Vydání 10/2009

(...) Pokud jde o skutková zjištění, bylo provedeným dokazováním v daňovém řízení prokázáno, že úpadce žádnou hospodářskou činnost ke dni podání žádosti neprováděl, a ani žádné smlouvy s případnými odběrateli uzavřené neměl. Dále stěžovatel do protokolu v rámci místního šetření potvrdil, že z příjmů ze zpeněžené majetkové podstaty bude uhrazena odměna správce konkursní podstaty a provedení archivace dokladů úpadce. Stěžovatel výslovně uvedl, že je to vše, co projde účetnictvím a co, podle jeho názoru, podléhá DPH. Majetek úpadce byl zahrnut do konkurzní podstaty, zpeněžen a mimo krabic s archivními materiály tak byl veškerý majetek ve formě finančních prostředků uložen na účtu správce konkurzní podstaty. Námitka stěžovatele, že skutková zjištění ohledně provádění ekonomické činnosti a existence účinných smluv úpadce jsou nepravdivá, tedy není důvodná, protože to byl stěžovatel, který správci daně sdělil, že se jedná pouze o provedení plateb za výše uvedené činnosti, a žádnými důkazními prostředky neprokázal, že by úpadce uskutečňoval či hodlal uskutečňovat ekonomickou činnost ve smyslu § 5 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb. Uvedená stížní námitka je proto nedůvodná.

Vadu v rozsudku krajského soudu nelze najít ani v posouzení právní otázky, zda vzhledem k platbám za specifické činnosti stěžovatele (úhrada odměny a náhrad hotových výdajů) lze tyto účetní operace chápat jako související s ekonomickou činnosti úpadce ve smyslu § 5 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb. Aby úpadce mohl být zaregistrován a aby mohl režim vyplývající z registrace DPH být u něj uplatňován, je základní zákonnou podmínkou podle § 5 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. vztahující se k osobě úpadce nutnost provozování soustavné ekonomické činnosti, při níž by hradil plnění, která by mu byla poskytována právě v souvislosti s ekonomickou činností. Nejvyšší správní soud již dříve v této souvislosti vyslovil, že z daňového hlediska je potřeba zkoumat skutečnou činnost úpadce, nikoliv se spokojit s údajem vyplývajícím z obchodního rejstříku (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2008, čj. 2 Afs 68/2008-58). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zdůraznil, že pro posouzení charakteru činnosti jako pouze příležitostné je nutné posoudit, do jaké míry se ekonomické činnosti úpadce skutečně věnoval (počty zaměstnanců zapojených do činnosti, existence příslušných smluv apod.). Žádná ekonomická činnost ve výše uvedeném smyslu však u úpadce v daném případě nebyla prokázána a úkony, jež podle stěžovatele měly ekonomickou činnost úpadce dokládat (uspořádání majetkových poměrů a péče o archiv úpadce), jsou ekonomickou činností nikoliv úpadce, za nějž v konkursu jedná správce, nýbrž činností správce konkursní podstaty, kterou provádí v souladu s požadavky zákona o konkurzu a vyrovnání a za níž mu také podle citovaného zákona náleží odměna (v případě archivace náhrada výdajů). Tyto činnost jsou tedy vlastní ekonomickou činností správce konkursní podstaty, jejichž provedení je objektivně nutné za účelem realizace konkurzu, a nikoliv ekonomickou činností úpadce [obecně k osobám vykonávajícím na základě zákona ve veřejném zájmu činnosti, za něž jim přísluší odměna viz rozsudek Soudního dvora ES ze dne 26. 3. 1987, (235/85, Recueil, s. 1471)]. Jedná se tedy o ekonomickou činnost stěžovatele, která je hrazena podle zákona o konkurzu a vyrovnání z prostředků získaných zpeněžením konkurzní podstaty v rámci schváleného vyúčtování jeho odměny a náhrad hotových výdajů. Názor stěžovatele, že provedení účetních operací souvisí s prováděním úpadcovy ekonomické činnosti, tak není správný. Není sice obecně vyloučeno, že skončením konkursu nebude úpadce zlikvidován a může i během probíhajícího konkursu vykonávat hospodářskou činnost, v dané věci tomu tak nebylo, protože stěžovatel poukazoval pouze na svou vlastní ekonomickou činnost správce konkursní podstaty.