4256/2021
Cla: úrok z prodlení; odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí o vyměření či doměření daně
Cla: úrok z prodlení; odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí o vyměření či doměření daně
k § 73 soudního řádu správního ve znění zákona č. 303/2011 Sb.
Úrok z prodlení je následkem prodlení, nikoli rozhodnutí o vyměření či doměření daně. Úrok z prodlení proto vzniká i za dobu, kdy byl žalobě proti rozhodnutí o vyměření (doměření) daně přiznán odkladný účinek podle § 73 s. ř. s.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2019, čj. 22 Af 46/2017-65)
Věc:
PEGATRON Czech s. r. o. proti Generálnímu ředitelství cel o úrok z prodlení.Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2017, kterým žalovaný k odvolání žalobce změnil a doplnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 21. 7. 2016, jímž byl žalobci doměřen úrok z prodlení ve výši 112 176 417 Kč. Žalovaný v napadeném rozhodnutí změnil mimo jiné dobu prodlení a s tím spojenou výši úroku z prodlení.
Žalobce namítal, že:
1. Napadené rozhodnutí žalovaného je nezákonné, neboť platební výměr Celního úřadu Ostrava ze dne 21. 5. 2010 označovaný jako podkladová platební povinnost byl fakticky zrušen rozhodnutím Generálního ředitelství cel ze dne 14. 12. 2015, které sice po formální stránce deklaruje toliko „změnu“ celého výroku platebního výměru ze dne 21. 5. 2010, po stránce obsahové i faktické se však dle žalobce jednalo o úplné zrušení prvostupňového rozhodnutí a jeho nahrazení rozhodnutím novým, byť ve stejné výši platební povinnosti a ohledně totožných dovozů zboží. Napadené rozhodnutí žalovaného totiž spočívalo na zcela novém základě nesouvisejícím s předešlým celním řízením. Z toho dle žalobce vyplývalo, že nelze předepsat úrok z prodlení za období odpovídající existenci zrušeného rozhodnutí, když úrok je příslušenstvím daně vymezené řádným rozhodnutím o platební povinnosti. Žalobce měl tedy za to, že ve vztahu k období, za které byly úroky z prodlení vyměřovány, uplynula lhůta pro stanovení daně dle § 148 daňového řádu.
2. Napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť správní orgán nesprávně posoudil dobu trvání odkladného účinku žaloby v řízení sp. zn. 22 Af 99/2010. Žalobce uvedl, že soudní řízení pod sp. zn. 22 Af 99/2010 trvalo ode dne 1. 11. 2010 do dne 21. 5. 2015, tj. do doručení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o zamítnutí kasační stížnosti celního orgánu proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2015, čj. 22 Af 99/2010-251, a po stejnou dobu trvaly odkladné účinky žaloby ve vztahu k původnímu platebnímu výměru. Dle žalobce, je-li rozhodnutím soudu žalobě přiznán odkladný účinek, z povahy věci nastupuje odkladný účinek spolu se vznikem předmětné žaloby, tzn. od počátku řízení o žalobě. Také byl dle žalobce nesprávný názor žalovaného, že řízení o správní žalobě trvalo pouze do dne 27. 1. 2015, jelikož pro posouzení délky trvání odkladného účinku žaloby není rozhodné datum právní moci konečného rozhodnutí o žalobě, nýbrž datum, kdy mohla být právní moc rozhodnutí nejdříve vyznačena, tzn. v posuzovaném případě datum doručení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta kasační stížnost správního orgánu proti rozhodnutí krajského soudu, tj. 20. 5. 2015.
