Daň z přidané hodnoty: nárok na odpočet daně; osvobození prodeje podniku nebo jeho části
k § 13 odst. 10 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty*)
Pokud je předmět dražby označen jako prodej části podniku, cena byla stanovena znalcem jako cena části podniku, ze seznamu položek dražební vyhlášky lze dovodit dostatečnou odlišitelnost nabytých položek a svědci potvrdili, že vydražitel ve vydraženém majetku mohl provozovat ekonomickou činnost, nelze uplatnit nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, neboť takový postup by byl v rozporu s § 13 odst. 10 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 27. 2. 2009, čj. 59 Ca 125/2008-31)
Prejudikatura:
č.
632/2005 Sb. NSS, č.
1254/2007 Sb. NSS a č. 1836/2009 Sb. NSS.
Věc:
JUDr. František Hendrych, insolvenční správce akciové společnosti Falcon EU, proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z přidané hodnoty.
Dne 27. 4. 2006 se konala dobrovolná dražba, jejímž předmětem byl soubor věcí, práv a jiných majetkových hodnot, včetně nemovitostí sloužících k provozování části podniku úpadce Falcon Mimoň, a.s. Vlastník předmětu dražby, úpadce, byl zastoupený správcem konkurzní podstaty
Dr.
Jiřím Bednářem. Dle dražební vyhlášky byla dražba provedena v souladu s § 13 odst. 10 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty. Vydražitelem se stala společnost Matre, spol. s. r. o., Zlín (aktuální název Falcon EU, s. r. o.; předchůdkyně žalobce), která uhradila kupní cenu v den dražby. Předmět dražby byl vydražiteli předán k 1. 8. 2006 dle inventury provedené při předání. Z Potvrzení o přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů vyplývalo, že všechny aktuální pracovněprávní vztahy uzavřené s úpadcem přešly dle § 249 zákoníku práce na vydražitele, tj. na Falcon EU, s. r. o. Přílohou tohoto potvrzení byl seznam jednadvaceti zaměstnanců, jejichž pracovněprávní vztah přešel dnem 1. 12. 2006 na vydražitele.
Dne 26. 7. 2007 podal žalobce dodatečné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2006, v němž uplatnil nárok na odpočet daně z majetku pořízeného v dražbě ve výši 6 657 893 Kč. Přiložil komentář k posouzení problematiky prodeje podniku, dražební vyhlášku, smlouvu o postoupení souboru pohledávek, dohody o rozvázání pracovního poměru a pracovní smlouvy s pěti zaměstnanci. Dne 1. 8. 2007 žalobce předložil popis nabytého majetku z dražby a zdůvodnění uplatněného nároku na odpočet daně.
Dodatečným platebním výměrem ze dne 18. 1. 2008 stanovil Finanční úřad v České Lípě daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2006 ve výši 0 Kč. Správní orgán I. stupně ve vytýkacím řízení podle § 43 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále též "daňový řád", "d. ř."), dospěl k závěru, že v případě přijatého plnění - souboru věcí, práv a jiných majetkových hodnot sloužících k provozování části podniku úpadce Falcon Mimoň, a.s., se jedná o prodej části podniku, který se pro účely daně z přidané hodnoty nepovažuje za dodání zboží nebo převod nemovitosti a ani za poskytnutí služby dle § 13 odst. 10 písm. a) a § 14 odst. 5 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty. V souladu s § 2 zákona o dani z přidané hodnoty tak uvedené plnění není předmětem daně.
Proti dodatečnému platebnímu výměru podal žalobce dne 26. 2. 2008 odvolání. Uvedl, že obchod se správcem konkurzní podstaty neměl povahu prodeje podniku, neboť nebyly prodány složky majetku vážící se k původnímu podniku úpadce a při převodu majetku nedošlo k převodu pracovněprávních vztahů zaměstnanců původního podniku. Správní orgán I. stupně neuvedl, co jej vede ke stanovisku, že se jedná o prodej podniku. Omezil se na konstatování, že pořízená aktiva společně představují část podniku, schopnou samostatně poskytovat ekonomickou činnost. Pořízená aktiva však byla jen souborem majetku podobného původu a určení, ale nebyla kompletní k provozování. K prokázání fyzického stavu majetku navrhl žalobce k nahlédnutí veškeré možné listiny a jako svědky navrhl správce konkurzní podstaty společnosti Falcon Mimoň, a.s.,
Dr.
