Vydání 10/2013

Podstata sporu v daném případě spočívá v posouzení otázky, zda plnění poskytované žalobcem, tj. zpřístupňování areálu Městského koupaliště v Žamberku návštěvníkům za úplatu, je osvobozené od daně z přidané hodnoty podle § 61 písm. d) zákona o dani z přidané hodnoty. Podle citovaného ustanovení je od daně z přidané hodnoty, a to bez nároku na odpočet daně na vstupu osvobozeno "". Uvedené ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty představuje v současné době transpozici čl. 132 odst. 1 písm. m) směrnice 2006/112/ES, jenž ukládá členským státům osvobodit od daně z přidané hodnoty ""(...)

Předmětem sporu je tedy v daném případě pouze splnění dalších podmínek vyplývajících z § 61 písm. d) zákona o dani z přidané hodnoty, a sice zda se jedná o "". Jak již bylo rovněž řečeno, krajský soud v napadeném rozsudku nesprávně vyložil pojem podle definice uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, z níž podle krajského soudu plyne, že jedním z cílů sportovní činnosti je vždy dosahování sportovních výkonů v soutěžích všech úrovní. Uvedený závěr krajského soudu je v rozporu s výkladem pojmu , který v této věci vyslovil Soudní dvůr v odpovědi na první předběžnou otázku položenou zdejším soudem. Podle Soudního dvora totiž musí být článek 132 odst. 1 písm. m) směrnice 2006/112/ES vykládán v tom smyslu, že za provozování sportu lze považovat i "". V rámci eurokonformního výkladu je tudíž třeba přiznat stejný obsah i pojmům obsaženým v § 61 písm. d) zákona o dani z přidané hodnoty.

I přes uvedené dílčí pochybení krajského soudu zkoumal nicméně Nejvyšší správní soud, zda ve světle právního výkladu předestřeného Soudním dvorem obstojí konečný závěr krajského soudu, tedy že plnění poskytované žalobcem nepodléhá osvobození od daně podle § 61 písm. d) zákona o dani z přidané hodnoty.

Při posouzení věci zdejší soud vycházel primárně ze skutkového stavu zjištěného finančními orgány z podkladů, které tvoří součást správního spisu. Rozhodný je přitom skutkový stav, který existoval v relevantním zdaňovacím období, tj. v 1. čtvrtletí roku 2009. Případné změny (např. rozšíření areálu koupaliště), ke kterým došlo až po uplynutí předmětného zdaňovacího období, nejsou z hlediska posouzení této konkrétní věci .

Ze správního spisu vyplynulo, že v areálu koupaliště (akvaparku) se nachází bazén nepravidelného tvaru, který se skládá ze tří navzájem propojených částí - plavecké, rekreační a dětské. Plavecká část má klasický obdélníkový tvar se čtyřmi plaveckými dráhami, které však nejsou trvale odděleny, a je opatřena můstky pro skok do vody; dále je zde část určená pro děti a pro rekreační koupání. Areál je vybaven dvěma tobogany (79 m, 83 m), kamikadze (50 m), skluzavkou, dětským brouzdalištěm, masážní vanou; nachází se zde rovněž přírodní koupaliště (řeka Divoká Orlice), pískové hřiště pro plážový volejbal, hřiště pro streetball a stoly pro stolní tenis. V areálu se tedy mohou jeho návštěvníci věnovat odpočinkovým aktivitám, ale i rekreačně provozovat některé sportovní činnosti, jako je zejména plavání, plážový volejbal, streetball a stolní tenis. V daňovém řízení nebylo zjištěno, že by v rámci daného areálu koupaliště působil jakýkoli plavecký či jiný sportovní oddíl nebo jiná sportovní organizace či že by tento areál byl pravidelně využíván školami či jinými subjekty k soustavné sportovní a tělovýchovné činnosti. Návštěvníci mají po zaplacení vstupného přístup do celého areálu koupaliště a mohou využívat všechna jeho zařízení. Mimoto žalobce poskytuje návštěvníkům možnost zapůjčení sportovního náčiní za dodatečný poplatek, který není zahrnut do vstupného.