3. Napadené rozhodnutí je nezákonné pro způsob, jakým žalovaný posoudil soulad postupu celního orgánu I. stupně při vydání platebního výměru na úrok z prodlení se základními zásadami správy daní ve smyslu § 5 a násl. daňového řádu. Dle žalobce předmětný platební výměr na úrok z prodlení představoval nepřiměřený postup správce daně, který vzhledem k probíhajícímu řízení o správní žalobě zatěžoval žalobce další významnou platební povinností, která sledovala osud sporného cla. Vzhledem k přetrvávajícímu zajištění majetkem žalobce se přitom nejednalo o opatření nezbytné pro dosažení cíle správy daní. Se zřetelem ke všem okolnostem věci měl a mohl žalovaný vyčkat s případným vyměřením úroku z prodlení na výsledek řízení o správní žalobě ohledně podkladové platební povinnosti, k níž byl úrok vyměřován a jejíž právní osud úrok sleduje.
Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Odkazoval přitom na odůvodnění napadeného rozhodnutí a dodal, že odmítá tvrzení žalobce o tom, že by podkladová povinnost pro vydání platebního výměru na úrok z prodlení, tj. dodatečný platební výměr ze dne 21. 5. 2010, byla zrušena vydaným rozhodnutím o odvolání ze dne 14. 12. 2015. Tento podkladový dodatečný platební výměr na clo byl totiž žalovaným postupem dle § 116 odst. 1 písm. a) daňového řádu v odvolacím řízení změněn, nikoli zrušen, jak nesprávně uvedl žalobce.
Předmět odvolacího řízení v nyní žalobou napadené věci byl vymezen napadeným rozhodnutím, tj. platebním výměrem na příslušenství cla – úrok z prodlení. Z tohoto důvodu byly námitky žalobce směřující do a k průběhu řízení ve věci doměření dovozního cla nepřípadné, neboť se týkaly předchozího již ukončeného daňového řízení, a to řízení na doměření dovozního cla, které je v současnosti v soudním přezkumu u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Af 5/2016. Dotčený platební výměr na úrok z prodlení vydal celní úřad poté, co byly splněny zákonné podmínky pro jeho vydání v návaznosti na pravomocné a vykonatelné rozhodnutí o doměření cla, které žalobce ve stanovené lhůtě neuhradil. Jednalo se přitom o též předpis úroku z prodlení.
deklaratorní
rozhodnutí, kdy volnost správní úvahy o tom, zda úrok z prodlení předepsat, či zda s jeho předepsáním správce cla počká až do doby vyřízení řízení o správní žalobě vedené proti dodatečnému platebnímu výměru na dovozní clo, jak požadoval žalobce, nebyla nikterak přípustná. Povaha úroku z prodlení je totiž taková, že sleduje osud cla, tedy v případě zrušení vyměření či doměření cla zaniká ex lege
Současně žalovaný uvedl, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku správní žalobě má účinky , a nikoli , což znamená, že je účinné až od svého vydání, od okamžiku právní moci příslušného usnesení o tomto, do okamžiku právní moci meritorního a konečného rozhodnutí krajského soudu. Proto bylo nutné určení doby prodlení s úhradou cla, které celní úřad nesprávně do svého rozhodnutí o úroku z prodlení vůči odvolateli zahrnul, v odvolacím řízení napravit s ohledem na počátek a konec doby, po kterou z výše uvedeného důvodu (přiznání odkladného účinku žalobě krajským soudem, která má svůj počátek i konec) prodlení s úhradou cla ve skutečnosti nemělo trvat.
ex nunc
ex tunc
Skutkový stav byl mezi účastníky nesporný a byl podepřen i obsahem správních spisů. Dne 1. 11. 2010 podal žalobce u Krajského soudu v Ostravě žalobu, kterou se domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2010, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Celního úřadu Ostrava ze dne 21. 5. 2010, jímž byl žalobci vyměřen celní dluh v celkové částce 156 246 562 Kč. Podáním podaným u soudu dne 13. 12. 2010 žalobce navrhl, aby byl žalobě přiznán odkladný účinek, a to s ohledem na výši vymáhané částky. Dne 21. 12. 2010 rozhodl krajský soud usnesením o přiznání odkladného účinku žalobě. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 12. 2010. Po podání kasační stížnosti a zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě Nejvyšším správním soudem, opětovného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a zrušení jeho rozhodnutí Nejvyšším správním soudem a opětovného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, rozhodl Nejvyšší správní soud o zamítnutí kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Poslední rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nabylo právní moci dne 20. 5. 2015.
