Vydání 9/2006

Žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebním výměrům Finančního úřadu v Pacově, kterými byla žalobci vyměřena daň z nemovitostí za rok 1999, 2000 a 2001.

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobami u Krajského soudu v Brně; ten žaloby zamítl. V odůvodnění uvedl, že pozemky, z nichž byla daň vyměřena, byly žalobci vydány podle zákona o půdě, a byl tedy jako jejich vlastník poplatníkem daně z nemovitostí (pozemků). Je rovněž zřejmé, že nájemní vztah skončil výpovědí nájemce, a není rozhodné, že žalobce pozemky fyzicky nepřevzal.

Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudky krajského soudu kasačními stížnostmi. Stěžovatel tvrdil nezákonnost rozhodnutí krajského soudu spočívající v nesprávném posouzení právní otázky [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]: krajský soud uvažoval nesprávně, pokud uzavřel, že stěžovatel byl v rozhodných letech poplatníkem daně z nemovitostí (pozemků). Předmětem sporu přitom není platnost či neplatnost výpovědi z nájmu, ale to, zda skončil běh výpovědní lhůty. Krajský soud totiž nevzal v úvahu, že pozemky nebyly přístupné, a proto podle § 22 odst. 3 zákona o půdě nemohla výpovědní lhůta skončit dříve, než budou provedeny pozemkové úpravy. Z tohoto důvodu tedy neskončil nájemní vztah dosavadního nájemce, a ten byl namísto stěžovatele poplatníkem daně z nemovitostí.

Ze správních spisů vyplynulo, že stěžovatel je společně se svojí manželkou Hanou R. spoluvlastníkem pozemků v katastrálním území Ch., H. a S. Tyto zemědělské pozemky užívalo Agrodružstvo K. (dále jen "nájemce"), které ukončilo nájemní vztah vzniklý na základě § 22 odst. 3 zákona o půdě výpovědí ze dne 9. 8. 1994 s tím, že bude "". Stěžovatel na výpověď z nájmu reagoval dopisem ze dne 27. 9. 1995 s tím, že pozemky je ochoten ke dni 1. 10. 1995 převzít jen za předpokladu, že budou geometricky zaměřeny a zpřístupněny.

V červenci až září roku 1998 proběhla mezi stěžovatelem a nájemcem pozemků další korespondence ohledně předání pozemků. Nájemce navrhoval, že jeho zaměstnanci zaměří a vytyčí předmětné pozemky, které budou následně oborány hlubokou brázdou, a přístupové cesty k pozemkům budou stanoveny po pozemcích nájemce. Stěžovatel trval na tom, aby pozemky, a stejně tak i přístupové cesty k nim, byly zaměřeny, vytyčeny a označeny v terénu hraničními znaky trvalým způsobem, a to k tomu oprávněnou odbornou organizací, a aby přístupové cesty vedly po původních veřejných přístupových cestách, které budou zpevněny. Ze zápisu ze dne 30. 9. 1998 pak plyne, že vyměření pozemků provedla ve dnech 21. - 30. 9. 1998 komise složená ze dvou členů privatizační komise nájemce a starosty obce Ch., a to bez účasti stěžovatele. Dle zápisu byly celkem vyčleněny pozemky o výměře 94 349 m2, které byly zorány a oborány hlubokou rýhou; součástí zápisu pak mají být i mapy, na nichž jsou pozemky vyznačeny červenou barvou a přístupové cesty tmavou silnou čárou.

Finanční úřad v Pacově stěžovatele vyzval k podání daňového přiznání k dani z nemovitostí na rok 1999. Stěžovatel daňové přiznání nepodal. Finanční úřad v Pacově tedy dne 4. 1. 2001 vydal platební výměr na daň z nemovitostí na rok 1999. Stěžovatel posléze nepodal ani daňové přiznání k dani z nemovitostí za rok 2000 a rok 2001, a proto Finanční úřad v Pacově vydal dne 8. 10. 2001 platební výměry na daň z nemovitostí i za tato dvě zdaňovací období.

Nejvyšší správní soud nejprve spojil kasační stížnosti ke společnému projednání; poté rozsudky Krajského soudu v Brně zrušil a věci mu vrátil k dalšímu řízení.