Uvedená skutková zjištění poskytují dostatečný podklad pro posouzení věci. Je zřejmé, že žalobce zpřístupňuje návštěvníkům areál koupaliště, který je tvořen souborem zařízení, která plní různé funkce. Některá z těchto zařízení jsou určená převážně k sportovnímu a tělovýchovnému vyžití (hřiště na streetball, plážový volejbal, stoly pro stolní tenis), některá zařízení slouží výlučně k odpočinkovým aktivitám a k zábavě (tobogany, skluzavka, masážní vany, dětské hřiště, brouzdaliště, plochy určené k odpočinku či opalování), ale nachází se zde i zařízení, jež mohou být využívána jak ke sportovnímu a tělovýchovnému vyžití, tak i k odpočinku a zábavě (bazén a přírodní koupaliště v řece). Návštěvníci koupaliště přitom mají po zaplacení vstupného možnost využívat bez omezení či dodatečných poplatků všechna zařízení, která se v areálu koupaliště nacházejí.

Žalobce nabízí návštěvníkům z hlediska obsahu poskytovaného plnění pouze jediný druh vstupenek. Po dobu platnosti vstupenky mají všichni návštěvníci přístup do celého areálu koupaliště a ke všem zařízením bez rozdílu podle druhu skutečně využitého zařízení, způsobu a doby jeho užívání. Existence jediného druhu vstupenek tak představuje významnou indicii jediného komplexního plnění (viz rozsudek Soudního dvora v této věci, bod 32). Výše vstupného se sice mění v závislosti na tom, ve kterou denní hodinu návštěvník zakoupí vstupenku, resp. jak dlouhou dobu je oprávněn pobývat na koupališti. To však nemění nic na tom, že z hlediska rozsahu zařízení a služeb žalobce poskytuje návštěvníkům stejné plnění.

Zpřístupnění areálu koupaliště zahrnuje možnost provozování více druhů aktivit. Toto plnění tak zahrnuje více dílčích prvků, přičemž záleží pouze na vůli návštěvníků, zda využijí zařízení koupaliště k sportovnímu a tělovýchovnému vyžití, k odpočinkovým aktivitám a zábavě, anebo se budou věnovat více druhům činností. Rozdělení jednotlivých prvků pro účely stanovení odlišných režimů daně z přidané hodnoty by v daném případě bylo neúčelné a v praxi těžko proveditelné, neboť nelze účinně rozlišit a oddělit návštěvníky podle toho, jaké aktivity na koupališti hodlají provozovat. Plnění poskytované žalobcem tak v daném případě představuje jediné komplexní plnění (viz rozsudek Soudního dvora v této věci, bod 28, srov. též rozsudky Soudního dvora ze dne 27. 10. 2005, , C-41/04, Sb. rozh., s. I-9433, bod 22; a ze dne 21. 2. 2008, C-425/06, Sb. rozh., s. I-897, bod 53).

Ve světle právního výkladu Soudního dvora je proto pro posouzení věci klíčové zodpovězení otázky, které prvky komplexního plnění poskytovaného žalobcem jsou převládající, a tedy určující pro stanovení daňového režimu plnění. Naopak prvky, které svou povahou představují vedlejší plnění, sdílejí daňový osud hlavního plnění (viz rozsudek Soudního dvora v této věci, bod 28). Jinými slovy, je třeba určit, zda poskytování služeb úzce souvisejících s provozováním sportu nebo tělesnou výchovou osobám, které vykonávají sportovní nebo tělovýchovnou činnost ve smyslu § 61 písm. d) zákona o dani z přidané hodnoty, je převládajícím anebo pouze vedlejším prvkem plnění, které žalobce poskytuje návštěvníkům.

