Vydání 8/2014

Žalobce dovezl do České republiky textilní výrobky (konkrétně 54 200 ks triček, v celní hodnotě 1 710 971 Kč). V návrhu celního prohlášení uplatnil žalobce preferenční zacházení (původ zboží v Bangladéši) se sazbou cla 0 %. Celní úřad svým rozhodnutím ze dne 9. 1. 006, vydaným mj. na základě certifikátu FORM A č. EPB/569 vystaveného dne 5. 12. 2005 (dále jen „FORM A č. 569“) a předloženého celním úřadům žalobcem, propustil zboží do režimu volného oběhu.

Na základě následné důkazu o původu zboží dle čl. 94 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní Společenství (dále jen „prováděcí nařízení“), celní úřad zjistil ze stanoviska bangladéšského oprávněného orgánu (Úřad pro podporu vývozu; EPB) ze dne 22. 6. 2008 (dále jen „Zpráva EPB“), že FORM A č. 569 je falzifikátem, včetně razítka a podpisu úředníka v tomto dokumentu.

V řízení o celním deliktu dle § 293 odst. 1 písm. d) a f) zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, byla žalobci rozhodnutím celního úřadu ze dne 11. 12. 2008 uložena povinnost uhradit pokutu ve výši 10 000 Kč. Odvolání žalobce bylo rozhodnutím Celního ředitelství Praha (dále jen „celní ředitelství“) ze dne 18. 8. 2009 zamítnuto. Žaloba podaná u Městského soudu v Praze byla rozsudkem ze dne 19. 10. 2010, čj. 10 Ca 355/2009-38, zamítnuta, stejně tak jako kasační stížnost žalobce (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2011 čj. 1 Afs 14/2011-62).

V daňovém řízení celní úřad dodatečným platebním výměrem ze dne 21. 10. 2008 žalobci doměřil clo ve výši 205 317 Kč.

Odvolání žalobce celní ředitelství zamítlo rozhodnutím ze dne 17. 5. 2010.

Žalobce rozhodnutí celního ředitelství napadl žalobou u Městského soudu v Praze, který jí rozsudkem ze dne 6. 11. 2013, čj. 9 Af 37/2010-36, vyhověl, rozhodnutí celního ředitelství zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Článek 220 odst. 2 písm. b) Celního kodexu Společenství upravuje případy, u nichž, přestože celní dluh vznikne, se dodatečné zaúčtování cla neprovede, pokud „“, přičemž platí, že „[p]“. Podle soudu právě v rámci systému správní spolupráce s orgány třetí země může při ověřování preferenčního statusu zboží dojít i k jiné nesprávnosti – chybě, např. interní změnou v chodu úřadu, personální obměnou apod. Ze zprávy EPB vyplývá, že předmětný certifikát nebyl vydán tímto úřadem a že by mohl být (použito slovo „“) považován za neplatný a za falzifikát, nicméně ve zprávě je rovněž uvedeno, že úřad pokračuje v šetření ohledně vystaveného dokladu a výsledek bude zřejmý, až toto řízení bude kompletně ukončeno. Soud proto nepovažoval za prokázanou neexistenci podmínky článku 220 odst. 2 písm. b) Celního kodexu Společenství pro neprovedení doměření celního dluhu žalobci, protože existují pochybnosti, zda ke zpochybnění platnosti certifikátu nedošlo případným nesprávným postupem EPB v zemi vývozce. Soud tak celnímu úřadu i celnímu ředitelství vytkl, že se touto otázkou nezabývaly, a dostatečně neověřily výsledek postupu u EPB ve smyslu Zprávy EPB. Soud postrádá náležité prošetření důvodů, z jakých byl certifikát FORM A č. 569 prohlášen za neplatný i prokázání toho, zda se tak nestalo chybou způsobující nesprávné vydání potvrzení o původu zboží. Podle soudu by mělo dojít k ověření, zda se EPB vůbec zabýval vývozními doklady a doklady o původu předmětného zboží, zda žádost o vystavení certifikátu FORM A č. 569 evidoval, což je zjistitelné, pokud uvedený úřad vede rejstřík podaných žádostí a vystavených certifikátů. Soud uzavřel, že v řízení nebyly zjištěny všechny rozhodné skutečnosti k prokázání daňové povinnosti žalobce a celní orgány byť shledaly uvedený certifikát neplatným, nezabývaly se okolnostmi vystavení tohoto certifikátu tak, aby bylo postaveno najisto, zda jsou, či nejsou z pohledu čl. 220 odst. 2 písm. b) Celního kodexu Společenství oprávněny žalobci celní dluh dodatečně doměřit.

Vzhledem k tomu, že účinností zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, zanikla ke dni 1. 1. 2013 celní ředitelství zřízená podle zákona č. 185/2004 Sb., o celní správě České republiky, a jejich působnost přešla na Generální ředitelství cel, je nyní tento správní orgán žalovaným.

Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost. V ní namítá, že městský soud nesprávně posoudil použití článku 220 odst. 2 písm. b) Celního kodexu Společenství a v rozporu s judikaturou Evropského soudního dvora a Nejvyššího správního soudu. Žalovaný nesouhlasí, že Zpráva EPB není dostatečně jasná pro jeho závěr, že certifikát FORM A č. 569 nebyl tímto úřadem vydán, a že neučinil dostatečná skutková zjištění a má dále zkoumat, zda certifikát FORM A č. 569 přece jen EPB nevydal. Z obsahu Zprávy EPB podle stěžovatele jednoznačně plyne, že označuje certifikát FORM A č. 569 jako nepravý, jasně uvádí, že jde o padělaný dokument, na němž je padělané razítko a podpis. Případné výsledky dalšího šetření (konkrétní události, za nichž k padělání došlo) se toho, že certifikát FORM A č. 569 byl označen nepravým, nedotýkají. Postup správní spolupráce je tak ukončen jednoznačným závěrem. Nadto podle § 94 odst. 5 prováděcího nařízení za nelze pokládat požadavek městského soudu, aby žalovaný u EPB opatřil údaje o způsobu vystavení certifikátu FORM A č. 569, protože podle ustálené judikatury je dodatečné ověření výhradním oprávněním orgánů země vývozu a jejich legálně vyslovenými závěry jsou celní orgány země dovozu vázány. Požadavek soudu jde nad rámec pravidel správní spolupráce. Soud mohl požadovat toliko, aby byla odeslána druhá žádost dle uvedeného článku (nyní článek 97t odst. 5), pokud by byly důvody k pokračování dodatečného ověřování. K tomu však dle obsahu Zprávy EPB důvod nebyl a městský soud nerespektoval vázanost celních orgánů obsahem odpovědi. Celní orgány nemohly posuzovat certifikát FORM A č. 569 jako nesprávné potvrzení dle druhého pododstavce článku 220 odst. 2 písm. b) Celního kodexu Společenství, proto žalobou napadené rozhodnutí netrpí soudem vytýkanou vadou. Co se týká možné nesprávnosti certifikátu FORM A č. 569, konstatuje stěžovatel, že nesprávnost nemůže vyvolat postup orgánu, který nějakým způsobem neodpovídal interním pravidlům tohoto orgánu (např. že použil jiné razítko než k tomu určené). Závěr soudu, že pro vadu tohoto typu je takové osvědčení nesprávné ve smyslu druhého pododstavce článku 220 odst. 2 písm. b) Celního kodexu Společenství, je irelevantní. Takové osvědčení je stále pravým, tj. vydaným příslušným orgánem, má pouze formální vadu (čl. 92, nyní 97r prováděcího nařízení). Nesprávnost se může odvíjet od nesprávnosti či nepravdivosti údajů o zboží, resp. statusu původu zboží v osvědčení uvedených. Formální vady významnějšího rozsahu, tj. takové, které vyvolávají u orgánů země dovozu pochybnosti o pravosti či správnosti osvědčení, jsou důvodem k zaslání osvědčení orgánům zemi vývozu k dodatečnému ověření (čl. 92 v návaznosti na čl. 94, nyní 97r v návaznosti na čl. 97t prováděcího nařízení). Stěžovatel je toho názoru, že na základě sděleného výsledku dodatečného ověření certifikátu FORM A č. 569 musí být učiněn závěr, že tento certifikát není pravým, tj. vydaným příslušným orgánem země vývozu, proto není splněna podmínka chyby, kterou žalobce, jako osoba povinná zaplatit clo, nemohl rozumným způsobem zjistit, a proto v daném případě mohlo být dodatečně zaúčtováno clo.

Žalobce nesouhlasí se stěžovatelem, že Zpráva EPB jednoznačně certifikát označuje jako nepravý. Ani z překladu není takový kategorický závěr zřejmý, hovoří se totiž o „“. Fotokopie nemůže být padělkem, zřejmě má být řečeno, že jako nepravý se jeví samotný certifikát FORM A č. 569 vydaný 5. 12. 2005. Je pak evidentní, že uvedený úřad si není závěrem o (ne)pravosti jist, jinak by místo výrazu „“ použil výraz přesnější, proto asi také uvedl, že v šetření pokračuje. Celní úřad však nečekal na výsledek a clo doměřil, rozpory v tomto sdělení neodstranil a došlo k porušení článku 94 odst. 5 prováděcího nařízení. Žalobce nesouhlasí ani s tím, že okolnosti, za nichž k padělání došlo, a tedy pokračování v šetření nejsou rozhodné. Žalobce tvrdí, že je-li certifikát FORM A č. 569 skutečně nepravý, pak k tomu muselo dojít přímo na EPB některým ze zaměstnanců. Názoru stěžovatele, že nesprávnost osvědčení může způsobit nesprávnost či nepravdivost údajů o zboží, resp. o statusu původu zboží, nikoli jiné okolnosti, přisvědčuje stěžovatel čistě z právně-formálního hlediska, jde však o čistě výklad čl. 220 odst. 2 písm. b) Celního kodexu Společenství. Pod výraz „“ je podle žalobce nutno zahrnout i situaci, která nastala v daném případě, kdy certifikát FORM A č. 569 vystavil a podepsal zaměstnanec úřadu, který nebyl dle interního předpisu k tomu oprávněn. Podle žalobce i při výkladu stěžovatele toto zásadní význam nemá, protože výsledek je v obou případech stejný, na dovezené výrobky se měly vztahovat celní preference.

Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.