Vydání 4/2007

Číslo: 4/2007 · Ročník: V

1116/2007

Daň z přidané hodnoty: nárok na odpočet daně; přijatá zdanitelná plnění

Ejk 45/2007
Daň z přidané hodnoty: nárok na odpočet daně; přijatá zdanitelná plnění
k § 19 odst. 1 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2003 a 2004*)
k § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
Zdanitelným plněním přijatým pro účely související s podnikáním (ekonomickou činností) podle § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, mohou být i služby poskytované ve formě reklamních nápisů, pokud slouží k prezentaci ekonomické činnosti plátce daně. Takový účinek nastává nejen v případě, kdy je z reklamního nápisu zřejmé, kdo a kde prodej uskutečňuje a jaké zboží nabízí, ale také tehdy, jestliže reklamní nápis obsahuje výlučně obchodní firmu či její logo.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 9. 2006, čj. 15 Ca 100/2005-36)
Prejudikatura:
srov. č. 709/2005 Sb. NSS.
Věc:
Robert S. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z přidané hodnoty.
Žalobce osmi samostatně podanými žalobami brojil proti osmi rozhodnutím žalovaného ze dnů 8. 4. 2005, 2. 5. 2005, 1. 8. 2005, 19. 10. 2005 a 21. 12. 2005, kterými žalovaný zamítl jeho odvolání proti platebním výměrům Finančního úřadu v Podbořanech na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2003 a leden až červenec 2004. Žalobce zejména namítal, že mu vznikl nárok na odpočet daně z přidané hodnoty za přijaté zdanitelné plnění za realizaci jím zadané reklamy. Reklama spočívala v umístění nápisu „TRIMA“, případně „TRIMA EDM“, na soutěžních vozidlech automobilové rallye. Jednotlivé uplatněné nároky na odpočet daně z přidané hodnoty však správce daně neakceptoval a s tímto jeho postupem se ztotožnil i žalovaný, když vyslovil, že žalobce neprokázal, že předmětná zdanitelná plnění použil při podnikání dle § 19 odst. 1 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, popřípadě podle § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. Žalovaný ve svých rozhodnutích vyslovil názor, že nápis „TRIMA“, případně „TRIMA EDM“, sám o sobě neprokazuje, že reklama je činěna pro žalobce, když neobsahuje např. přesné označení žalobce, uvedení adresy či jeho provozovny. Názor daňových orgánů spočívá v tom, že daňově nelze akceptovat reklamu daňového subjektu, která neobsahuje jeho jméno a adresu. Podstata věci tedy nespočívá ve skutečnosti, že by neprokázal použití reklamy pro své podnikání, neboť ze strany daňových orgánů nebylo zpochybněno faktické uskutečnění jednotlivých zdanitelných plnění dodavatelem – tj. poskytnutí reklamy. V jednotlivých daňových řízeních žalobce správci daně předložil celou řadu důkazních prostředků spolehlivě prokazujících skutečnost, že se jedná o reklamu jeho podnikatelské činnosti vykonávané v rámci sdružení bez právní subjektivity a že tato reklama byla fakticky realizována. To, že uvedená reklama byla reklamou žalobce, a nikoliv jiného subjektu, mohou případně potvrdit v řízení před soudem i svědecké výpovědi zástupců společnosti P., která reklamu poskytovala. Žalobce se dále neztotožnit se závěry správce daně a žalovaného, že aby byla reklama daňově akceptovatelná, musí nějak daňový subjekt identifikovat a také musí být široké veřejnosti známo, jaké služby či výkony provádí zadavatel dané reklamy. Podle žalobce předmětem reklamy může být v zásadě cokoli, co je dle názoru zadavatele reklamy schopné upozornit veřejnost na existenci určitého subjektu, jeho výrobků, činností nebo jejich vlastností apod. Reklama není a nemůže být ani právním úkonem se zákonem stanovenými obligatorními náležitostmi, neboť se jedná pouze o druh přesvědčovacího procesu, resp. určité oznámení s cílem podpořit podnikatelskou činnost, jehož formální a obsahové náležitosti nejsou nikde obecně závazným právním předpisem předepsány. Na podporu tohoto názoru žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. 