Vydání 11/2006

Podle čl. 16 Listiny základních práv a svobod platí:

Podle přílohy k zákonu o církvích je stěžovatelka - Náboženská společnost S. - zařazena do seznamu registrovaných církví a náboženských společností v České republice pod č. 17. To znamená, že stěžovatelka již ke dni účinnosti zákona o církvích vyvíjela svou činnost jako registrovaná náboženská společnost (§ 28 odst. 1 citovaného zákona). Stěžovatelka v žalobě také uvádí, že byla registrována dne 1. 9. 1993 a že od té doby právo zachovávat mlčenlivost vykonávala na základě § 8 zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností (dále jen "zákon č. 308/1991 Sb."), a předtím již nejméně 50 let, a že toto právo jí bylo rozhodnutím žalovaného odňato v rozporu s ustanovením § 28 odst. 1 zákona o církvích. Podle tohoto ustanovení církve a náboženské společnosti, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona vyvíjely svou činnost jako registrované ze zákona, se považují za registrované podle tohoto zákona. Jejich seznam je uveden v příloze k tomuto zákonu. Rozsah oprávnění k výkonu zvláštních práv podle § 7 odst. 1, která mají tyto církve a náboženské společnosti ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstává zachován. Podle § 7 odst. 1 písm. f) citovaného zákona o církvích registrovaná církev a náboženská společnost může za podmínek stanovených tímto zákonem k plnění svého poslání získat oprávnění k výkonu těchto zvláštních práv: zachovávat povinnost mlčenlivosti duchovními v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství, je-li tato povinnost tradiční součástí učení církve a náboženské společnosti nejméně 50 let; tím není dotčena povinnost překazit trestný čin uložená zvláštním zákonem.

Rozhodnutím žalovaného a předtím rozhodnutím správního orgánu prvního stupně však toto právo stěžovatelce nebylo odňato (zrušeno podle ustanovení § 21 zákona o církvích), ale nebylo jí přiznáno. Z obsahu správního spisu vyplývá, že stěžovatelka písemností ze dne 31. 1. 2003 žalovaného požádala "". Je skutečností, že tak učinila až poté, kdy písemností ze dne 4. 7. 2002 žalovanému oznámila, v jakém rozsahu vykonávala ke dni účinnosti zákona o církvích zvláštní práva v návaznosti na ustanovení § 7 odst. 1 a § 28 odst. 1 citovaného zákona včetně zachovávání mlčenlivosti (v tomto směru uvedla: ""), a když ho současně požádala o potvrzení, že výkon zvláštních práv v jí uvedeném rozsahu akceptuje, a konečně když jí žalovaný písemností ze dne 29. 1. 2003 sdělil, že zvláštní právo zachovávat povinnost mlčenlivosti jí nebylo přiznáno a že o tom bude vydáno negativní rozhodnutí.

Předmětem přezkumné činnosti soudů tedy je rozhodnutí žalovaného o nepřiznání zvláštního práva zachovávat povinnost mlčenlivosti. Toto rozhodnutí v celém rozsahu, tedy ze všech žalobních důvodů uplatněných stěžovatelkou v žalobě, městský soud přezkoumal, své závěry uvedl ve svém rozsudku a řádně je odůvodnil. S jeho závěry Nejvyšší správní soud souhlasí.