Dne 21. 7. 2016 Celní úřad pro Moravskoslezský kraj vydal platební výměr na úrok z prodlení, kterým vyrozuměl žalobce o předpisu úroku z prodlení úhrady platební povinnosti vyměřené rozhodnutím ze dne 21. 5. 2010 za dobu prodlení ode dne 3. 9. 2010, tj. po ukončení posečkání na základě rozhodnutí ze dne 23. 11. 2010, a to do dne 2. 9. 2015, tj. nejdéle za 5 let prodlení ve výši 112 176 471 Kč.
Proti platebnímu výměru na úrok z prodlení podal žalobce odvolání, o němž žalovaný rozhodl dne 8. 3. 2017 tak, že napadené rozhodnutí změnil. Jako důvodnou shledal námitku žalobce směřující proti výši vyměřené částky úroku z prodlení, a to z toho důvodu, že napadeným rozhodnutím byl žalobci vyměřen úrok z prodlení i za dobu, kdy probíhalo u Krajského soudu v Ostravě řízení o správní žalobě pod sp. zn. 22 Af 99/2010, přičemž žalobě byl přiznán odkladný účinek.
Žalovaný ovšem nesouhlasil se žalobcem s vymezením a stanovením doby, po kterou přiznaný účinek žaloby trval. Dle žalovaného má přiznání odkladného účinku žalobě mimořádný a dočasný charakter a shledá-li soud, že za existence mimořádných okolností je třeba pozastavit stav věci, tak účinky takovéhoto usnesení soudu je nutno posuzovat od tohoto okamžiku do budoucna, nikoli zpětně. Dle žalovaného je rozhodnutí o přiznání odkladného účinku účinné od svého vydání, od okamžiku právní moci příslušného usnesení do právní moci meritorního (konečného) rozhodnutí krajského soudu. Dle žalovaného námitka žalobce o předčasnosti vydání napadeného rozhodnutí z důvodu probíhajícího řízení o správní žalobě neměla zákonnou oporu a jako taková nepředstavovala a netvořila žádnou překážku pro řízení ve věci předepsání příslušenství cla. Názor žalobce o uplynutí lhůty k vyměření úroku napadeným rozhodnutím žalovaný odmítl jako nesprávný, protože v případě napadeného rozhodnutí se jedná o již vzniklé fiskální povinnosti. Podle § 282 ve spojení s § 276 odst. 1 zák. č. 13/1993 Sb., celního zákona*), účinného v rozhodné době, totiž v takovémto případě nejde o vyměřovací lhůtu, na kterou by se vztahoval institut
deklaratorní
rozhodnutí, kterým se ukládá povinnost uhradit úrok z prodlení a kterým se fakticky pouze a jenom deklaruje existence ex lege
prekluze
, nýbrž o fázi vymáhání resp. vybrání příslušenství cla, na který se vztahuje režim promlčení. Lhůtou pro vydání rozhodnutí pro předepsání příslušenství cla (úroku z prodlení) tak byla šestiletá lhůta dle § 282 celního zákona v rozhodné době, nikoli tříletá lhůta dle § 148 daňového řádu.Vedle toho žalovaný zřídil k nemovitostem odvolatele k zajištění cla a jeho příslušenství zástavní právo, kdy v případě tohoto úkonu se jedná o právně zcela významnou skutečnost, která založila běh objektivní lhůty 30 let pro vybrání a vymáhání nejenom cla, ale i jeho příslušenství.
