Vydání 9/2013

(...) [6] Jedinou kasační námitkou stěžovatelky je tvrzení, že městský soud měl její žaloby věcně projednat. Úkolem zdejšího soudu v projednávané věci je proto posoudit otázku, zda městský soud postupoval správně, pokud žaloby stěžovatelky odmítl. Zákon ostatně jiné námitky v případě napadení rozhodnutí soudu o odmítnutí žaloby ani nepřipouští (k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, čj. 1 Azs 24/2004-49, č. 427/2005 Sb. NSS). Zdejší soud se proto mohl zabývat pouze zákonností odmítnutí žalob.

[7] Podle § 70 písm. d) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, "". Z napadeného usnesení je zřejmé, že městský soud shledal jádro sporu čistě v polemice o technických vlastnostech předmětného zboží (osmi typů IP kamer značky VIVOTEK), a z tohoto důvodu žaloby odmítl. Od existence či neexistence těchto vlastností u daného zboží se odvíjí správné celní zařazení dle nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (dále jen "celní sazebník") a současně správné stanovení výše cla.

[8] Otázkou přezkoumatelnosti samotných závazných informací o sazebním zařazení zboží ve správním soudnictví se v minulosti již zabýval Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 29. 6. 2010, čj. 6 Ca 90/2007-35, č. 2439/2011 Sb. NSS, ve věci . Na ten, byť nepřesně, odkazuje také stěžovatelka. Uvedený případ se týkal zejména otázky sazebního zařazení přípravku - potravinového doplňku obsahujícího vitamíny. Městský soud ve věci vycházel z ustanovení celního kodexu, zejména z jeho článku 243. Městský soud dovodil, že závazná informace o sazebním zařazení zboží je rozhodnutím, proti kterému lze podat žalobu ve správním soudnictví podle § 65 a násl. s. ř. s. Dále městský soud ve věci konstatoval, že "[c]" Od uvedených závěrů není důvodu se odchýlit ani v nyní posuzované věci.

[9] Jak správně uvedl městský soud ve věci , pro posuzovanou věc je klíčový čl. 243 celního kodexu. Právě přímou aplikovatelností práva EU se ostatně úprava celního řízení zásadně liší od úpravy daňového řízení (srov. institut daňového posouzení v § 132 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád). Článek 243 odst. 1 věta první celního kodexu stanoví, že každá osoba "[...] " Dle odstavce 2 citovaného článku pak platí, že opravný prostředek lze podat "" [písm. a)]; podle písm. b) pak "". Protože v českém právním řádu neexistují zvláštní orgány rovnocenné soudu, například nezávislé správní tribunály, v úvahu přichází jen ochrana ve správním soudnictví.

[10] Co se považuje za pro účely celního kodexu, je upraveno v čl. 4 odst. 5. Rozhodnutím se "" (zvýraznění doplnil Nejvyšší správní soud). Doslovné znění článku 4 odst. 5 celního kodexu tedy výslovně zařazuje závaznou informaci o sazebním zařazení zboží do kategorie rozhodnutí.

[11] Shora citovaný čl. 243 celního kodexu mimo jiné stanoví, že právo osoby na přezkum se vztahuje jen na takové rozhodnutí, které se jí . Z doslovného výkladu tedy vůbec nevyplývá, že by tato osoba musela být vydaným rozhodnutím fakticky , např. tím, že deklarované zboží již nakoupila, vyrobila či dovezla, a celní orgán následně vydal pro takovouto osobu nepříznivé celní rozhodnutí. To je ještě patrnější u dalších jazykových verzí celního kodexu (v angličtině: ""; ve francouzštině: ""), které odpovídají spíše výrazu "", "" než výrazu "".

