1161/2007
Cenné papíry: veřejná nabídka cenných papírů
Ej 68/2007
Cenné papíry: veřejná nabídka cenných papírů
k § 78c odst. 2 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění zákona č. 362/2000 Sb.*)
Skutečnost, že společnost nabízela cenné papíry na internetových stránkách s neúplnými údaji a s odkazem na bližší informace na internetových stránkách jiné společnosti, neznamená, že se ze strany prvé společnosti nejednalo o veřejnou nabídku cenných papírů ve smyslu § 78c odst. 2 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění účinném do 30. 12. 2001.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2007, čj. 2 Afs 55/2006-96)
Věc:
Obchodní společnost V. proti České národní bance o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.Komise pro cenné papíry rozhodnutím ze dne 9. 5. 2002 uložila žalobci pokutu podle § 86 odst. 1 písm. b) zákona o cenných papírech ve výši 650 000 Kč především za porušení:
a) § 78c odst. 1 písm. b) zákona o cenných papírech, kterého se dopustil tím, že na své internetové stránce veřejně nabízel dluhopisy akciových společností C. a Č., aniž byl nejpozději v okamžiku veřejné nabídky uveřejněn užší prospekt těchto cenných papírů schválený Komisí;
b) § 78g odst. 2 zákona o cenných papírech tím, že
i. nejméně od 5. 12. 2001 do 17. 12. 2001 uveřejnil na svých internetových stránkách oznámení obsahující veřejnou nabídku předmětných dluhopisů,
ii. nejméně od 5. 12. 2001 do 17. 12. 2001 uveřejnil na svých internetových stránkách oznámení obsahující veřejnou nabídku předmětných akcií,
iii. nejméně od 5. 12. 2001 do 17. 12. 2001 zpřístupnil prostřednictvím odkazu umístěného na svých internetových stránkách text, kterým účastník řízení veřejně nabízel na internetové adrese akciové společnosti Č. předmětné akcie,
iv. vydal a distribuoval propagační brožuru, která obsahovala nabídku dluhopisů a akcií, aniž všechny takto uveřejněné dokumenty byly schváleny Komisí.
Prezidium Komise pro cenné papíry rozhodnutím ze dne 26. 2. 2003 rozklad zamítlo a rozhodnutí Komise potvrdilo.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 12. 2005 žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že protiprávnost jednání žalobce byla správně posuzována podle zákona o cenných papírech, ve znění před účinností novely provedené zákonem č. 501/2001 Sb. V jednání žalobce pak shledal porušení označených ustanovení zákona. Informace uveřejněné na internetových stránkách bez ohledu na nedostatek některých náležitostí (podmínek nabytí) posoudil jako veřejnou nabídku cenných papírů ve smyslu § 78c odst. 2 zákona o cenných papírech s tím, že postačí vyvolání zájmu a vytvoření možnosti ke zjištění všech podmínek nabytí cenného papíru. Informace byly provázány s jinými informačními prameny, bylo na ně odkazováno. Naopak nerozhodná je úspěšnost nabídky.
Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti namítal, že soud nesprávně posoudil, zda jeho jednání při zveřejňování informací o cenných papírech na internetu bylo veřejnou nabídkou cenného papíru ve smyslu § 78c odst. 2 zákona o cenných papírech. Veřejnou nabídkou nemůže být poskytování jakýchkoliv informací o cenném papíru, nýbrž se musí jednat o sdělení oznámením, či jiným textem nebo jednáním, kterým jsou sdělovány podmínky nabytí – nikoliv pouze informace o tom, kde k takovému sdělení je možno dojít. Soud měl vycházet z jazykového výkladu příslušného ustanovení, a nikoliv z neúměrně rozšiřujícího výkladu opřeného o obecný zájem na ochraně investorů.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti setrvala na svém právním názoru.
K tomu ze spisu vyplynulo, že obsahem internetové nabídky, poprvé zjištěné dne 15. 6. 2001, bylo sdělení, že stránky vytvořila obchodní společnost V. (stěžovatel) za účelem prodeje
emise
dluhopisu akciové společnosti C. Obsahem bylo roční zhodnocení a termíny výplaty, jmenovitá hodnota dluhopisu, objem emise
dluhopisů, včetně popisu předmětu činnosti akciové společnosti C., zajištění emise
a zhodnocení míry rizika. V případě zájmu byl nabízen kontakt na klientské oddělení stěžovatele a dále byla uvedena kontaktní adresa téže společnosti pro možnost nákupu dluhopisu, s tím, že jsou prodávány na základě „Smlouvy o převodu dluhopisů“
. V závěru byl opět zvýrazněn telefonický a mailový kontakt. Obsahem internetové nabídky akcií společnosti Č., zjištěné v téže době, byly informace o předmětu podnikání společnosti, popis nabídky pro investora, předpokládaný výnos a délka investice, včetně hodnocení a odkazu na obchodní oddělení stěžovatele. Oba cenné papíry byly i obsahem informačního bulletinu stěžovatele umístěného na jeho internetových stránkách. Výtisky stránek s nabídkami jsou založeny na č. l.6 - 29 spisu, přičemž mezi nimi jsou i internetové stránky akciové společnosti Č., odkazující na stránky stěžovatele. Dále spis obsahuje internetové nabídky zjištěné 5. 12. 2001 na stránkách stěžovatele, nabízející možnost finanční spoluúčasti na vybraných projektech – akciových společností Č. a C., obsahující popis vlastních schopností stěžovatele při zajištění investování. Nabídka na internetové stránce společnosti Č. obsahuje profil společnosti a nabídku pro investory, a to akcií, s uvedením jejich nominální hodnoty, předpokládaného výnosu, délky investice, zhodnocení výnosu jako výrazného a uvedení kontaktu na stěžovatele. Na stránce s aktualitami stěžovatele jsou konstatovány aktuality akciové společnosti Č. a v aktuální nabídce pro investory je uvedena nabídka jak dluhopisů akciové společnosti C., tak i akcií společnosti Č.Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Nesprávné posouzení právní otázky je kasační stížností namítáno pouze ve vztahu k výkladu § 78c odst. 2 zákona o cenných papírech, ve znění účinném do 31. 12. 2001.