Bednáře a bývalou ekonomku společnosti Ing. B.
Žalovaný odvolání dne 22. 7. 2008 zamítl. Žalobce podle něj dodatečné uplatnění nároku na odpočet nedoložil důkazními prostředky. Názor žalovaného, že se jednalo o prodej části podniku, potvrdil i žalobcem navržený svědek,
Dr.
Jiří Bednář. Podle něj vydražitel od samého počátku věděl, že se jedná o dražbu části podniku se všemi jeho aktivy a zaměstnanci a že tento podnik nebude předmětem DPH. Tato skutečnost byla zdůrazněna ve všech dokumentech týkajících se dražby. Z výslechu svědkyně Ing. Jany B. dále vyplynulo, že dražitel mohl s předmětem dražby provozovat svojí podnikatelskou činnost a pojistné a mzdy za srpen 2006 byly vyplaceny. Vydražitel od 1. 9. 2006 převzal oficiálně zaměstnance, kteří plynule pracovali na zakázkách převzatých vydražitelem. Důkazní prostředky prokázaly, že žalobce provozoval v nabytém majetku ekonomickou činnost. Nelze aplikovat § 73 zákona o dani z přidané hodnoty, protože se jednalo o přijaté plnění, které dle zákona o dani z přidané hodnoty není předmětem daně, a tudíž se na toto plnění nevystavuje daňový doklad. Žalobce postupoval v rozporu s § 73 ve vazbě na § 2 a § 13 zákona o dani z přidané hodnoty, neboť nárok na odpočet daně nedoložil daňovým dokladem vystaveným plátcem daně a neprokázal, že přijal zdanitelné plnění.
Proti rozhodnutí o odvolání podal žalobce žalobu. Uvedl, že zákon o dani z přidané hodnoty v § 4 odst. 3 písm. i) definuje pojem
"prodej podniku
" s přímým odkazem na § 476 obchodního zákoníku. Odkázal na definici podniku v § 5 obchodního zákoníku. Podle odborné literatury musí podnik ve smyslu právním splňovat veškeré znaky uvedené v jeho definici, není vytvářen prostým nakupením skladebních prvků podniku, ale jejich komplexním souhrnem a vztahy mezi nimi, protože i tyto vztahové poměry celkovou hodnotu podniku zřetelně ovlivňují. Uznává se, že z podniku lze vydělit různé části, jejichž převod by měl sledovat režim podniku na základě analogie, nicméně tento závěr není prost pochybností. Ne každý podnik takto označovaný
je též podnikem i
. Žalobce v dražbě nabyl pouze movitý a nemovitý majetek. O tom svědčí jednání a vyrovnání mezi žalobcem a dražitelem, jehož předmětem bylo mimo jiné i postoupení pohledávek. Po převzetí majetku dne 1. 8. 2006 ještě celý srpen hospodařil správce konkurzní podstaty se zaměstnanci úpadce Falcon Mimoň, a.s., a v následné dohodě došlo k vzájemnému vyrovnání. Podle žalobce v průběhu daňového řízení nedošlo ke zjištění skutečného stavu, rozhodného pro správné stanovení daně, jak to ukládá § 2 odst. 7 d. ř. Pro správné vyměření daně nemůže být rozhodující, že správce konkurzní podstaty a dražebník v rámci dražební vyhlášky uvedli pro potřeby nezdanění DPH na výstupu odkaz na prodej podniku nebo jeho části s ohledem na § 13 odst. 10 zákona o dani z přidané hodnoty. V rámci konkurzu se při prodeji souboru majetku za určitých okolností sice postupuje dle zásad prodeje podniku v § 476 obchodního zákoníku, ale tento prodej jím při výčtu chybějících atributů