Vydání 8/2007

Spor mezi účastníky řízení je o to, zda předmětný bezúplatný převod vlastnického podílu na pozemku, na kterém stojí stavba, v němž se nachází bytová jednotka převáděná do vlastnictví člena bytového družstva, je předmětem daně darovací ve smyslu § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb.

Z nesporných tvrzení účastníků řízení, a také z obsahu připojených správních spisů, soud zjistil, že mezi žalobcem a stavebním bytovým družstvem D. byla dne 6. 2. 2002 uzavřena smlouva o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva, na základě které bylo na žalobce převedeno vlastnické právo k bytové jednotce (ve smlouvě blíže označené), včetně společných částí budovy. Tento převod byl mezi smluvními stranami dohodnut jako bezplatný. Ve smlouvě bylo také dohodnuto, že žalobce ve stanovené lhůtě podá daňové přiznání k dani darovací u místně příslušného správce daně. Z obsahu správních spisů bylo dále zjištěno, že družstvo D., stavební bytové družstvo, nabylo vlastnictví k předmětnému pozemku na základě kupní smlouvy ze dne 14. 12. 2001 uzavřené s prodávajícím Statutárním městem Brnem, a to za sjednanou kupní cenu, která byla blíže uvedena v této kupní smlouvě. Uvedené družstvo tedy pozemek, na kterém stojí dům, ve kterém se nachází bytová jednotka žalobce, zakoupilo za sjednanou částku od Statutárního města Brna, a tedy jej nenabylo bezplatně od České republiky. Pokud pak bytové družstvo následně převádělo na žalobce příslušný spoluvlastnický podíl na pozemku zastavěném předmětnou stavbou (podíl odpovídající podílu na společných částech domu, které byly převáděny společně s bytem), a to na základě dohody převodce (družstva) a nabyvatele (žalobce) ze dne 6. 2. 2002 (uzavřená smlouva), že půjde o převod bezúplatný, pak nešlo o případ uvedený v § 6 odst. 3 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., kdy by bytové družstvo mělo zákonem stanovenou povinnost převést na fyzickou osobu bezúplatně vlastněný pozemek (příslušný spoluvlastnický podíl na pozemku) současně s převodem vlastnictví k bytové jednotce. V posuzovaném případě je rozhodné, že bytové družstvo nabylo vlastnictví pozemku běžnou koupí, a to od Statutárního města Brna, a nikoliv od státu. Proto nelze aplikovat § 60a odst. 1 a násl. zákona č. 219/2000 Sb., podle kterého převede příslušná organizační složka státu pozemek tvořící jeden funkční celek s bytovým domem ve vlastnictví bytového družstva bezúplatně do vlastnictví tohoto bytového družstva. V souvislosti s tímto ustanovením pak nelze aplikovat ani § 21 odst. 7 zákona o vlastnictví bytů, podle kterého platí, že pokud bytové družstvo nabylo bezplatně pozemek podle § 60a zákona č. 219/2000 Sb. a převádí vlastnictví k bytové jednotce fyzické osobě, pak převede současně na nabyvatele bytové jednotky bezplatně spoluvlastnický podíl na uvedeném pozemku, a to ve velikosti odpovídající spoluvlastnickému podílu na společných částech domu (§ 8 odst. 2 citovaného zákona). Vedle toho, že bytové družstvo nenabylo vlastnictví pozemku od státu, ale od Statutárního města Brna, a nikoliv bezplatně, ale za úplatu, je rozhodné i to, že bezplatnost následného převodu pozemku na žalobce vyplývala z písemné dohody družstva a žalobce, a nikoliv ze zákona. V daném případě tedy šlo o převod pozemku ve smyslu § 21 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, podle kterého platí, že s vlastnictvím bytové jednotky jsou spojena práva k pozemku (stavební parcele), a je-li vlastník budovy i vlastníkem pozemku, převede na vlastníka jednotky s převodem jednotky i spoluvlastnický podíl na pozemku odpovídající velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu (§ 8 odst. 2 citovaného zákona). V předmětné věci šlo o převod majetku (pozemku) smluvně sjednaný jako převod bezúplatný, a proto představující předmět daně darovací ve smyslu § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb. Z tohoto důvodu předmětný převod pozemku podléhá dani darovací. Jelikož jde o převod pozemku, nikoliv bytu, nevztahuje se na tento převod jakékoliv osvobození od daně darovací ve smyslu § 19 a násl. zákona č. 357/1992 Sb. V těchto ustanoveních, např. v § 20 odst. 6 písm. g) citovaného zákona, jsou osvobozeny od daně darovací bezúplatné převody bytů, popř. nebytových prostor, z vlastnictví bytových družstev do vlastnictví členů – fyzických osob za blíže stanovených podmínek, avšak nikoliv pozemky, byť by případně tvořily s bytovým domem jeden funkční celek. Osvobození od daně týkající se převodu bytové jednotky ale nebylo předmětem sporu mezi účastníky řízení.