Pokuta byla uložena podle § 86 odst. 1 písm. b) zákona o cenných papírech, a podle tohoto ustanovení ji bylo možno uložit při zjištění nedostatků v činnosti osob uvedených v § 82 odst. 1 písm. a) nebo b) nebo osob majících povinnosti ve smyslu § 82 odst. 1 písm. c), které spočívají v porušení podmínek stanovených v povolení uděleném podle tohoto zákona nebo v porušení právních předpisů nebo opatření podle § 83 odst. 1 písm. b). Cit. ustanovení pak odkazují mj. na ust. § 71 – 78g téhož zákona.
Podle § 78c odst. 1 zákona o cenných papírech cenné papíry, které nejsou přijaty k obchodování na veřejném trhu podle tohoto zákona, mohou být veřejně nabízeny pouze, pokud byl nejpozději v okamžiku veřejné nabídky uveřejněn: a) prospekt, jestliže předmětem veřejné nabídky jsou cenné papíry, které jsou v okamžiku veřejné nabídky předmětem žádosti o přijetí k obchodování na veřejném trhu, nebo b) užší prospekt, jestliže předmětem veřejné nabídky jsou cenné papíry, pro které nebyla podána žádost o přijetí k obchodování na veřejném trhu, ledaže se emitent rozhodne, že i v tomto případě bude uveřejněn prospekt. Co se rozumí veřejnou nabídkou cenných papírů, stanoví § 78c odst. 2 zákona.
Skutečnosti vyplývající ze spisu stěžovatel nevyvrací, stejně tak jako zjištění o datech uveřejnění užších prospektů a o jejich schválení Komisí. Za nepřípustně rozšiřující považuje výklad pojmu „veřejná nabídka“ provedený žalovanou a akceptovaný soudem. Je pravdou, že se jedná o sankční řízení a v takovém rozšiřující výklad skutkové podstaty deliktu nemá místa. Otázkou tak je, zda užitý výklad lze takto označit.
Nejvyšší správní soud je názoru, že nikoliv. Veřejná nabídka cenných papírů přímo ze zákona zahrnuje jakékoliv sdělení, oznámení nebo jiný text nebo jakékoliv jednání, kterým se kdokoli obrací jakýmkoli způsobem propagace nebo prostřednictvím třetích osob na širší okruh osob za účelem sdělení podmínek nabytí nabízených cenných papírů a vyvolání jejich zájmu o nabytí cenných papírů uvedených v nabídce.
Informace obsažené na internetových stránkách stěžovatele přímo či cestou odkazu na jinou internetovou stránku obsahovaly natolik konkrétní údaje o cenných papírech, že byly způsobilé vyvolat zájem investora. Přitom nabídka byla učiněna prostřednictvím internetu, tedy způsobem rozšířeným a neomezeně dostupným případným zájemcům. Nelze pochybovat o tom, že osoba, která má zájem o investovaní finančních prostředků do cenných papírů, hodnotí nabídku z hledisek rozsahu informací, které jí poskytnou obraz o nabízených produktech, jejich výnosnosti a o možnosti jejich nabytí. Zákon předpokládá, že cílem veřejné nabídky je vyvolání zájmu, není tedy třeba, aby nabídka byla fakticky využita. Vyvolaný zájem se projevuje snahou o získání bližších informací, o navázání kontaktu, jímž může být nabídka dále specifikována, a která v sobě již zahrnuje konkrétní přesvědčovací působení na potencionálního klienta. K tomu byl nabízen zcela konkrétní a lehce využitelný kontakt na obchodní oddělení stěžovatele. Není rozhodné, že část informací byla poskytnuta prostřednictvím jiné internetové stránky, pokud na ni byl na stránkách stěžovatele uveden konkrétní odkaz. Stěžovateli nelze přisvědčit v názoru, že za veřejnou nabídku nelze považovat sdělení, které v úplnosti informace neobsahuje, ale které pouze informuje o tom, kde lze tyto informace získat. V daném případě stěžovatel na svých stránkách nabízel možnosti finanční spoluúčasti na vybraných projektech, mj. i na akciích společnosti Č., uvedl v tabulce základní informace a k tomu odkázal na internetovou stránku této společnosti. Současně uvedl svou společnost jako kontaktní k osobnímu jednání se zájemci. Již takto omezeně specifikovaná nabídka měla vést k vyvolání zájmu, který měl být podpořen údaji na jiné internetové stránce. Tolerance k takovému postupu by znamenala umožnění obcházení zákona.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že se městský soud nedopustil nesprávného posouzení právní otázky výkladem pojmu „veřejná nabídka“, a nenaplnil tak kasační námitku podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
*) S účinností od 1. 5. 2004 zrušen zákonem č. 257/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o podnikání na kapitálovém trhu, zákona o kolektivním investování a zákona o dluhopisech.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.