2630/2012
Cla: závazná informace o sazebním zařazení zboží
Cla: závazná informace o sazebním zařazení zboží
k čl. 12 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní
kodex
Společenství (v textu jen „celní kodex“)k čl. 10 a čl. 11 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní
kodex
Společenství (v textu jen „prováděcí nařízení“)k § 31 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb., č. 492/2000 Sb. a č. 270/2007 Sb.*) (v textu jen „daňový řád“)
I. Z čl. 12 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní
kodex
Společenství, ve spojení s čl. 10 a čl. 11 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex
Společenství, vyplývá, že závazné informace o sazebním zařazení zboží se smí dovolávat pouze oprávněná osoba (příjemce informace), a to vůči celním orgánům, které ji vydaly, a vůči celním orgánům jiných členských států.II. Účastník řízení může v rámci řízení o uložení cla zpochybnit uložení cla tím, že jako důkaz předloží závaznou informaci o sazebním zařazení zboží, která byla vydána v jiném členském státě, jiné osobě pro totožné zboží. Celní orgán musí v řízení o uložení cla k takové závazné informaci přistupovat jako k důkaznímu prostředku ve smyslu § 31 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2012, čj. 1 Afs 4/2012-37)
Prejudikatura:
rozsudky Soudního dvora ze dne 29. 1. 1998, Lopex Export (C-315/96, Recueil, s. I-317), ze dne 15. 9. 2005, Intermodal Transports (C-495/03, Sb. rozh., s. I-8151), ze dne 27. 11. 2008, Metherma GmbH & Co. (C-403/07, Sb. rozh., s. I-8921), ze dne 2. 12. 2010, Schenker (C-199/09) a ze dne 7. 4. 2011, Sony Supply Chain Solutions (Europe) (C-153/10).Věc:
Společnost s ručením omezeným GARANTRANS proti Celnímu ředitelství v Ostravě o clo, o kasační stížnosti žalobce.Žalobce dovezl do České republiky zboží, které v celním prohlášení deklaroval jako „
Molybden – odpad a šrot (určeno v ocelářském průmyslu jako přísada k legování), ne odpad ve smyslu zákona č. 185/2001 Sb.
“, a sazebně zařadil do podpoložky 8102 97 00 (Molybden a výrobky z něho, včetně odpadu a šrotu, – ostatní, – – Odpad a šrot) se smluvní celní sazbou 0 %. Celní úřad Opava odebral z dovezeného zboží vzorky pro zkoumání Celně technickou laboratoří Ostrava za účelem ověření správnosti tarifního zařazení. Z Protokolu o zkoušce, vydaném Celně technickou laboratoří, vyplývá, že vzorky jsou šedé kvádry, slinovaný prášek, podstavy 2,5 cm x 3 cm a různé délky, která je ulomená do nepravidelného tvaru. Ve vzorku byl identifikován molybden, železo a měď, přičemž přítomnost dvou posledně jmenovaných prvků je řádově do půl procenta.Celně technická laboratoř vyhotovila na základě provedené zkoušky i odborný posudek, ve kterém uvedla, že vzorek posoudila v souladu s celním sazebníkem, v úvahu vzala analytické výsledky a deklarované údaje o vzorku, dle nichž se jedná původně o odpad a šrot, který je určen pro ocelářský průmysl jako legovací přísada; jako pomocné kritérium použila poznámku 8 k třídě XV Vysvětlivek k harmonizovanému systému popisu a číselného označování zboží, zmínila, že na obdobné zboží je vydaná platná závazná informace číslo NLRTD-2007-000690, která zařazuje zboží do podpoložky 8102 97 00. Celně technická laboratoř však dospěla k závěru, že se v tomto případě nejedná o odpad, ale o zboží, které je bez dalšího přepracování použitelné jako legovací přísada v ocelářství a doporučila zařadit předmětné zboží do podpoložky celního sazebníku 8102 99 00 (Molybden a výrobky z něho, včetně odpadu a šrotu, – ostatní, – ostatní) se smluvní celní sazbou 7 %.
Žalovaný, v návaznosti na analýzu provedenou Celně technickou laboratoří, ve svém Stanovisku k sazebnímu zařazení zařadil zboží do podpoložky 8102 94 00 kombinované nomenklatury [Molybden a výrobky z něho, včetně odpadu a šrotu, – ostatní, – netvářený (surový) molybden, včetně tyčí a prutů získaných prostým slinováním] se smluvní celní sazbou 3 %.
