Vydání 9/2011

Základním předpisem na úrovni Evropské unie (resp. v době realizace předmětných dovozů Evropských společenství), který upravuje kombinovanou nomenklaturu, Taric a sazební zařazení zboží, je nařízení Rady (EHS) č. 2658/87; pro projednávaný případ ve znění nařízení Rady (ES) č. 254/2000, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku. Toto nařízení je v souladu s čl. 249 Smlouvy o založení Evropského společenství (nyní čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie) závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 zavádí kombinovanou nomenklaturu založenou na osmimístných číselných kódech a slovním popisu zboží, která splňuje požadavky jak společného celního sazebníku, tak statistiky zahraničního obchodu Společenství a jiných politik Společenství týkajících se dovozu a vývozu zboží. Kombinovaná nomenklatura sestává z harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží Světové celní organizace (prvních šest čísel), dalšího třídění Společenství k této nomenklatuře (podpoložky kombinované nomenklatury na sedmém a osmém místě), předběžných ustanovení, doplňkových poznámek ke třídám a kapitolám a poznámek pod čarou vztahujících se k podpoložkám kombinované nomenklatury. Kombinovaná nomenklatura je uvedena v příloze I. Citovaného nařízení včetně celních sazeb a je každoročně novelizována nařízením Komise publikovaným v Úředním věstníku Evropské unie. V tomto ohledu je tedy zřejmé, že kombinovaná nomenklatura je jakožto součást nařízení závazná a přímo použitelná.

Článek 2 nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 pak ukládá Komisi, aby zavedla "" Podle čl. 3 odst. 2 citovaného nařízení jsou podpoložky Taricu určeny devátým a desátým místem, tvořícím spolu s číselnými kódy kombinované nomenklatury číselné kódy Taricu. Neexistuje-li žádné další třídění Společenství, označí se deváté a desáté místo číslicemi "". Podle čl. 5 odst. 1 téhož nařízení používá Komise a členské státy Taric při uplatňování opatření Společenství týkajících se dovozu do Společenství a vývozu z něj. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se kódy Taricu a doplňkové kódy použijí na veškerý dovoz a případně veškerý vývoz zboží zahrnutého v odpovídajících podpoložkách. V souladu s čl. 6 uvedeného nařízení ""

Taric () tedy obsahuje veškerá obchodní opatření stanovená v právních předpisech Společenství (Unie), ať už tarifních, zemědělských či obchodních. Taric má podobu internetové databáze a je denně aktualizován. Ačkoliv původně Komise každoročně zveřejňovala úplné znění Taricu v Úředním věstníku, rozhodla se v roce 2004 v této praxi nepokračovat s ohledem na možnost každodenní změny obchodních opatření, která nutně vedla k zastarávání publikovaného textu (viz Sdělení o Taric, Úř. věst. C 258, 20. 10. 2004, s. 18). Z výše uvedeného plyne, že Taric nemá podobu právního předpisu, není publikován v Úředním věstníku, a proto nemůže být právně závazný; jeho obsahem jsou však informace o obchodních opatřeních obsažených v jiných předpisech Společenství (Unie), které jsou právně závazné. Účelem Taricu je právě shromáždění informací o těchto opatřeních na jednom místě, aby se veřejnost mohla okamžitě seznámit s jejich změnami a nemusela přitom procházet velké množství právních předpisů Společenství (Unie), které tato opatření a jejich změny závazně formulují. Podpoložky Taric (deváté a desáté číslo zbožového kódu) přitom nejsou ničím jiným než spárováním zboží (definovaného osmimístným kódem kombinované nomenklatury) a příslušného obchodního opatření k tomuto zboží nebo jeho některým druhům (zavedeného závazným právním předpisem Společenství). Z tohoto pohledu je nutné vnímat kódy Taric jako užitečný identifikátor zboží a k němu se vztahujících obchodních opatření (tarifních i netarifních, případně žádných). Stejně je třeba vnímat i užití čtyřmístného doplňkového kódu Taric (předvídaného v čl. 3 odst. 3 citovaného nařízení), který zpravidla identifikuje konkrétní osobu - např. výrobce - z konkrétní země a konkrétní obchodní opatření, jež se ho týká. Užije-li deklarant v celním řízení určitý kód Taric, je celní orgán oprávněn předpokládat, že tím odkazuje na konkrétní zboží a konkrétní obchodní opatření, s nimiž je příslušný kód Taric svázán. Shodně je třeba nahlížet na užití kódu Taric celním orgánem ve správním rozhodnutí. Toto vnímání kódů Taric odpovídá postoji Soudního dvora, který kódy Taric podrobuje výkladu z hlediska správného zařazení zboží pod tyto kódy a v případě nesprávného zařazení aprobuje uložení antidumpingového cla a dokonce i pokuty příslušnému deklarantovi (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 7. 10. 2010 ve věci , C-382/09). Z tohoto důvodu nepovažoval Nejvyšší správní soud za nutné předkládat Soudnímu dvoru v této věci předběžnou otázku (rozsudek Soudního dvora ze dne 6. 10. 1982 ve věci , 283/81, Recueil s. 3415, body 13 a 14).