Jak vyplývá z odpovědi Soudního dvora na první otázku položenou zdejším soudem, dotčená ustanovení směrnice a zákona o dani z přidané hodnoty je třeba vykládat restriktivně, avšak zvláštní zřetel musí být brán na dotčeného osvobození (viz rozsudek Soudního dvora v této věci, body 19 a 20). Osvobození od daně z přidané hodnoty se vztahuje nejen na plnění úzce související se sportovními činnostmi provozovanými organizovaně, soustavně nebo jejichž cílem je účast ve sportovních soutěžích, ale i na plnění úzce související s jakýmikoliv neorganizovanými a nesoustavnými sportovními aktivitami, jejichž cílem není nutně účast ve sportovních soutěžích. To však neznamená, že by se osvobození od daně vztahovalo na poskytování možností veškerých aktivit, které je možno provozovat v areálu koupaliště, pokud by byly tyto aktivity umožňovány samostatně. Jak již bylo uvedeno, část zařízení koupaliště slouží výhradně či alespoň z části k odpočinkovým aktivitám či k zábavě návštěvníků. Na samostatné zpřístupňování těchto aktivit, jež nemají souvislost s provozováním sportu a tělovýchovy, by se osvobození od daně v žádném případě nevztahovalo.

Za východisko k určení převládajícího prvku je třeba považovat objektivní povahu dotčeného plnění. Přístup spočívající v zohlednění záměru každého jednotlivě posuzovaného návštěvníka ohledně využití zpřístupněných zařízení by byl v rozporu s cíli systému daně z přidané hodnoty zajistit právní jistotu, jakož i správné a jednoznačné uplatňování osvobození od daně stanovených v článku 132 směrnice 2006/112/ES (viz rozsudek Soudního dvora v této věci, bod 36). Nelze tedy, jak již bylo uvedeno, posuzovat podmínky pro osvobození od daně z přidané hodnoty u každého návštěvníka jednotlivě. Rozhodné jsou objektivní znaky plnění, které je návštěvníkům poskytováno.

Převládající prvek přitom musí být určen z hlediska běžného spotřebitele a v rámci celkového posouzení s ohledem na kvalitativní, a nikoliv pouze kvantitativní důležitost prvků, na něž se vztahuje osvobození od daně podle čl. 132 odst. 1 písm. m) směrnice 2006/112/ES, ve srovnání s prvky, na něž se toto osvobození nevztahuje. V rámci tohoto celkového posouzení je třeba zohlednit zejména koncepci dotčeného koupaliště vyplývající z jeho objektivních charakteristik, to znamená jednotlivých druhů nabízených zařízení, jejich uspořádání, počtu a významu vzhledem k celému areálu (viz rozsudek Soudního dvora v této věci, body 29, 30 a 33, a další rozsudky Soudního dvora tam uvedené).

Hlavní a klíčovou součást areálu tvoří koupaliště, tedy vodní plochy a zařízení, jež jsou určeny ke koupání, plavání či provozování vodních her a radovánek (přírodní koupaliště, bazén, tobogany, skluzavka, masážní vany, brouzdaliště pro děti). Tato zařízení jsou nejvýznamnější součástí areálu a z hlediska kapacity mohou být využívána největším počtem návštěvníků. Tomu odpovídá i samotné označení provozu, tedy městské koupaliště (akvapark). Z celkového uspořádání těchto zařízení je ovšem patrné, že vodní plochy a zařízení, které jsou umístěny v areálu koupaliště, jsou určeny zejména k aktivitám, které nemají povahu sportovní či tělovýchovné činnosti ani v tom nejširším slova smyslu, jak ho vymezil Soudní dvůr v odpovědi na první předběžnou otázku zdejšího soudu. Celkovou plochu bazénu, který má nepravidelný tvar, tvoří z převážné většiny rekreační část a část určená pro děti. Tyto části mají nepravidelný tvar a zčásti slouží také jako doskok ze tří toboganů, které se v areálu nacházejí. Z hlediska tvaru a uspořádání nejsou tyto části vhodné k provozování jakékoliv sportovní či tělovýchovné činnosti, např. k plavání. Výrazné prvky koupaliště dále tvoří právě tři tobogany a masážní vana, které slouží výlučně pro zábavu a odpočinek návštěvníků.