podniku nebyl. Způsob, jakým žalovaný přistoupil k posouzení odvolání by vedl k tomu, že rozhodnutí o tom, zda bude povinnost odvést DPH, nebude dáno zákonem, ale prohlášením prodávajícího, že se jedná o prodej podniku, či jeho části. Ze strany prodávajícího může jít o účelové jednání vedoucí k neodvedení DPH. Žalobce nemá na rozdíl od správce daně zákonné prostředky, jak ověřit skutečný stav a jak se takovému jednání bránit. Žalovaný tento důvod při výslechu svědka nikterak nezjišťoval. Žalovaný pominul skutečnost, že svědkyně Ing. B. dne 17. 6. 2008 uvedla, že žalobce platil mzdy a odvody za srpen 2006. Žalobce však neplatil odvody a mzdy za měsíc prosinec, neboť v této době pracovníky nezaměstnával, což v odvolacím řízení doložil. Napadené rozhodnutí je proto v rozporu s § 50 odst. 7 d. ř. Žalobce také nesouhlasil s tvrzením, že převzal závazky z pracovněprávních vztahů, což je jedním z atributů prodeje podniku. Odkázal na
"Potvrzení o přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů po vydražení části podniku Falcon Mimoň, a.s., na vydražitele"
ze dne 8. 12. 2006. Tento důkaz nebyl hodnocen ve všech souvislostech. V přiloženém seznamu jsou uvedeni pouze zaměstnanci úpadce, kteří v den, ke kterému správce konkurzní podstaty dal zaměstnancům úpadce výpověď, nemohli tuto výpověď dostat, neboť byli ve stavu nemocných nebo na mateřské dovolené. S těmito zaměstnanci žalobce nemohl provádět ekonomickou činnost. Žalobce nesouhlasil s postupem při výslechu svědka
Dr.
Bednáře. Byla mu položena pouze jedna otázka, na kterou svědek odpověděl v souladu se svými zájmy. Žalovaný nezjišťoval, proč nebyly stejným způsobem řešeny i pracovněprávní vztahy aktivních zaměstnanců úpadce. Konečně, žalobce nesouhlasil s tím, že pro případ bylo použito rozhodnutí Soudního dvora ES, neboť pojem prodej podniku je pro účely DPH dostatečně definován zákonem o dani z přidané hodnoty. Došlo tím k porušení § 2 odst. 1 d. ř.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že pojem
"prodej podniku"
je vymezen judikaturou Soudního dvora ES tak, že se jedná o převod souhrnu aktiv nebo jejich části, které lze chápat jako převod podniku či jeho části, jež jsou schopny samostatně poskytovat ekonomickou činnost. Vzhledem k úpravě pojmu judikaturou Soudního dvora ES se k úpravě v obchodním zákoníku nepřihlíží. Žalovaný je toho názoru, že ani v rámci žaloby nelze akceptovat rozbor žalobce. Žalobcem předložené důkazní prostředky prokazovaly, že provozoval v nabytém majetku ekonomickou činnost. Žalobce nesplnil základní podmínku pro uplatnění nároku na odpočet daně podle § 73 d. ř., neboť nárok nedoložil daňovým dokladem vystaveným plátcem daně. Nebylo důvodné hodnotit žalobcem předložené důkazy, protože tyto nemohly nahradit zákonnou podmínku pro uplatnění nároku na odpočet daně. Poskytovatel plnění dospěl k závěru, že toto plnění není předmětem daně dle zákona o dani z přidané hodnoty. Nevznikla mu tedy povinnost přiznat daň a vystavit daňový doklad. Žalobce se nezúčastnil výslechu svědka
Dr.
