Vydání 12/2006

Číslo: 12/2006 · Ročník: IV

996/2006

Daň z převodu nemovitostí: vydání nemovitosti společníkovi v rámci vypoř. podílu

Ej 260/2006
Daň z převodu nemovitostí: vydání nemovitosti společníkovi v rámci vypořádacího podílu
k § 20 odst. 6 písm. e) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákonů č. 42/1994 Sb. a č. 117/2001 Sb.*)
V ustanovení § 20 odst. 6 písm. e) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, je řešeno výlučně osvobození vkladů do obchodních společností a v žádném případě z něj nelze dovodit, že by bylo možno osvobození uplatnit i v případě, že nemovitost je v rámci vypořádacího podílu vydána společníkovi, jehož účast ve společnosti končí na základě uzavřené dohody. Je-li v rámci vypořádacího podílu převáděna nemovitost, nemůže se jednat o bezúplatný převod, protože společnost není dárcem, který něco přenechává společníkovi, jehož účast ve společnosti končí, jako obdarovanému.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2006, čj. 7 Afs 3/2005-80)
Věc:
JUDr. Kateřina T. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z převodu nemovitostí, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalobkyně byla výzvou z 10. 1. 2002 jako zákonný ručitel vyzvána Finančním úřadem Brno II k úhradě daňového nedoplatku na dani z převodu nemovitosti. Odvolání žalobkyně bylo zamítnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 7. 2002. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, která byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2004.
V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že v daném případě se jednalo o převod nemovitosti ze společnosti s ručením omezeným S. na žalobkyni na základě dohody o ukončení její účasti jako společnice v této společnosti. Žalobkyně tvrdila, že není ručitelem, neboť převod (vrácení) předmětných nemovitostí ze společnosti S. na žalobkyni na základě dohody o ukončení účasti společníka ve společnosti je ve smyslu § 20 odst. 6 písm. e) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (dále jen "zákon č. 357/1992 Sb."), osvobozen od daně z převodu nemovitosti. Proto bylo již ve vztahu k daňovému dlužníkovi daňové řízení vedeno pro vznik neexistující daňové povinnosti. Krajský soud s poukazem na znění citovaného ustanovení zákona č. 357/1992 Sb. uvedl, že převod nemovitosti na základě dohody o ukončení účasti společníka ve společnosti není vkladem a nepochybně také je dalším převodem vlastnického práva. Přitom se jedná o převod úplatný ve smyslu § 9 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, neboť společník má vůči společnosti nárok na vypořádací podíl, který mu je v daném případě kompenzován převodem nemovitostí. Protože na tento převod se již osvobození nevztahuje, podléhá dani z převodu nemovitostí.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodu nezákonnosti. Stěžovatelka poukázala na to, že daňová povinnost se týkala nemovitosti, která činila část jejího vypořádacího podílu při ukončení její účasti ve společnosti S. Nemovitost tedy byla vrácena stěžovatelce jako společníku ukončujícímu účast ve společnosti ve vztahu k daňovým zákonům ve smyslu § 20 odst. 6 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb. Stěžovatelka upozornila na § 9 zákona č. 357/1992 Sb., z něhož je zřejmé, že se nevztahuje na vrácení nemovitosti jako jednu z forem vypořádacího podílu při ukončení účasti společníka ve společnosti; nejedná se totiž o úplatný převod. Stěžovatelka proto položila otázku, proč vlastně vznikla daňová povinnost, v čem se jedná o úplatný převod a komu byla úplata zaplacena.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelka nerozlišuje mezi vypořádáním její účasti v obchodní společnosti S., řídícím se ustanoveními obchodního zákoníku, a daňovými dopady této obchodní transakce do sféry jejích daňových povinností. Vklad nemovitosti do obchodní společnosti a vydání této nemovitosti zpět stěžovatelce považuje stěžovatelka za jeden právní úkon podléhající osvobození od daně z převodu nemovitostí ve smyslu § 20 odst. 6 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb. Žalovaný se domnívá, že otázka nabývání vlastního obchodního podílu předmětnou obchodní společností, resp. snižování jejího základního jmění, nemůže vyloučit zdanění převodu dané nemovitosti ve smyslu zákona č. 357/1992 Sb., neboť to se řídí vlastními pravidly danými tímto veřejnoprávním předpisem.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění
