Ejk 694/2007
Daň z převodu nemovitostí: předmět daně; převod součásti věci
k § 39 a § 120 odst. 1 občanského zákoníku
k § 9 odst. 1 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí
Správce daně je při rozhodování ve věci vyměření daně z převodu nemovitostí povinen vymezit, co je předmětem této daně (§ 9 odst. 1 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí). Jestliže dovodí, že došlo k převodu pouze součásti věci (§ 120 odst. 1 občanského zákoníku), není takový závěr o existenci předmětu daně z převodu nemovitostí vzhledem k platné právní úpravě obsažené v občanském zákoníku udržitelný.
Podle § 120 odst. 1 občanského zákoníku platí, že součást věci není samostatným předmětem občanskoprávního vztahu a sdílí s věcí hlavní její právní režim. V případě správcem daně tvrzeného převodu pouhé součásti věci na základě kupní smlouvy by se jednalo o neplatný právní úkon (§ 39 občanského zákoníku), přičemž by šlo o tzv. absolutní neplatnost právního úkonu nastávající ze zákona, k níž jsou povinny státní orgány vždy přihlédnout.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2007, čj. 29 Ca 115/2006-34)
Věc:
Obec Kravsko proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z převodu nemovitostí.
Finanční úřad ve Znojmě dne 9. 8. 2005 vyměřil žalobci daňovou povinnost k dani z převodu z nemovitostí ve výši 125 000 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce odvoláním, které žalovaný dne 2. 2. 2006 zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný zejména konstatoval, že kupní smlouvou ze dne 12. 12. 2003 žalobce jakožto prodávající převedl za úplatu 2,5 mil. Kč do vlastnictví kupující společnosti J. vlastnické právo k plynovodu STL ocel DN 150 v délce 952 m, STL ocel DN 100 v délce 515 m i s příslušenstvím včetně veškeré dokumentace. Tato stavba se nezapisuje do evidence v katastru nemovitostí, předmět daně z převodu nemovitostí podle § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb. pro projednávanou věc vznikl dnem uzavření smlouvy, tj. 12. 12. 2003. Věcí ve smyslu § 119 občanského zákoníku je v projednávané věci plynárenské zařízení jako soubor staveb, komplexní funkční celek, obsahující kromě liniové části (plynovody) i nemovitosti - stavby spojené se zemí pevným základem, ze kterých jsou některé předmětem evidence v katastru nemovitostí. Tento soubor staveb, komplexní funkční celek, slouží k zajištění rozvodu zemního plynu od zdroje ke konečným spotřebitelům. Žalovaný se neztotožnil s názorem žalobce, že převáděné stavby nesplňují vymezení pojmu nemovitost podle § 119 občanského zákoníku. Věc ve smyslu § 119 občanského zákoníku, plynovod DN 150 a DN 100 včetně příslušenství - plynárenské zařízení
"Plynofikace obce Kravsko"
spojený s regulační stanicí plynárenského zařízení
"VTL plynovod 100/40 přípojka pro Kravsko RS 1200"
, jako soubor věcí, které byly jako funkční celek kolaudačním rozhodnutím ze dne 21. 10. 1994 po spojení se souborem staveb distribuční plynárenské soustavy uvedeny do provozu, se staly součástí věci hlavní (§ 120 občanského zákoníku) - distribuční plynárenské soustavy, kterou jako celek lze charakterizovat jako stavbu spojenou se zemí pevným základem. Plynovody, včetně příslušenství, specifikované v kupní smlouvě, byly ode dne právní moci rozhodnutí o povolení užívání stavby součástí věci (plynového zařízení - plynárenské distribuční sítě) podle § 120 občanského zákoníku, které ke dni vzniku předmětu daně - uzavření kupní smlouvy, tj. 12. 12. 2003, nebylo možné od věci vymezené § 119 občanského zákoníku oddělit, aniž by se věc znehodnotila. Charakter oddělení zákon nestanoví, a tedy nutně tento pojem musí zahrnovat celou škálu způsobů od přímých zásahů do hmotné podstaty věci, přes manipulaci neničící podstatu věci, po pouhé proveditelné odnětí věci. Definici součásti věci pak z tohoto pohledu vyhovují ty případy, kdy oddělení kterýmkoliv z uvedených způsobů znamená pro věc hlavní (nikoliv též pro její oddělovanou část) újmu na její hodnotě, oddělená část ztrácí svou funkci - zajištění dodávky plynu konečnému spotřebiteli. Znehodnocením nemusí být jen ztráta hodnoty peněžní, nýbrž může jít o znehodnocení funkční, estetické či jiné. Pro daný případ oddělením kterékoliv části (součásti) rozvodného plynárenského zařízení, resp. části obecního plynovodu, by došlo k takovému znehodnocení, že by věc
"VTL plynovod přípojka, RS 1200 2/1 440 a plynofikace obce Kravsko"