Podstatou projednávané věci je uložení konečného antidumpingového cla na základě nařízení Rady (ES) č. 954/2006. Článek 1 tohoto nařízení stanoví: "[n]". Dále je v čl. 1 obsažena tabulka se sazbami konečného antidumpingového cla ve vazbě na jednotlivé výrobce z předmětných zemí společně s doplňkovým kódem Taric. Pro ukrajinského výrobce OJSC Dnepropetrovsk Tube Works je stanovena sazba cla 12,3 % a doplňkový kód Taric A742. Nařízení vstoupilo v platnost dne 30. 6. 2006, bylo publikováno v Úředním věstníku (L 175, 29. 6. 2006, s. 4), a je proto obecně závazné a přímo použitelné v členských zemích Evropských společenství (Unie) včetně České republiky.

Argumentace žalobkyně rozporující oprávněnost celních orgánů uložit konečné antidumpingové clo podle předmětného nařízení je založena na předpokladu, že pro uložení antidumpingového cla je rozhodující Taric kód. Tato úvaha je však nesprávná. V souladu s poznámkou 18 k čl. 1 uvedeného nařízení se vymezení rozsahu výrobku, na nějž dopadá konečné antidumpingové clo, určuje kombinací popisu výrobku v čl. 1 odst. 1 tohoto nařízení a popisem výrobku podle příslušných kódů kombinované nomenklatury. Antidumpingové clo se tedy neukládá na dovoz veškerého zboží ze třetích zemí uvedeného pod příslušným kódem kombinované nomenklatury, ale jen na tu část zboží, která je uvedena popisem výrobku v úvodu čl. 1 odst. 1 citovaného nařízení. Konkrétně v případě žalobkyně bylo antidumpingové clo uloženo za dovoz zboží uvedeného pod kódem kombinované nomenklatury 7304 39 58, které mělo vnější průměr nejvýše 406,4 mm a hodnotu uhlíkového ekvivalentu nejvýše 0,86. Tomuto zboží odpovídá nařízením výslovně uvedený kód Taric 7304 39 58 30. Sazba konečného antidumpingového cla je pak v čl. 1 citovaného nařízení stanovena v závislosti na zemi původu zboží a výrobce zboží. V případě žalobkyně se jedná o ukrajinského výrobce OJSC Dnepropetrovsk Tube Works a sazbu cla ve výši 12,3 %. Tomuto sazebnímu zařazení pak odpovídá nařízením výslovně uvedený doplňkový kód Taric A742.

Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodující pro uložení antidumpingového cla podle čl. 1 nařízení Rady (ES) č. 954/2006 je dovoz výrobků definovaných v tomto článku. Kódy Taric (případně doplňkové kódy Taric) obsažené v tomto nařízení samy o sobě uložení konečného antidumpingového cla nezakládají, nýbrž slouží pouze jako stručná identifikace dovozů, na něž čl. 1 uvedeného nařízení dopadá. Užití kódů Taric v celním řízení vyplývající z čl. 5 nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 je záležitost čistě praktická, neboť jinak by bylo třeba vždy přesně slovně popisovat dovážené výrobky. Tato praxe je ostatně žalobkyni známa, neboť sama použila kód Taric při dovozu předmětného zboží na Jednotném správním dokladu, kde v položce 33 vyplnila zbožový kód 7304 39 58 99. Tím žalobkyně deklarovala, že dováží určité zboží - mimo jiné takové, které nepodléhá konečnému antidumpingovému clu podle nařízení Rady (ES) č. 954/2006. Následná kontrola však prokázala, že žalobkyně dovezla jiné zboží, než deklarovala, na nějž navíc konečné antidumpingové clo podle citovaného nařízení dopadá. Tím došlo k porušení právní povinnosti žalobkyně (deklarace nesprávných, resp. nepravdivých údajů); skutečnost konstatovaná celními orgány, že žalobkyně měla správně použít kód Taric 7304 39 58 30, je pouze nutným důsledkem nesprávné deklarace dováženého zboží, nikoliv příčinou uložení konečného antidumpingového cla. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že konečné antidumpingové clo bylo žalobkyni uloženo za dovoz výrobků definovaných v čl. 1 nařízení Rady (ES) č. 954/2006, nikoliv za užití nesprávného kódu Taric. Kasační námitku žalobkyně proto soud shledal nedůvodnou.