Žalovaný v postupu na straně správního orgánu I. stupně neshledal žalobcem namítaný rozpor se základními zásadami správy daní, naopak byl přesvědčen o tom, že celní úřad vlastní pravomoc uplatňoval v rámci a v rozsahu pravomoci jemu zákonem svěřené, aniž by přitom byl jeho postup shledán postupem v rozporu či nad rámec zákona, či snad v rozporu se základními zásadami správy daní. Poukazoval-li žalobce v odvolání na neúměrnou finanční zátěž, kterou mu způsobilo napadené rozhodnutí, bylo plně v dispozici žalobce, aby toto vlastní tvrzení o finanční zátěži nejenom v odvolání prohlásil, ale také doložil a osvědčil, což však neučinil. Současně žalovaný odkázal žalobce na možnost posečkání a popř. prominutí úroku z prodlení ve smyslu § 156 a § 259b daňového řádu.
K poslední námitce žalovaný uvedl, že dodatečný platební výměr celního úřadu byl v odvolacím řízení postupem dle § 116 odst. 1 písm. a) daňového řádu změněn, nikoli však zrušen, jak uváděl žalobce.
Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
[8] Žalobní bod 1) je nedůvodný. Žalovaný v řízení postupoval dle § 116 odst. 1 písm. a) daňového řádu a dodatečný platební výměr správního orgánu I. stupně změnil. V dané věci krajský soud v řízení o žalobě sp. zn. 22 Af 99/2010 zrušil pouze rozhodnutí odvolacího správního orgánu (nikoli rozhodnutí správního orgánu I. stupně). Odvolací správní orgán poté v souladu s právními předpisy dodatečný platební výměr změnil. Krajský soud dospěl k závěru, že nešlo o zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, nýbrž o jeho změnu i přesto, že žalovaný změnil celý výrok napadeného dodatečného platebního výměru a tento odůvodnil. Zůstal totiž stále zachován předmět řízení, tj. vyměření konkrétního cla z konkrétních dovozů. Na této totožnosti předmětu řízení nemůže jiné skutkové či právní posouzení věci odvolacím orgánem nic změnit.
[9] Nedůvodným je i žalobní bod 3). Soud neshledal při vydávání platebního výměru na úrok z prodlení rozpor se základními zásadami správy daní. Povinnost uhradit úrok z prodlení vznikla počínaje dnem následujícím po dni splatnosti. Platební výměr na úrok z prodlení byl správním orgánem I. stupně vydán po splnění zákonných podmínek pro jeho vydání v návaznosti na pravomocné a vykonatelné rozhodnutí o doměření cla. Úrok z prodlení je příslušenstvím cla a sleduje jeho osud. Správní orgán nemá volnost úvahy v tom, zda úrok z prodlení předepíše, či nikoliv. Úrok z prodlení vzniká automaticky ze zákona. Správce daně ho tudíž nevyměřuje s konstitutivními účinky. Proto k tomuto žalobnímu bodu soud uzavírá, že správní orgán I. stupně nepochybil, pokud (ze zákona vzniklý) úrok z prodlení vůči žalobci deklaroval.
[10] U žalobního bodu 2) na první pohled není mezi účastníky sporná otázka, zda byly odloženy účinky napadeného rozhodnutí, ale po jakou dobu tomu tak bylo, tj. kdy započala a kdy skončila doba, po kterou byly účinky napadeného rozhodnutí odloženy. Přesto krajský soud (a to i pod vlivem rozsudku NSS ze dne 14. 3. 2019, čj. 8 Afs 4/2018-37) shledal otázku, zda vůbec má odkladný účinek vliv na úrok z prodlení, rozhodnou pro posouzení této věci.