709/2005 Sb. NSS. Je navíc nepodstatné, zda dotyčná reklama je zaměřena na širokou veřejnost či nikoliv. Bylo čistě na žalobci, aby si zvolil, že nechce oslovovat širší veřejnost, nýbrž v prvé řadě subjekty podnikající ve strojírenství, a to zejména v automobilovém, když sám podniká ve strojírenství. Prokázat, že nápis „TRIMA“, popř. „TRIMA EDM“, obsahuje žalobcovo „obchodní jméno“, nebylo nikdy v možnostech žalobce, neboť je evidentní, že zmiňované reklamní nápisy neobsahují žalobcovo jméno a příjmení.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobám mimo jiné konstatoval, že při posuzování, zda přijatá zdanitelná plnění žalobce použil při podnikání, vycházely daňové orgány z názoru, že takový reklamní nápis sám o sobě neprokazuje, že reklama je činěna pro žalobce. Reklamní nápis totiž neobsahoval žádné bližší upřesnění, jako např. přesné označení žalobce, uvedení jeho adresy či jeho provozovny. Reklama je přesvědčovací proces, jehož smyslem je hledání uživatelů přesně specifikovaných služeb a výkonů. Uveřejněním loga „TRIMA“, případně „TRIMA EDM“, však nebyla oslovena široká veřejnost, neboť z něho nemohlo být široké veřejnosti známo, ani jí tímto nebylo oznámeno, jaké služby či výkony žalobce nabízí a nemohli být osloveni zájemci o činnost žalobce z řad široké veřejnosti. Závěrem žalovaný uvedl, že reklamní nápisy „TRIMA“, případně „TRIMA EDM“, neobsahující označení žalobce, uvedení jeho adresy či provozovny ani žalobcem předložené důkazní prostředky dokladující provedení reklamy neprokazují, že reklama byla činěna pro žalobce. Dle žalovaného jeho závěry v tomto směru mají oporu v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2004, čj. 11 Ca 28/2003-23.
Vzhledem k tomu, že všechny žaloby směřovaly proti rozhodnutím, která spolu skutkově souvisejí a týkají se týchž účastníků řízení, krajský soud v souladu s § 39 odst. 1 s. ř. s. svým usnesením ze dne 4. 9. 2006 všech 8 věcí spojil ke společnému projednání.
Krajský soud v Ústí nad Labem napadená rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Na tomto místě soud předesílá, že rozhodnutí žalovaného i správce daně zrušil proto, že se neztotožnil s jejich závěry ohledně neprokázání oprávněnosti nároku na odpočet daně žalobcem podle § 19 odst. 1 zákona č. 588/1992 Sb. [v případě zdaňovacích období srpen 2003 a leden až duben 2004], popřípadě podle § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. [v případě zdaňovacích období květen až červenec 2004, neboť 1. 5. 2004 vstoupil v účinnost nový zákon o dani z přidané hodnoty], za zhotovené reklamní nápisy „TRIMA“ či „TRIMA EDM“, když tyto reklamní nápisy samy o sobě neprokazují, že reklama je činěna pro žalobce. V důsledku nesprávného posouzení této právní otázky, která byla v předmětných věcech hlavním žalobním bodem, a to hmotněprávní povahy, pak daňové orgány obou stupňů vydaly nezákonná rozhodnutí, na což zcela oprávněně poukazoval žalobce v jednotlivých žalobách a replikách.