- rozvodné plynárenské zařízení, ztratila kolaudačním rozhodnutím předpokládané vlastnosti a funkci zajištění dodávky plynu spotřebitelům, kteří jsou k převáděným částem plynovodu plynovými přípojkami napojeni jako odběratelé plynu.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, v níž zejména namítal, že v praxi není sjednocený názor na to, zda plynovody a plynovodní přípojky ve vymezení zákonem č. 458/2000 Sb., energetický zákon, jsou nebo nejsou nemovitostmi, a zda úplatný převod nebo přechod těchto liniových staveb je předmětem daně z převodu nemovitostí. Díky tomu se objevují extrémní názory, podle nichž jsou plynovody a plynovodní přípojky nemovitostí vždy, a nebo naopak nemovitostí nejsou nikdy. Sporná bývá otázka, zda plynovod nebo plynovodní přípojka jsou, nebo nejsou spojené se zemí pevným základem. V současnosti neexistuje předpis, který by spojení plynovodu a plynovodních přípojek se zemí pevným základem vymezoval a upravoval, a to ani na úrovni technických norem. Je plně v kompetenci projektanta, jaké řešení zvolí. Proto je nutné každý plynovod, případně plynovou přípojku, posuzovat samostatně. Žalobce v této souvislosti poukázal na judikaturu soudů, teoretické práce k dané problematice a na stanovisko odborného pracoviště společnosti P. ze dne 2. 11. 2005, kde je mimo jiné uvedeno, že vyhrazená plynová zařízení pro rozvod plynu jako stavby obvykle nejsou spojeny se zemí pevným základem, ale existují výjimky. Každý případ je proto nutno zkoumat individuálně podle konkrétního technického provedení. V prosinci roku 2003 žalobce na straně prodávajícího a společnost J. na straně kupujícího uzavřeli kupní smlouvu, jejíž předmětem byl prodej věci movité části plynárenského rozvodného zařízení. Jelikož šlo o prodej movité věci, žalobce nepodal přiznání k dani z převodu nemovitostí, ovšem v průběhu roku 2005 byl starosta žalobce vyzván správcem daně k podání daňového přiznání k dani z převodu nemovitostí, což starosta učinil. Žalobce požádal správce daně o sdělení, na základě jakých důkazů a jejich hodnocení vydal své rozhodnutí, a argumentoval, že předmět kupní smlouvy není spojen se zemí pevným základem, a proto neexistuje předmět zdanění daní z převodu nemovitostí, navrhl jako důkazy projektovou dokumentaci, stanovisko společnosti P. a vlastní stanovisko projektanta uvedeného zařízení.
Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Uvedená správní rozhodnutí stanovila žalobci daňovou povinnost ve výši 125 000 Kč k dani z převodu nemovitostí, přičemž předmětem daně byl označen převod vlastnického práva k plynovodu STL ocel DN 150 v délce 952 m, STL ocel DN 100 v délce 515 m i s příslušenstvím (armatury, uzávěry, odvodňovače), včetně veškeré dokumentace.
Žalovaný dovodil, že předmětný plynovod není samostatnou věcí ve smyslu § 119 občanského zákoníku (podle nějž se věci dělí na movité a nemovité; nemovitosti jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem). Žalovaný dovodil, že sice plynovod včetně příslušenství byl původně věcí ve smyslu § 119 občanského zákoníku, ovšem po spojení se souborem staveb distribuční plynárenské soustavy a uvedením do provozu (viz kolaudační rozhodnutí ze dne 21. 10. 1994) se stal součástí věci hlavní (§ 120 občanského zákoníku) distribuční plynárenské soustavy, kterou jako celek lze charakterizovat jako stavbu spojenou se zemí pevným základem. Předmětný plynovod včetně příslušenství byl ode dne právní moci rozhodnutí o povolení užívání stavby součástí věci (plynového zařízení - plynárenské distribuční sítě) podle § 120 občanského zákoníku, které nebylo ke dni vzniku předmětu daně (12. 12. 2003) možné od věci dělit, aniž by se tím věc znehodnotila. Žalovaný tedy jednoznačně uzavřel, že věcí je v daném případě plynárenské zařízení jako soubor staveb (§ 119 občanského zákoníku), přičemž uváděný plynovod včetně příslušenství je pouhou součástí této věci, obsáhle též argumentoval, že oddělením předmětného plynovodu od věci by došlo k jejímu znehodnocení. Kromě toho žalovaný též dovodil, že předmět převodu vlastnictví (plynovod DN 150; poznámka soudu: jedná se pouze o část převáděného plynovodu) po spojení s regulační stanicí plynu je součástí samostatné stavby VTL plynovod 100/40 přípojka pro Kravsko RS 1200. Žalovaný dovodil, že věcí ve smyslu § 119 občanského zákoníku je soubor součástí, které tvoří jeden funkční celek: VTL plynovodní přípojka DN 80-914 m, regulační stanice RS 1200 2/1 440, přípojka nn, přípojka telefonu, STL plynovod DN 150 ... DN 5/4" - 6 m a přípojky DN 3/4"1146 m".