Bednáře, který měl dosvědčit, že nebyl pořízen podnik, či jeho část. Vzdal se práva klást svědkovi otázky. Postup při výslechu, kde byla svědkovi položena pouze jedna otázka, nelze hodnotit tak, že byl v rozporu se zásadami daňového řízení. Žalobcem uvedené skutečnosti byly zhodnoceny tak, že se nestaly důkazem, který by prokazoval oprávněnost nároku na odpočet daně podle § 73 zákona o dani z přidané hodnoty. Žalovaný nezjistil, že by se ze strany prodávajícího jednalo o účelové jednání vedoucí k neodvedení DPH. Výslechy svědků
Dr.
Bednáře a Ing. B. potvrdily závěry žalovaného.
Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Námitky žalobce uplatnil v částech žaloby, označených body III, IV, V a VI.
V části žaloby, označené bodem III, žalobce popsal stanovisko správce daně a zabýval se výkladem pojmu
"prodej podniku"
. Soud toto písemné vyjádření hodnotí jako namítaný rozpor napadeného rozhodnutí s ustanovením § 13 odst. 10 písm. a) z. č. 235/2004 Sb., § 487 obchodního zákoníku a § 2 odst. 7 d. ř. (...)
Ustanovení § 476 obchodního zákoníku upravuje smlouvu o prodeji podniku. Tato ustanovení platí i pro smlouvy, jimiž se prodává část podniku, tvořící samostatnou organizační složku (§ 486 obchodního zákoníku). Toto ustanovení výslovně upravuje, aby předmětem smlouvy byl nejen podnik jako celek, ale také jeho část. Musí se jednat o takovou část podniku, která tvoří samostatnou organizační složku. Není podmínkou, aby převáděná část podniku byla organizační složkou zapsanou do obchodního rejstříku a nezáleží na jejím označení. Obchodní zákoník hovoří o samostatné organizační složce, aniž by ji jakkoliv blíže vymezoval. Lze mít za to, že bude stačit, aby převáděná organizační složka byla dostatečně určitě odlišitelná (Komentář k obchodnímu zákoníku. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2005).
V souzené věci vydražil žalobce ve veřejné dražbě položky, specifikované ve dražební vyhlášce. Předmět dražby byl označen jako soubor věcí, práv a jiných majetkových hodnot sloužících k provozování části podniku. Cena předmětu dražby byla zjištěna znaleckým posudkem, znalec ohodnocoval cenu části podniku. Svědci navržení žalobcem uvedli, že vydražitel (žalobce) mohl v nabytém předmětu dražby provozovat ekonomickou činnost (
Dr.
Bednář). Svědkyně Ing. B. uvedla, že vydražitel mohl provozovat svoji podnikatelskou činnost, zaměstnanci převzatí vydražitelem plynule pracovali na zakázkách. Na základě těchto skutečností hodnotily správní orgány předmět dražby jako prodej části podniku, tvořící organizační složku.
Obchodní zákoník termín
"část podniku"
přesně nedefinuje. Z listinných důkazů (dražební vyhláška) je zřejmý projev vůle směřující k prodeji části podniku, tento projev vůle byl vydražiteli znám. Jím nabytá část majetku vlastníka předmětu dražby byla ve dražební vyhlášce (a protokolu o předání předmětu dražby) jasně odlišena, splněn byl i předpokládaný požadavek samostatnosti. Se závěry správních orgánů obou stupňů se soud ztotožňuje.
"Nárok na odpočet daně má plátce, pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti"
(§ 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty). V daňovém řízení bylo prokázáno, že žalobce nabyl část podniku, nejedná se o zdanitelné plnění a žalobce neměl nárok na odpočet DPH. Správní orgány obou stupňů postupovaly v souladu se zákony a námitky, vytýkající napadenému rozhodnutí rozpor s § 13 odst. 10 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty, § 487 obchodního zákoníku a § 2 odst. 7 d. ř. nejsou důvodné.
V části žaloby označené bodem IV žalobce tvrdí, že
"správce daně a žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že žalobce převzal závazky z pracovněprávních vztahů, což je jedním z atributů prodeje podniku"
. Žalobce namítal, že správce daně nehodnotil "Potvrzení o přechodu práv ze dne 8. 12. 2006" ve všech jeho souvislostech. Žalobce vytkl žalovanému, že se při výslechu svědka
Dr.
