Vydání 2/2007

Ze shora uvedeného obsahu spisového materiálu vyplývá, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v rámci řízení, které bylo vedeno podle ustanovení § 12 odst. 8 nařízení vlády č. 114/2001 Sb., o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 – 2004/2005, ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „nařízení vlády“). Toto nařízení vlády bylo vydáno k provedení zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a stanovilo – mimo jiné – množství cukru určené ke stanovení nové kvóty cukru z rezervy žadateli o novou kvótu nebo ke zvýšení již stanovené kvóty producentům cukru – rezervu – a náležitosti a podmínky žádosti o zvýšení kvóty nebo o stanovení nové kvóty z rezervy (ustanovení § 11 nařízení vlády), dále postup fondu při rozhodování o žádosti o zvýšení kvóty nebo o stanovení nové kvóty z rezervy (ustanovení § 12 nařízení vlády). Z ustanovení § 12 nařízení vlády vyplývá, že fond podle tohoto ustanovení rozhodne tak, že buď žádost o rezervu zamítne (odst. 2), nebo rezervu rozdělí poměrně (odst. 3), nebo rozhodne podle požadavku žadatele (odst. 4), nebo rozhodne podmínečně (odst. 6), nebo zvýší kvótu z rezervy producentovi cukru, který – stručně a zjednodušeně řečeno – svým jednáním přispěl ke stabilizaci pěstitelů cukrovky, ke stabilizaci trhu s cukrem nebo jím provedená restrukturalizace nebo modernizace pozitivně ovlivnila kvalitu výroby cukru nebo přispěla ke snížení nadměrných zásob cukru s tím, že v kvótovém roce 2003/2004 fond může použít rezervu především pro obnovení kvótového systému cukru s přihlédnutím ke stanoveným kritériím (odst. 8).

Městský soud v Praze při předcházejícím rozhodování o podané žalobě vycházel z toho, že řízení vedená podle ustanovení § 12 nařízení vlády jsou ve všech případech uvedených v tomto právním ustanovení řízeními návrhovými, kdy o jednotlivých návrzích (žádostech) je rozhodováno v samostatném řízení vždy o právech a povinnostech žadatele. Nejvyšší správní soud ve shora uvedeném zrušujícím rozsudku uvedl, že řízení vedené podle ustanovení § 12 odst. 8 nařízení vlády je řízením zahájeným z vlastního podnětu fondu s tím, že dle názoru Nejvyššího správního soudu jsou pro posouzení účastenství žalobce v řízení o zvýšení kvóty cukru z rezervy ve vztahu k jinému producentovi cukru rozhodné skutečnosti tvrzené žalobcem o tom, že zvýšení kvóty z rezervy jednomu z producentů se musí nutně dotýkat práv a chráněných zájmů dalších producentů cukru, když výše rezervy je stanovena nařízením vlády, přičemž je nutno posoudit ustanovení § 11 a § 12 odst. 1 až 7 nařízení vlády na straně jedné a ustanovení § 12 odst. 8 nařízení vlády na straně druhé, totiž kdy lze postupovat podle ustanovení § 12 odst. 8 nařízení vlády a zvýšit kvótu z rezervy z vlastního podnětu fondu o určité její množství, pokud producenti cukru podali řádně a včas žádosti o zvýšení individuální kvóty a mají právo na postup a rozdělení rezervy uvedené v citovaném ustanovení nařízení vlády.

Zde je nutno zdůraznit, že žalobou napadeným rozhodnutím nebylo rozhodnuto ve věci samé, nýbrž bylo zamítnuto odvolání žalobce podle ustanovení § 60 správního řádu jako odvolání nepřípustné, jež bylo podáno osobou, která nebyla účastníkem řízení, ve kterém bylo rozhodováno o zvýšení kvóty cukru z rezervy jinému producentovi cukru.

K základní námitce žalobce (body IV a VI/3 žaloby), v níž poukazuje na to, že měl být účastníkem řízení i ve vztahu k řízením, která byla fondem zahájena podle ustanovení § 12 odst. 8 nařízení vlády ve vztahu k jiným producentům cukru, než byl žalobce, soud uvádí následující:

Při posuzování účastenství žalobce v předmětném řízení je nutno vycházet ze správního řádu, neboť z ustanovení § 13a zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu, vyplývá, že na rozhodování podle tohoto zákona – a tedy i na řízení podle nařízení vlády, které bylo vydáno na základě zmocnění v zákoně uvedeného – se vztahuje správní řád, nestanoví-li tento zákon jinak. Uvedený zákon ani nařízení vlády otázku účastenství neupravují. Je tedy nutno vycházet z ustanovení § 14 správního řádu, podle něhož je účastníkem řízení ten, o jehož právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno nebo jehož práva, právech chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny; účastníkem řízení je i ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen, a to až do doby, než se prokáže opak.