Z Protokolu o ústním jednání vyplývá, že žalobce projevil nesouhlas se zařazením zboží do podpoložky 8102 94 00 celního sazebníku a odkazoval přitom na závazné informace vydané pro stejné zboží pro Belgii a Holandsko se zařazením do podpoložky 8102 97 00. Současně žalobce uvedl, že požádal o vydání závazné informace pro toto zboží v České republice a v této souvislosti žádal o přerušení řízení do doby vydání této závazné informace. Celnímu úřadu předal zmíněné závazné informace vydané belgickými a nizozemskými celními orgány.
Celní ředitelství Praha vydalo dne 17. 12. 2008 závaznou informaci o sazebním zařazení zboží, u kterého Celní úřad ověřoval správnost sazebního zařazení, přičemž zařadilo toto zboží do podpoložky 8102 94 00. Své rozhodnutí zdůvodnilo tak, že zařazení zboží do navrhované podpoložky 8102 97 00 celního sazebníku je věcně nesprávné, neboť se nejedná o odpad a šrot ve smyslu poznámky 8 ke třídě XV celního sazebníku, ale o molybdenový prášek slisovaný do briket pro účely dávkování nebo pro přepravu tak, jak je uvedeno ve Vysvětlivkách ke kombinované nomenklatuře ES k podpoložce 8102 94 00.
Dne 16. 1. 2009 vydal celní úřad dodatečný platební výměr k doměření nedoplatku cla ve výši 693 408 Kč, který vznikl propuštěním zahraničního zboží do celního režimu
volný oběh
dle článku 201 odst. 1 celního kodexu. Vycházel přitom mimo jiné z celního prohlášení žalobce, stanoviska k sazebnímu zboží vydaného žalovaným a dále ze závazné informace o sazebním zařazení zboží, jež navrhl jako důkaz žalobce.Žalobce podal proti rozhodnutí celního úřadu odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 30. 7. 2009. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Ostravě, který ji rozsudkem ze dne 20. 10. 2011, čj. 22 Ca 238/2009-45, zamítl.
Žalobce (stěžovatel) podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost částečně důvodnou a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve dvou výrocích zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
V. Vlastní argumentace soudu
(...)
V. C Námitka rozporu se zahraničními závaznými informacemi
[37] Zásadní námitkou stěžovatele, kterou uplatňoval již v průběhu řízení před celními orgány i v rámci soudního řízení, je tvrzený rozpor sazebního zařazení jím dováženého zboží se zahraničními závaznými informacemi o sazebním zařazení. Stěžovatel má za to, že zboží, jež dovážel, a zboží, jež je předmětem těchto zahraničních závazných informací, je totožné. Stěžovatel měl proto legitimní očekávání, že české celní orgány provedou stejné sazební zařazení. To se však nestalo a stěžovatel v jejich postupu shledává znaky libovůle.
[38] Žalovaný tuto námitku vypořádal v tom smyslu, že nebylo prokázáno, že se jedná o stejné zboží, a zahraniční závazné informace proto nelze na dotčené zboží aplikovat. Krajský soud spatřoval nemožnost aplikace závazných informací vydaných cizími celními orgány v čl. 10 odst. 1 prováděcího nařízení, který stanoví, že závazná informace o sazebním zařazení zboží je závazná pro celní orgány ve vztahu k oprávněné osobě pouze pro účely sazebního zařazení zboží.
[39] S názory žalovaného i krajského soudu se lze ztotožnit, nikoli však beze zbytku. Nejvyšší správní soud považuje za nutné vyjádřit se níže obecně k povaze a účelu závazných informací o sazebním zařazení (dále také „ZISZ“) a k otázce možnosti dovolávat se v řízení před celními orgány ZISZ vydané jiné osobě pro totožné zboží.
[40] Úvodem soud připomíná, že cílem ZISZ je poskytnout hospodářskému subjektu právní jistotu, přetrvává-li pochybnost o zařazení zboží do stávající celní nomenklatury (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 2. 12. 2010,
Schenker
, C-199/09, bod 16), a chránit jej tak proti jakékoli následné změně stanoviska celních orgánů k zařazení tohoto zboží (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 29. 1. 1998, Lopex Export
, C-315/96, Recueil, s. I-317, bod 28).[41] Z čl. 12 odst. 2 celního kodexu ve spojení s články 10 a 11 prováděcího nařízení vyplývá, že se závazné informace smí dovolávat pouze z ní oprávněná osoba, a to vůči celním orgánům, které ji vydaly, a vůči celním orgánům jiných členských států.