[12] Závěr o tom, že závazná informace o sazebním zařazení zboží se žadatele přímo a osobně dotýká, respektive "" (), je nepochybný. Celní orgán přímo tomuto žadateli sděluje, jak bude v celním řízení v jeho případě postupovat, pokud do ČR doveze konkrétní zboží deklarované v žádosti o závaznou informaci. Závazná informace je pro celní orgány závazná ve vztahu k oprávněné osobě pouze pro účely sazebního zařazení zboží a pouze pro zboží, u nějž byly splněny celní formality po dni vydání této závazné informace (srov. čl. 12 odst. 2 celního kodexu). Současně to ale znamená, že ve vztahu k této osobě se celní orgány nemohou v případě dovezení takto specifikovaného zboží od závěrů týkajících se otázek jeho sazebního zařazení odchýlit. Jinými slovy je i sám celní orgán v takovém případě závaznou informací od jejího vydání vázán a zařazení již nemůže změnit. Právě z tohoto pohledu je závazná informace pro žadatele (podnikatele), který hodlá dovážet určitý typ zboží, zcela zásadní, neboť významně ovlivňuje jeho ekonomická a podnikatelská rozhodnutí a hospodářskou činnost. Zařadí-li celní orgán zboží pod položku celního sazebníku s celní sazbou, která je pro podnikatele nevýhodnější, v rozporu s jeho důvodným očekáváním, prakticky negativně zasahuje do jeho práva na podnikání. Podmínku přímého a osobního dotčení proto věc stěžovatelky jednoznačně splňuje.

[13] Z judikatury Soudního dvora EU ostatně vyplývá, že soudy členských států Evropské unie závazné celní informace běžně přezkoumávají, aniž by musel žalobce čekat až na budoucí vyměření cla (srov. např. rozsudek ze dne 17. 5. 2001, , C-119/99, Recueil, s. I 3981, týkající se předběžné otázky francouzského správního soudu přezkoumávajícího závaznou celní informaci; obdobně usnesení ze dne 19. 1. 2005, , C-206/03, Sb. rozh., s. I-415, ve vztahu k právu Velké Británie). Nutno upozornit, že před Tribunálem jsou přezkoumatelné na základě přímé žaloby podle čl. 263 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie dokonce i nařízení Komise EU o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury, dotýká-li se nařízení jako obecně závazný právní předpis individuální osoby (takto rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 30. 9. 2003, , T-243/01, Recueil, s. II-4189).

[14] Z těchto závěrů jasně vyplývá, že věc stěžovatelky splňovala podle čl. 243 celního kodexu podmínky pro řádný soudní přezkum. Městský soud se tedy měl jejími žalobami věcně zabývat. Neučinil-li tak, je jeho rozhodnutí nezákonné. Argumentace městského soudu, dle které nebylo lze žaloby přezkoumat z důvodu kompetenční výluky dle § 70 písm. d) s. ř. s., je v rozporu s čl. 243 celního kodexu. Takovýto závěr je nepřijatelný, neboť právo EU má přednost před právem vnitrostátním (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 15. 7. 1964, , 6/64, Recueil, s. 1141, respektive nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 50/04, N 50/40 SbNU 443, č. 154/2006 Sb., ve věci ).

[15] Městský soud proto nepostupoval správně, pokud žaloby stěžovatelky odmítl z důvodu, že se jedná o úkony správního orgánu, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení technického stavu věcí. Námitka stěžovatelky je proto důvodná.

[16] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky je důvodná. Proto usnesení městského soudu podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž je městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

[17] V dalším řízení městský soud přezkoumá rozhodnutí žalovaného včetně závazné informace o sazebním zařazení zboží, a to v souladu s příslušnými evropskými předpisy v relevantním znění ve smyslu § 75 s. ř. s. Úkolem městského soudu bude postavit najisto, zda správní orgán I. stupně, resp. žalovaný, správně zařadili předmětné IP kamery pod položku č. 85258019 celní nomenklatury, či nikoliv, a za tímto účelem též případně doplnit dokazování. Jedině tak může být zachováno právo stěžovatelky na přezkum rozhodnutí nezávislým soudem vyplývající z přímo použitelného práva EU. V novém řízení městský soud současně rozhodne o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).