Vydání 3/2013

Žalobce podal v průběhu let 2007 a 2008 celní prohlášení, jimiž mimo jiné navrhl propuštění zboží (výrobky společnosti Mitac řady MIO C, MIO MOOV, MIO P a MIO H610) označeného jako "", příp. jako "" do režimu volného oběhu. V příslušných odstavcích celních prohlášení byl uváděn zbožový kód (podpoložka celního sazebníku s přídavným Taric kódem) 8471300000. Zboží uvedené v celních prohlášeních bylo příslušnými rozhodnutími propuštěno do režimu volného oběhu, přičemž ze zboží deklarovaného v celním prohlášení nebylo vyměřeno clo (sazba cla 0 %).

Dne 6. 4. 2009 oznámilo specializované oddělení žalovaného (kontrolní orgán) žalobci provedení následné kontroly po propuštění zboží. Kontrolou bylo zjištěno, že stěžovatel uvedl do kontrolovaných celních prohlášení nesprávné údaje a v důsledku toho vznikl nedoplatek na cle v celkové výši 15 015 434 Kč.

Platebními výměry ze dnů 18., 20. a 23. 11. 2009 Celní úřad Brno žalobci dodatečně vyměřil dovozní clo v celkové výši 15 015 434 Kč.

Odvolání žalobce proti platebním výměrům žalovaný zamítl jako nedůvodné dne 4. 6. 2010.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 1. 2012 zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného jako nedůvodnou. Konstatoval, že pro to, aby bylo možno posuzovaná zařízení celně zařadit jako kapesní počítače, je třeba, aby funkce počítače byla také hlavní a charakteristickou funkcí daných zařízení. Jako převažující funkci zařízení řady MIO C, MIO MOOV a MIO H610 přitom krajský soud identifikoval funkci GPS navigace, a to s ohledem na účel, pro který mají být tato zařízení dle provedeného dokazování primárně užívána a distribuována. U zařízení řady MIO P se skutková situace od ostatních zařízení lišila tou skutečností, že přístroje řady MIO P byly nabízeny a představovány zákazníkům jako PDA ("") kapesní počítače, disponující možností GPS navigace. Krajský soud se shodl s žalovaným v zařazení těchto zařízení podle bodu 3 písm. c) všeobecných pravidel pro výklad kombinované nomenklatury (dále jen "výkladová pravidla"), ze kterého vyplývá, že zboží, které nelze zařadit podle bodu 3 písm. a) ani písm. b) výkladových pravidel, se zařadí do posledního z čísel, která podle pořadí přicházejí v úvahu. Celní zařazení přístrojů řady MIO P pod položku 8526 dále dle názoru krajského soudu potvrzuje i aplikace poznámek k jednotlivým třídám a kapitolám kombinované nomenklatury, a to zejména poznámka 3 ke kapitole XVI ("") a poznámka 5 E) ke kapitole 84 ("").

Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž mimo jiné uvedl, že co se týká objektivních charakteristik předmětného zboží, poukazuje na zcela zásadní vlastnost těchto zařízení, a to jejich multifunkčnost. Právě pro PDA kapesní počítače je dle stěžovatele charakteristické, že v "" v rámci jednoho výrobku umožňují svému majiteli používat funkce, k jejichž plnění je jinak určena řada jiných zařízení, přičemž pro PDA je dále typické, že tyto funkce jsou zahrnuty v malém mobilním zařízení, akcentujícím přenositelnost, multifunkčnost, ať už se jedná o pracovní agendu, zábavu, správu volného času nebo jiné funkce. Jakkoli je v rozhodnutí žalovaného pojem "" zařízení silně akcentován, dle názoru stěžovatele tento účel nebyl v předcházejících řízeních řádně doložen. I pokud by byla řádně doložena inzerce, zdůrazňující např. navigační funkci některých ze zařízení, má stěžovatel za to, že taková skutečnost nemůže stačit k závěru o účelu takového zařízení. Stěžovatel má za to, že "", tak, jak byl prezentován v rozhodnutí žalovaného, nevychází z objektivních a charakteristických vlastností předmětných zařízení, ale pouze z faktu, že předmětná zařízení obsahují tzv. GPS modul. Zvlášť patrná je tato skutečnost dle stěžovatele v případě zařízení řady MIO P, neboť žádný z dovážených přístrojů této řady neměl v době dovozu nainstalován navigační software ani mapové podklady. Stěžovatel má za to, že kritérium "" výrobku bylo žalovaným aplikováno nesprávně, neboť za daných okolností zejména u přístrojů řady MIO P takový výhradní "" účel není seznatelný a objektivně doložitelný a jako kritérium pro celní zařazení zboží nemůže být použit, k tomu mohou sloužit výhradně objektivní hardwarové a softwarové charakteristiky, které zboží má při jeho dovozu a clení. Žalovaný jako jeden z argumentů pro dané celní zařazení uvádí také to, že příslušenství dodávané k předmětnému zboží, "" těchto výrobků a jejich vybavení předurčuje toto zboží pro jeho využití k navigaci. K právě uvedenému stěžovatel uvedl, že má za to, že závěr o "" k navigaci není nijak doložen: ",předurčení' "

Žalovaný se vyjádřil ke kasační stížnosti krom jiného tak, že pokud celní orgány vycházely z řádně zjištěného účelu použití předmětných přístrojů, vycházely z objektivních možností a vlastností těchto zařízení. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí i ve vyjádření k žalobě předložil mnoho různých zdrojů informací, ze kterých vycházel a žádný z nich nebyl v rozporu s informacemi, které o předmětném zboží sdělil sám stěžovatel. S ohledem na skutečnost, že hranice mezi GPS navigacemi a tzv. kapesními počítači je technologicky velice tenká, obdobně jako u některých mobilních telefonů, které používají obdobné hardwarové a softwarové aplikace a mají spoustu doplňkových funkcí, je podle názoru žalovaného při zařazování těchto přístrojů do kombinované nomenklatury podstatné hodnotit zejména účel použití, pro který byly tyto přístroje vyvíjeny a pro který jsou pak zákazníkům nabízeny. V současnosti již velká část mobilních telefonů, GPS navigací a podobných elektronických přístrojů z důvodů uživatelského komfortu používá operační systémy a v žádném případě nelze na základě této skutečnosti podle názoru žalovaného tvrdit, že se ve všech případech jedná o výrobky spadající pod číslo 8471 kombinované nomenklatury. K tvrzení stěžovatele, že zařízení řady MIO P nebyla v okamžiku dovozu schopna plnit funkci navigování, žalovaný odkázal mimo jiné na bod 2 písm. a) výkladových pravidel, podle něhož: ""

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.