[42] V této souvislosti Soudní dvůr judikoval, že ZISZ vytváří práva pouze ve prospěch oprávněné osoby, které byla vydána závazná informace (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. 9. 2005,
Intermodal Transports
, C-495/03, Sb. rozh., s. I-8151, bod 27).[43] V rozsudku Soudního dvora ze dne 7. 4. 2011,
Sony Supply Chain Solutions (Europe)
, C-153/10, se Soudní dvůr mimo jiné zabýval otázkou, zda účastník řízení může v rámci řízení o uložení cla zpochybnit toto uložení tím, že předloží ZISZ, která byla vydána jiné osobě v jiném členském státě pro totožné zboží. Soudní dvůr uvedl (bod 40–44 citovaného rozsudku), že „podle čl. 12 odst. 2 celního kodexu a článku 11 prováděcího nařízení je ZISZ závazná pro celní orgány pouze v případě, že ji uplatňuje oprávněná osoba, které byla vydána, nebo její zástupce. Mimo tento případ
důkaz‘ nemůže orgán příslušný podle čl. 243 odst. 2 celního kodexu, kterému je ZISZ předložena, přiznat této ZISZ právní účinky, které jsou s ní spojené. ZISZ jakožto důkazu se může nicméně dovolávat i jiná osoba než oprávněná osoba, které byla ZISZ vydána.
Při neexistenci právní úpravy Unie týkající se pojmu ,jsou totiž v zásadě přípustné všechny důkazní prostředky, které procesní právo členských států připouští v řízeních podobných řízení upravenému v článku 243 celního kodexu (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 23. března 2000,
Met-Trans a Sagpol, C-310/98 a C-406/98, Recueil, s. I-1797, bod 29)
“.[44] Soudní dvůr v citovaném rozsudku dále dovodil, že je v rozporu s právem Evropské Unie taková úprava, která přikazuje celním orgánům na základě dovozcem předložené ZISZ vydané jiné osobě provést stejné sazební zařazení jako orgány, jež tuto ZISZ vydaly. Soudní dvůr má za to, že pokud celní orgány členského státu přisoudí ZISZ stejný právní význam, bez ohledu na to, zda se jí dovolává třetí osoba či oprávněná osoba, postupují v rozporu s právem Unie (bod 45–50 rozsudku). Povinnost českých celních orgánů zařadit žalobcem dovážené zboží do té podpoložky kombinované nomenklatury, do které zařadily v ZISZ totožné zboží celní orgány jiného členského státu třetí osobě, tedy nelze dovodit. To ovšem nic nemění na závěru, že mohou celní orgány brát takovou ZISZ jako důkazní prostředek.
[45] Ze shora citované judikatury tedy vyplývá, že celní orgány nemohou přiznat ZISZ předložené účastníkem řízení, ale vydané třetí osobě stejné právní účinky, které jsou s ní spojené ve vztahu k oprávněné osobě; účastník řízení však může v rámci řízení o uložení cel zpochybnit uložení cla tím, že jako důkaz předloží ZISZ, která byla vydána v jiném členském státě pro
totožné zboží
. Je nicméně nutno určit, zda rozhodná procesní pravidla dotčeného členského státu možnost předložení takových důkazních prostředků připouští.[46] Otázkou tedy je, zda česká procesní pravidla aplikovatelná na celní řízení upravují možnost použití ZISZ jako důkazních prostředků v tomto řízení. Základním předpisem upravujícím celní řízení je zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon. Ten však ve znění účinném v době vydání rozhodnutí žalovaného neobsahoval žádná pravidla pro předkládání důkazních prostředků v celním řízení. Na základě § 320 odst. 1 písm. c) celního zákona je proto nutno postupovat podle obecných předpisů o správě daní a poplatků. Tímto předpisem byl daňový řád. Ustanovení § 31 odst. 4 tohoto zákona pak připouští užít jako důkazních prostředků „
všech prostředků, jimiž lze ověřit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti a které nejsou získány v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Jde zejména o různá podání daňových subjektů (přiznání, hlášení, odpovědi na výzvy správce daně apod.), o svědecké výpovědi a znalecké posudky, veřejné listiny, zprávy o daňových kontrolách, protokoly a úřední záznamy o místním šetření a ohledání, povinné záznamy vedené daňovými subjekty a doklady k nim apod.
[...] Provedené důkazní řízení pak osvědčí, které z předložených důkazních prostředků se staly skutečně důkazem.