Nedůvodná byla také žalobní námitka odkazující na § 23 odst. 2 ve spojení s § 24 odst. 1 a 2 zákona o vlastnictví bytů. Ustanovení § 23 odst. 2 citovaného zákona totiž stanoví povinnost bytovému družstvu uzavřít smlouvu o převodu těch bytů, na jejichž výstavbu byla poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc podle zvláštních předpisů (§ 24 odst. 1 a 2 citovaného zákona), a to s tím, že při splnění dalších podmínek uvedených v tomto ustanovení jsou tyto převody bezplatné. Tato ustanovení se však netýkají jakkoliv pozemků, natož pak jejich bezplatného převodu. Výše uvedená ustanovení tedy nelze v předmětné věci aplikovat.

Jelikož předmětné bytové družstvo nenabylo bezplatně pozemek ve smyslu § 21 odst. 7 zákona o vlastnictví bytů a § 60a zákona č. 219/2000 Sb., nevyplývá pro něj povinnost převést současně s bytovou jednotkou také bezplatně spoluvlastnický podíl na pozemku. O tuto povinnost bytového družstva vyplývající z § 21 odst. 7 zákona o vlastnictví bytů, kterou má na mysli § 6 odst. 3 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., týkající se vynětí bezplatných převodů majetku (na základě povinnosti stanovené právním předpisem) z daňové povinnosti (nejde o předmět daně darovací), v případě posuzovaného převodu pozemku nešlo. V posuzovaném případě totiž zákon nestanovil povinnost bezúplatného převodu pozemku, a proto se tento převod nachází v jiném daňovém režimu a podléhá dani darovací. Jde o běžný převod pozemku ve smyslu § 21 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů současně s převodem bytové jednotky. Odlišnost spočívá pouze v tom, že si smluvní strany ujednaly bezplatnost tohoto převodu. Jde o jiný typ převodu pozemku, než který je upraven v § 21 odst. 7 zákona o vlastnictví bytů a § 60a zákona č. 219/2000 Sb. Jelikož zákon č. 357/1992 Sb. neupravuje osvobození od daně darovací v případě bezúplatného převodu pozemku, na rozdíl od převodu bytů, a to ani v případě jeho převodu v souvislosti s převodem bytové jednotky, podléhá bez dalšího takový převod pozemku dani darovací podle § 6 odst. 1 písm. a), vyjma případů uvedených v § 6 odst. 3 písm. a) citovaného zákona. Posledně uvedené ustanovení totiž představuje výjimku, pod kterou však nelze posuzovaný případ z výše uvedených důvodů podřadit. Správce daně proto zcela po právu přistoupil k vyměření daně darovací z tohoto převodu pozemku. Z § 21 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů vyplývá pouze právní nárok na uzavření smlouvy o převodu spoluvlastnického podílu na zastavěném pozemku (stavební parcele) současně s převodem vlastnického práva k bytu. V tomto ustanovení je zdůrazněno, že s vlastnictvím bytové jednotky jsou spojena práva k pozemku, avšak není zde upravena bezplatnost převodu pozemku. V tomto směru je tedy třeba přisvědčit právním závěrům žalovaného i správce daně. Korespondující právní závěr pak vyplývá také ze stanoviska Ministerstva financí, odboru majetkových daní, ze dne 25. 6. 2001, ve kterém se konstatuje, že v případech, kdy se jedná o bezúplatný převod na základě povinnosti stanovené právním předpisem, není takový převod předmětem daně darovací [§ 6 odst. 3 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb.], přičemž jako případy, které pod toto ustanovení výslovně spadají, byly označeny právě převody pozemků podle § 60a zákona č. 219/2000 Sb., § 21 odst. 7 a § 33a odst. 6 zákona o vlastnictví bytů. O takové převody však v posuzované věci nešlo.