Vydání 4/2005

Předmětem daně z převodu nemovitostí podle § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb. je úplatný převod nebo přechod nemovitostí a poplatníkem daně je podle § 8 odst. 1 písm. a) téhož zákona převodce; v případě převodu vlastnictví nemovitosti z majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví se každý z manželů považuje za samostatného poplatníka a jejich podíly za stejné, pokud nejsou podíly dohodnuty nebo stanoveny jinak. V daném případě došlo k převodu nemovitostí dohodou uzavřenou dne 29. 6. 1995 mezi oběma žalobci jako převodci a společností s ručením omezeným R. jako nabyvatelkou, v jejímž čl. I je konstatováno bezpodílové spoluvlastnictví žalobců k převáděným nemovitostem a v čl. II je konstatováno, že Ing. Jiří B. je společníkem nabývající společnosti a že valná hromada této společnosti vyslovila souhlas se zvýšením základního jmění formou jeho nepeněžitého vkladu. Smlouvou převedli oba převádějící na nabývající společnost vlastnické právo k nemovitostem v ní konkretizovaným v hodnotě 18 541 484 Kč. Katastrální úřad v České Lípě povolil vklad vlastnického práva na základě této smlouvy rozhodnutím ze dne 3. 8. 1995 s právními účinky ke dni 4. 7. 1995. Tento převod by podléhal dani z převodu nemovitostí, a to ve vztahu k oběma stěžovatelům, pokud by nebyl od daně osvobozen.

Podle § 20 odst. 6 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb. byly v době převodu (a dosud jsou) osvobozeny od daně z převodu nemovitostí vklady vložené podle zvláštního zákona do obchodních společností nebo družstev. Je-li vkladem nemovitost, osvobození se neuplatní, jestliže do pěti let od vložení vkladu zanikne účast společníka obchodní společnosti nebo člena v družstvu a nemovitost není společníku vrácena. Po dobu těchto pěti let neběží lhůta pro vyměření daně. V daném případě se jednalo o vklad společníka do obchodní společnosti zvyšující její základní jmění, tedy byla splněna jedna z podmínek pro osvobození. Zákon však současně stanoví, že se osvobození neuplatní, a tedy daň z převodu se vyměří, pokud společník nesetrvá ve společnosti po stanovenou dobu. Osvobození od daně se za splnění zákonných podmínek vztahuje na celý převod, tedy i na převod ze strany druhé stěžovatelky, která nebyla společnicí obchodní společnosti. Zákon váže podmínky osvobození i neuplatnění osvobození od daně na setrvání společníka v obchodní společnosti a na skutečnost, že mu nemovitosti po ukončení účasti ve společnosti nebyly vráceny. Osvobození, které zákon přiznává i druhé stěžovatelce, aniž ona sama konkrétně naplnila jeho podmínky, se tedy při nesplnění zákonných podmínek neuplatní ani vůči ní. K tomu není třeba konstruovat žádné spoluvlastnictví obchodního podílu, jak bez opory v dokladech činí žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti. Nejde o osvobození jen jednoho ze spoluvlastníků ve vazbě na jeho členství v obchodní společnosti. Osvobození se přiznává i bezpodílové spoluvlastnici převáděných nemovitostí, přičemž osvobození se neuplatní při nesplnění zákonných podmínek pro jeho poskytnutí - tedy neuplatní se v míře, v jaké by bylo poskytnuto při splnění zákonných podmínek - a ty jsou vázány k účasti v obchodní společnosti po stanovenou dobu. Výklad, který by při nesplnění podmínek pro osvobození od daně vedl k vyměření daně jen jednomu z bezpodílových spoluvlastníků přesto, že se daňová povinnost a podmíněné osvobození vztahují na oba, by byl v rozporu se zákonnou konstrukcí daňové povinnosti. Není tedy rozhodné, že druhá stěžovatelka nebyla společnicí obchodní společnosti, a pokud jí byla daňová povinnost vyměřena z důvodů zániku podmínek, za nichž bylo podmíněně poskytnuto osvobození, nejde o rozhodnutí nezákonné (stěžovateli namítaná nicotnost by ani nepřicházela v úvahu).

Rozhodné pro posouzení věci z hlediska stížnostních námitek je dále to, zda došlo k zániku účasti prvního stěžovatele ve společnosti, na kterou byl za zákonem poskytnutého osvobození od daně převeden nemovitý majetek. Zánikem přitom není třeba rozumět jen naplnění podmínek zániku účasti ve smyslu § 148 a násl. obchodního zákoníku, ve znění platném a účinném v r. 1999 (tj. zrušení účasti společníka soudem, vyloučení společníka, dohoda o ukončení), ale faktický stav, že společník již není účasten ve společnosti. To je zřejmé jednak z textu zákona č. 357/1992 Sb., jednak ze smyslu poskytnutého osvobození, které je vázáno na trvající účast ve společnosti. K tomu ze spisu vyplývá, že v době vkladu nemovitostí do společnosti s ručením omezeným R. byl Ing. Jiří B. jejím společníkem. Ve spise je založen návrh jednatele společnosti s ručením omezeným R., doručený Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 16. 9. 1999, na změnu zápisu v obchodním rejstříku, a to na výmaz společnosti s ručením omezeným R. a na zápis společnosti s ručením omezeným K. plus. Společníkem nové společnosti je pouze společnost s ručením omezeným K. K návrhu je připojena dohoda o změně společenské smlouvy společnosti s ručením omezeným R. a o změně obchodního jména na společnost s ručením omezeným K. plus a usnesení mimořádné valné hromady společnosti s ručením omezeným R. bez data (zápis notářsky ověřen dne 9. 9. 1999), v němž je v bodě 2 a) uvedeno oznámení Ing. Jiřího B. o úmyslu ukončit svou účast ve společnosti včetně nabídky obchodního podílu zbývajícím společníkům, kteří nabízený obchodní podíl odmítli. Ostatní společníci učinili shodné prohlášení a všichni společníci poté obchodní podíl nabídli třetí osobě, a to společnosti s ručením omezeným K. Připojena je i dohoda o převodu obchodních podílů bez data (notářsky ověřena dne 9. 9. 1999), kde v bodě V je uvedeno, že dnem doručení této smlouvy společnosti s ručením omezeným R. zaniká účast převodců (mezi nimi Ing. Jiřího B.) ve společnosti. Tvrdí-li tedy stěžovatelé, že první stěžovatel zůstal po stanovenou dobu společníkem společnosti s ručením omezeným R., není tomu tak s ohledem na výše uvedené skutečnosti a s ohledem na skutečnost, že společnost byla v r. 1999 vymazána z obchodního rejstříku a podle výpisu z obchodního rejstříku nebyl Ing. Jiří B. společníkem jejího právního nástupce.