Vydání 6/2007

Z důkazů založených ve správním spise vyplynulo, že žalobkyně, jakožto kupující, uzavřela s akciovou společností R. A. smlouvu o prodeji výrobní technologie na výrobu stavebního systému R. za dohodnutou kupní cenu ve výši 30 000 000 Kč. Žalovaný uvedenou obchodní transakci nezpochybnil, nezabýval se ani platností uzavřené smlouvy. Namítal ovšem, že z pohledu zákona o DPH se neuskutečnilo zdanitelné plnění. S tímto názorem se krajský soud neztotožnil. Vycházel přitom, stejně jako žalovaný, z § 2 odst. 1 citovaného zákona, dle něhož se za zdanitelné plnění považuje dodání zboží, převod nemovitostí a poskytování služeb, uskutečněné v tuzemsku při podnikání. Ze spisu je zřejmé, že žalobkyně předmětnou výrobní linku zakoupila, následně za úplatu pronajímala a posléze prodala. Tím lze mít za podložené její tvrzení, že toto výrobní zařízení nakoupila jako hmotný majetek, který měl sloužit k podnikání za účelem dosažení zisku. Žalovaný zaujal v napadeném rozhodnutí jednoznačný závěr, že postup žalobkyně nenaplňuje znaky podnikání dle obchodního zákoníku, a za důvod provedené obchodní transakce považoval vynětí této výrobní linky z majetku prodávající společnosti, na níž byl následně prohlášen konkurs. Toto své tvrzení doložil dílčími důkazy, jejichž hodnocení krajský soud neakceptoval. Žalovaný vycházel z toho, že kupní smlouva byla podepsána v den, kdy příslušnému soudu byl doručen návrh na prohlášení konkursu podaný akciovou společností P., a dále ze skutečnosti, že předmětná výrobní linka byla prodána dalšímu kupujícímu za stejnou cenu.

Tyto okolnosti můžou vyvolávat pochybnosti o účelu, výhodnosti či záměru dané obchodní transakce, nicméně nemohou být považovány za důkaz, na základě něhož lze dojít k závěru, že tato činnost nebyla uskutečňována s úmyslem realizovat zisk, a potažmo ji proto nelze považovat za zdanitelné plnění. Za jednání, které přímo nekoresponduje požadavkům zákona o DPH, lze považovat další postupy žalobkyně, které žalovaný označil za důkazy svědčící v její neprospěch. Je nepochybné, že předmětnou kupní smlouvu podepsal zástupce na základě plné moci, u níž podpisy byly notářsky ověřeny až 11 dní poté, co k podpisu kupní smlouvy došlo. Stejně tak je nepochybné, že k vystavení faktury došlo až po lhůtě stanovené v § 12 odst. 1 zákona o DPH a že žalobkyně měnila výpovědi týkající se způsobu zaúčtování této finanční transakce. Z naznačeného je patrno, že postup žalobkyně nebyl v souladu s požadavky zákona o DPH, eventuálně jiných obecně závazných právních předpisů. Nicméně z nedodržení těchto postupů nelze dovodit závěr, který učinil žalovaný, tedy že uvedené obchodní transakce nelze považovat za podnikání a ve vazbě na to ani za uskutečněné zdanitelné plnění.

Závěrům žalovaného nelze přisvědčit ani pro další důvody uvedené v napadeném rozhodnutí. Žalovaný upozornil rovněž na skutečnost, že osoby, které se na obchodní transakci podílely, měly ve smyslu § 6 odst. 1 zákona o DPH zvláštní vztah k plátci, neboť byly s plátcem personálně nebo jinak spojené a vytvořily obchodní vztah za účelem snížení daňové povinnosti jedné z nich. Nelze přisvědčit závěru žalovaného, že za výsledek obchodní transakce lze v širším pohledu považovat získání nadměrného odpočtu na konci řetězce, když prodávající společnost daň sice přiznala, ale neodvedla. Citované ustanovení § 6 zákona o DPH hovoří o osobách spojených za účelem snížení daňové povinnosti, což v daném případě nenastalo. Žalovaný toto ustanovení mylně aplikuje na případ, kdy dle jeho názoru došlo ke spojení osob za účelem neodvedení daně z přidané hodnoty, nikoliv samotnému snížení daňové povinnosti. Za důkaz svědčící o tom, že provedená operace byla účelová a že se v daném případě nejednalo o zdanitelné plnění, považoval žalovaný rovněž výslech svědka Bronislava H. Ani s tímto názorem se krajský soud nemohl ztotožnit. Jmenovaný, jak žalovaný uvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí, pracoval jako vedoucí technický pracovník odpovědný za chod linky pod vedením akciové společnosti R. A. a vypověděl, že o žádných změnách ve vlastnictví této linky v průběhu roku 2000 nic nevěděl. Hodnocením tohoto důkazu lze dojít k nepochybnému závěru, že linka byla v provozu po celý rok 2000 a pracovník odpovědný za její chod na ní celou dobu pracoval. Výpověď zaměstnance však nemůže být podkladem pro hodnocení, zda taková předmětná výrobní linka měnila majitele. Nelze samozřejmě vyloučit, že zaměstnanec může být o takovém kroku informován, nicméně pokud se tak nestane, nelze z nedostatku takové informace vyvodit závěr, že k převodu vlastnického práva nedošlo nebo že taková operace byla účelová.

Na základě těchto skutečností se krajský soud nemohl přiklonit k názoru žalovaného, že bylo prokázáno, že předmětná obchodní transakce nebyla zdanitelným plněním. Žalovaným uváděné důkazy, ať již jednotlivě či ve vzájemné vazbě, takový závěr nepotvrdily.