových subjektů. Z rozsudku ani nevyplývá, v čem konkrétně spočívá neoprávněné zvýhodnění a zneužití principu neutrality DPH. Otázka, zda DPH splatná za předchozí nebo následující prodej týkající se dotčeného zboží byla nebo nebyla zaplacena do státní pokladny, nemá vliv na nárok osoby povinné k dani na odpočet DPH odvedené na vstupu. Stěžovatelka v dalším odkazuje např. na rozsudek Soudního dvora ze dne 22. 12. 2010, , C-103/09, Sb. rozh., s. I-13589, kde je konstatováno, že rozšíření zásady zákazu zneužití práva na oblast DPH nesmí zasahovat do zásady právní jistoty nebo svobody obchodníka organizovat svou činnost nebo zvolit si plnění tak, aby platil nižší DPH.

Ve vyjádření ke kasační stížnosti se žalovaný ztotožnil se závěry krajského soudu. Uvedl, že se nedopustil stežovatelkou namítaného chybného hmotněprávního posouzení skutkových okolností a své rozhodnutí nezaložil na nesprávném skutkovém zjištění. Obdobné obchodní transakce jako u stěžovatelky posuzoval také u firmy ROYAL ADVERTISING. Podle žalovaného je rozhodující, že stěžovatelka realizovala předmětné obchodní transakce v rámci neobvyklých obchodních podmínek, které postrádaly jakýkoliv ekonomický smysl a nemají žádné jiné objektivní vysvětlení než získání nároku (nadměrného odpočtu) vůči správci daně, a přiznání tohoto práva by bylo v rozporu se smyslem a účelem zákona o dani z přidané hodnoty a principem neutrality této daně. Neobvyklé obchodní podmínky spatřuje žalovaný například v provádění úhrad za zboží. Z výpisů z bankovních účtů je zřejmé, že účastníci obchodních transakcí jsou propojeni hospodářsky i personálně, částky v řádech desítek milionů korun uvedené na fakturách si nehradí nebo účelově přesouvají částky na účtech společností deklarované jako úhrady ze zahraničí, dále pak nevymáhají standardním a obvyklým způsobem neuhrazené vysoké pohledávky ani po několika letech po uplynutí jejich splatnosti. Celní deklarace poskytnuté celními orgány Kamerunu potvrzují, že stěžovatelka jako dovozce deklarovala při dovozu do Kamerunu několikanásobně nižší ceny, než za jaké bylo toto zboží z České republiky vyváženo. Tato skutečnost svědčí o záměrném uvedení jiných cen zboží v České republice a Kamerunu. Zjištění uvedená od SGS, Generálního ředitelství cel v Kamerunu, potvrzují dle žalovaného, že vývoz zboží z České republiky nebyl uskutečněn za obvyklých podmínek vývozu zboží z Evropské unie do Kamerunu.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.