“ Podle čl. 4 odst. 5 celního kodexu je ZISZ rozhodnutím vydaným celním orgánem. Vzhledem ke skutečnosti, že § 31 odst. 4 citovaného zákona připouští užití všech důkazních prostředků, rozhodnutí celních orgánů nevyjímaje, lze mít za to, že umožňuje i užití ZISZ.[47] Jak vyplývá z předloženého správního spisu, žalovaný ve vztahu k zahraničním ZISZ postupoval zcela v souladu s citovanou judikaturou a dotčenými právními předpisy. K žalobcem dovolávané belgické a nizozemské ZISZ žalovaný přistoupil jako k důkaznímu prostředku ve smyslu § 31 odst. 4 daňového řádu; podle poslední věty tohoto ustanovení konstatoval, že se nejedná o důkaz (srov. č. l. 27 a 29 správního spisu, s. 4 napadeného rozhodnutí žalovaného). Svoje závěry o nepoužitelnosti předložených ZISZ jako důkazu opřel o skutečnost, že nelze jednoznačně a určitě prohlásit, že tyto ZISZ pojednávají o totožném zboží. To dovodil zejména z toho, že tyto ZISZ neobsahují popis vzniku dováženého zboží a odlišně stanovují účel použití zboží.
[48] Žalobce v řízení před krajským soudem vyjádřil svůj nesouhlas se závěrem žalovaného, že zahraniční ZISZ nepojednávají o totožném zboží; má přitom za to, že žalovaný pro takový závěr neměl dostatečnou oporu ve spise. Tento žalobní bod žalobce podrobně rozvedl a současně na podporu své argumentace navrhl, aby žalovaný předložil jako důkaz analýzy zboží provedené zahraničními celními orgány.
[49] Je tedy zjevné, že v nyní projednávané věci bylo sporné posouzení otázky, zda zboží, o němž pojednávají zahraniční ZISZ, je totožné se zbožím dováženým žalobcem. Pokud by byla odpověď kladná, bylo by nutno předložené ZISZ brát jako důkaz v celním řízení; pokud by totožnost nebyla prokázána (jak dovodil žalovaný), nebylo by možno se těchto ZISZ jako důkazu v souladu s evropskou judikaturou (bod [42] a [43]) dovolávat.
[50] Z odůvodnění rozsudku se podává, že krajský soud tento žalobní bod vypořádal tak, že žalobce se nemůže dotčených ZISZ dovolávat vůbec (čl. 10 odst. 1 prováděcího nařízení), jelikož není jejich příjemcem. Krajský soud má sice pravdu v tom, že právních účinků závazné informace se může dovolávat pouze její příjemce. Ve vztahu k žalovanému však zaujal odlišný právní názor, neboť na rozdíl od něj (a od judikatury Soudního dvora) k předloženým ZISZ nepřistoupil jako k důkazním prostředkům, jejichž užití v celním řízení je vnitrostátní úpravou umožněno. Je zjevné, že tento odlišný právní názor je chybný.
[51] Krajský soud tedy nesprávně posoudil právní otázku v řízení o žalobě. Následkem nesprávného posouzení však také zatížil svůj rozsudek nepřezkoumatelností, neboť vůbec nevypořádal jednu ze zásadních žalobních námitek, na které byl postaven základ žaloby a která byla doplněna i návrhy na provedení důkazů, ke kterým se krajský soud taktéž nijak nevyjádřil. V odůvodnění svého rozsudku rovněž neuvedl, proč se od právního názoru přijatého žalovaným odchýlil (přičemž ani jedna ze stran nesprávné posouzení této právní otázky nenamítala). Za této situace bylo řízení před krajským soudem zatíženo vadou, pro kterou musí Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušit.
[52] Na krajském soudu v dalším řízení bude, aby ve smyslu shora uvedené judikatury Soudního dvora posoudil žalobcem předložené ZISZ jako důkazní prostředek a v tomto smyslu vypořádal všechny žalobní námitky vztahující se k tomuto důkaznímu prostředku a vyjádřil se i k žalobcovu návrhu na předložení důkazů – zahraničních analýz zboží.
[53] Nejvyšší správní soud v této souvislosti pouze na okraj připomíná, že Soudní dvůr vydal dne 27. 11. 2008 (tedy až po vydání dotčené belgické a nizozemské ZISZ) rozsudek ve věci
Metherma GmbH & Co.
, C-403/07, Sb. rozh., s. I-8921, ve kterém vyložil, že „wolframové nebo molybdenové tyče ,
získané prostým slinováním‘ spadají do jejích podpoložek 81019110 a 81029110. Takové tyče, jaké představují netvářenou (surovou) formu dotyčných kovů, a nikoli výrobky z těchto kovů, nemohou být přepracovány roztlučením či rozdrcením na šrot spadající do podpoložek 81019190 a 81029190 uvedené kombinované nomenklatury.
“ Nejvyšší správní soud se k dosahu tohoto rozsudku vyjádřil již jednou v obdobné věci, a to v rozsudku ze dne 28. 4. 2011, čj. 1 Afs 20/2011-74. (...)*) S účinností od 1. 1. 2011 nahrazen zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.