(...) Právní otázkou, jež měla být podle stěžovatelky v řízení krajským soudem posouzena vadně, je určení, zda se při vrácení nemovitosti v rámci vypořádacího podílu jedná o úplatný převod podléhající dani z převodu nemovitosti či nikoliv.
Pokud stěžovatelka v kasační stížnosti tvrdí, že nemovitost jí byla vrácena jako společníku ukončujícímu účast ve společnosti ve vztahu k daňovým zákonům ve smyslu § 20 odst. 6 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb., dokumentuje tím, že vůbec nepochopila podstatu právního problému, který byl řešen jak v daňovém řízení, tak i v řízení soudním.
V ustanovení § 20 odst. 6 zákona č. 357/1992 Sb. je taxativně stanoveno, ve kterých případech je dispozice s majetkem osvobozena od daně darovací a daně z převodu nemovitostí. Podle písm. e) citovaného ustanovení se osvobození vztahuje také na vklady vložené podle zvláštního zákona, jímž je obchodní zákoník, do obchodní společnosti. V citovaném ustanovení je řešeno výlučně osvobození vkladů do obchodních společností a v žádném případě z něj nelze dovodit, že by bylo možno osvobození uplatnit i v případě, že nemovitost je v rámci vypořádacího podílu vydána společníkovi, jehož účast ve společnosti končí na základě uzavřené dohody.
Podle ustanovení § 20 odst. 6 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb. se osvobození neuplatní ve vztahu k nemovitosti, jestliže účast společníka obchodní společnosti zanikne do pěti let od vložení vkladu. V takovém případě vklad mimo jakoukoliv pochybnost dani podléhá, a je nutno vyřešit otázku, zda se jedná o daň darovací či daň z převodu nemovitosti, protože celý odst. 6 citovaného ustanovení se vztahuje na osvobození od obou daní. Stěžovatelka vyslovuje v kasační stížnosti otázku, v podstatě řečnickou: "
V čem se jedná o úplatný převod a komu byla úplata zaplacena?
"; přitom sama žádnou právní argumentaci pro ani proti neuvedla. Předpokladem pro to, aby mohla být ve vztahu k nemovitosti představující součást vypořádacího podílu uplatněna daň darovací, je, aby se jednalo o darování, neboť takto je vymezen předmět této daně v ustanovení § 6 zákona č. 357/1992 Sb. Podle tohoto ustanovení je předmětem daně darovací bezúplatné nabytí majetku na základě právního úkonu, a to jinak než smrtí zůstavitele. Právním úkonem, na jehož základě dojde k bezúplatnému nabytí majetku, je darovací smlouva, kterou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje něco bezplatně přenechat obdarovanému, a obdarovaný tento dar nebo slib daru přijímá. Jedním z pojmových znaků darovací smlouvy je bezúplatnost, která je splněna tehdy, jestliže obdarovaný nemá právní povinnost poskytnout za dar protihodnotu. Vklad společníka však znak bezúplatnosti postrádá, protože vkladem společníka je souhrn peněžních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných hodnot, které se určitá osoba zavazuje vložit do společnosti za účelem nabytí nebo zvýšení účasti ve společnosti (§ 59 odst. 1 obchodního zákoníku). Účast společníka společnosti s ručením omezeným v této společnosti, a z této účasti plynoucí práva a povinnosti, je vyjádřena jeho obchodním podílem. Společník má např. právo požadovat od jednatelů informace o záležitostech společnosti, nahlížet do dokladů společnosti, kontrolovat tam obsažené údaje, podílet se na zisku určeném valnou hromadou k rozdělení. Má-li charakter úplatného převodu z důvodů výše uvedených vklad do obchodní společnosti, není důvodu, aby se v případě opačném, tj. je-li v rámci vypořádacího podílu převáděna nemovitost, jak se stalo v případě stěžovatelky, nejednalo o úplatný převod. Společnost není dárcem, který něco bezplatně přenechává společníkovi, jehož účast ve společnosti končí, jako obdarovanému. Protože společnost S. svou daňovou povinnost nesplnila, je povinností stěžovatelky jako ručitelky ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb. daň z převodu nemovitostí zaplatit.
*) Nyní též ve znění zákonů č. 148/2002 Sb. a č. 245/2006 Sb.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.