Vydání 9/2006

Číslo: 9/2006 · Ročník: IV

936/2006

Daň z nemovitostí: ukončení nájemního vztahu k pozemkům

Ej 151/2006
Daň z nemovitostí: ukončení nájemního vztahu k pozemkům, jejichž hranice v terénu neexistují
k § 3 odst. 2 zákona ČNR č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění účinném k 31. 12. 2002
k § 22 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (v textu též zákon o půdě")*)
Vznikl-li nájemní vztah mezi dosavadním uživatelem a vlastníkem zemědělského pozemku podle § 22 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a je-li pozemek pro vlastníka nepřístupný, neskončí nájemní vztah na základě výpovědi před provedením pozemkových úprav. Pozemek musí být přístupný jak ve smyslu faktickém, tak ve smyslu právním; nepostačí proto, zajistí-li nájemce vlastníkovi přístup na jeho pozemky přes pozemky jiných vlastníků, které má nájemce sám jen pronajaté. Nájemní vztah v takovém případě trvá i nadále a poplatníkem daně z nemovitostí zůstává nájemce pozemků (§ 3 odst. 2 zákona ČNR č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2006, čj. 1 Afs 71/2004-91)
Věc:
JUDr. Jaroslav R. proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně o daň z nemovitostí, o kasační stížnosti žalobce.
Žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebním výměrům Finančního úřadu v Pacově, kterými byla žalobci vyměřena daň z nemovitostí za rok 1999, 2000 a 2001.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobami u Krajského soudu v Brně; ten žaloby zamítl. V odůvodnění uvedl, že pozemky, z nichž byla daň vyměřena, byly žalobci vydány podle zákona o půdě, a byl tedy jako jejich vlastník poplatníkem daně z nemovitostí (pozemků). Je rovněž zřejmé, že nájemní vztah skončil výpovědí nájemce, a není rozhodné, že žalobce pozemky fyzicky nepřevzal.
Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudky krajského soudu kasačními stížnostmi. Stěžovatel tvrdil nezákonnost rozhodnutí krajského soudu spočívající v nesprávném posouzení právní otázky [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]: krajský soud uvažoval nesprávně, pokud uzavřel, že stěžovatel byl v rozhodných letech poplatníkem daně z nemovitostí (pozemků). Předmětem sporu přitom není platnost či neplatnost výpovědi z nájmu, ale to, zda skončil běh výpovědní lhůty. Krajský soud totiž nevzal v úvahu, že pozemky nebyly přístupné, a proto podle § 22 odst. 3 zákona o půdě nemohla výpovědní lhůta skončit dříve, než budou provedeny pozemkové úpravy. Z tohoto důvodu tedy neskončil nájemní vztah dosavadního nájemce, a ten byl namísto stěžovatele poplatníkem daně z nemovitostí.
Ze správních spisů vyplynulo, že stěžovatel je společně se svojí manželkou Hanou R. spoluvlastníkem pozemků v katastrálním území Ch., H. a S. Tyto zemědělské pozemky užívalo Agrodružstvo K. (dále jen "nájemce"), které ukončilo nájemní vztah vzniklý na základě § 22 odst. 3 zákona o půdě výpovědí ze dne 9. 8. 1994 s tím, že bude "
fyzicky ukončen k 1. 10. 1995
". Stěžovatel na výpověď z nájmu reagoval dopisem ze dne 27. 9. 1995 s tím, že pozemky je ochoten ke dni 1. 10. 1995 převzít jen za předpokladu, že budou geometricky zaměřeny a zpřístupněny.
V červenci až září roku 1998 proběhla mezi stěžovatelem a nájemcem pozemků další korespondence ohledně předání pozemků. Nájemce navrhoval, že jeho zaměstnanci zaměří a vytyčí předmětné pozemky, které budou následně oborány hlubokou brázdou, a přístupové cesty k pozemkům budou stanoveny po pozemcích nájemce. Stěžovatel trval na tom, aby pozemky, a stejně tak i přístupové cesty k nim, byly zaměřeny, vytyčeny a označeny v terénu hraničními znaky trvalým způsobem, a to k tomu oprávněnou odbornou organizací, a aby přístupové cesty vedly po původních veřejných přístupových cestách, které budou zpevněny. Ze zápisu ze dne 30. 9. 1998 pak plyne, že vyměření pozemků provedla ve dnech 21. - 30. 9. 1998 komise složená ze dvou členů privatizační komise nájemce a starosty obce Ch., a to bez účasti stěžovatele. Dle zápisu byly celkem vyčleněny pozemky o výměře 94 349 m2, které byly zorány a oborány hlubokou rýhou; součástí zápisu pak mají být i mapy, na nichž jsou pozemky vyznačeny červenou barvou a přístupové cesty tmavou silnou čárou.