(...) K námitce žalobce týkající se tvrzení, že převáděný plynovod včetně příslušenství není věcí movitou, byl žalovaný povinen se v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabývat argumentací, co je v dané věci předmět daně a zda se jedná o úplatný převod věci nemovité, či nikoliv. Žalovaný rozsáhlou právní skutkovou argumentací dovodil, že věcí ve smyslu § 119 občanského zákoníku, a to nemovitou, je distribuční plynárenská soustava, kterou lze jako celek charakterizovat jako stavbu spojenou se zemí pevným základem. Předmětný plynovod je ode dne právní moci rozhodnutí o udělení užívání stavby pouhou součástí věci - plynárenské distribuční sítě, tento plynovod nebylo možné od věci oddělit, aniž by se věc (plynárenská distribuční síť) znehodnotila. Tedy plynovod DN 150 a DN 100 včetně příslušenství byl původně věcí ve smyslu § 119 občanského zákoníku, ovšem tento právní statut byl ode dne právní moci rozhodnutí o povolení užívání stavby (poznámka soudu: před uzavřením kupní smlouvy ohledně převodu předmětného plynovodu s příslušenstvím) změněn a předmětný plynovod včetně příslušenství se stal pouhou součástí věci, která by, pokud by od věci byla oddělena, tuto věc znehodnotila. Žalovaný v dané věci ovšem nevysvětlil, jak mohlo dojít k úplatnému převodu nemovité věci, pokud dovodil, že předmětný plynovod včetně příslušenství věcí není, je pouhou součástí věci, neboť podle § 120 odst. 1 občanského zákoníku součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Přitom platí, že součást věci není samostatným předmětem občanského právního vztahu, je vždy ve vlastnictví věci jako celku a sdílí s touto věcí její právní režim. Žádný z účastníků řízení přitom netvrdí, že by předmětný plynovod včetně příslušenství měl být před datem uzavření smlouvy o jeho převodu znovu od věci trvale oddělen, a mohl by se tak stát věcí samostatnou. V případě smlouvy o převodu plynovodu včetně příslušenství ze dne 12. 12. 2003 by se proto při výkladu žalovaného jednalo o neplatný právní úkon odporující svým obsahem nebo účelem zákonu (§ 39 občanského zákoníku), přičemž by se jednalo o tzv. absolutní neplatnost právního úkonu nastávající ze zákona, k níž jsou státní orgány povinny vždy přihlédnout. Napadenému rozhodnutí žalovaného proto chybí skutkové i právní důvody, na jejichž základě považuje převod předmětného plynovodu za předmět daně ve smyslu § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., neboť podle výkladu žalovaného se jedná o samostatně nepřevoditelné pouhé součásti věci, které sdílí s věcí vždy její právní režim. Účastníci řízení přitom netvrdili, že by mělo dojít též k převodu věci - plynárenské soustavy.
V jiné části napadeného rozhodnutí žalovaný též uvádí, že předmětem převodu vlastnictví je plynovod DN 150, aniž by vysvětlil, proč za předmět převodu vlastnictví nepovažuje též plynovod STL ocel DN 100 a příslušenství. Plynovod STL ocel DN 100 pak žalovaný neuvádí ani ve výčtu
"souboru součástí stavby tvořící jeden funkční celek - věc ve smyslu § 119 občanského zákoníku"
, který je uveden v odůvodnění jeho napadeného rozhodnutí. V části odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného proto není též jednoznačně zřejmé, co je považováno za předmět daně z převodu nemovitostí.