Tato obecná definice účastníka řízení se skládá ze tří samostatných částí, znakem účastníka řízení ve všech případech je hmotněprávní poměr určitého subjektu k věci, která je předmětem řízení. Kdo je účastníkem řízení, vymezuje sice správní řád, ale odpověď na to, koho svou definicí správní řád za účastníka řízení povolává, dávají předpisy hmotného práva. Účastníkem řízení je především ten, o jehož právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. V daném případě takovým účastníkem řízení byla akciová společnost C., které byla rozhodnutím I. stupně zvýšena kvóta cukru z rezervy. Podle ustanovení § 14 správního řádu je dále účastníkem řízení také ten, jehož práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny. Tato část definice postihuje případy, kdy předmětem řízení je rozhodování ve věci třetí osoby, ale rozhodnutí se může právní pozice jiného subjektu přímo dotknout. Rozhodnutím může být přímo dotčen ten, jehož právní postavení může být po vydání rozhodnutí jiné, než bylo před jeho vydáním; rozhodující přitom není, zda se ve skutečnosti rozhodnutím právní pozice tohoto třetího subjektu změní či nezmění – stačí pouhá možnost takového vlivu rozhodnutí na právní postavení tohoto dalšího subjektu. Účastníkem řízení je konečně i ten, kdo tvrdí, že může být ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen; takovémuto subjektu pak musí být postavení účastníka řízení přiznáno a musí být za účastníka řízení pokládán až do doby, než se prokáže rozhodnutím správního orgánu opak. Ve vztahu k této části definice považuje soud za vhodné konstatovat, že žalobou napadeným rozhodnutím bylo v podstatě rozhodnuto, že žalobce účastníkem řízení není, neboť v daném případě žalobce námitku, v níž tvrdil, že měl být účastníkem řízení, uplatnil až v podaném odvolání, tuto námitku bylo nutno řešit v rámci řízení o podaném odvolání, a v této fázi řízení není místo pro řešení otázky účastenství samostatným procesním rozhodnutím o této námitce (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 1998, čj. 5 A 27/96-26).

Při posuzování účastenství žalobce je nutno dle názoru soudu vycházet z té části definice účastníka správního řízení, podle níž je účastníkem řízení ten, jehož práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny.

Soud se tedy zabýval otázkou, zda práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti žalobce mohly být vydáním rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o zvýšení kvóty cukru z rezervy jinému producentovi, přímo dotčeny, tedy zda takové rozhodnutí se mohlo dotknout právní pozice žalobce.

Jak již bylo uvedeno, žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v rámci řízení, jež bylo fondem zahájeno podle ustanovení § 12 odst. 8 nařízení vlády, kdy bylo rozhodováno o zvýšení kvóty cukru z rezervy akciové společnosti C. Ze spisového materiálu vyplývá, že těchto řízení bylo zahájeno celkem sedm se sedmi producenty cukru, kdy žalobce je jedním z nich. Množství cukru, které bylo určeno jako rezerva, bylo pro kvótový rok 2003/2004 stanoveno nařízením vlády konkrétním množstvím cukru ve výši 39 862 tun cukru. Ze součtu množství cukru, které bylo jednotlivými rozhodnutími uvedeným sedmi producentům cukru přiděleno, vyplývá, že veškeré množství cukru zařazené do této rezervy bylo rozděleno postupem podle uvedeného právního ustanovení § 12 odst. 8 nařízení vlády. Jestliže je množství cukru, které lze rozdělit mezi producenty cukru jako rezerva, závazně stanoveno, je zřejmé, že rozhodnutí o zvýšení kvóty cukru z rezervy jednomu z producentů cukru se může přímo dotknout právního postavení dalších producentů cukru, neboť mezi jednotlivé producenty cukru lze rozdělit pouze to množství cukru, které je závazně zařazeno do rezervy, a zvýšení kvóty cukru jednomu z producentů cukru se promítne do množství cukru, které lze z rezervy přidělit zbývajícím producentům cukru. Rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o zvýšení kvóty cukru z rezervy jinému producentovi cukru, se tedy mohlo dotknout právní pozice žalobce. Po opakovaném posouzení otázky, zda měl žalobce být účastníkem řízení, které bylo zahájeno z podnětu fondu podle ustanovení § 12 odst. 8 nařízení vlády a v jehož rámci bylo rozhodnuto o zvýšení kvóty cukru z rezervy ve vztahu k jinému producentu cukru, než byl žalobce, dospěl soud k závěru, že otázka účastenství žalobce v tomto řízení byla v napadeném rozhodnutí nesprávně právně posouzena, a tuto námitku žalobce proto shledal soud důvodnou. Z tohoto důvodu soud žalobou napadené rozhodnutí pro nezákonnost podle ustanovení § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (ustanovení § 78 odst. 4 s. ř. s.). Na žalovaném nyní bude, aby v další fázi řízení, kdy bude znovu rozhodovat o odvolání žalobce, jednal se žalobcem v této věci jako s účastníkem řízení.

K tomu, co bylo uvedeno shora, je nutno poukázat na to, že Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku uvedl, že pro posouzení otázky účastenství žalobce je třeba posoudit ustanovení § 11 a § 12 odstavců 1 až 7 nařízení vlády na straně jedné a ustanovení § 12 odstavce 8 nařízení vlády na straně druhé, totiž kde lze postupovat podle ustanovení § 12 odst. 8 nařízení vlády a zvýšit kvótu producentovi cukru z rezervy z vlastního podnětu fondu, a jaké je její množství, pokud producent cukru podal řádně a včas žádost o zvýšení své individuální kvóty a má právo na postup a rozdělení rezervy uvedené v tomto nařízení vlády. Tuto otázku žalovaný, resp. jeho právní předchůdce, v napadeném rozhodnutí neřešil, proto se touto otázkou nemůže zabývat ani soud, neboť by předjímal právní názor správního orgánu, což mu nepřísluší. Je tedy na žalovaném, aby se touto otázkou zabýval v odůvodnění nového rozhodnutí, kterým bude znovu rozhodovat o odvolání žalobce.