K provozování sportu, zejména plavání, lze využívat střední, tj. plaveckou část bazénu. Ta má klasický obdélníkový tvar, jsou zde vyznačeny čtyři plavecké dráhy o délce 25 m, které jsou také vybaveny startovacími bloky. Nicméně plocha této části tvoří pouze zhruba jednu třetinu celkové vodní plochy a i tato plocha je na podélných stranách volně propojena s okolními plochami, takže lze volně proplouvat do dalších částí bazénu, což může zvláště v případě vyššího počtu návštěvníků znesnadnit podmínky pro plavání. Sama o sobě tato část bazénu netvoří rozhodující prvek pro určení povahy areálu, neboť ani z hlediska plochy či uspořádáním není z hlediska běžného spotřebitele objektivně nejvýznamnější částí bazénu. Plnohodnotnou možnost sportovního plavání nemůže nabídnout ani přírodní koupaliště v řece Divoká Orlice, která areálem protéká.

Za doplňková (vedlejší) lze označit i další sportovní zařízení, jež se v areálu koupaliště nacházejí (hřiště na streetball, plážový volejbal, stoly pro stolní tenis). Sportovní činnosti zde lze zpravidla provozovat pouze s pomocí sportovního náčiní, které si návštěvníci musí sami přinést, či zapůjčit za další poplatek (míč, síť na odbíjenou, pálky na stolní tenis). Ve srovnání s celkovou kapacitou koupaliště tato zařízení mohou sloužit pouze omezenému počtu návštěvníků. Proto ani možnost užívat tato zařízení není hlavním prvkem plnění.

Závěr, že areál koupaliště není primárně určený k provozování sportovních a tělovýchovných aktivit, ostatně podporuje i skutečnost, že zde v rozhodném období neprobíhaly žádné pravidelné sportovní akce, výuka plavání, plavecké tréninky, závody apod. Navíc je provoz koupaliště sezónní, to znamená, že je pro veřejnost otevřen pouze v teplých měsících (květen až září), což je dáno tím, že se jedná o nekrytý plavecký areál a voda zde není ohřívána. Mimo sezonu a v případě nepříznivých povětrnostních podmínek je areál uzavřen. Pravidelné celoroční provozování sportovních aktivit je zde tedy vyloučeno. Jakkoli zdejší soud samozřejmě plně respektuje odpověď Soudního dvora na první z předběžných otázek, musí vzít při posuzování hlavního účelu zmíněného areálu v úvahu i to, že vhodné podmínky k provozování soustavného sportu či tělovýchovy rozhodně neposkytuje a že sice nabízí v intencích rozsudku Soudního dvora určité možnosti pro sportování neorganizované a rekreační, tyto možnosti jsou však značně omezené.

Lze tedy shrnout, že v daném konkrétním případě je z hlediska běžného návštěvníka převažujícím prvkem komplexního plnění poskytovaného žalobcem možnost užívání areálu Městského koupaliště v Žamberku za účelem odpočinkových aktivit a zábavy, nikoliv poskytování služeb úzce souvisejících se sportem nebo tělesnou výchovou. Jistě lze zčásti souhlasit s názorem stěžovatele, že část návštěvníků může využívat služeb poskytovaných žalobcem ke sportovnímu vyžití a tělovýchovné činnosti. Z hlediska objektivní charakteristiky plnění se však nejedná o převažující prvky jediného komplexního plnění poskytovaného žalobcem. Z uvedeného proto plyne závěr, že poskytované plnění, tj. zpřístupňování areálu Městského koupaliště v Žamberku návštěvníkům za úplatu, nebylo v rozhodném zdaňovacím období poskytováním služeb úzce souvisejících se sportem nebo tělesnou výchovou, a tedy nepodléhalo osvobození od daně podle § 61 písm. d) zákona o dani z přidané hodnoty. (...)