Vydání 9/2008

(...) Ustanovení § 47b odst. 1 písm. a) zákona o cenných papírech stanovilo povinnosti obchodníka s cennými papíry ve vztahu k zákazníkům. Takovým zákazníkem však v případě nedobrovolné dražby akcií není vlastník dražené akcie, neboť právní vztah mezi ním a dražebníkem tu není, a tento vlastník dražené akcie tak nemůže být v tomto případě zákazníkem obchodníka s cennými papíry. Neexistence tohoto právního vztahu je zjevná už z toho, že vlastník dražené akcie nemůže dražebníka zavazovat žádnými pokyny či příkazy. V případě nedobrovolné dražby je tak zákazníkem dražebníka pouze navrhovatel dražby, který sleduje své zájmy. Z povahy věci zákazníkem nemůže být vlastník dražených akcií, neboť jeho zájmy jsou jiné a obyčejně v rozporu se zájmy navrhovatele dražby.

Pokud žalovaný ve vyjádření k podané žalobě poukazoval na jiná ustanovení § 47b odst. 1, z nichž lze dovodit ochranu trhu s cennými papíry, pak takovou argumentaci v daném případě přijmout nelze. Ustanovení § 47b odst. 1 písm. a) zákona o cenných papírech jednoznačně vymezuje konkrétní vztah mezi obchodníkem s cennými papíry a jeho zákazníkem, nikoliv obecně ochranu trhu s cennými papíry jako takového. Pokud žalovaný uváděl, že zájmem navrhovatele dražby není zájem na dosažení co nejvyšší ceny při prodeji akcií, neboť výtěžek dražby je povinen odevzdat vlastníkům vydražených akcií, pak ani tuto argumentaci přijmout nelze. Zákon dává navrhovateli dražby právo příslušnou dražbu navrhnout, přičemž konkrétní vydražená cena již z povahy věci nevychází ze zájmu navrhovatele dražby, ale z provedené dražby (a je tedy dána nabídkou a poptávkou v konkrétním ekonomickém případě). Zájem navrhovatele dražby pak už při samotné dražbě tak nehraje žádnou roli při stanovení ceny vydražených akcií, neboť dosažení jisté ceny je na vůli navrhovatele dražby nezávislé.

V dané věci tak podle názoru soudu nelze vztah mezi obchodníkem s cennými papíry jako dražebníkem dražby nedobrovolné a vlastníky dražených akcií posuzovat jako vztah zákaznický, a proto není možná aplikace § 47b odst. 1 písm. a) zákona o cenných papírech, která tento vztah ve své dispozici vyžaduje. Jak však již bylo uvedeno shora, tato skutečnost sama o sobě na zákonnost napadeného správního rozhodnutí vliv nemá, neboť se jednalo pouze o jisté doplnění právního závěru z prvostupňového správního rozhodnutí, kde bylo právní hodnocení provedeno v souladu se zákonem.

(...) Naopak, za důvodný považuje soud žalobní bod, v němž žalobce správním orgánům vytkl, že cena dosažená dražbou se nijak výrazně neliší od ceny uvedené ve znaleckém posudku.

Podle § 13 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, v rozhodném znění, dražebník zajistí odhad ceny předmětu dražby v místě a čase obvyklé. Odhad nesmí být v den konání dražby starší šesti měsíců. Jde-li o nemovitost, podnik, jeho organizační složku, nebo o věc prohlášenou za kulturní památku, musí být cena předmětu dražby zjištěna posudkem znalce. Znalec odhadne i závady, které v důsledku přechodu vlastnictví nezaniknou, a upraví příslušným způsobem odhad ceny.

Jak bylo shora uvedeno, soud souhlasí se závěrem správních orgánů, že v případě nedobrovolné dražby akcií osobou, která poskytuje služby na kapitálovém trhu, je v souladu s požadavkem odborné péče ocenit předmět dražby (akcií) znaleckým posudkem, přičemž závěry ze znaleckého posudku musí být kriticky zhodnoceny. Nelze však již souhlasit se závěrem správních orgánů, že samotné vady znaleckého posudku svědčí o nekvalifikovaném postupu, když se cena akcií dosažená v dražbě podstatně neliší od ceny stanovené ve znaleckém posudku.

Cenu v místě a čase obvyklou, která je nutná k odhadu ceny předmětu dražby (§ 13 odst. 1 zákona o veřejných dražbách) je tak nutné přezkoumat v návaznosti na cenu, které bylo dosaženo dražbou.

Podle § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o oceňování majetku"), majetek a služba se oceňují obvyklou cenou, pokud tento zákon nestanoví jiný způsob oceňování. Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku, nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumějí například stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumějí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Zvláštní oblibou se rozumí zvláštní hodnota přikládaná majetku nebo službě vyplývající z osobního vztahu k nim.

Jak je patrné ze zákona o oceňování majetku, cenou obvyklou se rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku. V daném případě tak je nutné prozatím vycházet z toho, že takovou cenou je cena, které bylo dosaženo prodejem (v daném případě dražbou). Podle názoru soudu tak nemůže obstát názor správních orgánů, že tato skutečnost je v daném případě nepodstatná, neboť takový názor tuto podstatnou skutečnost nijak nezohledňuje.

V odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí je uvedeno, že . Takový závěr je však podle názoru soudu pouze hypotetický a není podložen konkrétními zjištěními, co konkrétně a v jakém rozsahu ovlivnilo samotný průběh dražby, a tím i vydraženou cenu akcií. Ačkoliv soud nijak nezpochybňuje logický závěr správních orgánů, že na výši ceny dosažené dražbou může a má vliv výše ceny odhadnuté znaleckým posudkem, nelze tak tento závěr učinit bez dalšího, zejména bez konkrétního rozboru (tedy např. jaké ceny bylo dosaženo při dražbě srovnatelných cenných papírů ve srovnatelných podmínkách, jaká cena stanovena znaleckým posudkem při odhadu předměty dražby měla být určena). Komise pro cenné papíry není příslušným orgánem, který by měl určovat cenu odhadu dražby, nicméně pokud z takové hypotézy při hodnocení vychází, musí se s ní konkrétně vypořádat (a to nikoliv z toho pohledu, aby sama Komise pro cenné papíry takovou cenu autoritativně určila - k tomu nemá dostatek pravomoci, ale z toho pohledu, jaký vliv měla cena stanovená na základě zpochybněného znaleckého posudku na celkový průběh dražby, výši nejnižšího podání, případného zájmu kupujících o konkrétní cenný papír apod.). Bez takového konkrétního zhodnocení tak zůstal závěr správních orgánů neúplný a nemůže vyvrátit obranu žalobce, která se opírá o shora uvedené právní předpisy, že cena dosažená dražbou v podstatě odpovídala ceně stanovené znaleckým posudkem, a tudíž se jednalo o cenu předmětu dražby v místě a čase obvyklou (§ 13 odst. 1 zákona o veřejných dražbách).