Vydání 4/2009

Státní energetická inspekce, územní inspektorát Plzeň, rozhodnutím ze dne 17. 10. 2002 uložila žalobkyni pokutu ve výši 400 000 Kč za porušení podmínek věcného usměrňování cen podle § 6 odst. 1 písm. c) a § 15 odst. 1 písm. c) zákona o cenách. Uvedla, že v roce 2000 oproti obvykle potřebnému rozsahu pracovních činností automatizované plynové kotelny o výkonu 1 ÷ 4 MW s občasnou obsluhou 4 hodiny denně je u žalobkyně nadbytečné zaměstnávání druhého topiče a elektrotechnika, tj. mzdové náklady ve výši celkem 221 359 Kč. Za postačující pro oba roky správní orgán označil zaměstnání vedoucího, energetika, topiče a případně obsluhu úpravny vody. Tyto počty zaměstnanců byly posouzeny podle projektové dokumentace a zkušeností v energetickém odvětví od roku 1962. Podle projektové dokumentace byla kotelna navržena jako plně automatická s potřebou obsluhy jedním pracovníkem na jednu hodinu denně. Podle provozního řádu žalobkyně je stanovena občasná obsluha třikrát denně po dobu nejméně 30 minut. Podle pracovních smluv byli v kotelně zaměstnáni zaměstnanci pro obsluhu úpravy vody, dva topiči, dále elektrotechnik, energetik a vedoucí. Servisní činnost pro tepelné zařízení na sídlišti Holoubkov žalobkyně zajišťovala na základě smlouvy ze dne 7. 4. 1999 společností SEAP Rokycany, s. r. o. Pět zaměstnanců v průměru vykazovalo 20 odpracovaných hodin denně a pobíralo v letech 1998 – 2000 mzdy v rozmezí dohromady 35 000 až 50 000 Kč, a to přesto, že činnosti jimi vykonávané zajišťovala společnost SEAP Rokycany, s. r. o.

Proti rozhodnutí se žalobkyně odvolala k žalovanému. Namítla, že správní orgán nesprávně posoudil část mzdových prostředků jako ekonomicky neoprávněné náklady. Žalovaný odvolání rozhodnutím ze dne 19. 12. 2002 zamítl.

Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 16. 5. 2007 zamítl. Uvedl, že za situace, kdy sama žalobkyně v provozním řádu kotelny Holoubkov stanovila minimální rozsah provádění občasné obsluhy kotelny na 3 x 30 minut denně a zároveň prostřednictvím společnosti SEAP Rokycany, s. r. o., smluvně zajistila provádění preventivních měsíčních prohlídek kotelny a trvalou pohotovost pro případné poruchy, žalovaný zcela důvodně vyhodnotil mzdové náklady druhého topiče a elektrotechnika jako nadbytečné, a tudíž ekonomicky neoprávněné. Se žalobkyní, stejně jako se znalcem, souhlasil městský soud v tom, že žalovanému nepřísluší posuzovat personální či mzdovou politiku žalobkyně jako zaměstnavatele. Je výhradně její věcí, zda v předmětné kotelně se stanovenou občasnou obsluhou v rozsahu 1,5 hod/den zaměstná tři zaměstnance nebo dvacet a na jaké výši mzdy se s nimi dohodne. Správní orgány obou stupňů však výši mezd jednotlivých zaměstnanců žalobkyně pracujících v kotelně nijak nehodnotily. Správním orgánům v rámci jejich kontrolní činnosti však přísluší hodnotit, zda mzdové náklady vynaložené na provoz kotelny, a následně zahrnuté do ceny za tepelnou energii dodávanou odběratelům, byly náklady důvodně vynaloženými, a tedy ekonomicky oprávněnými v souladu s výměrem Ministerstva financí č. 01/2000, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami (dále „výměr“), či nikoliv. Správní orgány v tomto směru přihlédly k provoznímu řádu předmětné kotelny, jakož i ke znění smlouvy o zajištění servisní činnosti uzavřené mezi žalobkyní a společností SEAP Rokycany, s. r. o., a dospěly k logickému závěru o ekonomické neoprávněnosti části mzdových nákladů vynakládaných na provoz kotelny, se kterým se městský soud v plném rozsahu ztotožnil. Městský soud odmítl jako mylný názor žalobkyně, že pokud v roce 2000 nepřekročila maximální přípustnou cenu tepelné energie, nemohou být jednotlivé náklady v ní zahrnuté považovány za ekonomicky neoprávněné. Ze samotného dodržení maximálního rozsahu možného zvýšení ceny tepelné energie ve vymezeném období [§ 6 odst. 1 písm. a) zákona o cenách] nelze totiž automaticky usuzovat na to, že kontrolovaný subjekt do kalkulace ceny tepelné energie zahrnul pouze ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a příslušnou daň, a splnil tak další z podmínek pro sjednání věcně usměrňovaných cen, kterou je dodržení závazného postupu při tvorbě ceny tepelné energie nebo při její kalkulaci [§ 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách]. Jedná se o dvě samostatné a relativně nezávislé podmínky, a lze si tudíž představit situaci, kdy kontrolovaný subjekt sice do kalkulace ceny tepelné energie v rozporu se zákonem zahrne určité ekonomicky neoprávněné náklady, čímž poruší povinnost dodržovat závazný postup při tvorbě ceny nebo při její kalkulaci, avšak ve výsledku nepřekročí maximálně přípustný nárůst věcně regulované ceny tepelné energie, takže podmínka zakotvená v § 6 odst. 1 písm. a) zákona o cenách bude z jeho strany splněna.

Proti rozsudku žalobkyně (stěžovatelka) brojila kasační stížností. Nesouhlasila se závěrem, že v roce 2000 provozovala kotelnu za stejných podmínek jak v roce 1996, i když kotelna byla v roce 2000 již plynofikována. Žalovaný chybně označuje přechod z tepelné kotelny na plně automatizovanou plynovou. Pojem „“ neexistuje (byla vždy vytápěna uhlím i plynem), žádná kotelna není plně automatizovaná. Automatizace spočívá pouze v regulaci, ne v celkové obsluze kotelny.

Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.