Vydání 3/2008

Žalovaný vydal dne 28. 5. 2002 rozhodnutí, kterým byla právnímu předchůdci žalobce (společnosti s ručením omezeným E.) podle § 97 odst. 1 písm. v) zákona o telekomunikacích uložena pokuta ve výši 5 000 000 Kč.

Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání. Žalovaný napadené rozhodnutí změnil rozhodnutím ze dne 4. 11. 2002 tak, že pokutu snížil na jeden milion korun a v ostatním rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.

Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2002 podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze. Městský soud rozhodnutí žalovaného zrušil rozsudkem ze dne 15. 7. 2005. V odůvodnění uvedl, že postih žalobce za znemožnění uzavření smlouvy o propojení nelze vyvodit z jednání žalobce - odmítnutí návrhu na uzavření smlouvy, resp. nedodržení ceny pevné stanovené cenovým rozhodnutím č. 09/PROP/2001. V cenovém rozhodnutí č. 09/PROP/2001 stanovil žalovaný ve smyslu § 78 odst. 2 zákona o telekomunikacích způsob výpočtu cen za propojení, vedle toho však (dle městského soudu nad rámec zákona) určil zároveň cenu maximální, kterou vypočetl, a tuto maximální cenu současně prohlásil v případě jakéhokoli sporu mezi smluvními stranami za cenu pevnou. K vydání cenového rozhodnutí o tomto obsahu nebyl žalovaný zákonem zmocněn. Cenové rozhodnutí v části, v níž stanovilo cenu maximální a cenu pevnou, vybočilo z mezí stanovených zákonem. Ve sporu mezi dvěma stranami o cenu za propojení musí být mezi nimi rozhodnuto individuálním správním aktem. Tato cena musí být vypočítána podle vzorce stanoveného stěžovatelem v cenovém rozhodnutí, a do tohoto vzorce musí být dosazeny údaje odpovídající nákladům a přiměřenému zisku za takovouto službu. Směšování normotvorné pravomoci žalovaného s pravomocí rozhodovat konkrétní spory mezi konkrétními partnery nelze.

Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost. V kasační stížnosti stěžovatel zejména namítl, že závěry městského soudu nemají oporu v zákoně, navíc přesahují pravomoci soudu v řízení o správní žalobě. Žalobcem byla podána správní žaloba proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu ustanovení § 65 s. ř. s., přičemž stěžovatel má za to, že předmětem řízení o takové správní žalobě lze učinit pouze samotné rozhodnutí o uložení správní sankce, za účelem přezkoumání, zda byly splněny zákonné podmínky pro uplatnění postihu za konkrétní správní delikt. Naproti tomu předmětem takového řízení nelze činit přezkoumání zákonnosti normativního správního aktu, za který je nutno považovat i cenové rozhodnutí stěžovatele č. 09/PROP/2001, navíc v situaci, kdy bylo judikaturou opakovaně vysloveno, že zákonnost takového normativního správního aktu přezkoumávat soudem nelze. Stěžovatel proto namítá, že pokud se městský soud při svém rozhodování věnoval posuzování zákonnosti cenového rozhodnutí stěžovatele č. 09/PROP/2001, překročil svou pravomoc. Stěžovatel nesouhlasí s konstatováním uvedeným v odůvodnění rozsudku městského soudu, že . Pokud soud nad rámec své pravomoci v daném případě přezkoumal cenové rozhodnutí a shledal je v rozporu se zákonem o telekomunikacích, respektive přesahujícím rámec oprávnění stěžovatele podle tohoto zákona, mělo mu být známo, že k posouzení tohoto rozhodnutí z hlediska jeho souladu se zákonem a k případnému zrušení tohoto normativního aktu nebo jeho části je podle článku 87 odst. 1 písm. b) Ústavy kompetentní výhradně Ústavní soud. Soud nebyl oprávněn žalobou napadené rozhodnutí zrušit, neboť jeho údajnou nezákonnost shledal způsobem, k němuž není příslušný, navíc na základě chybné právní úvahy. Stěžovatel také nesouhlasil s názorem městského soudu, že cenovým rozhodnutím, které je právním předpisem nižší právní síly, může stěžovatel stanovit podle zákona jen způsob výpočtu cen za propojení a v případě sporu je povinen použít takto stanovený způsob výpočtu cen vždy, pokud se na něj obrátí některá ze smluvních stran s návrhem na řešení sporu. V takovém konkrétním sporu o cenu mezi smluvními stranami by pak měl rozhodnout individuálním správním aktem, přičemž při stanovení ceny za propojení použije vzorec výpočtu stanovený jím samotným v cenovém rozhodnutí. Svou kompetenci k regulaci cen za propojení a vydávání cenových rozhodnutí stěžovatel dovozoval z § 2b odst. 2 zákona č. 256/1991 Sb., a dále dle § 97 odst. 1 bod 7 zákona o telekomunikacích. V § 102 odst. 1 zákona o telekomunikacích je uvedeno, že Podle stěžovatele za takové jednotlivé ustanovení je třeba považovat právě § 78 odst. 6 zákona o telekomunikacích, kde je uvedeno, že , to s odkazem na zákon o cenách. Zákon o cenách, konkrétně jeho § 17 odst. 5 (Část IV), pak připouští postupovat dle správního řádu (č. 71/1967 Sb.) pouze a výlučně jen v těch případech, kdy dojde k porušení cenových předpisů.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.