Finanční úřad v Pacově stěžovatele vyzval k podání daňového přiznání k dani z nemovitostí na rok 1999. Stěžovatel daňové přiznání nepodal. Finanční úřad v Pacově tedy dne 4. 1. 2001 vydal platební výměr na daň z nemovitostí na rok 1999. Stěžovatel posléze nepodal ani daňové přiznání k dani z nemovitostí za rok 2000 a rok 2001, a proto Finanční úřad v Pacově vydal dne 8. 10. 2001 platební výměry na daň z nemovitostí i za tato dvě zdaňovací období.
Nejvyšší správní soud nejprve spojil kasační stížnosti ke společnému projednání; poté rozsudky Krajského soudu v Brně zrušil a věci mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud se zaměřil na zodpovězení otázky, zda poplatníkem daně z nemovitostí (pozemků) byl v rozhodných zdaňovacích obdobích stěžovatel jako vlastník pozemků.
Obecné pravidlo říká, že poplatníkem daně z pozemků je vlastník pozemku (§ 3 odst. 1 zákona ČNR č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1999, 2000 a 2001). Vedle toho však u pronajatých pozemků, jde-li o pozemky, jejichž původní vlastnické hranice v terénu neexistují, protože byly sloučeny do pozemků s hranicemi v terénu reálně existujícími, je poplatníkem nájemce pozemku (§ 3 odst. 2 citovaného zákona).
Nájemní vztah mezi stěžovatelem a nájemcem vznikl na základě § 22 odst. 3 zákona o půdě, ve znění zákona č. 93/1992 Sb. a zákona č. 183/1993 Sb. Nájemce tento nájemní vztah k 1. říjnu 1995 vypověděl. Podle citovaného ustanovení však v případě, že pozemek je pro vlastníka nepřístupný, nemůže výpovědní lhůta skončit dříve, než budou provedeny pozemkové úpravy. A právě otázka přístupnosti daných zemědělských pozemků je těžištěm sporu. Zatímco žalovaný i krajský soud vychází z toho, že pozemky byly stěžovateli vydány k 30. 9. 1998 přístupné, stěžovatel tvrdí opak.
V úvodu je třeba předznamenat, že se jedná o pozemky zemědělské. Je přitom všeobecně známo, že k tomu, aby zemědělské pozemky mohly být využívány k provozování zemědělské výroby, k níž jsou primárně určeny, je nezbytná jejich pravidelná obsluha, a to také těžkými zemědělskými stroji. Nelze tedy účelně zemědělsky využívat půdu, která by nebyla přístupná. Taková půda by totiž byla pro svého vlastníka fakticky bezcenná, neboť by ji nemohl sám zemědělsky využívat, ani by ji nemohl za tím účelem pronajmout. Vzniku těchto situací má přitom bránit právě sporné ustanovení zákona o půdě. I na toto ustanovení je třeba nahlížet vždy skrze primární
ratio legis
celého zákona o půdě. Účelem tohoto zákona je
"zmírnit následky některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 až 1989"
(první odstavec preambule), tedy alespoň v určité míře reparovat následky porušení základních práv vlastníků v období totality.
S ohledem na shora vyslovené je zapotřebí ustanovení § 22 odst. 3 zákona o půdě vykládat tak, aby jeho aplikací bylo možno dosáhnout účelu, který zákonodárce sledoval (náprava křivd). Pozemek tedy bude možné považovat za přístupný jen tehdy, bude-li přístupný jak ve smyslu faktickém, tak ve smyslu právním. Přístupnost pozemku po právní stránce přitom znamená, že vlastníku pozemku budou přístupové cesty zaručeny jedním z právem předvídaných institutů: po veřejné komunikaci či po pozemcích jiných vlastníků, k nimž však bude mít zřízeno příslušné věcné břemeno.
Na tomto místě je třeba upozornit, že v tomto směru nebyla skutková podstata zjištěna dostatečně, neboť ve správním spise není důkazu o tom, že by vlastníci pozemků, po nichž "přístupové cesty" měly vést, s takovým řešením souhlasili, či dokonce věcná břemena zřídili.
Stěžovatel se tedy oprávněně nespokojil pouze s tím, že v mapě byly vyznačeny "přístupové cesty" k pozemkům, které povedou po pozemcích, které má nájemce řádně pronajaté. Fyzicky by se na své pozemky tímto způsobem pravděpodobně dostal. Toto řešení mu ale nepřináší vůbec žádnou jistotu, že jeho pozemky budou přístupné i do budoucna, tj. že nájemce, resp. vlastníci "přístupovou cestou" dotčených pozemků, příslušná omezení dobrovolně strpí i v budoucnu.
*) V současném znění odst. 2.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.