(...) Plátce daně nepochybně používá přijatá zdanitelná plnění při podnikání, pokud jich využívá pro účely, které s ním souvisejí (v terminologii zákona č. 235/2004 Sb. – plnění související s ekonomickou činností). Podnikáním se pak podle § 2 odst. 1 obchodního zákoníku rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Z právě uvedeného vyplývá, že uvedená souvislost mezi přijatými zdanitelnými plněními a podnikáním je zachována tehdy, když se plnění vztahují k předmětu podnikatelské činnosti plátce daně a ten jich využije k dosažení zisku. Pokud tedy existuje takto popsaná věcná shoda mezi přijatými zdanitelnými plněními a z nich plynoucími výnosy, jedná se o využití plnění pro účely související s podnikáním (v terminologii zákona č. 235/2004 Sb. - s ekonomickou činností).
Zdanitelnými plněními přijatými pro účely související s podnikáním – ekonomickou činností mohou být nepochybně i poskytované služby ve formě reklamních nápisů, pokud tyto slouží k prezentaci podnikatelské – ekonomické činnosti plátce daně. Takový účinek nastává především tehdy, pokud je z reklamního nápisu zřejmé, kdo a kde prodej uskutečňuje, jakož i jaké zboží zadavatel reklamy nabízí, neboť již tímto sdělením potencionální zákazníci mohou získávat základní poznatky o nabízeném produktu. Takový účinek ovšem nastává i tehdy, pokud reklamní nápis obsahuje výlučně obchodní firmu či
fakultativní
dodatek k obchodní firmě v případě fyzických osob, a dokonce i tehdy, pokud reklamní „nápis“ obsahuje výlučně logo daňového subjektu neobsahující žádné slovní označení, nýbrž „jen“ nějaký graficky vytvořený znak. Na tomto místě soud připomíná, že tento právní názor vyslovil již ve svém rozsudku ze dne 10. 6. 2004, čj. 16 Ca 419/2001-22, jenž nebyl nikterak zpochybněn rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2005, č. 709/2005 Sb. NSS. Účelem reklamy je totiž podání krátké a přitom výstižné informace o existenci daňového subjektu na obchodním trhu, a to propagováním jeho samotného či s důrazem na propagování jeho zboží či služeb, jak lze pozorovat v běžném životě – obzvláště pak při sportovních a kulturních akcích. Praxe v oblasti reklamy ukazuje, že reklama se mnohdy míjí účinkem, když zahlcuje adresáty podrobnějšími údaji o zadavateli reklamy, jako jsou údaje o jeho sídle či místě podnikání nebo výčet nabízeného zboží či služeb apod. Dále soud poznamenává, že reklama často není zaměřena pouze na širokou veřejnost, když svého účinku může v jistých případech dosáhnout efektivněji svojí přítomností na akcích, které vyhledává určitá skupina osob se specifickými zájmy.
Při posuzování, zda uskutečněné platby je možné posoudit jako zdanitelné plnění s nárokem na odpočet daně z přidané hodnoty, je nutné vždy vycházet z celkového kontextu všech okolností případu, obzvláště pak je třeba přihlížet ke konkrétnímu předmětu činnosti daňového subjektu. Také je nutno vycházet i ze smyslu právní úpravy této problematiky - a tím je podpora podnikání.
Jak již bylo zmíněno výše, reklamní nápisy „TRIMA“, popř. „TRIMA EDM“, si objednávalo sdružení fyzických osob Robert S. a Jan P., a to sdružení TRIMA – elektrorevizní řezání. Za tohoto stavu věci bylo z reklamních nápisů zřejmé, jaké podnikatelské uskupení je na soutěžních vozidlech automobilové rallye propagováno, což znamená, že adresáti těchto reklamních nápisů tak mohli získat poznatek o existenci sdružení TRIMA. Není přitom podstatné, že reklamní nápisy vyjma označení podnikatelského uskupení neposkytovaly žádný další údaj týkající se tohoto sdružení, a proto mohly bez dalšího oslovit pouze stávající klientelu, a dále že reklamní nápisy nebyly uveřejněny na akci, která nebyla určena nejširší veřejnosti. Tyto aspekty náleží toliko do sféry podnikatelského rizika zadavatele reklamy a nepředstavují zákonné hledisko pro uplatnění nároku na odpočet daně. V daném případě je evidentní, že sdružení TRIMA, jehož účastníkem je žalobce, vykonává naprosto specifickou činnost - služby v oboru obrábění-řezání kovových (vodivých) materiálů, a proto je nasnadě, že má i specifický okruh zákazníků. Této skutečnosti by pak měla odpovídat i volba druhu i formy reklamy. V daném případě dle názoru soudu zvolený druh i forma reklamy zcela odpovídal předmětu činnosti, jímž se zabýval žalobce.