[11] Institut odkladného účinku upravuje § 73 s. ř. s., který mimo jiné stanoví, že „[s]
oud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem
“. Současně toto ustanovení stanoví, že se přiznáním odkladného účinku „pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí
“.[12] Podle § 264 odst. 14 daňového řádu (účinného od 1. 1. 2011) „[p]
ro daně, jejichž původní den splatnosti nastal do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se uplatní úrok z prodlení podle dosavadních právních předpisů
“ (soud uvádí, že v tomto rozsudku používá pojem „daň“ v širokém smyslu s ohledem na § 320 odst. 1 písm. c) celního zákona, tj. tak, že tento pojem zahrnuje i clo).[13] Podle § 63 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „ZSDP“)**), „[d]
aňový dlužník je v prodlení, nezaplatí-li splatnou daň nejpozději v den její splatnosti
“.[14] Podle § 63 odst. 2 věty prvé ZSDP „[d]
aňovému dlužníku vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně, a to ode dne původního dne splatnosti
“.[15] Z právě citovaných ustanovení vyplývá, že úrok z prodlení podle ZSDP není přímým následkem rozhodnutí o vyměření daně, ale přímým důsledkem prodlení, tj. nezaplacením daně v den její splatnosti.
[16] Na rozdíl od jiných daní nenastává splatnost cla okamžikem pevně stanoveným obecně závazným předpisem.
[17] Podle čl. 222 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní
kodex
Společenství, „[č]ástky cla sdělené podle článku 221 musí dlužníci zaplatit v následujících lhůtách: není-li dané osobě vyhrazen některý ze způsobů ulehčení platby podle článků 224 až 229, musí být platba provedena ve stanovené lhůtě. Aniž je dotčen čl. 244 druhý pododstavec, nesmí tato lhůta přesáhnout deset dní od dne, kdy je dlužníkovi sdělena částka dlužného cla
[…].“[18] Z právě citovaného ustanovení plyne, že jakkoli je clo splatné ve lhůtě stanovené celními orgány při sdělení výše dlužného cla, normuje se, že tato lhůta splatnosti běží již od okamžiku sdělení částky dlužného cla.
[19] V nyní posuzovaném případě byla částka dlužného cla žalobci sdělena dodatečným platebním výměrem Celního úřadu Ostrava ze dne 21. 5. 2010, který byl žalobci doručen dne 24. 5. 2010. Lhůta byla desetidenní, proto její konec připadl na 3. 6. 2010 (čtvrtek, který byl pracovním dnem). Po uplynutí této lhůty (tj. dnem 4. 6. 2010) se žalobce ocitl v prodlení s platbou cla (bez ohledu na to, že jeho výše mohla být ještě následně korigována v odvolacím řízení a při soudním přezkumu).
[20] K přiznání odkladného účinku žalobě došlo až po 3. 6. 2010 (usnesením ze dne 21. 12. 2010, které nabylo právní moci dne 27. 12. 2010), tj. v době, kdy lhůta splatnosti již marně uplynula. Proto v prosinci 2010 ani později již nemohlo mít přiznání odkladného účinku na běh lhůty splatnosti žádný vliv, neboť tato lhůta již uplynula.
[21] Na okamžik splatnosti pak nemá vliv ani žalobci povolené posečkání (podle rozhodnutí Celního úřadu Ostrava ze dne 23. 11. 2010), neboť § 60 ZSDP ani § 156 a § 157 daňového řádu žádný takový účinek posečkání nepřiznávají.
[22] Na základě právě uvedeného krajský soud uzavírá, že přiznání odkladného účinku žalobě v nyní posuzovaném případě nemohlo mít vliv na splatnost cla a tím ani na závěr, zda byl žalobce v prodlení s jeho platbou.
[23] Krajský soud proto rekapituluje, že v případě přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí odvolacího orgánu, kterým je zamítnuto odvolání proti vyměření cla, se pozastavují jen ty účinky žalobou napadeného rozhodnutí, které v konkrétním okamžiku ještě pozastavit lze. V prosinci 2010 však již nebylo možno přerušit či stavět běh lhůty, který skončil již o půl roku dříve.
[24] Krajský soud proto uzavírá, že důvodným není ani žalobní bod 2).
(…)
*) Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, byl s účinností od 29. 7. 2016 zrušen zákonem č. 242/2016 Sb., celním zákonem.
**) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, byl s účinností k 1. 1. 2011 zrušen a nahrazen daňovým řádem.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.