Bednáře nezaměřil na přechod pracovněprávních vztahů aktivních zaměstnanců a nepostupoval tak v souladu se zásadami daňového řízení.
K těmto námitkám soud uvádí, že předmětné potvrzení bylo v průběhu daňového řízení žalobcem předloženo, správní orgány se s jeho obsahem seznámily. Správní orgán I. stupně z tohoto listinného důkazu konkrétně nevyvozoval žádné závěry (viz sdělení důvodů rozdílu ze dne 5. 3. 2008), žalovaný vycházel především z obsahu dražební vyhlášky a charakteru položek na vyhlášce uvedených a z protokolu o předání dražby ze dne 1. 8. 2006, své závěry opírá žalovaný o skutečnosti, tvrzené žalobcem navrženými svědky. Předmětné potvrzení je v rozhodnutí zahrnuto mezi listinné důkazy předložené žalobcem a správní orgány nepovažovaly za zásadní, jakým způsobem a v jakém rozsahu, příp. kdy přecházeli zaměstnanci majitele dražby pod vydražitele. Tvrzení žalobce, že správní orgány dovozovaly, že převzetí závazků z pracovněprávních vztahů je jedním z atributů prodeje podniku, nemá oporu v napadených rozhodnutích.
K namítanému rozporu se zásadami daňového řízení ve vztahu k výslechu svědka
Dr.
Bednáře soud konstatuje, že žalovaný v souladu s ustanovením § 50 odst. 3 d. ř. doplnil dokazování výslechem žalobcem navrženého svědka. O výslechu byl žalobce s dostatečným předstihem informován. Je právem nikoliv povinností daňového subjektu se výslechu svědka zúčastnit a klást svědkovi otázky. Správce daně, který vyslechl svědka v nepřítomnosti daňového subjektu (o výslechu svědka s předstihem vyrozuměného), postupoval v souladu se zákonem o správě daní a poplatků a soud v takovém postupu neshledal porušení zásad daňového řízení. Žalobcem navržený svědek sdělil, že vydražitel (žalobce) věděl, že se jedná o dražbu části podniku, ve kterém mohl provozovat ekonomickou činnost. Svědek potvrdil skutečnosti vyplývající ze seznamu položek na dražební vyhlášce. Správní orgány považovaly takto zjištěný stav věci za úplný a soud se s jejich závěry ztotožňuje. Ze stavu, kdy svědek potvrdil, že v nabytém předmětu dražby mohl vydražitel provozoval ekonomickou činnost a byl seznámen s tím, že se jedná o prodej části podniku, je nadbytečné vyslýchat svědka k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců.
V části žaloby označené bodem V žalobce vytýká napadenému rozhodnutí rozpor s § 50 odst. 7 d. ř., přičemž neuvádí, s kterým konkrétním odvolacím důvodem se žalovaný nevypořádal. Soud se seznámil s obsahem podaného odvolání včetně doplnění odvolání a konstatuje, že odvolací orgán rozhodnutí správce daně v rozsahu, v jakém bylo odvoláním napadeno, přezkoumal. Z písemného odůvodnění rozhodnutí je zřejmý rozsah přezkumu odvolacího orgánu, odvolací orgán přihlédl k obsahu celého správního spisu a ke všem skutečnostem, které při přezkoumávání vyšly najevo. Skutkový a právní kontext věci je náležitě popsán. Odůvodnění rozhodnutí odpovídá požadavkům stanoveným § 50 odst. 7 d. ř., skutečnost, že správní orgány mají na právní otázku jiný názor než žalobce, neznamená, že se nevypořádaly se všemi důvody uvedenými v odvolání. Jak je zdůvodněno v předchozím odstavci, otázka placení odvodů a mezd není pro posouzení dané věci zásadní. Soud neshledal porušení ustanovení § 2 d. ř.