Správní orgány a městský soud dospěly, mimo jiné, ke shodnému závěru, že přiznat - poskytnout oprávnění stěžovatelce k výkonu zvláštního práva zachovávat povinnost mlčenlivosti duchovními v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství nebylo možné, protože stěžovatelka - Náboženská společnost S. - nemá duchovní ve smyslu zákona o církvích. Pro posouzení, zda stěžovatelka může získat toto zvláštní oprávnění podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. f) citovaného zákona, je tato otázka zcela stěžejní, neboť toto ustanovení jednoznačně váže toto zvláštní právo na duchovní, nikoliv jiné osoby sdružené v církvi nebo náboženské společnosti. Podle již výše citovaného čl. 16 odst. 2 Listiny základních práv a svobod církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech. Shodnou úpravu obsahuje i zákon o církvích v § 4 odst. 3 (a předchozí zákon č. 308/1991 Sb. ji obsahoval v § 5 odst. 2). Tím, kdo má právo ustanovovat duchovní a kdo je ustanovuje, je tedy církev nebo náboženská společnost, nikdo jiný. Církev a náboženská společnost vzniká dobrovolným sdružováním fyzických osob a svébytně rozhoduje o věcech spojených s vyznáváním víry, o organizaci náboženského společenství a o vytváření k tomu určených institucí (§ 4 odst. 1 zákona o církvích). Církev a náboženská společnost nebo svaz církví a náboženských společností jsou registrovány a registrované církvi a náboženské společnosti se přiznává oprávnění k výkonu zvláštních práv ke dni, kdy rozhodnutí o registraci církve a náboženské společnosti nebo svazu církví a náboženských společností nebo rozhodnutí o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv registrované církvi a náboženské společnosti ministerstvem nabylo právní moci (§ 9 odst. 2 zákona o církvích). Návrh na registraci církve a náboženské společnosti musí obsahovat základní dokument církve a náboženské společnosti [§ 10 odst. 2 písm. d) zákona o církvích]. Základní dokument církve a náboženské společnosti musí obsahovat, mimo jiné, způsob ustavování a odvolávání duchovních [§ 10 odst. 3 písm. g) zákona o církvích]. Obdobnou úpravu obsahoval i předchozí zákon č. 308/1991 Sb. v § 13 odst. 1 písm. c), podle něhož k návrhu na registraci se přikládal základní dokument zakládané církve nebo náboženské společnosti (statut, řád, stanovy apod.), z kterého musel být patrný způsob ustanovování osob vykonávajících duchovenskou činnost a jejich odvolávání.

Podle obsahu přiloženého správního spisu stěžovatelka předložila žalovanému pro účely rozhodnutí o své žádosti o získání oprávnění k výkonu zvláštního práva podle § 7 odst. 1 písm. f) zákona o církvích základní dokument Náboženské společnosti S. sestavený podle § 10 odst. 3 zákona o církvích, z jehož obsahu vycházely správní orgány i městský soud a vychází z něho i Nejvyšší správní soud. V něm, v části o způsobu ustavování a odvolávání duchovních, je uvedeno: "" V písemnosti ze dne 4. 7. 2002 adresované žalovanému a založené ve správním spisu stěžovatelka uvádí: "" V písemnosti ze dne 31. 1. 2003 adresované žalovanému a rovněž založené ve správním spisu stěžovatelka uvádí, mimo jiné, že: "" Nikoliv v žalobě, ale až v kasační stížnosti stěžovatelka tvrdí, že v její náboženské společnosti "".

Z toho, co sama stěžovatelka ve správním a v soudním řízení uvedla, a z toho, co vyplývá ze základního dokumentu stěžovatelky, lze vyvodit ten závěr, který již učinil městský soud a předtím správní orgány, že stěžovatelka jako Náboženská společnost S. nemá duchovní ve smyslu zákona o církvích, jeho § 7 odst. 1 písm. f). Oprávnění k výkonu zvláštního práva zachovávat povinnost mlčenlivosti duchovními v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství jí proto žalovaný přiznat nemohl. Ze stejného důvodu nemohla stěžovatelka toto oprávnění nabýt ani ke dni nabytí účinnosti zákona o církvích, tedy za účinnosti předchozího zákona č. 308/1991 Sb. Stěžovatelka v kasační stížnosti tvrdí, že zvláštní právo nepožaduje pro všechny své členy, kteří jsou oprávněni vykonávat křesťanskou duchovenskou činnost, ale jen pro "starší" neboli "dozorce", z nichž se skládá "rada starších", kteří nemají v teologickém smyslu postavení duchovních (tedy privilegované třídy se zvláštním vzděláním), v organizačně právním smyslu však, podle ní, tito muži vykonávají "duchovní" neboli "pastýřskou" službu, a lze je právem označit za "osoby vykonávající duchovenskou činnost" stěžovatelky - Náboženské společnosti S. Nejvyšší správní soud, stejně jako městský soud, má však za to, že jen stěžovatelka mohla uvést do souladu toto své prohlášení se svým základním dokumentem, který musí, mimo jiné, obsahovat způsob ustavování a odvolávání duchovních. Jinými slovy, duchovní si musí stěžovatelka jako registrovaná náboženská společnost ustanovit sama nezávisle na státních orgánech. To nemohou učinit správní orgány (ani soud), a to ani tak, že by posuzovaly, např. které osoby v náboženské společnosti stěžovatelky skutečně činnost duchovních vykonávají, jak vlastně stěžovatelka v průběhu řízení navrhovala.