Vydání 5/2007

Finanční úřad v Rožnově pod Radhoštěm vydal dne 19. 6. 2002 platební výměr, jímž byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 1998. Daň byla žalobci vyměřena na základě zjištění, že žalobce neoprávněně uplatnil nárok na vrácení nadměrného odpočtu na základě daňového dokladu vydaného dodavatelem, který v době uskutečnění zdanitelného plnění nebyl registrován jako plátce daně z přidané hodnoty (dále též „DPH“). Proti výměru podal žalobce odvolání. Žalovaný odvolání rozhodnutím ze dne 31. 7. 2003 zamítl a platební výměr potvrdil.

Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Žalobce namítal, že ze skutečností zjištěných v daňovém řízení byl dodavatel v době uskutečnění zdanitelného plnění povinně plátcem DPH, protože překročil v období tří po sobě následujících kalendářních měsíců obrat 750 000 Kč.

Krajský soud rozsudkem ze dne 18. 10. 2005 žalobu zamítl. Rozhodnutí odůvodnil tím, že dodavatel žalobce nebyl v době uskutečnění zdanitelného plnění registrován jako plátce DPH, protože jeho předchozí registrace byla správcem daně zrušena a dodavatel o novou registraci nepožádal. Proto dodavatel nebyl plátcem DPH a žalobce uplatnil nadměrný odpočet neoprávněně. Rozhodnutí žalovaného je tak správné.

Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Stěžovatel namítl nesprávnost posouzení právní otázky krajským soudem, a to ve věci data, od kterého se stává daňový subjekt plátcem DPH. Krajský soud dospěl k názoru, že rozhodnutím o registraci z úřední povinnosti je konstituován nový stav plátce daně a právní účinky nastávají až po nabytí právní moci takového rozhodnutí. Tento názor je dle stěžovatele neprávný. Dodavatel byl ode dne 1. 12. 1997 plátcem DPH, a to ze zákona, a žalobce tak měl v souladu s § 19 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, nárok na odpočet, neboť předložil doklad prokazatelně vystavený plátcem.

Žalovaný v písemném vyjádření uvedl, že rozhodnutím Finančního úřadu ve Vsetíně, jakožto místně příslušného správce daně dodavatele, byla zrušena registrace k DPH ke dni 30. 9. 1997. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že v době uskutečnění zdanitelného plnění (29. 5. 1998) nebyl doklad vystaven plátcem daně, a nelze tak na jeho základě uplatnit nárok na odpočet ve smyslu § 19 odst. 1 a 2 zákona o dani z přidané hodnoty. S tvrzením stěžovatele, že dodavatel překročil částku pro povinnou registraci již za měsíce srpen až říjen 1997, a je tak plátcem DPH již od 1. 12. 1997 bez ohledu na rozhodnutí správce daně, žalovaný nesouhlasí. Pokud obrat dodavatele za nejbližší nejvýše tři předcházející po sobě jdoucí kalendářní měsíce přesáhl částku 750 000 Kč, byl povinen nejpozději do 20. dne následujícího kalendářního měsíce předložit žádost o registraci a od prvního dne následujícího kalendářního měsíce by se stal plátcem DPH. Ustanovení § 33 odst. 12 daňového řádu ukládá správci daně zahájit registrační řízení i v případech, kdy daňový subjekt svou registrační povinnost nesplnil a správci daně jsou rozhodné skutečnosti známy. Žalovaný uvedl, že z § 36 odst. 4 zákona o DPH vyplývá, že prvním zdaňovacím obdobím plátce je kalendářní měsíc nebo kalendářní čtvrtletí, v němž nabude účinnosti registrace vyznačená v osvědčení o registraci. Z uvedeného plyne, že až registrační řízení osvědčí, zda jsou splněny podmínky pro registraci, stejně tak registrační řízení osvědčí, zda jsou splněny podmínky pro její zrušení. Žalovaný poukázal na to, že registrační řízení provádí vždy správce daně, v jehož místní působnosti se subjekt nachází; toto rozhodnutí nemůže být přezkoumáváno v rámci odvolacího řízení jiného subjektu (zde stěžovatele) vedeného proti dodatečnému platebnímu výměru. Námitky směřující proti rozhodnutí o zrušení registrace mohl uplatnit pouze příjemce tohoto rozhodnutí, ten tak neučinil. Nemůže tak činit nyní stěžovatel v rámci jiného daňového řízení.

Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.