Soud proto uzavírá, že v nyní projednávaných věcech žalobce zdanitelná plnění přijatá od společnosti P. za pronájem reklamní plochy na soutěžních vozidlech automobilové rallye při různých závodech použil pro účely souvisejícími s jeho podnikáním – ekonomickou činností, což také žalobce v jednotlivých daňových řízeních náležitě doložil. Žalobcem předložené důkazní prostředky v daňových řízeních totiž jednoznačně prokazují, jednotlivě i ve vzájemném souhrnu, že předmětná reklama byla činěna pro žalobce (smlouva o sdružení TRIMA – elektrorevizní řezání, živnostenský list s dodatkem ke jménu a příjmení – TRIMA, smlouvy o pronájmu reklamních ploch na soutěžních vozidlech automobilové rallye, faktury za sjednané služby, potvrzení od společnosti P., že reklama nebyla provedena pro nikoho jiného, doklady o registraci ochranné známky „TRIMA EDM“ zakládající ode dne 12. 2. 2004 právo přednosti k tomuto označení, videokazeta a startovní listiny jednotlivých závodů, řada fotografií a plakátů soutěžních vozidel, na nichž byla umístěna předmětná reklama). Pokud tedy daňové orgány obou stupňů neuznaly v příslušných zdaňovacích obdobích nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, porušily tím § 19 odst. 1 zákona č. 588/1992 Sb. - v případě zdaňovacích období srpen 2003 a leden až duben 2004 a § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. - v případě zdaňovacích období květen až červenec 2004, a výsledkem toho bylo vydání nezákonných rozhodnutí.
Pro úplnost soud ještě poznamenává, že v předmětné věci nelze konstatovat, jak učinil žalovaný, že žalobce porušil zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. Nikde totiž není zákonem připuštěna možnost analogie, a proto nelze pro účely zákona č. 588/1992 Sb. či zákona č. 235/2004 Sb. užít definice reklamy obsažené v jiném právním předpise a z naplnění či nenaplnění jejího obsahu usuzovat na uznatelnost nároku na odpočet daně z přidané hodnoty. Nesprávný je rovněž závěr žalovaného o tom, že reklama by byla daňově akceptovatelná tehdy, pokud by jejím předmětem byla ochranná známka zapsaná v příslušném rejstříku Úřadu průmyslového vlastnictví. Tím by byl totiž naprosto popřen jím zastávaný názor, že pokud reklama neobsahuje jméno a příjmení zadavatele reklamy, popř. další náležitosti, nemůže jít nikdy o daňově akceptovatelnou reklamu. Navíc právo k ochranné známce, se kterým lze běžně disponovat, dává jejímu držiteli „pouze“ větší rozsah ochrany před eventuálním zneužitím této známky a nic víc. Pokud žalovaný na podporu svých závěrů argumentoval rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2004, čj. 11 Ca 28/2003-23, tak k tomu soud uvádí, že toto rozhodnutí vycházelo z odlišného skutkového stavu – žalobkyně neprokázala, že došlo k poskytnutí některých smluvně sjednaných plnění. V projednávaných věcech však daňové orgány obou stupňů nezpochybnily přijetí reklamy jako takové, nýbrž byla zpochybněna nedostatečná adresnost reklamy, a následkem toho nebyl žalobci uznán nárok na odpočet daně z přidané hodnoty.
*) S účinností od 1. 5. 2004 nahrazen zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.